Recenze hry Banishers: Ghosts of New Eden. Emocionální horská dráha vztahu mezi duchem a člověkem

RPG pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 1 260 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny

Kdyby mi někdo řekl, že Banishers je právě tou hrou, kterou mám s nadšením vyhlížet víc než cokoli jiného, asi bych zaváhal. Nicméně po čase stráveném v New Edenu trochu lituji, že jsem tak neudělal. Měl jsem možnost si vyzkoušet krátkou část už během minulého roku. Ukázka mě přesvědčila, že se bude rozhodně jednat o dobrý titul, ale ani ve snu mě nenapadlo, že až tak dobrý. V podstatě nemám tomuto neskutečnému propojení mystiky, duchů a milostného vztahu, co vytknout, a tak se zaměřme na to pozitivní, protože jediným mínusem pro mě byl předvídatelný konec, toť vše.

17. století, New Eden. Vymítači duchů a entit, Antea a Red se přimíchali do něčeho, co bylo nad jejich síly. Neprozradím moc, když řeknu, že Antea zemřela, protože to je všeobecně známá věc. Nicméně to není její konec a po celou délku hry sehrává stejně důležitou roli jako Red, její přítel. Příběh se odvíjí od toho, že se oba snaží získat zpátky její tělo, které zůstalo na místě, kde zemřela. Ovšem emoce, zvraty a vše, co v průběhu této cesty zažijete, je jednoduše emocionální horská dráha.

Kdo by to byl řekl, že milostný vztah člověka s duchem bude náročný. Celou dobu na vás hra vrhá morální rozhodnutí. Musíte si totiž dobře rozmyslet, jestli necháte Anteu v klidu se vypařit po znovuzískání jejího těla anebo uděláte vše pro to, aby se vrátila zpět mezi živé. K tomu, aby ožila, je ale za potřebí obětovat co nejvíce živých bytostí. Nastává tedy otázka, co je člověk ochotný udělat pro lásku. Na první pohled se to nemusí zdát tak složité. Láska hory přenáší. Nicméně každému momentu rozhodnutí, jestli obětovat nebo nechat žít, předchází komplexní příběh několika lidí a většinou i jejich blízkých, kteří se manifestují jako duchové.

Minimálně pro mě toto celou situaci zhoršovalo. Na jednu stranu jsem chtěl oživit Anteu, ale na stranu druhou mi nebylo po chuti zabíjet nevinné lidi, kteří dělali jen to, co jim připadalo správné. Hra vám navíc pomocí krátkých filmečků bude v průběhu připomínat následky vašich rozhodnutí. Soud totiž držíte většinou nad vedoucími postavami určité skupiny lidí. Jste si jistí, že zabití tohoto muže nepovede k pádu celé osady? Co když ho ale nezabiji a povede to ještě k horším věcem, než které se doposud staly? To je dilema, které mě provázelo i ve snech. A můžu říct, že na konci se to vše jasně promítne.

Příběh je dávkovaný velmi příjemně, ať už filmečky nebo jednoduchými dialogy během cestování. Antea i Red jsou velmi dobře napsané postavy, které vám prostě přirostou k srdci. Občas mi přišlo, že si trochu nedokázali říct, kdo je v tom vztahu ten dominantní, a i když je Antea jen duch, Red to s ní pořád nemá jednoduché. Tvrdohlavá dominantní žena dává svému příteli pořádně zabrat.

Ale nejsou to jen oni. Všechny hlavní postavy, na které narazíte, mají svůj charakter, svoji minulost a všechno to velmi dobře poznáte, objevíte, možná pochopíte a možná ne. Osobně mi přišlo, že postavy reflektují každodenní lidské neduhy, které se ještě v tomto kontextu, kdy zlá entita kontroluje celý New Eden, značně násobí. Celek se vám začíná pomalu odkrývat a čím víc toho víte, tím je vám jasnější, jak to dopadne. Mně teda alespoň bylo, asi ve dvou třetinách hry jsem si dal dohromady všechny indicie a vyšel mi jednoduchý závěr, který se nakonec opravdu stal. To ovšem nic nemění na kvalitě celého narativu, na jeho skvělých postavách nebo způsobu vyprávění. Příběh je skvělý, a i když víte, k čemu směřuje, stejně má jeho závěr svoje kouzlo.

Co se týče hratelnosti, tak soubojově se blížíme spíše souls-like žánru. Úhyby, blokování, naučení útoků různých druhů nepřátel, to vše tu najdeme. Osobně pro mě nebyl souboj to nejdůležitější, ale byl zábavný, plynulý a občas i náročný. K dispozici máte meč, pušku nebo třeba i Anteu, která bojuje svými pěstmi a taky disponuje různými schopnosti, které získala díky své duchovní podobě.

Její schopnosti se odemykají s postupem v příběhu. Jsou také zásadní k prozkoumávání mapy. Některé cesty jsou zatarasené a zprvu se skrz ně prostě nedostanete. Později vám ale dojde, že s novou schopností se do oné oblasti můžete vrátit a dostat se tam, kam jste nemohli. Pokud tyto překážky najdete ještě před naučením dané schopnosti, tak se zpravidla jedná jen o místo s materiály nebo truhlou a je tedy na vás, jestli se tam budete chtít vrátit nebo ne.

Značnou část hratelnosti tvoří také prozkoumávání prostředí. Některé hlavní mise se s vámi nemažou a vaším úkolem bude jednoduše prozkoumat rozlehlou část mapy, kde později naleznete svůj cíl. Naštěstí je prostředí relativně lineárního charakteru, a i když se jedná o otevřený svět, tak zabloudíte jen s obtíží. Jedinou výjimkou může být, pokud se necháte navigovat kompasem na horní části obrazovky. To vám řeknu narovinu, že není radno mu věřit. Zmateně kmitá nejdřív vlevo, pak vpravo, přitom byl správný směr celou dobu na druhou stranu.

Prostorové hádanky jsou zde také a někdy byly i těžší než samotný souboj. Vlastně každý průchod určitou oblastí je hádanka, musíte najít cestu nahoru, dolu, za roh a pak když ji najdete, tak příště už máte odemčenou přímou zkratku. Dalo mi třeba velmi zabrat rozlousknout jednu sérii těžebních tunelů, kde bylo potřeba hýbat vozíky tak, abyste se díky nim dostali na vyšší místa. Následně bylo ale potřeba seskočit zas dolů a přesunou vozík jinam, pak ale schází na svém původním místě a nemůžu vylézt zase zpátky nahoru. Je to hodně hledání, tápání a důležité je opravdu nic nepřehlédnout.

Úkoly samy o sobě jsou žánrově detektivky, ať už ty hlavní příběhové nebo vedlejší vymýtání, vždy je to práce, kdy sbíráte důkazy, posloucháte vzpomínky mrtvých a konfrontujete pak strůjce problémů. Upřímně jsem si to hrozně užíval. Je vám jasné, že je někdo posedlý nebo ho straší duch, ale zjistit proč, jak, kdy, to byla jednoduše zábava. Celý proces pak zpravidla končí vymýcením ducha nebo zabitím člověka, tím se vracíme k morálním volbám, o kterých už padla řeč. Takže kombinace milostného příběhu, duchařiny, detektivky a soubojově soulsoviny? Zní to podivně, ale je to skvělé.

Máme zde i RPG prvky, jako vylepšování vybavení, úroveň postav a dovednostní stromy. Vše funguje velmi jednoduše, ale zároveň obsahuje vše, co potřebujete. Vybavení se vylepšuje pomocí materiálů, které najdete při průzkumu nebo si je můžete i koupit. Pak u ohně na vás automaticky začne svítit upozornění, že můžete vylepšovat. Úroveň postavy se klasicky zvedá s nasbíranými zkušenostmi. Celý systém progresu je velmi příjemný, neměl jsem pocit, že jsem někde zaseknutý a musím farmit nepřátele, abych si zvýšil úroveň a byl schopný zdolat další misi. Všechno jde ruku v ruce s postupem příběhem a můžete být maximálně tak nad úrovní vašich nepřátel.

Dovednostní strom je také jednoduchý. Dalo by se říci, že i strohý. Je přímo spjatý se schopnostmi, které jste již odemknuly pro Anteu. Takže všechny možné dovednosti budete mít až kousek před cílem. Nicméně čím pokročilejší strom, tím více schopností na výběr. Schopnosti se váží na různé faktory. Meč, lehký a těžký útok, puška nebo dokonce i na interakci přepínání mezi postavami. Například si můžete odemknout dovednost, kdy při zablokování útoku rychle přepnete na Anteu a ona automaticky udeří. Je potřeba zde zdůraznit jednu věc. Body pro Reda a Anteu se získávají zvlášť. Ty Redovy jsou za klasické úrovně, ale Anteiny body se získávají plněním vedlejších vymítání, takže máte dobrý důvod neběžet přímo hlavní linkou.