Platforma: PC
Typ hry: Strategie tak trochu jinak
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 300MHz, 64 MB RAM, 350 MB na HDD, 2 MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: procesor 1,4 GHz, 256 MB RAM, 350 MB na HDD, 64 MB 3D grafická karta (GeForce 4MX 440)
Výrobce: Paradox Entertaiment (http://www.paradox-entertainment.com/)
Vydavatel: Panvision (http://www.panvision.com/)
Vydavatel v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz/)
Já bojuji, ty bojuješ...
Válka. Pět písmen, kterým nemůžeme zapřít nezastupitelné místo v lidských dějinách. Byla tu před sto lety, tisíci lety i před naším letopočtem. Je tu i teď. A nedělám si iluze, že se bez ní lidstvo v budoucnu obejde. I počítačové hry se bez válek neobešly. Každá druhá hra potřebuje ke svému smyslu pár stovek výbuchů a do rukou minimálně klacky nebo alespoň meče. Největší oblibu si ale odnepaměti udržuje konflikt ze všech nejrozsáhlejší - druhá světová válka. I Hearts of Iron jsou o druhé světové válce, ale narozdíl od většiny jiných titulů se na ni dívají trochu jinak.
Ne že by jste se v této hře zbraní nedotkli, to v žádném případě. I na výrobu oblíbených Panzerů, plamenometů a další bojové výbavy se dostane. Ale závisí jen na vás za jakých podmínek válka nastane a kdo proti komu nakonec stane v bitevní vřavě. Hra vás zavede do předválečné období a hráči ukaž, co dovedeš! Třeba zachráníš svět před velkou válkou. Vytvoříš protihitlerovskou koalici, zvikláš Itálii nebo spojíš slovanské národy proti agresorovi. Hezká idea, není liž pravda?
Ani Afrika se bojům nevyhnula * Přehlednost bitev v praxi
Historie v kostce
Právě proto jsem se na hru tolik těšil. Představoval jsem si, jak se pokusím změnit historii a jak by to mohlo nakonec celé dopadnout. V duchu jsem viděl ty složitá jednání a vytváření tajných paktů, výměně technologií a informací o nepříteli. To vše Hearts of Iron nabízí. Jenže tak trochu jinak než by bylo přirozené.
Úvodem jen rozdmýcháte ve svém těle nadšení z očekávaných následujících hodin strávených s hrou. Tedy pokud se vám z dějepisu nedělá špatně. Hra vám totiž jen tak mimochodem nabídne kompletní shrnutí historie národů celého světa v meziválečném období. Opravdu jsem nepředpokládal, že se ve hře dozvím, co se po první světové válce stalo v Albánii, kdo vládl ve Filipínách a co to je Mandžusko. Pěkné, opravdu pěkné a také poučné.
Přípravy na válku vrcholí * Tentokrát jsem ještě vyhrál
Tak se to nedělá
Hearts of Iron jsou přímým pokračovatelem celkem povedené a tak trochu jiné strategie Europa Universalis, jejíž recenzi druhého dílu najdete zde. Od vydání EU2 uplynul pouhopouhý jeden rok, a tak ani ten největší optimista nemohl očekávat nějako radikální změnu. A je to tak, Hearts of Iron vypadají nachlup stejně jako Europa Universalis. Pouze jsme se přesunuli z počátku novověku do meziválečného období a vojáky s mušketami nahradili jejich kulomety ozbrojení kolegové.
Pokud pomineme jistou morální úvahu na téma, proč se hra se stejným konceptem grafikou a herním menu vůbec nazývá plnohodnotnou hrou, i tak nám zůstává v rukou ožehavý problém. Dvacáté století není v žádném případě stejné jako století devatenácté, o osmnáctém a dřívějších ani nemluvě. Toho si je vědom snad každý, kdo prošel devíti ročníky ZŠ, leč bohužel v případě hochů z Paradox Entertaiment to nějak nezabralo.
Přiznejme si, že už i původní Europa Universalis měla ve svém herním konceptu určité mouchy v ovládání. Ty přechodem do dvacátého století získaly takřka sršní velikost. Když už v ničem, tak se tyto údobí lidských dějin liší rozmanitostí boje. V druhé světové válce hrála letadla poměrně významnou roli. Jenže zkuste rozeznat, jaké pozemní jednotky se tísní při vzdušných bitkách pod bombardéry na centimetr velkém území, které je zcela zastřeno obřími křídly těchto kolosů.
Blitzkrieg v praxi - Fáze 1 * Fáze 2
Horda tabulek dokáže znepříjemnit život nejednomu stratégovi * Situace u mých spojenců
Po několika úvodních anabázích ve vládě Československé republiky jsem se jal vyzkoušet, jak vypadá boj za Francii. To jsem ale neměl dělat. Vybral jsem si počátek Blitzkriegu a myslím, že jsem se v žádné jiné hře necítil zoufaleji. Všude pochodují jednotky, nevíte která kam směřuje, nad nimi se vznáší letadla, které spolehlivě zakryjí obraz na zemi a navrch ještě občas některá divize vyvěsí bílou vlajku na znamení úprku, což sice hezky vypadá, ale pak nepoznáte, čí že to jednotka zbaběle prchá z boje. Když k tomu připočtete tuny tabulek, které se na vás vždy v jednu chvíli vyvalí (s informací, které by jste si určitě sami nevšimli - "Pane, zaznamenali jsme katastrofální porážku v oblasti X, načež po odkliknutí se zobrazí stejný text ještě v kombinaci s provincií Y,Z, Ž a AA), konsternace ze hry dosáhne naprostého vrcholu. Ano, tak se asi cítili francouzští generálové uspokojeni pohledem na Maginotovu linii. Nejsem si však jist, jestli je dobré tento pocit vnášet i do hry.
Chci čas!
Chaos, to je to správné slovo pro označení situace po zahájení nějakého konfliktu. Ano, dá se v tom vyznat, ale těžko můžete chtít po líném recenzentovi, aby se naučil vlastnosti všech jednotek na bitevním poli nebo je před každým střetem vyhledával kdesi mezi spoustou tabulek. A to nemluvím o hráči, který se chce primárně bavit a ne studovat jakási obranná a útočná čísla tanků.
Všude dobře, doma nejlíp * Tabulka výzkumu
Základní problém hry je v pojetí. Ač by se z obrázku mohly zdát jasnou kolovou strategií, Hearts of Iron se opájejí hrou v reálném čase. Dlužno podotknout, že možnosti nastavení rychlosti hry jsou velice široké. Přesto je tento systém v kombinaci s předešlou salvou stížností hlavní příčinou mého nepříliš pozitivního pohledu na hru. Hra, která je schopna vás odsunout do role diváka totiž není hrou, stává se z ní boj. Když čas pustíte příliš rychle, nepřítel vás převálcuje, pomalou hrou se zase unudíte k smrti.
Zkusme to jinak
Dobře odhlédneme od toho a spokojme se s konstatováním, že herní koncept je "trošičku" nešikovný. Zkusme se podívat na něco jiného. Co třeba slibovaný výzkum? No, jak to říct - po kliknutí na tlačítko vědy se na vás vyvalí seznam, který by se počtem položek dobře vyjímal v desetisvazkové encyklopedii. Pouhé přečtení názvů jednotlivých technologických větví by zabralo průměrnému člověku pěkných pár minutek. Proto si nedokážu představit, že v takovém kvantu možností nějak smysluplně nastaví své další výzkumné kroky.
Aby toho nebylo málo na starání (neboť jak všichni dobře víme, politici se akorát vozí v autech zahraniční provenience a staví si honosné vily;-), tak jim navíc ještě autoři Hearts of Iron přidali starost o suroviny. Tedy starost, jak se to vezme - jak říká jedna moudrá reklama: "Někdo má a někdo nemá." Na Hearts of Iron toto pořekadlo sedí přesně. Při mých pokusech zabránit fašistické invazi do ČSR, jsem přišel na to, že se jaksi v naší vlasti nevyskytuje naleziště kaučuku.
Jelikož se jedná o strategickou surovinu potřebnou v průmyslové výrobě, je velice žádoucí si nějak tuto surovinu opatřit. V opačném případě totiž pomalu a jistě dojde k utlumení až úplnému pozastavení výroby. Manuál radí obchodovat na světovém trhu nebo dobýt nová území s nalezištěm příslušné suroviny. Ať jsem hrál jakoukoli hru, světový trh vždy po chvíli nabízel přesně 0,0 jednotek kaučuku. Válečný konflikt rozpoutaný nepočetnou armádou ČSR patřil už od začátku mého snažení do žánru sci-fi, nehledě na to, že v širokém dalekém okolí není ani gram této potřebné suroviny. A přeci jen dobytí Filipín není v silách ČSR ani s nadvakrát profesionalizovanou armádou. Čili výsledek? Konec hry.
Sovětští soudruzi překvapivě zabrali Podkarpatskou Rus * Ach, ty kolonie
Řeknete si, hra není koncipována pro hru za malé, okrajové národy. Také mě to napadlo, a tak jsem si vybral matičku Rus, respektive toho času SSSR. Tato země by takové starosti mít neměla. Jenže chyba lávky! Průběh akce potopení ekonomiky s krycím názvem Kotva se mi povedlo s úspěchem aplikovat i na naše sovětské soudruhy.
Diplomacie
Zastání jsem nenašel ani v diplomacii, oblasti, od které jsem si mnohé sliboval. Prvním omezujícím faktorem, je nemožnost ustanovovat více než tři základní spolky - Osu, Spojence a Kominternu. Druhým brzdičem je fakt, že členství v paktu mohou nabídnout jen jeho "vedoucí národy", tedy Británie, Německo a SSSR. Třetím hřebíčkem do rakve jsou nekompromisní odmítavá stanoviska jakéhokoli národa na otázku možného spojenectví. Dejme tomu, že v době míru se nikdo příliš do vojenských paktů nehrne, ale že mou nabídku odmítne Polsko v době, kdy mu zbývá pouze oblast cca 30 kilometrů kolem Varšavy, která je zcela obklíčena nacistickým vojskem, to bylo i na mě moc.
Světlé střípky
V průběhu hraní narazíte samozřejmě i na pozitivnější vlastnosti Hearts of Iron. Třeba zajímavé výsledky působení alternativní historie. Stalo se mi, že ve Španělsku v občanské válce zvítězili komunisté a ti pak ve spolupráci se SSSR napadli Francii. Za ČSR jsem vícekrát odmítl Mnichovský diktát. Za Němce nastane dříve či později nutnost rozhodnout o útoku na SSSR a tak dále.
| Světlé stránky hry |
- skvělý nápad
- historické pozadí
- spousta informací
- poměrně povedená grafika
- lokalizace
|
| Temné stránky hry |
- nepřehledné
- zbytečně složité
- nepřipouští velkou improvizaci
- neúčinná diplomacie
- pojetí v real-time
|
Opravdu je inspirující sledovat, jak málo stačilo v historii a kolik by se toho změnilo. Bohužel změny dějin jsou umožněny pouze podle předem nalinkovaných scénářů a žádná velká improvizace není dovolena.
Jít či nejít do války?
Za Hearts of Iron stojí skvělý nápad, který se mi velice zamlouval, a proto jsem se také na hru velice těšil. Ovšem autoři jej dokázali neuvěřitelně zručně pohřbít pod nánosy nepřehlednosti, složitosti a lineárnosti. Hra není tak úplně špatná. Pouze pochybuji, že díky svému nepřátelskému postoji k smrtelníkům u ní vydrží mnoho obyčejných hráčů. Srdce z železa a nervy z oceli budete potřebovat, abyste si hru dokázali vychutnat a pochopit. A to je pro počítačovou hru docela špatná vizitka.
Grafika: 7/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 4/10
Zajímavý nápad, který však v hlavách vývojářů dozrál do stádia, které je bohužel nepřijatelné pro většinu normálních hráčů. Jen pro historické nadšence!
Celkové hodnocení: 5/10