Recenze hry Alan Wake II. Jedna z nejočekávanějších her podzimu je horor jako řemen

Horor pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 1 324 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Remedy mám tuze rád. Již původní Max Payne byl klasa. Studio totiž moc dobře ví, jak vyprávět zajímavé a stylové příběhy. Příběhy, které jsou možná mnohdy lehce překombinované, ale též umně kombinují různé žánry a dokáží překvapit svou přirozeností, dospělostí a absencí klišé či patosu. Zároveň jejich tituly oplývají i dost hutnou atmosférou, která vás přibije k počítači či konzoli a jen tak nepustí.

Otázkou i proto není, zda je Alan Wake dobrá hra, ale to, jak moc dobrá je. Osobně za nejlepší hru studia považuji možná trochu překvapivě Control. Horší pak byl například Quantum Break se svým zbytečným a trochu lacině vypadajícím seriálem. Přesto mě i tato hra bavila a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Hned na začátku tak mohu čtenáře uklidnit, jelikož tady se jde v mnoha ohledech až za kvality Controlu. I když…

Nejprve upozornění. Pokud jste první díl nehráli, budete v příběhu dost plavat. Doporučuji proto nějakou tu rekapitulaci, kterých je na internetu poměrně dost. Sám jsem se na jednu dvě podíval. Protože, a to je nutné zdůraznit, je příběh Alana Wakea dost komplexní, zamotaný, plný nejednoznačných situací, kdy dost dobře nevíte, co že je vlastně realita, co fikce a co obojí naráz.

Úvodní premisa pokračování je přesto poměrně jasná. Alan uvízl na místě zvaném „Dark place“, v nebezpečném světě plném hrůzy, příšer a počínajícího šílenství. Po dlouhých letech se ale zdá, že náš hrdina konečně našel cestu ven. K tomu mu má dopomoci i agentka FBI Saga Anderson, jenž je po Alanovi také jednou z hratelných postav. Saga přijíždí do Bright Falls vyšetřovat několik brutálních vražd, které, zdá se, jsou s osudem Alana spojené. Samozřejmě nic není tak jednoduché, a tak nás opět čeká řada překážek, zvratů a halucinací, které zamávají i těmi neotrlejšími z nás.

Jakmile hru spustíte, čeká znalce jedničky první překvapení. První hodinu či dvě totiž vůbec s nikým nebojujete. Hra připomíná spíše walking simulátory nebo detektivní adventury. Se Sagou prozkoumáváte místo činu, hovoříte s místními policisty a následně i obyvateli městečka. Kousek po kousku odkrýváte nové indicie, které by vás měly dovést až k vrahům. Tím se dostáváme i k první novince. Tou je funkce zvaná „The mind place“, tedy schopnost Sagy (potažmo i Alana) si ve vlastní hlavě sesumírovat své poznatky a z nich dále vyvodit další závěry.

V praxi to vypadá tak, že stiskem tlačítka se ocitnete v jakési virtuální místnosti, ve které shromažďujete vše, co by vám v případu mohlo pomoct. Skládáte dohromady důkazy, rozvíjíte různé teorie, zjišťujete nové okolnosti, profilujete podezřelé, ale také vylepšujete své zbraně apod. Při hře za Alana využíváte místo podobné, zde se ale věnujete psaní. V Alanovi se spisovatel nezapře, a právě díky jeho rukopisu můžete měnit samotný příběh. Defacto přepisujete realitu tak, abyste mohli pokračovat vpřed. Řešíte různé hádanky, úkoly nebo odstraňujete překážky v cestě.

Zde bych přeci jen měl menší výtku k částem, kdy hrajete za Sagu. Zpočátku si hráč na toto nové prostředí a jeho funkce musí zvyknout. Například k jednotlivým případům musíte správně umístit daný důkazní materiál. Jenže ho nelze dát přímo na místo, na kterém se následně i zobrazí. Místo toho ho musíte dát na příslušnou obálku, jež tematicky odpovídá dané indicii. Než jsem systém pochopil, trochu jsem se zapotil. Je dost možné, že vy vše pochopíte na první dobrou, ale popravdě, snažím se vyjmenovávat i ty nejmenší případné zápory, jelikož jich zde zkrátka mnoho není.

K boji se samozřejmě také dostanete. Ale nejde již o přímočarou akci, jako u prvního dílu. Ano, opět musíte stínové bojovníky nejdříve osvítit baterkou, zbavit je tak jakéhosi štítu, a teprve poté je můžete rozstřílet plejádou vašich zbraní. Ale! Zaprvé akce je zde nepoměrně méně, než v prvním díle (a vlastně ve všech dalších hrách od Remedy). Zadruhé každý souboj vás při troše nepozornosti může stát život. Nepřátelé jsou totiž dost nebezpeční a často vydrží i poměrně dost zásahů z vaší zbraně. Zároveň mají i různé další schopnosti, jako je velmi rychlý přesun na vaši pozici, útoky na dálku či různé formy brnění (hlavně masky). Také nábojů, baterek do svítilny či lékárniček není nazbyt. I proto není špatný nápad se některým střetům vyhnout. Ne všichni neřádi na vás automaticky zaútočí. Některé je třeba vyprovokovat světlem baterky.

Celkově jsem byl překvapen, jak odlišně nový Alan Wake působí. Jak překračuje žánry, jak si pohrává s různými formami zobrazování obsahu. Jak je hraní za Alana jiné než části, ve kterých ovládáte Sagu. Remedy v tomto směru boří veškeré hranice, veškeré konvence, na jaké jsme u velkých AAA her zvyklí. Tvůrci se nebojí ničeho, walking simulátor je střídán akční adventurou a ta se střídá s muzikálovými výstupy. Nic není nemožné. Ano, mezi genialitou a manýrou je dost úzká hranice, zde ale pomyslná čára překročena naštěstí nebyla. Hra tak nikdy nesklouzne ke kýči či k banalitě, k nesmyslnému mišmaši a zachovává si svou atraktivitu po celou dobu hraní a hlavně, neustále překvapuje!

Ne vše jsou zde původní a originální myšlenky. Zároveň se ale tvůrci ke zdrojům své inspirace rádi hlásí. Atmosféra opět připomíná mysteriózní filmy Davida Lynche, zasazením do malého městečka kdesi v lesích pak ponejvíce asi klasický seriál Twin Peaks. Jenže to není vše. Detektivní linka není nepodobná první sérii True Detective. Hrátky s tím, co je skutečné a co nikoli, kdy se střetávají různé reality ve hře a zasahují až do reality mimoherní, zase připomenou nejnovější díl Matrixu. Některé hororové scény jsou dozajista inspirované klasikami žánru jako je Evil Dead. Sázka na brutální lekačky pak připomene filmy Jamese Wana. Podivné symboly, jež nalézáte při vaší cestě lesem, pak nepochybně mají původ u Záhady Blair Witch. Nechybí ani záblesky typického suchého severského humoru, ale i další a další provázání na předchozí hru Control. Každý si zkrátka najde něco.

Nový Alan Wake je i díky tomu překvapivě postmoderním, experimentálním zážitkem, a to platí i díky formě, jakou je vyprávěn. Nechybí množství ingame animací, ale též hraných scének. Další hromadu zajímavých informací naleznete klasicky i v podobě psaných textů nebo rádiového a televizního vysílání. Dost specifické jsou i speciální animace k jednotlivým stránkám rukopisu, které nacházíte. Tvůrci zkrátka zkouší, co vše je ve videoherním průmyslu ještě možné, což je věc u takto drahé hry nevídaná.

Tato určitá nevstřícnost, kdy se nejede podle zažitých schémat dle toho, co si trh žádá, může být i úskalím celého tohoto projektu. Novému Alanovi je totiž potřeba věnovat dost pozornosti. Rozhodně nejde o oddechovku, u které vypnete mozek a necháte se bavit. Zde každá jednotlivost, každičký detail, může být zásadní k pochopení příběhu a jeho mnohých vrstev. Titul tak není vhodný pro casual hráče, ale naopak pro ty, které neodradí jeho nejednoznačnost a komplexita. Mě tento přístup popravdě nadchnul, jelikož posouvá celý herní průmysl zase o kus dále. O to zajímavější bude sledovat, zda se sázka tvůrců na originalitu a jinakost vyplatí a zda budou po zásluze odměněni nebo naopak potrestáni.

Obavy panovaly i kolem technického zpracování PC verze. Nároky na hardware jsou totiž poměrně vysoké. Ale i na mém postarším notebooku s Intel Core i5 10300H Comet Lake, RAM 16GB DDR4, NVIDIA GeForce GTX 1660 Ti 6GB, jsem hru rozpohyboval v pohodě na střední detaily. Ano, občas jsem se propadům ve snímkování nevyhnul, ale nešlo o nic dramatického. Za tyto nároky ale dostanete pohledný a vypilovaný titul, jež hlavně díky perfektně propracované hře světel a stínů nadchne každého fanouška hororů. Grafika tak rozhodně nezklame, a to samé platí i o zvuku. Ten vhodně doplňuje dění na obrazovce a nejednou vás zamrazí při hlasitém křupnutí větvičky v potemnělém a na první pohled prázdném lese.