Recenze: Ghost in the Shell SAC – anime 21. století

Multiplayer: ano, až 4 hráči
Paměťová karta: 68KB
Vibrace: ano
Výrobce: SCEJ/Cavia
Vydavatel: Bandai/Atari
Homepage: www.ghostintheshell-thegame.com

Ghost in the Shell je především kultovní celovečerní film, kompletně kreslený, vytvořený v Japonsku roku 1995. Představuje vrchol specifického filmového žánru „anime“ (zjednodušeně lze definovat jako „kreslené Japonci“:-)), jako jeden z prvních významněji prorazil v USA i Evropě. Hlavní zásluhu na tom nepochybně má špičková výprava (fanaticky detailní, freneticky dynamická kresba i nezapomenutelně atmosférický soundtrack) a jedinečná atmosféra, podobná a srovnatelná pouze s jiným kultovním filmem jménem Blade Runner. V další úrovni je ale příběh o kybernetické „policistce“ Motoko filozofickým zamyšlením nad budoucností, kde také roboti budou mít vlastní duše a sny.

  

Jedním z výrazných kladů hry jsou stylové filmové sekvence od autorů předlohy

Vedle druhého filmu (Ghost in the Shell: Innocence, 2004) vznikl ještě vynikající televizní seriál s podtitulem Stand Alone Complex, čítající již dvě sezóny po 26 dílech. Právě na tomto seriálu je založena akční hra, o kterou nám na následujících řádcích půjde. Japonský vývojář Cavia, zaštítěný vydavatelem Bandai, zvolil pro dané účely ideální žánr akce z pohledu třetí osoby a namixoval solidní dávku mlátičky, střílečky, akční adventury i filmového příběhu.

Hi-tech budoucnost

Mnoho filmů a her z blízké budoucnosti ukazuje náš svět jako jednu velkou odpadní žumpu (například právě zmiňovaný Blade Runner), ale Ghost in the Shell: Stand Alone Complex volí místo toho vizi čistého, účelového ráje technologií. Špína a morální úpadek jsou rafinovaně skryté pod nablýskaným skelně-kovovým povrchem, podobně jako ve filmech Já, robot nebo Minority Report. V tomto zajímavém prostředí můžete sledovat narůstající hrozbu terorismu, hackování lidských mozků, implantáty smazávající rozdíly mezi vylepšenými lidmi a roboty nebo neustále bezohledné praktiky politiků a boháčů.

  

Akrobatika a fascinující bojové chvaty: to je Ghost in the Shell, mimo jiné i vizuální předloha filmu Matrix

V takovém prostředí se pohybuje Sekce 9, extrémní protiteroristická jednotka, jejímiž členy jsou hlavní hrdinka příběhu, chladná a vražedná Motoko, její drsný parťák Batou nebo automatické bitevní tanky „Tachikoma“ se zabudovanou umělou inteligencí učící se stejným procesem jako lidské děti a schopnou lidských citů. Jak je zvykem v předloze, hrozba proti které bude Sekce 9 bojovat tentokrát, je na počátku zahalena mrakem konspirací a falešných stop. Geneticky šlechtěná rýže ale nakonec zavede členy jednotky do prastaré autonomní zóny, v níž kdosi buduje armádu schopnou dobýt půlku světa.

Akce bez chyby

Akce ze třetího pohledu jsou zřejmě nejhojnějším žánrem na PS2 po sportovních/závodních hrách. V této mohutné konkurenci, jíž dominuje Devil May Cry 3, Prince of Persia nebo letošní megahit God of War je bezesporu obtížné se prosadit. Přesto GITS:SAC rozhodně nezapadá do šedi průměru. Ovládaní je překvapivě hladké navzdory kombinaci mlácení/akrobacie/střílení. Hratelnost se odvážně a úspěšně vrhá do náruče žánrů střílečka/mlátička/plošinovka, nabízejíce zpestření jako jsou drobná puzzle během hackování nepřátel (které následně můžete ovládat). Herní styl se přitom výrazně mění od akční městské akrobacie ve stylu La Parkour (při hře za Motoko) přes brutální masakr ve stylu Rambo (při hře za Batoua) až po masovou destrukci (v „kůži“ tanku s dětským hláskem, Tachikomy).

  

Jeden z bossů * Hackování formou puzzle * Poctivý akční multiplayer

Ačkoliv jsem v první úrovni párkrát spadnul do vody (odehrává se ve skladech poblíž přístavu) během učení se akrobatických schopností hlavní hrdinky, s každou další úrovní jsem se cítil stále jistější a zhruba po dvou hodinách hraní jsem měl všechny herní funkce v krvi natolik, že jsem si průchod hrou užíval jako jízdu napříč kvalitním akčním filmem. Samozřejmě občas mne některý z větších nepřátel (roboti atd.) rozstřílel nebo jsem spadnul během přeskakování střech nad městem, ale celkově je hratelnost vyrovnaná a dostatečně vyladěná pro všechny skupiny hráčů (easy musí zvládnou každý, hard je pouze pro ty nejlepší). Největší úskalí akcí z pohledu třetí osoby, práce kamery, nevykazuje žádné problémy (kameru můžete dle potřeby ovládat).

Anime jako řemen

Silnou motivací pro dokončení hry je vedle její zábavnosti také přítomnost desítek minut filmových animací, na nichž se podílel filmový tým stojící za předlohou. Strhující filmečky (před-renderované) tak uvozují a završují každou z misí ve hře, což mi připomnělo motivační systém v Killzone. Pro fanoušky předlohy nebo anime obecně jde tedy o jistou koupi.

Světlé stránky hry

Pestrá hratelnost Vyladěná obtížnost Prezentace, výprava Věrnost předloze

Temné stránky hry

Neoriginálnost Tvrdá konkurence Komplexnější ovládání

Když k tomu připočítáte kvalitní dabing, stylový soundtrack a všechny ostatní známky kvalitní hry, je jasné, že nejde o žádné béčko. Přesto bohužel tento titul nepochybně zapadne díky masivní konkurenci (dokonce i v rodném Japonsku musí čelit v rámci stejného žánru příliš silným protivníkům, což je vedle Devil May Cry například Final Fantasy VII: Dirge of Cerberus). Mimochodem, na PSP se právě dokončuje hra podle stejného seriálu, nicméně jde pro změnu o FPS akci.

Grafika: 7/10
Zvuk: 9/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 8/10

Výborná akční hra citlivě míchající různé hratelnostní prvky dohromady. Pro fanoušky povinnost, ostatní zřejmě sáhnou po některém ze slavnějších konkurentů.

Celkové hodnocení: 7,5/10