Recenze hry Aliens: Dark Descent. Šmejd z vesmíru tentokráte v taktické strategii

Tahová strategie pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 950 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Spojení Vetřelců a žánru strategických her, to zní poměrně neobvykle. Však většina her z tohoto univerza jsou akční střílečky z pohledu první, případně třetí osoby. Je vůbec možné udělat z Vetřelčí ságy kvalitní strategii? Zdá se, že zase takový problém to není.

Již prolog naznačí, že tady nepůjde o klasickou strategii, ve které si stavíte základnu, vojsko a následně se pokoušíte svou chytrostí a taktickým umem zničit pozice vašeho nepřítele. Aliens: Dark Descent spíše připomínají tahovky typu X-COM nebo sofistikovanější tituly jako nedávný Company of Heroes 3. Hra se totiž dělí do dvou dost odlišných částí. V jedné spravujete svou základnu, zde vesmírnou loď jménem Otago. Ve druhé pak vysíláte malé týmy po zuby ozbrojených mariňáků do akce.

Správa vašeho útočiště je klasicky rozdělena na několik prvků. Zkoumáte xenomorfy, abyste je mohli efektivněji ničit, vyrábíte nové, lepší zbraně, léčíte zraněné vojáky a rozdělujete mezi ně zkušenostní bodíky. Na můstku pak analyzujete získané materiály a vysíláte mariňáky na své mise. Tady je vše jako v již zmíněném X-COMu.

Více času samozřejmě strávíte v bojové vřavě. Jenže Vetřelce zde nekosíte po stovkách, nedočkáte se ani frenetické akce plné výbuchů, efektů a zběsilých útoků. Tady je důležitější opatrnost a pomalý, promyšlený postup.

Ve výsledku to vypadá tak, že na začátku každé mise si vyberete 4 mariňáky. Upravíte jejich výzbroj a výbavu a následně jdete do akce. Levely jsou dost rozsáhlé, často rozložené i do několika pater spojných výtahy. Zde se pohybujete hlavně pěšmo, případně vás může povozit obrněný transportér. Na vaší pouti samozřejmě potkáte i nepřátele. Pokud to jde, je dobré se jim vyhýbat. Minimálně zpočátku totiž setkání s Alienem znamená i spuštění poplachu. To má za následek nejen to, že se na vás seběhnou všichni nepřátelé z okolí, ale také se tím zvýší úroveň nebezpečí v celém levelu.

Tyto stupně ohrožení jsou zde tři a značí, jak agresivní a v jakém množství na vás budou Vetřelci útočit. Zpočátku je to jen pár kusů, ale na nejvyšší stupeň už je potřeba se na střet řádně připravit. Většinou pak akce probíhá tím způsobem, že vás nepřítel nalezne a následně se vaším směrem sbíhá vše, co má nohy. Vy máte pár chvil na to, zaujmout výhodnou pozici. Ideálně v místnosti s jediným vchodem. Rozestavět můžete i automatické střílny, naklást před sebe miny, dveře zavařit svářečkou.

Alieni následně dorazí, často v houfech. Vaši muži a ženy spustí automatickou palbu. Vy si zároveň hru můžete vždy mezerníkem zpomalit nebo zastavit a rozdat vojákům nějaké ty příkazy. Jde třeba o střelbu z granátometu, využití brokovnice či plamenometu při boji z blízka, spuštění krycí palby a tak podobně. Každá akce stojí jeden velitelský bodík, které se sice obnovují samy, ale u delších střetů je přesto dobré popřemýšlet nad tím, kdy jakou schopnost aktivovat. Mimo akci pak vašim svěřencům můžete zadat další rozkazy jako použití lékárničky, nabití zbraně či polknutí protistresových tablet.

Tím se dostáváme k další zajímavé mechanice, která obzvláštňuje hraní. Nestaráte se totiž pouze o to, kolik zdraví vaši vojáci mají, ale také o to, jak jsou vystresovaní. Dlouhé přestřelky s prohnaným nepřítelem a nějakým tím utrženým šrámem, to pocuchá nervy i takových drsňáků, jakými hoši od Maríny dozajista jsou. Jejich úroveň nervozity po každém střetu strmě stoupá. Pokud ji nesrazíte medikací nebo odpočinkem, může dosáhnout kritické meze, což se projeví negativními účinky. Vaši hrdinové budou zbrklejší, jejich střelba méně přesná apod.

Průchod hrou je i proto často o neustálém balancování. Mám se pustit s Vetřelci do křížku a riskovat, že se na mě vrhne stádo hrůzostrašných monster? Nebo je lepší volit tichý, ale pomalý postup? Je moje četa fyzicky i psychicky připravena na další střet? Nebo se jim již rozklepali kolena natolik, že je záhodno trochu si odpočinout? Nebo je dokonce stáhnout z akce úplně?

Ano, čtete správně. Z mise se můžete na předem daných místech stáhnout, aniž byste splnili všechny úkoly. Životy vašich svěřenců visí na krajíčku, nervy mají nadranc? Evakuujte je do bezpečí. A zítra se vraťte s rotou jinou. O postup nepřijdete.

Zároveň není dobré rozsekat si každou misi do tří či čtyř dnů. Míra zamoření planety se totiž každým dnem zvyšuje a tím stoupá i celková obtížnost. Zaseknout se v jednom levelu třeba na týden, to znamená brutální obtížnost v levelech dalších. A to nechcete. Zvláště proto, že Aliens: Dark Descent jsou těžkou hrou.

K tomu přispívá i systém ukládání. Hru si nemůžete manuálně ukládat. Váš postup se zachytí pouze pokud splníte některý z úkolů. Často je tak mezi jednotlivými savy i desítky minut dlouhá prodleva. To rozhodně zvyšuje napětí. Zároveň to ale může znamenat i frustraci. Občas se stane, že u konce levelu jsou již Vetřelci dost rozjaření a notně agresivní. Vám dochází munice, lékárničky a morálka vašeho družstva je v troskách. Přesto se probíjíte k bodu evakuace. Jenže těsně před ním na vás zaútočí jeden z drsnějších a odolnějších xenomorfů a roznese vaši nebohou skupinku na kopytech. A vám nezbývá, než celou pasáž opakovat.

Když už je řeč o xenomorfech. Těch je zde samozřejmě několik typů. Od klasických řadových příšer, přes rychlejší a hbitější verze, po odolné a obří Pretoriány. Nechybí ani facehuggeři nebo pořádně nebezpečná královna. Avšak na své pouti nebudete bojovat jen proti hrůzám z vesmíru, ale také proti lidem a androidům. Na každý typ nepřítele platí něco trochu jiného, jiný přístup, což hraní zpestřuje.

Bohatá je i herní náplň. Každá mise vám zabere klidně i několik hodin. Úkoly, které musíte splnit, se větví, doplňují a prolínají. Jednou musíte zachránit civilisty, jindy získat potřebná data, dále třeba sesbírat vzorky pro další výzkum. Herní náplň je dost variabilní a nikdy zpočátku nevíte, kam vás příběh či nenadálý zvrat zavede.

Každého fandu Vetřelců potěší i výtvarná stránka hry. Ta se inspiruje hlavně filmovým druhým dílem. Prostředí vám i proto bude hned povědomé. Mariňáci mají zbraně a výbavu přesně takovou, jakou známe z filmu. Budovy a vesmírné lodě jsou též podobné. Stejné jsou i zvukové efekty v čele s ikonickým pípání senzoru pohybu. Atmosféra hry je i díky těmto detailům parádní, hutná a často i děsivá. 

Překvapivě pohledná je i grafika. Hry světel a stínů jsou působivé. Postavy a prostředí jsou detailní. Horší je to s přehledností. Úrovně jsou dost tmavé a Alieni se tak často ztrácí v temnotě a nejednou se mi stalo, že jsem si útočníků všiml, až když už bylo pozdě.

Bez chyb nejsou ani souboje. Dílem je to dáno rychlostí Vetřelců. I když si hru zapauzujete a vydáte rozkaz, chvilku trvá, než ho vojáci vykonají. V této časové prodlevě se ale nepřítel často přesune na jinou pozici. Výstřel z granátometu či brokovnice tak mnohdy mine cíl.

Nejlepší strategické hry staré i nové. Vyzkoušejte Crusader Kings III, zavzpomínejte na Red Alert

Taktéž AI nepřátel je při nejlepším bídná. U Vetřelců to zase tak nepřekvapí. Přeci jen nejde o žádné intelektuály, ale dravou zvěř. Horší je to u lidí. Ti často v houfech pochodují přímo před hlavně vašich kvérů rovnou na porážku. To obzvláště překvapí u vašeho vozidla, které oplývá mohutným kanónem a občas vám vytrhne trn z paty. Ale lidští protivníci se proti němu bez krytí vrhají a jsou tak masakrováni po desítkách. Inteligence nulová.

Též se mi stalo, že se některá z postav zasekla v prostředí. Nebo neukončila akci ani po skončení boje. Typicky jde o krycí palbu. Vojín se neustále o tuto činnost pokouší, i když už všichni nepřátelé leží okolo v kalužích kyseliny.

Někdy narazíte i na různé nedomyšlenosti. Například pokud Alien zmerčí vaši pozici, spustí se poplach. Pokud ale prochází okolo vašeho vozidla, které ho kropí z kulometů, alarm se nespustí. Jindy zase nesedí komentáře vašeho velitele. Hra totiž nepočítá s tím, že úkoly splníte v jiném pořadí, než jak autoři zamýšleli. Takže najedou mluví o tom, že ta a ta akce vám pomůže v osvobození rukojmích, jenže já už v danou chvíli měl všechna rukojmí v bezpečí svého vozítka.