Recenze hry Bo: Path of the Teal Lotus. Jedna z nejhezčích metroidvanií, která se s vámi nebude mazlit

2D metroidvania pro PC, PS5, XSX a Switch ● Cena: 569 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 7+ ● Bez oficiální češtiny

Povídá se, že když se v zemi Strange Garden schyluje ke katastrofě, dopadne na zem slza boha, ze které se zrodí zachránce z legend. Jednou z takových bytostí zvaných tentaihana se staneme i my. Maličký Bo zrozený z lotusu není ve Strange Garden jediným svého druhu. Tentaihany na sebe berou různé podoby. Máme tady liščí klan a králičí klan, při svých cestách narazíte třeba i na opice nebo chrousty. To bych ale předbíhal. Po úvodu, kdy vás nevrle přivítá pobočník místního šóguna, se můžete směle vypravit na průzkum tohoto nádherného světa. A že je v něm co obdivovat. 

Path of the Teal Lotus je jednoznačně jednou z nejhezčích her svého druhu, které jsem kdy hrál. Tvůrci se inspirují japonskou mytologií a její témata přenášejí do prostředí ve stylu připomínajícím kresbu vodovými barvami na papíře. Nemá moc daleko od dvojrozměrného provedení Okami. Prostředí je díky tomu radost prozkoumávat. Není nouze o nádherné scenérie, ať už na vrcholku zmrzlé hory nebo v hlubinách pod Zeleným lesem.  

Stejně tak dobře se povedly postavy, které si díky parádnímu designu zapamatujete, i kdybyste s nimi neprohodili jedinou větu. Pár slov pro vás ale má každý z nich. Bo nemá dabing, vystačit si musíte pouze s textovými konverzacemi. V tomhle případě mi to moc na škodu nepřišlo vzhledem k tomu, že jde o menší projekt. Průpovídky jsou navíc většinou příjemně napsané, máte v nich zvýrazněné to nejdůležitější a nedělá jim problém ani pobavit.  

Příběh jako takový je ale jednou z největších slabin hry. V úvodu zjišťujete, jak tenhle svět funguje a čeho že se vlastně snažíte dosáhnout. Pak ale přijde několik hluchých míst, kdy mlátíte potvoráky, přeskakujete propasti a děj se posune zase až za pár hodin. Dávkování příběhu mohl Bo určitě zvládnout lépe.  

Když se dostanete do závěrečné fáze hry, vychrlí na vás všechna vysvětlení najednou skrz zdlouhavé svitky, které sice prozradí vše potřebné pro pochopení osudu Strange Garden, ale zaprvé delší čtení naruší tempo hry, zadruhé jsem se to všechno mohl dozvědět během svých cest. Takhle si hráč pořádně ani nedokáže vytvořit vztah k některým postavám, protože to důležité se o nich dozví až na úplný závěr. 

Od slabiny pojďme k té silné, opravdu silné stránce. Hratelností se zvládá Bo s přehledem vyrovnat těm nejlepším metroidvaniím. Animace skákání, útoků, resetování výpadů, to všechno perfektně sedne do ruky každému, kdo má s tímto druhem 2D akcí zkušenosti. Jak je v tomto žánru zvykem, už po úvodu se před vámi rozprostře jeden velký propojený svět, ale ne všechny jeho části jsou dostupné. Abyste mohli projít každý kout, je potřeba získat nové schopnosti.  

V případě Path of the Teal Lotus to znamená vypít lahodné čajíky, které si pro vás místní bytosti přichystali jako odměnu. Celkově čaj ve hře hraje velmi důležitou roli. Bo s sebou nosí konvičku, která se plní s udílením poškození nepříteli. Za pět bodíků v konvičce si může vyléčit jeden život. Tento styl léčení je velmi podobný tomu, co můžete znát z Hollow Knighta.  

I když je občas nutné využít speciálních schopností, jako je klasické odrážení od zdí, plachtění nebo silný úder schopný prorazit zeď, nemáte šanci na záchranu Strange Garden bez ovládnutí naprostých základů. Bo se sice zdá být roztomilou pohádkou, ale ve skutečnosti je to sakra obtížná plošinovka, v některých případech až absurdně těžká, kdy si nemůžete dovolit jednou chybu v dlouhé sekvenci skoků, výpadů a útoků. Naštěstí se tyto až příliš náročné pasáže týkají hlavně vedlejších úkolů, které plnit nemusíte, ale ani bossové, kteří vám stojí v cestě k další části příběhu, nejsou žádný med.  

Nechápejte mě ale špatně, vyšší obtížnost neberu jako špatnou věc. Bo je sice náročnější, ale hraje fér a dává vám dostatek prostoru a možností, abyste se ze všech těch svízelných situací nějak vymotali. Umíral jsem docela často, ale nikdy jsem si nepřišel tak, že by mi vývojáři schválně házeli klacky pod nohy. Vždycky jsem to mohl načasovat lépe, rychleji vyskočit nebo k celé situaci přistoupit trochu jinak. Chce to prostře trpělivost, což platí obzvlášť v závěru hry. U bossfightů ve hrách bývá zvykem, že když má boss tři fáze, už to je hodně. Tady se připravte i na pětifázovou řežbu.  

Smrt pro vás v Bo znamená návrat k poslední svatyni, nemusíte se bát, že přijdete o nasbírané liščí ohýnky sloužící jako měna. Za ně si můžete vylepšit svoji zbraň nebo konvičku. Bo svoji sílu zvyšuje ale hlavně skrz omamori, kouzelné talismany s unikátními schopnostmi. Některé jsou obyčejné, jeden třeba přidá život navíc. Můžete se ale dostat i k unikátním kouskům. Je tady jeden takový, který kolem vás vytvoří ocelový vějíř odfoukávající nepřátele, pokud máte plnou konvičku a resetujete si skok. 

Vybrali jsme nejlepší metroidvanie posledních let. Dobrodružství s příchutí plošinovek

Vedle omamori si můžete pomoci také koulemi Daruma Doll, kterých je ve hře několik druhů a každá vám propůjčuje jiné útoky. Jedna prostře letí v přímé lince, další před vás chrlí plameny. Každé použití vám spotřebuje trochu čaje z konvičky, takže je na místě dobře si jejich využití promýšlet. Experimentování s omamori a Darumami je každopádně žádoucí, obzvlášť v momentech, kdy se nemůžete probojovat dál. 

I kdybyste se často zasekávali, měli byste se na konec příběhu dostat do 15 hodin herního času. Bo v ohledu velikosti patří mezi komornější hry a je jen dobře, že zbytečně obsah nenatahuje. Svět bez problému zvládnete prolézt skrz na skrz a díky jednoduchému systému rychlého cestování ani trocha backtrackingu není tak otravná, jak to občas ve hrách bývá.  

Orientaci vám může trochu zkomplikovat jen mapa. Že to nedává smysl? Hned vysvětlím. Mapa se vám odkrývá postupně se vstupem do nových oblastí, nemusíte nikde hledat její útržky. Problém ale je, že jakmile do neokoukaného prostředí vkročíte, naráz se vám vykreslí dost velká část prostředí. Když si pak musíte odběhnout do jiné části světa a zase se vracíte zpátky, je docela složité poznat, které části už jste si prošli. Z mapy to totiž nevyčtete. V některých místech to alespoň zachraňují NPC a svatyně, které vám na mapě zanechávají značky.  

Kdybyste měli v plánu Bo vyzkoušet, doporučil bych vám sáhnout po verzi pro PC, PlayStation nebo Xbox. Sám jsem si celou hru prošel na Switchi a nebylo to vždy úplně ideální. Obzvlášť při procházení hlavním městem Sakura se konzole zadýchává a počet snímků jde dolů. V těch důležitých momentech, jako jsou bossfighty, se to ale naštěstí obešlo bez problému. Dohrát se dá s klidem i na Switchi, jen počítejte s občasnými neduhy. Snad výkon někdy v budoucnu vylepší patch, Bo přece jen nepatří mezi ty graficky nejnáročnější hry, které na této konzoli najdeme.  

Na závěr si neodpustím pár slov k situaci vývojářů. Jak jste někteří možná zachytili, vydavatelství Humble Games prošlo “restrukturalizací”, ale spíš to vypadá, že šlo úplně do kopru a všichni jeho zaměstnanci přišli o místo. Právě Humble Games se staralo o vydání Bo: Path of the Teal Lotus. Tvůrci tak přišli o svého vydavatele ani ne 2 týdny poté, co hru vypustili do světa. Vaši podporu si tedy zaslouží dvojnásob. Na to, že je Bo jejich první hrou, jde o kvalitní 2D akci a doufám, že to není to poslední, co z jejich repertoáru uvidíme.