Recenze hry Backpack Hero. Tahovka pro hráče, kteří se vyžívají ve správě inventáře

Rogue-lite tahovka pro PC a Switch ● Cena: 460 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 3+ ● Oficiální české titulky

Backpack Hero se pro mě stal příjemným překvapením. Hned od prvního souboje mě neskutečně chytl. Jsem obecně fanoušek karetních a tahových her, ale tady to celé na mě působilo ještě o něco propracovaněji. Vaším hlavním nástrojem, kolem kterého se točí celá hratelnost, je batoh. Do něj si skládáte předměty ať už defenzivní, ofenzivní nebo různé lektvary a jídla přidávající bonusy.

Na začátku každé výpravy do dungeonu začnete s několika základními předměty. Většinou se jedná o zbraň, nějaké brnění a jídlo nebo lektvar. Boj samotný funguje na bázi tahů. Zpravidla máte tři akční body, které můžete využít, než váš tah skončí. Použití většiny věcí stojí jeden bod. Ale nemusí tomu tak být vždy. Některé předměty se aktivují pasivně nebo nestojí žádný akční bod.

Vaše strategie v průběhu tahu by se měla odvíjet od ukazatelů, které vidíte nad nepřáteli. Hra vám jasně říká, co má nepřítel za lubem pro jeho příští tah. Když tedy má v plánu útočit, můžete použít brnění a útok tak zablokovat. Naopak když víte, že bude defenzivní, vysypte do něj vše, co máte. Je to stručný popis, ale pokrýt hloubku celého systému slovy je velmi obtížné. Každopádně není naprosto žádný problém si ho osvojit na první dobrou. Jen doporučuji pečlivě číst popisky předmětů.

Teď se dostáváme k té nejsložitější věci, kterou když zvládnete, tak pro vás Backpack Hero bude brnkačka. Správné rozmístění předmětů v batohu. Zprvu se mi párkrát stalo, že jsem na monitor čuměl jako puk a nevěděl jsem co se děje, proč moje zbraň nedává žádné poškození. Pak mi došlo, když jsem si přečetl popisek, že jsem ji jednoduše měl danou vedle druhé zbraně, a to jí naprosto vynulovalo statistiky poškození. Takových předmětů je ve hře nespočet. Upřímně si myslím, že jsem narazil zhruba tak na třetinu věcí, které můžete používat, a to jsem v Backpack Hero strávil pěknou řádku hodin.

Takže umístění zbraní a všeho vybavení do batohu ve správném rozložení je daleko důležitější, než jak je budete využívat v samotném boji. Mockrát mě z toho rozbolela hlava, když jsem přemýšlel, jak mám všechno poskládat tak, abych ze své výbavy dostal maximum. Mám dát meč sem nebo raději na druhou stranu? Co když mi nezbyde místo na předmět zvyšující poškození? Co jím nahradím? To jsou otázky, co se mi stále honili hlavou. Hra vás nepřetržitě nutí přemýšlet a plánovat dopředu. Největší sranda na tom je, že netušíte, jaký předmět po poražení nepřítele nebo při otevření truhly dostanete. Můžete tedy plánovat a doufat, ale stejně nakonec celý batoh překopete minimálně třikrát během jedné výpravy do dungeonu.

Samotný pobyt v dungeonu funguje jako klasický rogue-lite. Na začátku máte skromnou výbavu a malý batoh. S poražením nepřátel dostáváte body zkušeností a s každou novou úrovní si můžete rozšířit batoh v jakémkoli směru chcete. To samé se vztahuje na předměty. Výhra v boji znamená nové výbavě a smrt znamená návrat zpět na začátek. Narazíte také na obchodníky, kteří vám mohou něco prodat nebo vylepšit. Potkal jsem také krtka, který mě donutil účastnit se hazardu v podobě kola štěstí. Jak je u mě zvykem, štěstí jsem neměl. Utratil jsem peníze, a ještě jsem si vytočil prokletý předmět, který mě pak štval po zbytek dungeonu. Plyne z toho ponaučení - nevěřte krtkům.

Možnosti vyžití mimo dungeony jsou méně zábavné než samotný boj, ale neurazí. Z každého dungeonu si odnesete řadu věcí, které posléze můžete prodat za materiály, peníze a jídlo. Ty vám poslouží jako prostředek pro budování vaší vesnice. Postavit můžete překvapivě velkou řádku budov, kdy každá má jiný efekt. Farma pasivně produkuje jídlo, když jste na výpravě. V knihovně můžete zkoumat a kasárna slouží pro zkoumání zbraní, které si pak můžete vzít hned od začátku do dungeonu. Upřímně mě stavěcí pasáže příliš nebavily, nevěnoval jsem jim přílišnou pozornost, ale výhody, které přináší, jsou nesporné. Na jednu stranu je to také pěkné odreagování od konstantního přemýšlení.

Hra nabízí jak příběhový režim, tak i „rychlou hru“. Příběh má více lineární postup a odkrývá nějaký děj, který upřímně nestál za moc, ale ničemu to nevadilo. Hratelnost je natolik zábavná, že na příběhu tolik nezáleží. Spíše jsem měl pocit, že příběh slouží jako vysvětlení základních mechanizmů vesnice než něco, co by vás mělo přimět dále hrát. Ve zkratce, chodíte do dungeonů, abyste zachránili svou matku, která se v nich ztratila. Rychlá hra je naopak režim bez příběhu, kde pouze postupujete dungeony. Doporučuji nejdříve dohrát příběh. Díky tomu se naučíte základy, ale hlavně, se odemkne několik jedinečných scénářů pro rychlou hru. Budete například moci začít jen s jedním životem nebo se specifickým vybavením a tak dále.

Celé tohle spojené dohromady dává neskutečnou možnost znovuhratelnosti. Každý dungeon je jiný, padají vám jiné předměty, potkáváte jiné nepřátele, nebo vám od krtka padne konečně něco dobrého. Rychlou hru můžete procházet stále dokola pokaždé s jiným scénářem, kterých je zhruba okolo dvaceti. Celý koncept je natolik zábavný a obsáhlý, že si podle mě se hrou vystačíte minimálně na nižší stovky hodin.