Recenze hry Ara: History Untold. Strategie od Xboxu staví na obchodu a výrobě, ale strádá s válčením

Tahová strategie pro PC ● Cena: 1 500 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Oficiální české titulky

Odpovědět na mé otázky nebude úplně snadné. Ara rozhodně dokáže chytnout a pobavit, ale nevyhnuly se jí i až hloupé chybky či nedotaženosti, které zážitek přeci jen poněkud sráží.

Ale popořadě. Ara je tahovou grand strategií, ve které rozvíjíte a rozšiřujete vliv svého národa. Procházíte různými etapami vývoje, obchodujete, válčíte a snažíte se stát tím nejmocnějším a nejvlivnějším národem na celé mapě. Zpočátku si zvolíte vůdce a národ, kterých je zde celkem 45, což je úctyhodné množství.

Každý má své slabé a silné stránky, svého unikátního vůdce a jeho města mají odlišná jména. Jinak ale není rozdílů příliš mnoho. Všichni začínáte ve stejné éře, se stejnými technologiemi, stavby jsou povětšinou také jedny a ty samé pro všechny frakce, a totéž platí i pro jednotky či třeba průzkumníky. Více odlišností a variability by v tomto směru určitě potěšilo.

Po výběru národa dostanete pod kontrolu jedno městečko a průzkumníka. V každém tahu si pak volíte, co chcete dělat. Pohybovat jednotkami po mapě, stavět budovy, vyrábět rozličné komodity a mnoho dalších věcí. Většina úkonů trvá určitý počet kol. Rozhodně tak za jeden tah nic velkého a zásadního nevykonáte. Spíše postupujete po malých krůčcích a tempo hry je i proto dost poklidné až relaxační.

Jestliže dostatečně pokryjete potřeby svých obyvatel, získáte vždy po několika kolech možnost své město rozšířit. Každý region má své přednosti, ale i slabiny. V některých natěžíte více materiálů, jinde zase vypěstujete více jídla. Obyčejně pak v každé nové oblasti lze vybudovat několik staveb. Občas se zde nachází zdroj unikátních surovin. Proto je dobré někde postavit důl a těžit cín či železo, ale jinde je lepší zřídit farmu a pěstovat víno či chovat ovce.

Z těchto důvodů si vždy pořádně promyslete, kam chcete se svým městem expandovat. Za pomoci průzkumníka si řádně zmapujte, kde se nachází jaké komodity a kde je naopak pusto prázdno.

Dost důležitým prvkem je pak výzkum. Nejen, že jeho pomocí získáváte nové znalosti, zkušenostní bodíky, ale též si odemykáte nové stavby a jednotky, nové možnosti výroby či organizace armády. Jakmile vyzkoumáte dostatečné množství projektů, odemkne se vám nová éra. S novými projekty a novými objevy.

Další možností, jak se svým národem expandovat, je vysílání kolonistů, kteří jsou schopni založit městečka nová, provázaná mezi sebou cestami. Samozřejmě, že velmi brzy narazíte i na další národy či menší kmeny. S nimi můžete navazovat obchodní vztahy, spojenectví, ale též s nimi budete chtě nechtě válčit.

Bohužel umění válečné není v Aře kdo ví jak sofistikovaně propracované. Je vidět, že se tvůrci více soustředili na mírumilovný postup hrou. Boje jsou tak vyvedeny dost zjednodušeně. Ve svém městě naverbujete vojáky a vydáte se s nimi na nepřátelské území. Tento proces je opět poměrně zdlouhavý. Jednotky totiž několik kol verbujete, pak se několik kol shromažďují a následně se teprve můžete vydat do boje.

Pohyb po mapě se ale také dost táhne. Jakmile se konečně dostanete do bitvy, spustí se automatický boj. Ten opět většinou trvá několik tahů. O tom, kdo zvítězí, rozhoduje síla vaší armády. Má lepší statistiky než soupeř? Pak máte vítězství v kapse. A to je vše.

Cesta krvelačného válečníka tak není kdo ví jak zajímavá. Navíc pokud vyhlásíte jinému národu válku, nese to s sebou i další důsledky. Jiným neutrálním státům se to příliš zamlouvat nebude a ztratíte vliv i u nich. V delším časovém horizontu to může vést k novým válkám s dalšími frakcemi.

Zároveň správa vašich jednotek není zrovna přehledná. Zpočátku můžete vyslat jednotku jen jednu jedinou, případně batalion, který se skládá z jednotek tří. A to je vše. Pokud máte armádu větší, musíte si ji rozdělit. To s sebou nese chaos na mapě, kdy se vám všude možně poflakují jednotky, a pokud s nimi chcete útočit na jedno místo, musíte vaše konání řádně sesynchronizovat a načasovat, což je občas docela otrava. Naštěstí vědecké objevy otevírají další a další možnosti, jak vojska organizovat, takže v pozdějších fázích hry už tyto problémy toliko nehrozí.

Alfou a omegou je ale v Aře obchod a výroba. Během různých vývojových etap lze vyrábět rozličné druhy výrobků. Od pluhů a šatstva v érách starších po herní konzole a traktory v novověku. Jak již bylo řečeno, na speciálních políčkách pak můžete chovat hospodářská zvířata, případně získávat cenné nerostné suroviny. Ne všechny výrobky si ale dokážete obstarat v rámci vaší říše. Na řadu tak přichází obchod, kdy nedostatkové zboží jednoduše směníte se spřátelenými národy za komodity jiné.

Proč to ale vše dělat? K jednotlivým výrobním budovám (farmy, doly, řemeslné výrobny) lze totiž přiřadit i nástroje nebo suroviny a tím rapidně uspíšit celou výrobu. Každá budova vyžaduje trochu jiné komodity, takže je potřeba mít od všeho něco. Pokročilé stavby, jako jsou divy světa, které poskytují znatelné bonusy, pak zároveň vyžadují i velmi pokročilé nástroje, bez nichž zkrátka nic nového nepostavíte. Je tak třeba neustále vyvažovat, vyrábět širokou škálu předmětů a zbytek nakupovat u ostatních.

Za každý postup hrou do nové éry, za každé vítězství nebo postavený div světa získáváte body proslulosti. Vaším úkolem je, abyste jich v poslední fázi hry měli více, než vaši soupeři. Ale už od počátku je nutné, abyste se drželi minimálně v popředí žebříčku národů. Jelikož nejhorší frakce v každé éře upadnou do zapomnění a tím pádem prohrají. Žebříček je tak nutné sledovat a plnit vedlejší úkoly, kdy získáváte cenné bodíky navíc například za to, že jako první postavíte palác nebo jeden z divů světa.

Různých mechanismů a vychytávek je v Aře velké množství. Je zde systém poradců, kdy proslulým postavám z historie zadáváte pozice ve vaší vládě a na oplátku vašemu městu poskytují různé bonusy. Dále je zde mnoho systémů vlády, kdy každý systém má své silné i slabé stránky.

To samé platí o náboženství. V šíři možností se ale skrývá další háček. Tutoriál není úplně přehledný, jelikož se aktivuje jen tehdy, kdy se s nějakým problémem setkáte. Ale už vám neřekne, co máte zpočátku vlastně dělat a které funkce jsou důležitější než jiné. Na spoustu herních prvků tak musíte přijít metodou pokusu a omylu.

Grafická stránka hry také úplně neuchvátí. Ale na druhou stranu je fajn, že lze veškeré dění na obrazovce maximálně přiblížit, takže můžete například sledovat i jednotlivé pajduláky, jak se pohybují městem. Hra zároveň nabízí i českou lokalizaci, ale ta je bohužel dost prachbídná. Překlad je nejspíše strojový a otrocký. Často tak vůbec nedává smysl a já si i proto jazyk přepnul na angličtinu.