Recenze hry Company of Heroes 3. Zažijte hrůzy 2. světové války očima stratéga

Strategie pro PC (konzole později) ● Cena: 1 299 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení od 18 let ● Vyšlo s oficiální češtinou

Poctivých real time strategií není nikdy dost. Proto byla očekávání od Company of Heroes veliká. A já rovnou říkám, zklamáni nebudete. Hned po spuštění hra překvapí tím, kolik možností nabízí. V singleplayeru naleznete hned dvě kampaně. Jednou z nich je dobývání Itálie, kdy se vžijete do kůže amerických a britských osvoboditelů.

V druhé kampani pak dostanete unikátní příležitost vyzkoušet si hru i za druhou stranu barikády, tedy za německé nacisty, respektive si projdete slavné bitvy nechvalně známého generála Erwina Rommela v Africe. To ale není vše. Můžete si totiž zahrát i předem navolené bitvy proti počítači, kde si sami nastavíte širokou škálu parametrů. Nejen za jakou stranu konfliktu budete hrát, ale i obtížnost či množství počítačem řízených protivníků apod.

Ony široké možnosti skýtá i multiplayer. Herních režimů je dost a každý si přijde na své. Samozřejmostí je hra jeden proti jednomu, souboje týmů a hra více hráčů proti počítači. Bohužel před vydáním nebylo dost dobře možné multiplayer vyzkoušet, proto se na následujících řádcích budu soustředit výhradně na hru pro jednoho hráče.

Jádrem Company of Heroes jsou již zmíněné dvě kampaně. Rommelovo tažení Afrikou je akčnější a méně taktické. Neobsahuje totiž tahovou část hry. Jde o sérii klasických misí, kde v reálném čase řežete spojenecké armády. Staráte se o základnu, zdroje, a hlavně svým strategickým umem drtíte nebohé Angličany. To vše je doprovázeno cutscénami mezi jednotlivými misemi, které dovysvětlují historické souvislosti a nabízí i pohled z druhé, spojenecké strany. Asi hlavně proto, aby autoři nebyli nařčeni z glorifikace nacismu. Tato kampaň je sama o sobě dost zábavná a pestrá. Vaše úkoly jsou různorodé. Bráníte svou základnu či zranitelné jednotky, připravujete přepadení nepřátelského konvoje, ničíte soupeřovu artilerii nebo sklady cenných pohonných hmot zabíráte území.

Právě zabírání území je stěžejním prvkem hratelnosti. Na každé mapě je množství strategických bodů, které je nutné postupně zabírat. Každý bod pak hráči poskytuje nějakou tu výhodu. Ať jde o možnost léčení zraněných, tak i získávání zdrojů (benzín, munice, lidské zdroje). Mnoho šarvátek pak lze vyřešit právě zabráním co největšího počtu těchto stanovišť.

Druhá kampaň je pak již řádnou výzvou. Krom klasické real-time části nabízí i část tahovou. Zde se ocitnete ve slunné Itálii, kterou musíte osvobodit od proradných fašistů. V každém tahu nejprve posouváte své jednotky po mapě, stavíte nové, staráte se o dobytá města nebo naopak napadáte ty, která jsou stále v držení nepřítele. Samozřejmostí je využívání partyzánů, ale i námořní či letecké podpory.

Zprvu se zdá, že tato složka hry je poměrně primitivní. Na začátku kola má každá jednotka jeden akční bod plus schopnost pohybu. Bod se dá využít právě například na dobývání měst. Postupně ale možnosti bobtnají a vše ukočírovat již dá poměrně zabrat. O bitvy v reálném čase samozřejmě nepřijdete. Ty jsou dávkovány v poměrně hojném množství a jejich variabilita je opět značná. V tomto směru odvedli tvůrci velmi dobrou práci.

Kvalitní jsou i samotné herní mechanismy. Je vidět, že autoři strávili dost času balancováním všech možných parametrů. Zároveň poskytli hráčům široké spektrum taktických možností a prostředků, jak nepřítele porazit, což se promítá do dynamiky bojů. Základem je zde samozřejmě pěchota vhodně doplněná těžkou technikou v podobě tanků, obrněných transportérů či raketometů. Dále zde máme dělostřelectvo, leteckou podporu, průzkumné vozy či mobilní nemocnici. Jednotek je celkově značné množství. Pěchota se například dělí na družstvo s kulometem, ženisty, klasické pěšáky, ale třeba i mužstvo s plamenomety a různé specialisty.

Každá jednotka rozšiřuje váš manévrovací prostor. Ženisté mohou pokládat miny nebo stavět opevnění. Pěchota též může opravovat vaší těžkou techniku. Obrněné vozy naopak poskytují vojákům kryt. Problémem není ani obsazování opuštěných děl, minometů, ale i domů, ze kterých pak můžete ostřelovat okolí. Každý správný stratég tak má řadu příležitostí k tomu se vyřádit. Hru lze navíc v libovolnou chvíli zastavit a zadat vaší armádě příkazy. To se hodí hlavně ve větších bitvách, nebo když se jednotlivé přestřelky odehrávají na více místech mapy současně.

Otázkou pro některé hráče může být, zda oněch možností není přeci jen příliš mnoho. Dokáže i strategiemi méně protřelí hráč udržet s herními mechanismy krok? Je titul vhodný i pro nováčky? Na obě otázky odpovídám ano. Nejen, že hra zahrnuje poměrně obsáhlý tutoriál, ale i v průběhu hry vám dává množství dalších tipů. Samozřejmostí je i nastavení obtížnosti. Různých funkcí je sice přehršel, začátečníci ale nemusí využívat všechny, a přesto si hraní užijí. Navíc, pokud neholdujete tahové části, pusťte si Africkou kampaň.

Pro protřelé harcovníky je hra na vyšší obtížnost poměrně slušnou výzvou, která dá zabrat vašim schopnostem. Zde už budete muset využívat taktické možnosti hry naplno a bez správně zvolené strategie a podpory shoříte brzy jako papír.

Abych jen nechválil, musím se zmínit i o nějakých těch negativech. Nejhůře je na tom vizuální stránka hry. Grafika působí zastarale a efekty také nejsou kdo ví jak propracované. Detailní modely postav nebo techniky zde zkrátka nenajdete, což je škoda.

Hra také obsahuje množství menších i větších chyb. Občas se mi stalo, že se mi nějaká ta jednotka zasekla o prvek v prostředí a už jsem s ní nepohnul. Pokud máte jednotek dost, nejde o žádnou tragédii. Ale pokud máte jen třeba tři pěchotní družstva a jedno se vám zasekne, jde o situaci dost frustrující. Občas také narazíte na civilní obyvatelstvo ve městech. Kolem nich zuří lítá bitva, ale oni se v klidu procházejí po okolí a na ničivé exploze nereagují, což je přinejmenším zvláštní.

Někdy naopak správně nefungují herní mechanismy. Například zabírání území ne vždy funguje tak, jak má. S pěchotou obsadíte důležité body bez problémů. Pokud k tomu ale chcete využít například tank, ne vždy uspějete. Proces přebírání území se zkrátka vůbec neaktivuje a na pomoc tak musí přispěchat skupina vojáků. Tyto chybky občas kazí požitek z hraní, ale v důsledku nejde o nic zásadního, klady převažují. Navíc se většiny z nich půjde zbavit skrz budoucí patche.