Tom Hanks je průvodčím v Polárním expresu, který vozí nevěřící děti za Santa Clausem na Severní pól ve filmu, který je kompletně vytvořený na počítači a který režíruje klasik Robert Zemeckis. Otázkou zůstává, jestli stojí tahle kouzelná výprava za Santou za cestu do kina…
Je štědrý večer, venku plno sněhu. Malý chlapec leží ve své posteli, ale nespí. Poslouchá, zda uslyší zvuk, který ještě nikdy předtím neslyšel - rolničky na Santových saních. Zbývá pět minut do půlnoci. Náhle je chlapec vylekán bouřlivým hlukem. Utře zamlžené okno a naskytne se mu úžasný pohled. Třpytivý černý vlak s burácením zastavuje před jejich domem, pára z jeho motoru syčí skrze noční oblohu posetou miliony sněhových vloček. Chlapec vyběhne ven a setká se s průvodčím vlaku, který jako by zde čekal jenom na něj. Tak začíná kouzelný vánoční příběh o výletu do země Santa Clause na severním pólu.

Každý, kdo není úplný filmový panic, jistě zná Roberta Zemeckise. Tento vynikající režisér si získal velmi dobré jméno nejen trilogií Návraty do budoucnosti, ale i Oscarovým Forrestem Gumpem, inteligentní sci-fi Kontakt a nebo třeba polokreslenou klasikou Falešná hra s králíkem Rogerem. Zemeckis si za léta svého působí utvořil velmi silnou pozici nejen tím, že je ve svých filmech příjemně hravý, ale zároveň se nebojí nových věcí (přelomové byly triky jak ve Falešné hře, tak ve Forrestovi a Smrt jí sluší). Jeho nový film Polární expres svým pojetím zapadá do této škatulky, protože i v něm Zemeckis opět experimentuje s triky a posouvá hranici filmařiny o kousíček dál. Bohužel je to to jediné, co ve filmu dává vzpomenout na jeho předchozí geniální počiny.

V Polárním expresu je užita známá technologie „motion capturing“ (zachycování pohybu), jen v trošičku propracovanější podobě. Ta nese název „performance capture“. Rozdíl je v postupu snímaní pohybu. Napřed herec v přiléhavé kombinéze se 60ti reflexními body odehraje svůj part. Pak je hercova tvář pokryta 150 body a on odehraje tutéž scénu, ale tentokrát se technologie zaměří na detaily obličeje. Postavy tak působí podstatně přirozeněji, než kupříkladu plastické figurky z Final Fantasy: Esence života. Do skutečných herců jim ale stále cosi chybí a bohužel se postavy nevyrovnají ani živelné věrohodnosti Úžasňákových.

Zpracování postav tak sice není dokonalé, ale rozhodně se už nejedná o pouhé ploché postavičky roztažené do 3D kabátu. Zpracování prostředí je vynikající a především první půle filmu, která se nese ve svižném tempu, je neskutečně zajímavá (prostě se pořád něco děje). Jenže jak se dorazí na „kouzelné“ místo určení, veškerá poetičnost se vytrácí a namísto toho, aby diváka začala bombardovat ta pravá vánoční atmosféra, line se z plátna vodopád sentimentu.

Zemeckis prostě jako vypravěč zklamal. Nadhled a smysl pro filmařinu se vytratil a je nahrazen cukrkandlovou atmosférou, která připomíná práci neinvenčního Chrise Columbuse (Harry Potter 1 a 2). Filmu chybí švih i vyvážené napětí, o zbytečných filmařských chybách nemluvě. Chápu, že jde o pohádku, ale děti pobíhající v mrazu v pyžamu a ve vichru s klidnými vlasy jsou i pro nenáročného diváka přílišným trnem v oku.
Světlé stránky filmu |
|
Temné stránky filmu |
- sentiment
- příběh
- prakticky celá druhá půle
- atmosféra
|
Největší Achillovou patou filmu je ale příběh. A to tak silnou, že by ho z bryndy nevytáhlo ani naolejované tělo Brada Pitta. Ono natáhnout třiceti stránkovou knihu (jež je navíc tvořená převážně olejomalbami) do podoby celovečerního filmu naznačuje plytkost příběhu, ale přehršel sentimentu a naprostá nepřítomnost nadsázky činí pro průměrného dospělého člověka film takřka nekoukatelným. Ono je skutečně otravné sledovat 100 minut sladkobolný příběh, který má velmi slabou dějovou linii a vůbec žádné zajímavé dialogy (potažmo situace). Zbývá tak několik vizuálně úchvatných scén a Tom Hanks hned v několika animovaných rolích (z nichž se však ani jedna nevyrovná kterékoli jeho živé).

U Polárního expresu je tedy důležité brát na vědomí, že je to film určený především dětem. Ty z něj budou bezpochyby nadšené a je i celkem možné, že možná naleznou nějakou tu vánoční víru. Dospělí se prostě tentokrát na sto minut zavrtají do sedadla a nechají se bombardovat přehnaně sladkou vánoční atmosférou. Následné nákupy v obchodech, kde všude budou hrát „otravné koledy“ a děsivá vánoční výzdoba bude hledět z každého koutu se jim vedle návštěvy Polárního expresu budou zdát jako procházka růžovým sadem.
Scénář: 3/10
Režie: 4/10
Kamera: 6/10
Střih: 6/10
Hudba: 6/10
Herecké výkony (dabing): 6/10
Výprava: 10/10
Snaha o ukázkovou vánoční story se utápí v neschopnosti tvůrců film alespoň trošičku přiblížit lidem, kteří se narodili před rokem 1998.
Celkové hodnocení: 4 z 10
P.S.: pokud se na Polární expres zajdete podívat do IMAXu, přidejte si 2 hvězdičky, v tom případě bude první hodinka nejen vizuálně zajímavá, ale doslova excelentní.