Recenze hry Black Myth: Wukong. Putování skrz čínskou mytologii netrhá rekordy bezdůvodně

Akční RPG pro PC a PS5 ● Cena: 1 649 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny

Prvotina od čínského studia Game Science vzala svět útokem. Prodeje jsou obrovské a stejně tak i čísla odehraných hodin a s velkou radostí můžu říct, že to není bezdůvodně. Wukong je bezpochyby výborná hra, která kombinuje postavy čínské mytologie spolu se skvělým soubojem a obrovským množstvím bossů.

Pokud se zaměřím na chyby, kterými hra trpí, tak asi nejzásadnější je příběh. Jeho pojetí je pro neznalce originálního díla, kterým je hra inspirována, přinejmenším nepřehledné. Cesta na západ je vcelku staré a v Číně velmi významné dílo, nicméně my na západě s ním nejsme vždy zcela obeznámeni. To byl i můj případ, a tak jsem při jednotlivých dialozích s bossy nebo při drobných cutscénách opravdu netušil, co se děje ani proč se to děje. Jediné, co mi dávalo jakýž takýž smysl, byl začátek.

Hra se neobtěžuje s vysvětlováním ani navazováním. Konec konců, každá kapitola je z mého pohledu jako uzavřený příběh, který sdílí pouze hlavního hrdinu a jeho cíl. Při bližším pátrání jsem ovšem zjistil, že tyto kapitoly na sebe reálně navazují a vyprávějí příběh. Jenže je dost často skrytý a spoustu věcí se zde píše mezi řádky. Moc nepomáhají ani různě animované filmečky na konci každé kapitoly, které nějakým způsobem sdělují základní děj. Opět ale vcelku vytržený z kontextu.

Každopádně příběh není hlavní tahákem Wukonga, takže to příliš nevadilo. Nejlepší na celé hře je akce a souboj. Opravdu se jedná o akční RPG, ale je také zřetelná inspirace souls-like žánrem. Máte svatyně, u kterých se znovu narodíte, pokud zemřete, hlavním defensivní prvkem je úskok a bossové jsou stejnou výzvou jako v jiných souls-like hrách. Co ovšem Wukonga od tohoto žánru odděluje, je jeho zjednodušení základních mechanik. Při smrti nic neztratíte, do souboje zasahují i různá kouzla, která řežbu zjednodušují a napomáhají hráči při dosažení cíle a také máte možnost si u každé svatyně vrátit všechny dovednostní body a znovu je přerozdělit bez postihu.

Když máme tedy žánrové zasazení z cesty, pojďme se podívat přímo na souboj. Hra silně staví na systému komb a jejich prodlužování, či rušení. Jednoduché mačkání tlačítka pro lehký útok způsobí rozvinuté kombo. Těžký útok poté slouží jako prostředek, kterým se dá lehké kombo přerušovat a protlačit tak více poškození. K silným útokům se dokonce váží i tři dovednostní stromy, kdy každý z nich se soustředí na jinou variaci. Ty jsou volně měnitelné v průběhu hraní, stačí do nich investovat jeden dovednostní bod. Základní těžký útok je jednoduché máchnutí holí, další je ovšem zajímavá mechanika, která umožní hráči na tyči balancovat a udeřit až o chvíli později. Z tohoto popisu už vám musí být jasné, že možností, jak tyto schopnosti využít je nespočet, ještě když vezmete potaz, že jsem popsal jen některé z mnoha.

A to vše je možné za pomocí jedné jediné zbraně. Od začátku do konce máte tyč, žádné jiné zbraně k dispozici nejsou a upřímně mi to vůbec nevadilo, ba naopak. Samozřejmě máte možnost si vyrobit nebo najít tyče s různými atributy, v základu je to ale vždy bojová hůl. Zde přicházejí na řadu kouzla, která mění souboj a dělají z Wukonga tak trochu unikát. Kouzel je hned několik od mrazení nepřítele až po vyvolání klonů. Ale tou největší zvláštností je možnost proměnit se na bosse, které jste již porazili a buď delší nebo kratší chvíli bojovat v jejich kůži. Netýká se to úplně každého bosse, pouze těch vybraných, ale i tak mi to přijde jako originální nápad, který zase dává souboji rozměr navíc.

U bossů ještě nějakou chvíli zůstaneme. Byl jsem totiž nesmírně uzemněn každým jedním bossem, kterého jsem potkal. Jejich vzhled, útoky i dialogy jsou něco, co z každého střetnutí udělalo uzavřenou kapitolu. Wukong sice je jednodušší než například Elden Ring, ale to v žádném případě neznamená, že byste se u bossů nezapotili. Já se minimálně potil, u některého víc, u jiného míň. Stále je potřeba učit se jejich pohyby, trpělivě zkoušet a vlastně je nejlepší k tomu přistupovat jako ke každému bossovi v jiné souls hře.

Zde ovšem narážíme na problém, který asi ne všem přijde jako závažný, ale výkyvy obtížnosti jsou součástí hry a někdy dopadá znepříjemněním celkového zážitku. Představte si, že jednoho bosse rubáte dvě hodiny, dokud se vám ho konečně nepodaří sundat, další vám lehce uleví, ale pak zase trpíte. Takhle se to děje docela často, a i když by někdo mohl říct, že to problém není, podle mého názoru je na místě, aby akční RPG mělo křivku obtížnosti úměrnou úrovni hráče a jeho vybavení, což se tady prostě neděje.

Dalším negativem, nebo spíše nepříjemností, je neskutečně velké množství neviditelných stěn, které vám brání v průchodu. Hra vás téměř pokaždé vrhne do světa, který vypadá neskutečně rozlehle a láká k prozkoumávání, opravdu máte pocit, že se můžete jít podívat až tam, kam oko dohlédne. Tak to není a je to jasné už z popisu hry, ovšem proč vytvářet pocit otevřenosti, když při jakémkoli pokusu o průzkum vás zastaví neviditelná zeď, za kterou je ještě z nějakého důvodu vytvořena cesta. Musíte opravdu najít ty lokace, kam jde jít. Jen je jich podstatně méně, než to na první pohled vypadá.

Co se musí vývojářům nechat, je kvalita grafického zpracování hry. Wukong vypadá nádherně od postav až po prostředí. Je plně vidět síla Unreal Enginu 5 od začátku do konce. Ovšem ani to se neobešlo bez problémů a hra trpí na propady snímků i na PS5. Na výběr máte ze tří režimů - kvalita, výkon a balanc. Jediný hratelný je výkon, jelikož kvalita snižuje FPS na hladinu, která není hratelná v tomto žánru her a balanc mi přišel spíš jen do tuctu. FPS nabízel o trošku vyšší než režim kvality, ale hra nevypadal o nic lépe nežli při režimu výkonu. Bohužel i režim výkonu nedokázal vždy držet stabilních 60 FPS a při nadupaných soubojích se tedy občas stalo, že snímky prostě klesaly.