Recenze hry Blasphemous 2. Návrat k věčnému pokání

2D metroidvania pro PC, PS5, XSX a NS ● Cena: 709 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny

V rámci příprav jsem si nejprve prošel první díl této metroidvanie plné groteskních zrůd a nepřátel zkombinovaných s náboženskou tematikou. Už během prvních pár minut hraní dvojky jsem jasně pocítil, že tvůrci z The Game Kitchen posunuli hratelnost na vyšší úroveň. Je plynulejší snad ve všech směrech. Největší posun je jednoznačně př zachytávání za okraje plošin a přeskakování na vyšší úrovně. V prvním Blasphemous to občas vypadalo tak, že postavička sice byla nad úrovní plošinky, ale stejně se na ní neudržela, protože bylo potřeba vyskočit ještě o kousek výš. Pokud budu mluvit jen o hratelnosti, tak v rámci žánru je Blasphemous 2 ukázkovým kouskem.  

Pokud jste uvažovali, že se do této série pustíte, vůbec bych se nebál říct, že rovnou můžete jít na druhý díl. Příběhově sice navazuje na první, ale jeho znalost není úplně nutná. Stačí vám vědět, že pohromu v tomto světě má na svědomí Zázrak. Tohle slovo pro většinu lidí znamená něco pozitivního. To ale rozhodně neplatí pro obyvatele Cvstodie. Každý z nich si prožívá vlastní formu nekonečného pokání a kajícník, který se dostane do rukou hráči, je uvězněný v cyklu mezi životem, smrtí a znovuzrozením. 

Blasphemous se stylem vyprávění příběhu inspirovalo u série Dark Souls, takže jen poslouchání konverzací a průchodem hrou se nedozvíte všechny souvislosti. Abyste pochytili, co se tady vlastně děje, musíte si pročítat popisky předmětů a nejlépe splnit i všechny vedlejší aktivity. Styl je to jistě osobitý, ale není pro každého, což naprosto chápu. Jak jsem ale říkal, Blasphemous 2 není primárně o příběhu. Tady jde hlavně o brutální a pořádně krvavou akci.  

Možnosti kajícníka v boji se značně rozrůstají. Hned v úvodu si můžete vybrat z trojice zbraní. Velký meč, meč v kombinaci s dýkou a obří řemdih. Volba má dopad jen na úvod hry, protože časem se tak jako tak dostanete ke všem třem. Možnost je to zajímavá z toho důvodu, že každá zbraň má unikátní vlastnosti, které vám pomohou se dostat do různých částí herního světa. Od výběru se tak odvíjí vaše cesta, což ukazuje, jak promyšlený je design úrovní.  

Stejně jako v každé metroidvanii i tady platí, že svět se před vámi rozprostře hned od začátku, ale bez některých schopností či vybavení se nemáte šanci do jeho částí dostat, takže jediná možnost je vyrazit na průzkum. Blasphemous 2 vás ale nenechá bloudit. Na mapě vždy (až na pár výjimek) vidíte ukazatel k místu, kde vás čeká další souboj s bossem. V zásadě to zní jako skvělá funkce. Důležitou součástí her z tohoto žánru je ale i objevování, které přímé navádění tímto stylem trochu kazí.  

Zjednodušení by tady bylo cítit i bez mapy. Poškození od nepřátel je nižší, vydrží toho znatelně méně a bossfighty jsou mnohdy otázkou maximálně pár pokusů. Oproti jedničce, kde jsem kolikrát potil krev, se to nedá moc srovnávat. Po dohrání jsem si říkal, že to vypadá, jako by se největší péče věnovala úvodu a závěru hry a zbytek se tak nějak dal dohromady. Neříkám, že to nefunguje, ale od bossfightů bych přeci jen čekal něco sofistikovanějšího. Ve valné většině případů stačilo na pokoření silného nepřítele pár pokusů.  

Alespoň, že design bossů zůstal na stejně vysoké úrovni kvality. To ostatně platí pro grafické zpracování celkově. I tento díl spoléhá na pixelart, skrz který přivádí k životu kolikrát opravdu nechutné bizarnosti. Tvůrci se tímto stylem inspirují v náboženské historii Španělska, a pokud byste chtěli mít zážitek ještě o něco intenzivnější, nechybí tady španělský dabing.  

Skvěle celý nádech hry podtrhuje i vydařený soundtrack, který už najdete i na streamovacích službách. Mění se s každou oblastí a přesně sedí nádechu děje, kdy si každý prožívá svoje věčné pokání. V důležitých příběhových momentech tentokrát došlo i na pár animovaných filmečků. Nic zásadního, ale nevypadají vůbec špatně, a navíc působí jako příjemné zpestření. 

Když se ještě vrátím k ulehčování, hodně tomu pomáhá vylepšování všeho možného. Každá zbraň má vlastní strom schopností, kajícník si může svoje schopnosti vylepšit skrz vyřezávané sošky a najdete i kouzla. Pro vylepšování zbraní a odemykání slotů pro sošky se používá stejná měna, takže to v úvodu vypadá, že se s ní opravdu nevyplatí plýtvat. Po pár hodinách jsem jí ale měl tolik, že jsem neměl nejmenší pocit nutnosti si ji schraňovat či pečlivě investovat.  

Vybrali jsme nejlepší metroidvanie posledních let. Dobrodružství s příchutí plošinovek

Pomoct si můžete čímkoliv, co má kajícník v repertoáru, ale bez rychlých reakcí to nepůjde nikdy. I přes to, co jsem říkal, má Blasphemous 2 k jednoduché hře daleko. Ano, oproti jedničce je snazší, ale i tady stačí chvíle nepozornosti a už se válíte v kaluži vlastní krve. Je to zkrátka vcelku tradiční a velmi dobře zpracovaná metroidvania, která se od ostatních liší hlavně svojí estetikou.