Recenze hry Atlas Fallen. Surfování na písečných dunách v až příliš prázdném světě

Akční adventura pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 1 449 Kč ● Singleplayer a kooperace ● Věkové omezení: 12+ ● Oficiální české titulky

Ocitnete ve světě zvaném Atlas pod nadvládou zlého boha Thelose. Všude, kam oko dohlédne, se rozprostírají nekonečné písčité pláně. Lidé žijí v chodbě a pod bičem uctívačů božstva těží mocnou esenci z hlubin země. Hned na začátku se dozvíte, že světu vládne královna, která je rovněž zlá, ale to je tak vše, na další kontakt s královnou si počkáte až na závěr hry, kdy dojde k jedinému překvapení v rámci děje. Lineární hlavní příběh postrádá jakékoliv napětí, zvrat nebo zapamatování hodnou událost.

Celá hra se točí kolem mocné rukavice, pradávného artefaktu, který naleznete a z bezejmenného otroka se najednou stáváte osvoboditelem utlačovaných. V rukavici je ukrytý duch Nyall, který z počátku trpí výpadky paměti, ale vždy si jakoby náhodou vzpomene na nějakou událost z historie, když se přiblížíte k místu, kde se hra posune dále. 

V úvodu vám Nyall vysvětluje základní principy a supluje roli tutoriálu, aby později doplňoval střípky příběhu a posunoval vás dál ve hře. Nyalla bych si i dokázal oblíbit, kdyby jeho příběh autoři dokázali napsat alespoň trošičku zajímavě, jenže se opět jedná o stokrát ohraný příběh pomsty a nespravedlivém uvěznění. Navíc umí být dosti otravný, protože vám hlásí a komentuje úplně vše, co se kolem děje, že se máte vyléčit nebo že už máte dostatek surovin na vylepšení rukavice, za kým zajít se splněným úkolem apod. Takový váš opatrovník.

Když chybí tvůrčí invence, zkopírujeme předchozí postup

Kouzelná rukavice vašemu hrdinovi ulehčuje život. Dokážete díky ní levitovat, zvedat těžké předměty a vkládáte do ní kameny esence, které vám pomáhají v souboji s nepřáteli. Rukavici musíte vylepšit před každým významnějším postupem dál. I zde se projevila lenost tvůrců, neboť před každou herní kapitolou musíte sesbírat určité tři úlomky z rukavice, a ještě k tomu v rámci plnění totožných úkolů jako v kapitole předcházející.

Autoři si nedali moc práce s příběhem natožpak s vedlejšími úkoly. Ty bych označil za etalon nudnosti v herní branži. Prakticky všechna vedlejší zadání se nesou v duchu něco někam někomu přines. 3x jsem natrefil na úkoly, kdy někdo potřeboval donést jídlo a 2x jsem hledal pro změnu zloděje jídla. S nudnou šedí jak hlavních, tak vedlejších úkolu se pojí další výrazný neduh této hry, a to je interakce s postavami. Ona tady vlastně žádná ani není.  Všechny postavy včetně hlavního protagonisty stojí na místě jak solné sloupy, pronášejí genericky vytvořené věty bez zájmu, intonace anebo náznaku, že jim opravdu na něčem záleží.

S hlavním hrdinou jsem se nedokázal ztotožnit, neboť mu chybí jakýkoliv charakter. Není zde ani možnost plnit úkoly nějakým jiným způsobem, něž autoři zamýšleli. V dialogu se někdy objeví jiná jakoby negativnější odpověď, ale vždy to vede k jedinému závěru, který byl dopředu zamýšlen. Hlavní hrdina je správný hoch, který všem vyhoví a nikoho neurazí, nedej bůh, aby z úst jeho nebo kohokoliv jiného na scéně vypadlo nějaké peprnější slovo.  Dabing je jedním slovem hrozný, bez zájmu a jakéhokoliv snahy o emoce.

Prázdný svět v nelichotivé grafice 

Další věc, která mi velmi kazila hru, je její grafická stránka a svět jako takový. Obraz na první pohled vypadá zajímavě. Všude převalující se písek, v dáli rozpadlé ruiny a sem tam roztroušená lidská obydlí a lesní oázy. Na pohled druhý, a hlavně zblízka si všimnete, jak velmi nedetailně vše působí. Předměty, ruiny, ale i příroda je na všech částech mapy stejná. Autoři se nesnažili ani jednotlivé kouty světa nějak ozvláštnit.

Všude natrefíte na ty samé kousky ruin, lesů a nekonečných dun písku, v jednom barevném žluto-šedém odstínu. Není zde jediný zajímavý dungeon, hrad, ani nějaké nebezpečné a tajemstvím oplývající místo. Po mapě je sice rozeseto velké množství různých sběratelských předmětů a surovin pro vylepšování kamenů esencí, zbroje a rukavice, ale koho má bavit procházet se tak strašně nudným prostředím.

Kapitolou samou o sobě jsou postavy. Svět Atlas Fallen je prázdný a obyvatelstvo tuto prázdnotu nijak nevyplňuje, ba naopak. Těch pár příběhových postav, které při svém putování potkáte, nestojí ani za zmínku, v paměti mi nezůstal ani jeden. Všechny vedlejší postavy jsou náhodně rozesety bez větší logiky. Tu a tam někdo postává nebo posedává, v každém rohu a v každém městě hraje na píšťalu ten samý hejhula, ale hlavně ta města jsou žalostně prázdná a bez života. Neexistuje zde denní režim postav. Všechny mají své pevně dané místo a když s nimi mluvíte, podivně se při rozhovoru kymácejí, až to působí komicky.

Povedený souboje a kooperace

Jediným aspektem hry, který ji pozvedá, je povedený soubojový systém, i když ani zde to tvůrci nedotáhli všechny volné konce. Celou dobu budete bojovat proti pouštním přízrakům. Velkou druhovou rozmanitost nečekejte, většinou se souboje opakují, jen se liší skladba nepřátel. Závěrečné souboje s bossy jsou asi tím nejlepším, co hra nabízí, tady se prověří vaše schopnosti a reflexy. Bitvy samotné nejsou vůbec jednoduché. Každý pouštní přízrak má svoji jedinečnou sadu útoků.

Vy máte na výběr pouze ze tři zbraní - sekyra, něco jako kombinace biče a kopí a bojové rukavice. Každá zbraň má vlastní způsob útoku. Zajímavé je, že všechny útoky se provádí jedním tlačítkem, ale záleží na počtu zmáčknutí a jeho délce podržení. Jak už bylo řečeno vaším věrným pomocníkem je magická rukavice, která pomocí správně navolených kamenů esencí dokáže dramaticky urychlit smrt nepřátel. Pokud se vám daří řetězit útoky, sbíráte momentum a vaše zbraň se doslova zvětšuje a uštědřujete silnější údery. Souboje jsou fajn a zábavné, jen škoda, že často rovněž velmi frustrující z důvodu nepovedeného zaměřování. Zamknutí na soupeře si dělá, co chce a bitka s přesilou je tak většinou v duchu padni komu padni.

Atlas Fallen dovoluje každému přizvat kamaráda do hry v kooperativním režimu pro dva hráče. V době psaní recenze však nebylo možné tuto funkci vyzkoušet, neboť hra vychází až 10. sprna. Z dostupných informací však víme, že hra bude umožnovat poměrně dynamickou spolupráci v rámci pozvánek, buď s kamarádem nebo s kýmkoliv, kdo má zrovna chuť hrát. Nebude záležet na individuálním postupu ve hře. Hra slibuje odlišný zážitek při souboji s nepřáteli, sdílený loot nebo i plnění úkolů a komunikaci s NPC nezávisle na sobě. Kooperativní režim je tak alespoň pro mě jeden z pozitivních aspektů, které tato hra nabízí.

RPG systém zde funguje prazvláštně. Vylepšujete svoji zbroj a kameny esence, tedy schopnosti, které do rukavice vkládáte, ale nějaký rozvětvený strom schopností nehledejte. Vložíte do jednoho slotu rukavice například kámen se schopností pouštního tornáda. Hra vám nijak číselně neřekne, kolik poškození uštědříte tornádem, pouze lakonickou poznámkou – tornádo dává nepříteli větší poškození. Pokud takové tornádo upgradujete, dozvíte se, že tato schopnost dokáže zadat ještě větší poškození opět bez číselného vyjádření. Takže volíte mezi abilitami, které dávají velké, větší nebo ještě větší zranění. Zvláštní.

Na závěr ještě jako vždy vzpomenu ozvučení hry. Hudba jako taková tam není, alespoň si teď při psaní recenze nedovedu vybavit jedinou melodii. Dabing je příšerný a nějaká hudební rytmizace se objeví pouze při soubojích. Hra sice vychází v českém překladu, ale i ten na mě působil velmi amatérský. Přeložené je vše doslovně i vlastní názvy nepřátel.