Recenze hry Atomic Heart. Sovětský BioShock vypadá skvěle na pohled, ale přehání to s inspirací

FPS s RPG prvky na PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 1 500 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Úvodní minuty ohromí a potěší. Vrženi jste totiž do zajímavého a živoucího světa, světa, který je na první pohled propracovaný do nejmenších detailů. Ocitnete se v alternativní historii, kde je Sovětský svaz lídrem v robotice a vědeckých objevech, díky čemuž dokázal porazit nacistické Německo. Vy se vžijete do role majora KGB Nechaeva, jenž se nachází v Oblasti 3826, jakémsi odlehlém vědeckém zařízení, kde pracují ti nejlepší vědci ze Sovětského svazu. Ale jak to tak bývá, ne vše je zde tak ideální, jak se na první pohled zdá. Brzy se totiž místní robotí osazenstvo vzbouří proti svým tvůrcům a na vás je vše opět uvést do pořádku.

Oblast 3826 poměrně nepokrytě odkazuje právě na podmořské město Rapture či Columbii z již zmíněné série BioShock. Což může být vnímáno nejen jakožto pocta, ale též jako prachsprosté vykrádání úspěšnější značky. Tento pocit, že něco podobného jste již někde viděli, se prolíná celou hrou. Otázkou totiž je, zda Atomic Heart opravdu není jen lacinější kopií BioShocku v novém prostředí. Dle mého soudu tomu tak bohužel je.

Atomic Heart je klasickou FPS s RPG prvky a několika zajímavými inovacemi. Major Nechaev není obyčejný smrtelník, ale je též porůznu vylepšen všemožnými robotickými vychytávkami. Asi nejvýraznějším upgradem je váš společník Charles. Jde o umělou inteligenci, která je zabudována do vaší high-tech rukavice. Charles vám poradí, komentuje dění, pomáhá hackovat a pacifikovat neposlušné stroje. Špičkování s vaší AI hru zpočátku oživuje a mnohdy pobaví. Postupně mě ale můj společník začal štvát a unavovat. Dialogy jsou totiž mnohdy špatně napsané a často sklouzávají do trapné drsňácké pózy nebo se uchylují k otravným vtipům. Po nějaké době jsem tak Charlese začal ignorovat a jeho hlášky přestal poslouchat. Nápad tedy dobrý, zpracování již trochu pokulhává.

Co tu máme dále? Samozřejmostí v každé FPS je arzenál, se kterým budete posílat vzbouřené roboty do věčných křemíkových lovišť. Do rukou se vám dostanou klasické kousky, jako je brokovnice, samopal, různé druhy pistolí, ale i množství sečných a bodných zbraní. Ochuzeni nebudete ani o exotičtější energetické pušky. Nabídka je poměrně bohatá, navíc lze všechny zbraně dále vylepšovat. K likvidaci nepřátel ale poslouží i jakési superschopnosti, které si postupně odemykáte. Ty opět připomínají BioShock. Jde například o telekinezi, vidění skrze zdi, elektrické šoky nebo štít. Tyto vlastnosti lze opět dále rozvíjet. Přesto hrají spíše druhotnou roli a v boji samotném nejsou tak účinné.

Samotné střety s roboty jsou poměrně akční. Často nejde jen o bezhlavé střílení, jelikož munice je docela málo. Nevyhnete se tak ani boji zblízka. Krom úderů se musíte naučit útokům i vyhýbat. Soupeři vás totiž svými výpady mohou poslat k zemi a než se opět postavíte na nohy, pořádně vám pohnou s ukazatelem zdraví. Úskoky do strany jsou i proto nutností. Občas je dobré využít i superschopnosti, například dotěrného robota omráčit elektrickým impulsem a pak ho dorazit sekerou.

Hra nabízí i zjednodušené stealth pasáže, kdy se můžete lokací plížit a na roboty zaútočit ze zálohy a jednou ranou je tak zničit. Bohužel se ale během tohoto vašeho úderu spustí minihra, kdy jde o to co nejrychleji mačkat dané tlačítko. Rychlost mačkání je ale často dost nelítostná, takže minimálně v půlce případů jsem neuspěl a musel robota zpacifikovat pěkně ručně. Navíc jsem se setkal i s chybou, kdy můj nepovedený výpad skončil jakýmsi zásekem hlavního hrdiny, kdy jsem nad postavou ztratil kontrolu. To vedlo k tomu, že mě nepřítel v klidu pár chvaty dorazil a já musel danou pasáž opakovat.

Problémem některých bojů je i nekonečný respawn robotů. Neděje se to všude, ale například u venkovních lokací se tomuto jevu nevyhnete. Plecháče pěkně pokosíte, ale zanedlouho přilétnout robůtci opraváři a vašeho soka opět dají dokupy a pošlou zpět do akce. Nejotravnější je to například poblíž zamknutých dveří. K jejich otevření je nutné absolvovat další minihru, což nějaký ten čas zabere. Pokud se ale v blízkosti nachází zničený robot, je velmi pravděpodobné, že vám vpadne do zad právě během páčení zámku. Což je dost otravné.

Herní náplň není ale jen o střílení. Často musíte řešit i jednoduché rébusy. Dostat vozíček z jednoho místa na druhé, zajistit napájení pro výtahy, ochladit rozžhavené kotle apod. Jde o příjemné zpestření herní náplně. Problémem je, pokud tyto aktivity slouží příliš okatě k natahování herní doby. Například ve chvíli, kdy vypátráte jednoho z místních zloduchů, jste převeleni do jiné lokace. Abyste se tam ale dostali, musíte otevřít dveře. K tomu je zapotřebí sehnat 4 kanystry a naplnit jimi jakési tajuplné zařízení. To znamená projít 4 nové lokace, splnit v nich několik úkolů, a pak se vrátit zpět a dveře konečně otevřít. Celá tato záležitost zabere cca. 2 hodiny. Otevření jedněch dveří!

Negativní emoce vyvolávají i časté chyby či nedomyšlenosti, a to i v designu úrovní. V jedné chvíli například nasednete na pohyblivou plošinu, která se pomalu pohybuje po předem dané trase. Po cestě musíte aktivovat několik tlačítek. U posledního bodu mě bohužel z plošiny shodil vzbouřený robot. Což znamená, že jsem celou cestu musel absolvovat ještě jednou. Plošinu nešlo nikterak popohnat, takže jsem několik minut čekal, než se nad poslední bod opět dostanu. A takových nedotažených herních principů je zde více. Z dalších otravných chyb jen namátkou jmenujme pády hry či zasekávání vaší postavy v prostředí. Zde pomůže pouze načtení dříve uložené pozice.

Zbytečně působí také šplh po tyčích či dalších objektech. Ten je příliš pomalý a hráč se při něm poměrně špatně orientuje. To mě přivedlo k myšlence, že tvůrci chtěli do své hry nacpat co nejvíce nápadů z jiných titulů, ale mnohdy pak tyto prvky nedotáhli do konce a tak místo zábavy nabízí spíše frustraci.

Ničím nepřekvapí ani příběh. Ten originalitou příliš neoplývá. Opět je zde nějaká ta nečekaná zrada, sem tam zvrat, tajné spiknutí... Nic, co by zvídavého hráče hnalo stále kupředu.

Co výtky nepotřebuje, je grafické zpracování. Zdejší svět je nádherný a plný nejrozmanitějších detailů. Některé monumentální výjevy jsou dechberoucí. Animaci postav nelze také nic vyčíst. To samé platí o hudebním doprovodu. Z různých rádiích se na nás linou chytlavé a pro západní publikum neznámé ruské melodie, jak staré, tak i moderní. Celkově je umělecké pojetí hry poměrně originální. Sázka na východní kulturu je osvěžující, jen je škoda nedotaženosti příliš mnoha nosných motivů a herních prvků.