Recenze hry Armored Core VI: Fires of Rubicon. Boj mechanických obrů o nadvládu nad nerostným bohatstvím

Akční hra z pohledu třetí osoby pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 1 849 Kč ● Sinleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Bez oficiální češtiny

Nenechte se zastrašit šestkou v názvu nového Armored Core. I když jsme se do robotí řežby v minulosti pustili už několikrát, Fires of Rubicon jsou otevřené pro veterány série i nováčky. Nový díl nás vezme na planetu Rubicon, která je jediným místem v galaxii, kde se nachází vzácný Coral. Tenhle zdroj posunul vývoj technologií mílovými kroky kupředu, ale vše překazila obrovská katastrofa, která sežehla celý solární systém Rubiconu. Ani zkáza obřích rozměrů lidstvu ale nezabránila, aby se na planetu po desítkách let vrátilo a pokusilo se Coral opět získat do vlastních rukou.  

Naše role v příběhu začíná v moment, kdy se o kontrolu nad Rubiconem pere několik korporací mezi sebou. My ale nepatříme ani k jedné z nich. Jako žoldák na volné noze se pod vedením Handlera Waltera vydáváme na oddělené mise. Jednou pomůžete Arquebusu, v další misi vaše služby zase využije Balam. V příběhu to tedy můžete hrát na všechny strany. I když je příběh v celku přímočarý, v určitých momentech si sami můžete vybrat, kdo si zaslouží vaši podporu víc. 

Příběh ale není ani zdaleka tím hlavním, kvůli čemu by vás nové Armored Core mělo zajímat. Z počátku mi přišel docela zmatený a plytký. Hra mě rovnou hodila mezi korporace bez pořádného úvodu do toho, co je která z nich vlastně zač. Nepomáhá tomu ani fakt, že příběhové konverzace probíhají i během akce. Opravdu není dobrý nápad se snažit cokoliv vysvětlit, když se zrovna hráč řeže s přesilou robotů. To není případ jen Armored Core, vyprávění za běhu bych plošně zakázal. Děj se ale postupně pěkně rozjíždí a závěrečné kapitoly jsem si vyloženě užíval. U hraní vás ale hlavně udrží intenzivní akce, kterou jsou mise napěchované.  

Ještě předtím, než se dostanu přímo k boji, je potřeba říct, že tohle není souls-like hra, jak by kdejaký hráč mohl od studia FromSoftware očekávat. I když narazíte na podobnosti třeba při bossfightech, Armored Core se drží základů svých předchozích dílů, kdy si upravujete svého mecha skrz nakoupené součástky, které si můžete dovolit díky odměnám za jednotlivé mise. Až na výjimky mi každý úkol zabral maximálně pár desítek minut. Tedy pokud nepočítám případy, kdy jsem se zasekl u souboje s tuhým nepřítelem.  

Příprava před akcí je nedílnou součástí Armored Core. Svůj vražedný stroj si můžete upravovat díky desítkám různých druhů zbraní a součástí vašeho mechanického těla. Máte k dispozici střelné zbraně, raketomety i laserové kanóny. Nechybí ani energetické meče, které patří mezi mé nejoblíbenější. Repertoár se postupně rozrůstá, ale vývojáři skvěle zvládli vyvážení součástek tak, aby každá z nich našla využití v jakékoliv fázi hry. Samozřejmě existují výjimky, ale i počáteční vybavení v kombinaci se součástkami, ke kterým se dostanete později, může dát dohromady slušný build.  

Při stavbě svého mecha musíte počítat s řadou věcí. Nesmíte být moc těžcí a musíte mít dostatečnou zásobu energie pro své zbraně. Hratelnost dokáže výrazně ovlivnit i taková maličkost, jako je výměna trysek nebo “podvozku”. Klasické dvounohé stroje jsou mrštnější, ale zato méně vydrží. S pásy jako od tanku zase budete o poznání bytelnější, ale mobilita ve vzduchu půjde do kopru. Jako kompromis si můžete vybrat čtyřnohou variantu, která vám navíc dovoluje chvíli levitovat ve vzduchu.  

Sám jsem většinu hry prošel s mechem zaměřeným na rychlý pohyb, díky čemuž jsem se mohl bleskově dostat k nepříteli a proseknout mu fasádu mečem. Herních stylů ale nabízí Armored Core o poznání víc. Některé z nich vám krátce po úvodu představí ve volitelných tutoriálových misích. Vlastnosti mecha pak ovlivní ještě upgrady za čipy, které získáváte v soubojích 1 vs 1 ve zdejší aréně. Svůj stroj si navíc ještě můžete upravit i po vzhledové stránce barvičkami všeho druhu a postupně se vám odemykají i různé emblémy.  

Když už jste si mecha poskládali, jak se vám líbí, je na čase ho vyzkoušet v praxi. Jednotlivé mise mají většinou stejnou pointu – běžte a pobijte vše, co vám stojí v cestě. Jen občas narazíte na úkoly, kdy musíte bránit určité místo. Přišlo mi trochu zvláštní, že většina misí se dá projít s prstem v nose a není to vůbec žádná výzva. O to tvrdší je pak náraz u soubojů s bossy, kteří jsou kolikrát až neskutečně silní. V těchto momentech by se dalo Armored Core přirovnat nejvíc k souls-like hrám. Musíte se naučit útoky svého nepřítele, jinak vás rozkrájí během chvilky.  

V tomhle případě je ale problém to, že akce je docela nepřehledná. Stejně jako vy totiž i váš nepřítel je většinou dost rychlý a ve výzbroji má spoustu různých zbraní. Přes všechny ty efekty výbuchů a laserových paprsků jsem měl problémy poznat, co na mě nepřítel pošle jako další. Pak už následovala okamžitá smrt, kdy jsem neměl šanci na útoky reagovat. Fires of Rubicon na mě působí tak, jako by si jeho autoři nemohli vybrat, jestli nové Armored Core bude čistá akce nebo souls-like, tak se pokusili vytvořit kombinaci. Ta v zásadě funguje, ale ne v každé situaci. Moc tomu nepomáhá ani kamera. Nechybí tady možnost si ji uzamknout na jednoho nepřítele, ale jakmile kolem mě začal někdo poletovat, dělalo mi problém ho vůbec do hledáčku dostat. I se zamčenou kamerou pak stačí jeden pohled pravou páčkou, aby se pohled úplně rozhodil a situace je okamžitě nepřehledná.  

Podobné výtky mám i ze strany vlastních útoků. Je dobré si použití svých nejsilnějších zbraní správně načasovat, aby měl nepřítel co nejmenší šanci na úskok. Armored Core ale jde vcelku snadno projít i style “mačkám všechno”. Nepřátelské stroje si totiž moc nevěděly rady s tím, když jsem se jim neustále držel u těla a sypal je vším, co jsem zrovna měl u sebe.  

Nedá se to ale aplikovat vždy. Abyste s nepřítelem udrželi krok, je potřeba správně využívat energii, kterou spotřebovávají úskoky i létání. Na druhou stranu jsem ale neměl nejmenší potřebu šetřit s municí. I když je omezená, tak se mi za celou hru stalo dvakrát, že by mi došla. Na delších misích většinou narazíte na místa, kde si zásoby můžete doplnit, takže se při hraní určitě neostýchejte to do nepřátel kropit, co to dá.  

I přes výtky z předchozích odstavců nemůžu říct, že bych si akci v Armored Core VI neužíval. Během hraní jsem měl pocit, že mám v rukách opravdu několikatunové monstrum schopné srovnat se zemí celá města. Běžní nepřátelé proti vám nic nezmůžou, ale bossfighty jsou o poznání zajímavější. Většinou proti vám stojí o poznání silnější stroje, ale vždy existuje cesta k jejich porážce. Pokud vás tedy zrovna nezradí kamera.  

Na pohled vypadá Armored Core slušně, ale do mého žebříčku grafických skvostů se nezařadí. Na PlayStationu 5, kde jsem hru recenzoval, si můžete vybrat ze dvojice režimů. Jeden zaměřený na lepší grafiku, druhý na vyšší počet snímků za vteřinu. I tentokrát jsem volil druhou možnost, protože grafická vylepšení nejsou tak výrazná, abych jim obětoval polovinu FPS. Jinak po technické stránce nemám co vytknout. FromSoftware zaslouží pochvalu za to, že jejich novinka běží skvěle, nenarazil jsem na žádný bug. Mělo by to tak sice být u každé novinky, ale v dnešní době, kdy každou chvíli některá z novinek vyjde nedodělaná, je potřeba ty správné případy vyzdvihnout.

Jediná věc, kterou jsem před vydáním hry nemohl pořádně otestovat, je PvP multiplayer. V Armored Core VI se můžete pustit do zápasů 1v1 nebo 3v3. Myslím, že v online zápasech má hra obrovský potenciál. Díky širokému množství možností, jak si hráči mohou upravit svého mecha, určitě budou souboje jednotlivců i skupin napínavé. Pokud jste se ale těšili, že si kampaň projdete v kooperaci, tak taková možnost tady není.  

Armored Core VI je celkově velmi zábavná hra, která má svoje trable, ale ve výsledku mě díky dobře zpracované akci udržela od začátku do konce. Navíc vůbec nevadí, pokud jste žádný předchozí díl nehráli. Tohle je nová planeta, nový příběh, který prožijete očima žoldáka hrajícího na všechny strany. A jak obří robot tohohle žoldáka bude vypadat, je jen a jen na vás.