Platforma: PC
Typ hry: Simulace nájemného vraha
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Procesor 800 MHz, 128 MB RAM, 2 GB na HDD, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 1,6 GHz, 256 MB RAM, 2 GB na HDD, 64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Procesor 1,8 GHz, 512 MB RAM, 64 MB 3D grafická karta
Výrobce hry: IO Interactive (http://www.iointeractive.com/)
Distributor hry: Eidos (http://www.eidos.com/)
Distribuce v ČR: Cenega (http://www.cenega.cz/)
Sled událostí a jedna nešťastná kulka do břicha donutila našeho starého bracha ke zpytování svědomí. V těžké agónii se mu vybavují temné stránky života, přičemž ty opravdu nejtemnější se datují k příběhu prvního dílu Hitmana. Nutkání po svobodném životě bez věčného pronásledování je bohužel tatam a vy si musíte sníst to, co jste si sami předtím nadrobili. Přišel den zúčtování. Den, kdy vaše mysl pomaličku skomírá, čímž si uvědomujete veškeré následky z dob dávno minulých.
V sanatoriu je veselo * Až do té doby, než přijdou policisté * Dvě prasata a mrtvola
Povím vám pohádku
Příběh už jsem mírně nastínil, takže jen v krátkosti. 47 je postřelen a vzpomíná na staré časy, konkrétně na časy z dob prvního dílu. Jelikož se mu vybavují jen na ty nejtrpčí okamžiky jeho života, mise půjdou jen tak pátá přes devátou. Nečekejte tedy nějakou dynamickou návaznost na předešlé prostředí. Naopak mírnou systematičnost zajišťují renderované animace, na nichž pozorujete mrazivou atmosféru u poraněného a vzpomínajícího Hitmana. Schovává se ve svém zabedněném bytě, avšak i ten se v pozdějších fázích hry stane cílem ozbrojených policejních jednotek SWAT. Ale nepředbíhejme událostem.
Z Mekky do Medíny je pěkný kousek, ale z předchozího dílu na ten aktuální lze uplatnit jen jedno úsloví. A sice, co bys kamenem dohodil. Na druhou stranu se ani nedivím, neboť od vydání Hitmana 2 uplynul pouhopouhý rok, což je v herní branži takřka zanedbatelná doba. Proto je nám na stříbrolesklém podnose servírována polovička misí ze stávajících čtyřiadvaceti – tedy dvanáct. I přesto se podíváme kupříkladu do nevyzpytatelného Rumunska, deštivého Skotska či lampiony přeplněné čínské čtvrti. Pokud jste pravověrnými příznivci série, jistě se vám při průchodu některými misemi vybaví staré časy. V mé živé paměti zůstal luxusní hotel provázený nezbytně nutnou ochranou ze strany policie. Nevěřil jsem svým očím, když jsem se naprosto totožným hotelem nenápadně prodíral i nedávno. Na jednu stranu je to příjemné oživení, ovšem na tu druhou budete možná trochu zklamaní z absence nových věcí.
Vstup pouze po přezutí * Hmm, tady se něco chystá * Co tu dělá Eric Cartman?
Odlesky od hlavy
I když mám ve zvyku dávat zamyšlení nad grafickým zpracováním až na samý chvost recenze, udělám pro dnešek výjimku. Onen vizuální vjem se totiž od předchozího dílu prakticky nezměnil a na dnešní poměry už to prostě není to pravé ořechové. Jediným kladem budiž perfektní optimalizace, což zapříčinilo bleskové načítání čehokoli a spolupráci se slabšími stroji. Jinak musím říci, že mě v tomto směru Hitman hluboce zklamal. Mimo to jsem se také potýkal s nesčetným množstvím grafických bugů. Například při běhání se čas od času stane, že pohupující kravata projde skrz vaše tělo. Nebo že se mrtvá těla občas nepříjemně zaklesnou do zdi. Co mě však dostalo do kolen, byla nulová interaktivita veškerých kapalin. Když vypadá krev na zemi jako zrcadlo, je to možná hezký efekt, avšak vpravdě nereálný. A co teprve takový skok do bazénku s vodou? Ani se nepohne a skálopevně drží svůj pravítkově rovný tvar. Bohužel, takové malé chybičky po sečtení dají jeden veliký celek, jenž nepůsobí ani trochu pěkně.
|
JAK ŠEL ČAS?
Názorná ukázka toho, jak Hitman od svého uvedení pokročil v grafickém zpracování. Sami vidíte, že nejpatrnější skok byl učiněn na přelomu prvního a druhého dílu, avšak Contracts se liší od Assasina jen minimálně.
  
Hitman: Codename 47 * Hitman 2: Silen Assasin * Hitman: Contracts
|
Spletité uličky čínské čtvrti
Když už jsem načal onu techničtější část hry, neměl bych také opomenout ani game design. Pánové z IO Interactive se v žádném případě netají tím, že se jim práce v tomto ohledu navýsost povedla. A já nemohu jinak než souhlasit. Rozvržení jednotlivých úrovní je jedním slovem precisní a Hitman by hodně dlouho hledal ve své kategorii pokořitele. Opět nemohu nepřipomenou skvěle rozvržený hotel či snad ještě dokonaleji provedené skotské panství, kde se to typickými lovci s puškami a psovodem jen hemží. Krásné jsou také spletité uličky čínské čtvrti. Už to není jen malá mapka s cílovou budovou, jedná se nyní o skutečnou část města, v níž si musíte podle mapy svůj cíl najít sami. I když to s tou mapou vypadá růžově jen v první ze tří obtížností. Zatímco na „normal“ máte přesně vyznačeno co, jak, kudy a kam, v „profesional“ už budete muset hrát na náhodu nebo vlastní intuici.
Byla mi na pleš zima, tak jsem si vzal kulicha * Přesně mířená do zadku * Podává se večeře
Do obtížnosti taktéž spadá umělá inteligence nepřátel. I když nevím, jestli by se zde mělo opravdu mluvit o inteligenci v pravém slova smyslu, připadalo mi to totiž jako jeden veliký „skript“. Po hlučném výstřelu nastane panika, lidé prchají nelogicky všemi směry a ti odvážnější jdou přímo po vás, hlava nehlava. Taktické myšlení je pro ně španělská vesnice, takže namísto efektivního obklíčení vám jdou přímo po krku. Rozdíly mezi jednotlivými obtížnostmi se odrážejí především ve výdrži a také ve všímavosti vašeho okolí.
Příklad za všechno: při zvolené nejlehčí obtížnosti zabijete člověka, schováte se, převléknete se a jste mimo nebezpečí. Zatímco v nejtěžší obtížnosti stěží zabijete člověka, dalších dvacet si vás všimne, když už se vám podaří se schovat a převléknout, stále nezůstává bez povšimnutí lesknoucí se pleš. Z čehož jednoznačně plyne, že pokud si zvolíte cestu drastickou, kdy postřílíte vše živé, je pro vás nejlehčí stupeň pečený – vařený. Pro příznivce „Splinter Cellového“ plížení je však jasnou volbou právě onen „profesional“. Prostřední obtížnost činí jakousi alternativu mezi dvěma zmíněnými. Tak jako tak, i u nejlehčí hry se někdy pořádně zapotíte.
Motorkář padl k zemi * Chyceni při činu * 47 jako striptér není špatný, ale všichni utíkají
Dusná atmosféra
Dle mého názoru nic nemůže nahradit atmosféru pilotního dílu Hitmana. Byla zkrátka úžasná. Vždy jsem měl skoro v kalhotách, když se zpoza rohu blížila hlídka a já se zrovna snažil odtáhnout bezvládné zakrvavené lidské tělo do ústraní. Trochu mě tedy zklamalo, když jsem poprvé okusil tento díl. Jak bych to řekl - postrádá prostě ten šmrnc, kterým v prvních dvou dílech přímo čišel. Jakmile jsem však opustil psychiatrickou léčebnu (tedy ve hře) a dostal se na jatka, okamžitě byl můj názor změněn. Šílenství a perverzita v jednom ve mně vyvolaly naprosto identický pocit, jako tomu bylo již před několika roky v původním Hitmanovi. Zvrácené oslavy, jež byly doprovázeny všudypřítomnou krví a prasečími hlavami jako ozdoby, se staly ve spojitosti s ozbrojenými dozorci skutečně brilantní ukázkou skvělé atmosféry (podobný pocit zažijete snad jen ve hře Painkiller – v domu hrůzy). K mé nelibosti se však počátkem další mise ona atmosféra dočista vytratila a zbyly jen oči pro pláč. Bohužel.
Atmosféru přikrášluje již tradiční prvek převlékání. Krom ženských šatů si 47 na sebe oblékne dočista vše. Od kuchaře, číšníka, přes barmana, policistu až po doktora či poslíčka. Jenže vše má svá úskalí. Nemůžete se přeci převléct za policistu, když jdete do nočního podniku pro motorkářský gang, poněvadž by vás čekalo kruté lynčování. Musíte zkrátka dbát na správně situovaný oděv, popřípadě se také vyhýbat stejně oděným „parťákům“. Poznali by vás a bez milosti by běželi k nejbližšímu ozbrojenci, což by znamenalo poplach. Stejně tak efektivně vás mohou prásknout i běžní kolemjdoucí. Vyčuchají levárnu v podobě mrtvého těla a už si to cválají k ruce zákona. Zkrátka a dobře, „opatrnost nadevše“ zde platí stokrát a „nevěř nikomu“ snad tisíckrát.
Asi se řízl při holení * Útěk z hotelu * Co teď?
Vybaven až za hrob
Nájemný vrah musí mít patřičný arzenál. Rovná třicítka střelných kousků jej jistě zabezpečí až do konce života. Mezi nimi se ocitají například AK 47, UZI, Desert Eagle, W2000 sniper i naše česká „cézedka“. Jenže některé operace musí být provedeny potichu, takže na scénu nastupuje již klasická škrtící struna a nově i smrtící injekce. To je však jen hrstka toho, co „Bůh“ dal. Například do hotelu vás nepustí téměř s ničím, tudíž je získání zbraně nezbytné. Záře reflektorů by se nyní měly zaměřit na takové zkušené libůstky, jako sekáčky na maso z kuchyně, pohrabáče, výstavní čínské meče, lopaty nebo i jedy na krysy. Vše můžete, ba v některých misích dokonce musíte, použít.
A když už si tak v poklidu zabíjíte zloduchy, nemůžete si nepovšimnout jejich pohybů. Ty jsou značně nucené, v krajních případech až nepřirozené. Někdy mi připadalo díky stylu chůze, že se byť i obyčejní kolemjdoucí z toho všeho řádně podělali do kalhot. Ovšem pády na zem, ty jim jdou úžasně. Pokud jste někdy slyšeli pojem rag-doll, čili hadrová panenka, jistě víte, o čem je řeč. Tato metoda je dnes již hojně využívána a prim v jejím použití dle mého názoru drží už jednou zmiňovaný Painkiller. Ale ani Hitman není pozadu. Zásah z blízkosti silným Desert Eagle přímo do hlavy odmrští danou osobou parádně z místa. Když její mrtvé tělo chňapnete za nohu a vláčíte jej po pokoji, zbylé části reagují na nerovnosti povrchu či překážky. Krajní sadisté možná budou trochu zklamáni, protože opět nelze naši oběť rozsekat na kousíčky, zabalit do pytle a tím také zamést stopy.
Přistižen ve vlastním bytě * Tak raději uteče * Dýmovnice dokáží pěkně znepříjemnit večer
Strýček Hitman šmírákem
Nyní se mrkneme na zoubek hratelnosti, čili rozhodujícímu aspektu každé hry. Kde Hitman: Contracts ztratil, zde opět nabírá. Můžete se potichoučku polehoučku plížit ve stínech, můžete běhat i nenápadně chodit. To je ale rutinní věc. K tomu však přičtěte ještě drobečky jako je šmírování klíčovou dírkou, otevírání některých dveří pouhou sponou nebo i takové přeskakování ze svého balkónu na ten sousedovic činí celkový vjem lepším. Jenže tohle vše už bylo k vidění v konkurenčních titulech. Hitman ovšem ke svým dovednostem využívá jen minimum funkčních tlačítek. Veškeré dějství konáte známým akčním tlačítkem, při jehož stisknutí se v dolní části obrazovky objeví meníčko s možnostmi.
Trochu pochybná je citlivost myši. I když se dá nastavit, mně osobně do noty nepadla. Při obyčejném střílení se mi zdála citlivost příliš malá (i po zvolení největší možné míry), ovšem po přepnutí na sniperský režim jsem musel z mého původního nastavení zase sejít. Ale to jen tak na okraj. Až na tyto maličkosti se hraje Hitman veskrze skvěle.
Klíčovou dírkou vidím, že se něco chystá * Plešatý hubený Číňan? * Raději to zapiju
Krvavá opera
A jsme u složky, jež si podle mnohých kritiků zaslouží hluboce smeknout. Atmosférická hudba skvěle podtrhuje daná prostředí. S takovým vyvážením se setkáváme zřídkakdy, proto považuji Hitman: Contracts v tomto směru za klenot. Ovšem z našich reproduktorů se přeci neline jen emotivní hudba. Výstřely jsou udělány taktéž bravurně. Ani úder lopatou do zátylku a následné žuchnutí není k zahození. Nu což, někomu jde tvoření audio prvků pěkně od ruky. Nesmíme ale zapomínat na takřka hororové výkřiky do tmy nebo podivné žvatlání bláznů v sanatoriu. Naopak, více emocí by zasloužily nářky bezvládně ležících, leč těžce postřelených jedinců. Snad příště.
| Světlé stránky hry |
- Skvělá hratelnost
- Kvalitní atmosféra
- To vše je doprovázeno mistrným ozvučením
- Množství zbraní
- Rozvržení misí
|
| Temné stránky hry |
- Staré bugy zůstaly bez povšimnutí
- Přibyly i některé nové
- Krátká herní doba
- Postarší grafika
|
Tak a je vymalováno. Dostáváme se na konec, kdy je vše do poslední penny zúčtováno. Celkově vzato jsou mé pocity z třetího dílu Hitmana spíše pozitivní. Skvělá hratelnost a místy i strhující atmosféra jde ruku v ruce s monumentálním audio zpracováním a rozvržením misí. Naopak pokárání si zaslouží dosluhující grafické zpracování, pochybné pohyby, nikterak závratné uvažování nepřátel, staré známé bugy a hlavně délka samotné hry, kterou lze dokončit během jednoho víkendu. V podstatě se zde odrazilo časový press autorů, u nichž zřejmě nemohlo díky novému gigantickému distributorovi platit úsloví „dvakrát měř, jednou řež“. Tím pádem mám sto chutí brát poslední přírůstek za jakýsi přídavný balíček s misemi, který zabaví nejednoho hráče. V otázce koupě bych dal palec nahoru, avšak jen pro příznivce původního Hitmana. Ostatním by hra asi vypálila rybník.
Grafika: 7/10
Zvuky: 10/10
Hudba: 10/10
Hratelnost: 8/10
Zábavnost: 8/10
Inovace: 5/10
Skvěle hratelný počin s kvalitní atmosférou, který není radno přehlížet. Doporučil bych jej však pouze skalním příznivcům předchozího dílu, neboť Contracts téměř s ničím novým nepřichází.
Celkové hodnocení: 7/10