Recenze hry Brothers: A Tale of Two Sons Remake. Nepotřebná předělávka klasické indie skákačky

Logický skákačka pro PC, PS5, XO a XSX ● Cena: 500 Kč ● Singleplayer a kooperace ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny

Připomeňme si, o čem že hra je. Jak název napovídá, vypráví o strastiplné cestě dvou bratrů za lékem pro svého nemocného otce. Ten je stižen záhadnou chorobou a jeho jedinou nadějí je jakýsi dryák vydestilovaný z magického stromu. Avšak ten je jako na potvoru daleko předaleko a cesta je navíc plná různých nebezpečí. Bratři tak musí spojit síly, spoléhat jeden na druhého a dostat se přes mnohé nástrahy zdárně ke svému cíli.

Samotný příběh není kdo ví jak dechberoucí. Originálně ale kdysi působily samotné herní mechanismy. Pokud hrajete hru samotní, pak musíte ovládat oba bratry. Najednou. Jednu postavičku ovládáte pomocí šipek na klávesnici, druhou klasickými klávesami WASD. Je to zpočátku sice trochu krkolomné, ale dá se na to zvyknout. Ono pokud si chcete hru zahrát sólo, pak to ani jinak nejde.

Klíčem je proto spolupráce. Jeden bratr je starší a silnější, druhý zase mladší a menší. První pohybuje těžkými věcmi, druhý se protáhne i malými škvírami do dalších lokací. Postupně tak procházíte poměrně pestrou krajinou, plníte různé puzzlíky, utíkáte před bortícími se mosty, setkáváte se s bizarními postavičky zdejšího světa a mnoho dalšího.

Což o to, hopsání je poměrně zábavné. Tvůrci se neustále snaží přicházet s něčím novým, překvapovat, vnášet nové herní principy. Jen je nutné se smířit s tím, že veškeré hádanky, veškeré překážky, na které narazíte, lze poměrně hravě překonat. Brothers jsou i proto velmi snadnou hrou, kde se o nějakém záseku nedá vůbec mluvit. Navíc ani herní doba není kdo ví jak dlouhá. Původní hru jsem kdysi prošel za nějaké 4 hodiny. Remake jsem pokořil za tři a půl. A to jsem si už mnohá řešení hádanek opravdu nepamatoval.

Pojďme se ale blíže podívat na to, co remake přináší nového. Popravdě, moc toho není. Tím nejzásadnějším je upravená a kompletně předělaná grafika. Opět ale otázkou zůstává, zda je tento upgrade nutný. Však ani 10 let starý originál nevypadá zase tak zle, a to hlavně díky stylizovanému pojetí vizuálu. Jasně, i tak hra zestárla, ale rozhodně nikterak dramaticky.

Nová grafika je samozřejmě detailnější, zároveň i o dost temnější, což je dnes asi móda. Místo veselých barev tu tak máme nesčetné odstíny šedé. Každopádně ani s novým enginem nemůže remake ani náhodou soupeřit s dnešní vizuální špičkou. V některých lokacích je hra vyloženě odpudivá, třeba v jakémsi zimním opevněném městečku. Zde jsou snad všechny objekty a stavby nevábně hranaté.

Temnota pak dost často i překáží. V některých pasážích vůbec nic nevidíte a pohybujete se spíše dle intuice. Ani zpracování vody není úplně ideální. Občas se v ní postavičky ztratí, což na přehlednosti opět nepřidá.

Bohužel, technických nedostatků je zde přehršle. Nespuštěné skripty, zasekávání postaviček o herní objekty, jejich propadávání skrze zdánlivě pevné materiály, nečekané propady snímkování a mnoho dalšího. Naštěstí se hra ukládá takřka na každém kroku a většinou tak stačí načíst starší pozici. Nejhorší asi bylo, když jsem po lítém boji se zlobrem svého soka skolil. Spustila se cut-scéna, vše proběhlo jak mělo. Po její skončení jsem se najednou ocitl opět v aréně a boj se zlounem jsem si musel zopakovat. Nejde o nikterak dlouhý souboj, horší ale je, že následné filmečky nejde přeskočit. Pokud tak kvůli chybě musíte nějaký úsek opakovat, již několikrát viděné scény musíte přetrpět znova, což je prostě otrava.

Špatně zpracována je i kooperace. Ta občas prostě přestane fungovat. Zároveň některé pasáže vašeho spoluhráče bezdůvodně ze hry vykopnou. Často je proto hraní ve dvou poměrně frustrující záležitostí. Navíc pokud hru znáte, opět se setkáte s nemožností přeskakovat cut-scény.

Mezi další novinky patří opětovné nahrání hudby živým orchestrem. Což je určitě chvályhodné, ale popravdě, kdo hraje hru kvůli hudebnímu doprovodu. Poslední změnou je přidání nových achievementů. To je vše. A není to málo, Antone Pavloviči? Chtělo by se nejednomu rýpavému recenzentovi podotknout. Odpovědí je, ano je to málo!

Důležitou součástí hry byl její emocionální náboj. Titul vypráví o ztrátě, přátelství, o překonávání ran osudu. Zároveň je ale i vyprávěním veskrze tragickým, kdy se dobré úmysly mohou změnit ve svůj opak. Originál tak rozhodně dokázal mnohdy chytit za srdéčko a dojmout i ty nejtvrdší chlapáky. I v tomto ohledu ale remake příliš nefunguje. Za 10 let se totiž způsoby vyprávění ve hrách dost posunuly. Dnes zde máme o dost dospělejší a uvěřitelnější příběhy, které si nezadají i s těmi nejpropracovanějšími filmovými hity. Life is Strange, The Last of Us a mnozí další nastavily laťku dost vysoko. Oproti výše zmíněným působí Brothers jako chudý příbuzný. Celý příběh pak vyzní až příliš banálně, pateticky, až příliš plačtivě a zároveň šablonovitě. Buď jsem zcyničtěl, nebo jsem jakožto hráč prostě přeci jen náročnější, zmlsanější. U konce mě remake již vyloženě ubíjel a iritoval svou na efekt hranou uslzeností.

„Dobrou“ zprávou je, že vlastníci původního díla dostanou na remake slevu. Bohužel, zadarmo ho mít nebudou, což by možná byl přístup lepší. Pokud ale originál nevlastníte, zaplatíte poměrně vysokou částku, tedy nějakých 20 EUR. Což za hru, kterou projdete za jedno odpoledne a jež oproti předchůdci vlastně nic moc nového nenabízí, je dle mého docela dost.

Otázkou také je, pro koho je vlastně titul určen. Kdo originál hrál, nebude ničím překvapen. Spíše bude se slzou v oku vzpomínat na povedenější starší verzi. Nováčci možná titul ocení přeci jen o něco více. I ti ale budou zklamaní z technických nedostatků a zastaralého podání až příliš banálního příběhu.