Recenze hry Commandos: Origins. Retro návrat v dobrém i špatném slova smyslu

Taktická strategie pro PC, XSX a PS5 • Recenzovaná verze: PC • Cena: 1 250 Kč • Singleplayer • Věkové omezení: 16+ • Bez oficiální češtiny

Série Commandos stála u zrodu kdysi populárního subžánru real-time strategií zaměřených na taktický boj malé jednotky, která masakrovala daleko početnějšího soupeře. Šlo o subžánr, který ale poslední dobou spíše skomíral s jedinou světlou výjimkou. A tou bylo studio Mimimi Games, které tyto strategie takřka resuscitovalo a vdechlo jim život nový.

Jenže i těmto dnům je konec, Mimimi Games zavřeli krám. A Commandos: Origins dle mého mínění zájem hráčů o podobné tituly taktéž nenakopne. Jde totiž o hru až příliš zpátečnickou, navíc s ohromným množstvím chybek, nedodělků a nelogičností, které zážitek kazí. Ano, stále je tu ono zábavné jádro starých dílů, které je překlopeno do pohledné grafiky. Otázkou ale je, zda to není příliš málo.

Commandos: Origins, jak název napovídá, je prequelem ke starším dílům. Ukazuje tak, jak se slavná jednotka dávala dohromady a jaké mise kdysi dávno na počátku války plnila. Opět se setkáme se starými známými jako je Zelený baret, Sniper nebo třeba Potápěč. Celkem hra nabídne 6 postav, které vám budou ve slušném počtu 14 misí k ruce.

Jenže postavy si na začátku mise nevybíráte a musíte si vystačit s tím, koho vám tvůrci přiřadili. Jednotlivé mise jsou k tomu samozřejmě uzpůsobené, ale stejně si neodpustím malé rýpnutí. Třeba v takovém Shadow Gambit byly mise mnohem variabilnější, minimálně část hrdinů si šlo libovolně vybrat a design misí na to také myslel. Tady je vše mnohem více sešněrované.

Samotné mise nejsou špatné a zároveň celkem dlouhé. Pozdější úrovně vám dají zabrat a strávíte u nich klidně i 2 až 3 hodinky herního času. Prostředí je pestré a neustále se mění. Budete válčit v poušti, ve sněhových závějích, na ostrovech, v oblastech střední Evropy, a to jak ve dne, tak i v noci, čemuž musíte dále uzpůsobit svou taktiku.

Recenze hry Shadow Gambit: The Cursed Crew. Plížení s posádkou nemrtvých pirátů

V noci se horší zorné pole soupeřů, což můžete využít ve svůj prospěch. Ale musíte dávat pozor na osvětlené prostory. Bohužel, světla nejde vypnout nebo zničit, i když stojíte přímo u reflektoru, což je dost škoda. Ve sněhu, ale i v písku pak zanecháváte stopy, čehož si mohou všimnout i strážní a díky tomu vás zmerčí. Většinou to ale nic moc neznamená, jelikož po pár vteřinách o stopy stejně ztratí zájem. Myšlenka dobrá, ale provedení pokulhává.

A tak to máte takřka se vším. Přišlo mi, že vám hra často zbytečně hází klacky pod nohy. Zelený baret sice zdolá skalní stěnu a vyšplhá na telegrafní sloup, ale půl metru vysokou zítku neseskočí. To samé platí pro závoru, která se stane nepřekročitelnou bariérou. Tvůrci vás zkrátka dost znatelně navádí na cestu, jakou vám vytyčili. Proč byste měli ke svému cíli jíti lesem a nehlídanou cestou, když můžete jít nepřátelskou základnou, kde jsou desítky po zuby ozbrojených strážných, že ano.

Jasné, co by to pak bylo za hru, kdyby šlo spoustu překážek jednoduše obejít. Jen by vytyčený koridor nemusel být tak okatý. A ano, občas se stane i to, že k zadanému cíli se lze dostat několika způsoby, několika cestami, ale rozhodně to není pravidlem a nejde o jev tak častý, jako u již zmiňovaného Shadow Gambitu.

V každé misi je potřeba splnit několik hlavních úkolů. Navíc jsou zde i zadání vedlejší. Jenže je otázkou, proč je plnit. Žádná výhoda z toho neplyne. Žádné zkušenostní bodíky, žádné zjednodušení hlavních cílů, lepší výbava, nic. Jen se na konci úrovně propíšou do statistik, to je vše. Spíše tak jen uměle natahují herní dobu. Motivace chybí.

Celkově jsem měl problém s akceptováním toho, jaká omezení na vás tvůrci kladou. Proč nemohu zničit nepřátelskou loď tím, že k ní připluji na člunu a pomocí svého hrdiny ji zneškodním. Proč musím k lodi přijít po molu? Jaký je v těchto přístupech rozdíl? Proč potápěč může zajít do vody jen na předem určených plážičkách? Proč nemůže seskočit z mola, které rozhodně není nikterak vysoké. Navíc, když to jde obejít mezistupněm. Pokud rozložíte z mola člun a nasednete na něj, můžete ho následně opustit a do vody se ponořit. Jenže, následně zase na molo sám nevyleze, což omezuje taktické možnosti.

Jednou jsem se například ocitl na místě, kdy na sebe hledí dva strážci. K jednomu se šlo připlížit do jeho zad. Ke druhému ale ne. Ono by to šlo, kdyby právě potápěč mohl vylézt na molo, což ale možné není. Škoda.

Hra tak dost kopíruje staré díly a nenabízí mnoho nového. Schopnosti hrdinů jsou takřka stejné jako u dílů minulých a stejně se i využívají. Moc kreativní tak být nemůžete. Většina akcí se zvrhne v to, že někam někoho lákáte a následně ho potichu odkráglujete. A tak neustále dokola.

Opět zmíním Mimimi Games, kteří k žánru přistupovali naprosto odlišně. Každou další hrou se pokoušeli vylepšovat herní mechanismy, přicházeli se svěžími novinkami, které zpestřovaly hraní a celkově ho oživovaly novými prvky a dávaly hráči čím dál větší volnost v postupu. Commandos: Origins jde ale opačným směrem. Leští grafiku, ale jinak jen lacině kopírují to, co fungovalo kdysi, ale dnes působí již příliš zastarale. Obzvláště v konfrontaci s konkurencí. Však i takový Last Train Home na to šel poměrně originálně a hratelnost zajímavě inovoval, i když to nebylo vždy bez chyb.

Co nechybí ani zde, je možnost hru pozastavit, kdy si můžete naplánovat svůj postup a zadat všem členům týmu příkaz. Což se hodí, když potřebujete zabít několik nácků najednou. Pauza ale ne vždy funguje tak, jak má. Občas váš hrdina nepochopí, co po něm chcete a pečlivě naplánovanou akci pokazí. Jindy se zasekne o předmět v prostředí a opět tím pádem selže.

Chyby jsou velkým kamenem úrazu celé hry. Krom zasekávání postav si můžete všimnou i podivného bruslení (místo klasické chůze) z jednoho místa na druhé u některých strážných. Pokud zneškodníte nepřítele, který se nachází na okraji srázu, jeho tělo z něj nespadne, ale zůstane podivně viset ve vzduchu. Mrtvoly nácků sebou taktéž často podivně cukají. Jindy se mi povedlo vyšplhat na uzamčený žebřík a dost si tak zkrátit cestu k cíli. Že by to nemělo být možné, jsem si všiml až na cestě zpět, kdy jsem žebřík odemkl.

Občas se dost propadá snímkování. Obraz ujíždí kamsi do stran. Jednou jsem řídil loďku a narazil do neviditelné bariéry, ze které jsem se nemohl dostat a musel jsem načíst starší pozici. K ukládání mám též připomínku. Bylo by fajn, kdyby fungovalo alespoň automatické ukládání mezi misemi. Stačí na začátku úrovně na tuto funkci zapomenout a jako první se následně načte poslední pozice z mise minulé. Případně musíte do menu načíst úroveň ručně.

Kapitola sama o sobě je umělá (ne)inteligence nepřátel, která se od předchozích desítku let starých dílů moc neliší. Pokud se spustí alarm, strážní chvilku pobíhají kolem mrtvol svých kamarádů, aby se pak za minutku dvě v klidu vrátili na svá stanoviště. Mnohdy můžete popravovat nácky jen metr od svých druhů, ti si toho ale nevšimnou. Jedním slovem - bída.

Audiovizuální zpracování titulu je ale na slušné úrovni. Grafika je pěkná a detailní, zvukový doprovod je též dobře zpracovaný. Jen ty občasné glitche a propady ve snímkování zamrzí.