Recenze hry Amnesia: The Bunker. Hrůza a děs v zákopech během první světové války

Horor pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 650 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Minulý díl, Rebirth, se dočkal kladného přijetí jak od hráčů, tak od kritiků. Autoři i proto pokračují v nastoleném trendu postupné evoluce. Přidávají nové prvky, jiné vypouští a testují tím, co se uchytí a co je slepá žánrová ulička. Mě osobně předchozí díl zaujal, jeho děj oplýval překvapivými zvraty, zároveň obsahoval slušné hádanky, a hlavně hutnou atmosféru. Jak je tomu nyní?

V nové Amnesii je příběh dost upozaděn. Ocitnete se zkrátka v bunkru, ze kterého není úniku. Všichni vaši druzi jsou mrtví nebo brzy po smrti budou. Může za to příšera, která každého nemilosrdně vraždí na potkání. Vaším úkolem je dostat se z pasti pryč a hlavně přežít.

Setkáme se i s nějakým tím zvratem, který trochu na sílu propojí tuto epizodu s předchozími díly, ale nic světoborného nečekejte. Hlavní hrdina je traumatizován hrůzami války, které ho pronásledují po celou dobu hraní. Po bunkru je také klasicky rozmístěno mnoho dokumentů, fotek a deníkových záznamů, které vám prozradí, jak zde šlo všechno postupně k čertu. Děj je i přes tyto doplňky dost fádní, nepřekvapivý, plný žánrových klišé.

Naopak hratelnost zůstává obdobná, jak jsme u Amnesií zvyklí. Pomocí záznamů luštíte, co že máte dělat, sháníte přístroje nebo kódy od zámků, hledáte cesty, řešíte hádanky. To vše v temném, ale přitažlivém prostředí vojenského bunkru.

Změnou je to, že takřka celý podzemní kryt je od začátku kompletně přístupný. Tedy krom zamčených dveří a jinak nepřístupných lokací. Zadán je vám pouze hlavní úkol, dostat se pryč, najít výbušniny a další materiály či nástroje pro odpálení zasypaného vchodu. Jak budete postupovat, je už jen na vás. Nejde tak o klasickou lineární koridorovku, jako u předchozích dílů. Zde máte oproti tomu poměrně dost volnosti.

To platí i o řešení některých puzzlů či problémů. Dřevěné dveře lze rozbít pomocí těžkého předmětu. Nebo je prostě můžete odpálit granátem. Tvůrci tím vkládají hráči do rukou přeci jen více svobody, více možností, jak dané situace řešit. Nefunguje to samozřejmě vždy. K některým zamčeným skříňkám se dostanete například jen díky tomu, že naleznete číselný kód. To se obejít nikterak nedá.

Tím se dostáváme k další změně. V tmavých tunelech vás zde bude nahánět slizká a hrozivá příšera. Ta není naskriptovaná, prostě se potuluje po bunkru a jakmile vás zmerčí, jde vám po krku. Právě tyto naháněčky a střety nejvíce připomínají jinou klasiku žánru, Alien: Isolation. Příšerák se zde pohybuje v jakýchsi tunelech, prolézá šachtami ve stropě a jeho pozornost si vysloužíte hlukem. Stačí, když si chcete například trochu posvítit. Vaši baterku zde totiž musíte ručně natahovat, což vydává slušný kravál. Rozbíjení dveří, ale i obyčejný běh, to vše vydává zvuk, jenž zaručeně protivníka upozorní na vaši přítomnost.

Následné rozmíšky lze řešit několika způsoby. Ideálně se můžete schovat pod stůl nebo postel, případně se pokusit o zběsilý úprk. Váš protivník moc inteligence nepobral, proto to je často nejlepší způsob, jak se střetům vyhnout. Další možností je se příšeře postavit tváří v tvář. Zde narážíme na další změnu oproti předchůdcům. V nové Amnesii máte totiž k dispozici i zbraně. Z počátku jde o klasický revolver, postupně nacházíte i granáty, vytváříte zápalné lahve apod. Pokud na vás příšerák někde vyskočí, můžete ho uzemnit dobře mířenou ranou mezi oči. To nestvůru na chvíli vyřadí z provozu, ale nezabije. Vy tak máte drahocenné minutky na průzkum, aniž byste se museli obávat, že vás kdosi za rohem sprovodí ze světa.

Přímá konfrontace ale není ideální z několika důvodů. Nestvůra je poměrně rychlá a manipulace se zbraní není úplně snadná, takže mnohdy ani nestihnete vystřelit. Zároveň munice není nazbyt. Do revolveru či pušky seženete jen pár nábojů, to samé platí o granátech a dalších zbraních. Proto je nutné ke každému souboji přistupovat s rozmyslem.

Nedílnou součástí každé hororové hry je atmosféra a také to, zda v hráči dokáže vyvolat pocity strachu. Atmosféra je zde velice hutná, prostředí je atraktivní a dobře zpracované. Se strachem je to ale přeci jen trochu problematičtější. Ano, zpočátku, kdy vlastně nevíte, co se bude dít, se budete bát každého kroku, každého šramotu kdesi v dálce, každého nečekaného pohybu na úrovni vašeho periferního vidění. Jenže jakmile monstrum spatříte na vlastní oči, obavy opadnou. Ne nadarmo jsou nejděsivější ty horory, kde není samotné zlo znázorněno, kdy představivost diváka, potažmo hráče, může pracovat na plno. Kdy zkrátka nevíte, co na vás kde číhá. Jakmile se zlo zhmotní, ztrácí něco ze své děsivosti. To je i případ tohoto dílu Amnesie.

Napětí je tak budováno spíše pomocí mechanismu ukládání hry. Uložit pozici lze pouze a jen na jednom místě v bunkru, v jakési centrální místnosti, kde je i bedna, ve které můžete schraňovat své zásoby. Odtud vedete výpady do jiných částí podzemní stavby. Snažíte se prozkoumat další část mapy, najít kód k zámku, otevřít dveře, ubránit se příšeře a následně honem rychle zpět uložit postup.

Další složkou hry, která vám bude brnkat na nervy a zvyšovat tak vaše obavy o herní postavu, je i systém osvětlení bunkru. Jak už to tak bývá, bunkr je temné místo. Pokud ale seženete dostatek paliva, můžete jím nakrmit generátor a na chvíli celý prostor osvětlit. Hodinky vám pak ukazují, kolik času zbývá, než benzín dojde a svět se opět ponoří do temnoty. Příšera na světle není tak agresivní, ale zároveň se ho ani příliš nebojí, přesto alespoň máte větší přehled o tom, co se kolem vás děje. Můžete bunkr prozkoumávat pouze s baterkou, ale jak jsem již zmínil, ta díky hluku ihned přivábí i smrticího netvora.

Nejlepší hororové hry pro PC a konzole. Nejvíc straší Resident Evil, Silent Hill a F.E.A.R.

The Bunker grafikou neoslní. Vizuál je hodně podobný minulému dílu, kdovíjakých vylepšení se nedočkal. Modely postav jsou také dost bídné, naštěstí jich zde moc není. Zároveň je hra dost tmavá, což nějaké ty grafické neduhy dokáže zakrýt. Naopak zvuky jsou zpracované skvěle. Hluk, který vydává příšera, je nervy drásající a rozhodně ve vás vyvolá dost nepříjemné pocity. Taktéž vaše kroky se v tunelech rozléhají, každé nakopnutí prázdné lahve je takřka ohlušující. A to nemluvím o výbuších granátů, díky kterým na chvíli přijdete o sluch.