Recenze hry Darkest Dungeon 2. Roguelite dobrodružství na pokraji šílenství

Roguelite RPG pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 1 069 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Oficiální české titulky

Popularita temného RPG Darkest Dungeon od studia Red Hook s vydáním v roce 2016 pouze narůstala, což samozřejmě vyústilo v jeho pokračování s pořadovým číslem 2. Původní hra měla spoustu předností, které zaujaly herní obec. Ponurý horor, tahové RPG, výrazný výtvarný styl, všechno, co máme rádi. Tedy až do chvíle, než se na plno projevila její pověstná obtížnost. Nechci zazlívat této hře náročnost. Jsem poměrně zběhlý v akčních RPG a nedělá mi problém prozkoumávat detailně mechanismy nebo se nechat proškolit chytřejšími na internetech, ale u jedničky toho bylo zkrátka příliš.

K mé radosti z pokračování autoři odstranili některé extrémy, které představoval originál, a dokonce změnili žánr ve stylu roguelite, ale v žádném případě nečekejte lehčí jízdu. Hra vás dokonce laskavě upozorní hned na začátku, že určitě neuspějete, ale že se máte od svých proher odrazit ke světlejším zítřkům.

Hlubinami šílenství s originální partou

Svět je opět na pokraji zkázy a jediní, kdo ho mohou zachránit, je vaše skupinka. Vámi zvolený čtyřčlenný tým pod vedením Akademika namluveným stejným vypravěčem jako v přechodím díle, se vydává dostavníkem na cestu hlubinami šílenství. Cílem je hora, zdroj tajemných hrůz, které trhají strukturu světa na kusy. Některé postavy byly převzaty z prvního dílu. Začínáte s loupežníkem, doktorem z éry morových ran, vykladačkou hrobů a řízným bojovníkem plnícím roli tanka. Počet hratelných postav se v průběhu hraní rozšíří až celkových 14 povolání.

Každé z nich má svůj základ jako ve většině RPGéček. Je tady, tank, léčitel, podpůrné jednotky apod. Jednotlivé postavy se opravdu výborně doplňují a jejích schopnosti jsou detailně vyladěné. Na začátku výpravy seřadíte své čtyři reky do řady podle toho, kde je jejich pozice nejsilnější. Hra vás na to i upozorní. Toto je celkem důležitý aspekt, protože na některých pozicích nelze určité schopnosti použít. Je poměrně zřejmé, že statného bojovníka se štítem dáte na přední pozici a léčitele někde vzad, ale u dalších dvou postav jsem vždy váhal.

Boje a správa party dají zabrat

Samotný dungeon jako takový tady vlastně ani neexistuje. Na cestu jednotlivými biomy se vydáváte v kočáru, který se neustále pohybuje vpřed a vy můžete pouze volit směr na křižovatkách. Na cestě tak můžete natrefit na truhly s bohatstvím, polní nemocnice, důležité relikvie pro příběh, anebo potkáte smrt v jednom z nesčetných tahových soubojů a hurá hezky od začátku. Velmi záhy zjistíte, že vaši pozornost až příliš často upoutává správa předmětů a surovin v baťohu, a hlavně všudypřítomný stres, kterému vaši hrdinové propadají někdy až příliš rychle, a to hlavně při vypjatých soubojích.

Připravte se na to, že boje jsou opravdu velmi obtížné. Se svou partou se střetnete obvykle s dvěma až čtyřmi nepřáteli seřazenými rovněž za sebou. Druhů nepřátel je velké množství a než zjistíte, co na koho platí, utečou další desítky hodin. V každém z několika biomů natrefíte na jiné nepřátele s originálními útoky. Souboje s bossy jsou zde rovněž a domníváte se správně, tyto střetnutí jsou ještě náročnější.

Můžete útočit dle libosti, zblízka nebo na dálku, samozřejmě v závislosti na postavě, která je zrovna na řadě, ale životně nejdůležitější věcí, kterou se musíte naučit, je systém atributů. Atributy si představte jako bonusy nebo nevýhody ke statistikám pro vaši skupinu i pro nepřátele. Jejich správné využití je pro úspěch zásadní. Těch bonusů nebo poškození je zde opravdu spousta a trvalo mi drahnou dobu naučit se je používat v pravý moment. Ono je totiž hrozně těžké nezvolit útok mým oblíbeným střelcem, ale napřed obětovat jeho tah na zvýšení čísla útočné síly a zaútočit větší silou až v tom dalším kole, čímž samozřejmě darujete útok nepříteli.

Vystresovaný hrdina daleko nedojde

Jedním z nejoriginálnějších aspektů hry je stres postav a jeho vliv na průběh soubojů a celkového úspěchu ve hře. Byl již v původní hře, ale tady je jeho vliv ještě větší. Prakticky každá negativní věc vůči kterémukoliv členovi party v podstatě zvýší jeho ukazatel stresu. Pokud se naplní, postava se zhroutí, což ještě více negativně ovlivní ostatní členy a naruší jejich vztahy. Stresu se chcete za každou cenu vyhnout, ale bohužel se ocitáte ve velmi nepřátelském světě a nebude to lehké.

Darkest Dungeon 2 je časově náročný zejména proto, že první hodiny strávíte učením se a sběrem stovek předmětů s nejrůznějším využitím, buď pro partu, kočár nebo minimálně jako platidla. Nejcennějšími předměty jsou svíčky, které dostanete za plnění úkolů. Ty slouží jako zdroj pro vylepšení všeho. Statistik hrdinů, kočáru, nákup dalších cetek apod. Než se dopracujete k nějakému smysluplnému vylepšení dovolujícímu postup hlouběji do hry, uteče řada hodin.

Toto je asi největší překážka, do jejíhož překonávání se většině hráčům nebude chtít. Hra není nějak zvlášť nápomocná ve vysvětlování jednotlivých metodik. K dispozici je sice obšírný kodex, ale ani ten není zpracován zcela intuitivně. Navíc drtivá většina předmětu nějakým způsobem vylepšuje nebo neguje zmíněné atributy. Takže k již komplikovanému systému přibydou ještě komplikovaně použitelné předměty. Paráda.

Pokud jste někdo, kdo rád prochází do hloubky všechny statistiky a poučky, pohrává si se složením týmu, aplikuje nové schopnosti, které ale nejdřív musíte nalézt ve Svatyni vzpomínek (flashbackové události pro postavu), pak bude Darkest Dungeon 2 hrou, ve které můžete utápět stovky hodin. Ta představa, že jsem na cestě s kočárem další hodinu a nedostal jsem se o moc dál, byla po několika hodinách hraní již ubíjející.

Dobré vztahy jsou klíčem k úspěchu

Aby toho nebylo málo, autoři navíc do hry implementovat dosti propracovaný systém vztahů mezi jednotlivými postavami. Každý má předepsané povahové rysy a při každé pouti narazíte na obtížná rozhodnutí, které některé členy potěší a jiné zarmoutí. Ti si to pamatují a vytvářejí si tak mezi sebou vazby. Systém vztahů jde tak daleko, že může dojít v kritickém boji ke zlomovému okamžiku, kdy vás postava zradí a místo vyléčení nenáviděně postavy ji zraní. Anebo dojde k opačné situaci a mezi charaktery pocítíte opravdový akt laskavosti až zamilovanosti.

Kde jinak utužit partu než u partičky karet, dobré whisky nebo při vyprávění vulgárních vtipů. No přeci v hospodě, resp. hostinci, jak se zde jmenuje místo odpočinku. Lze si koupit dokonce karty u šenkýře anebo sebou vozit pojízdnou destilérku na whisky. Geniální nápad.

Hra stojí na enginu Unity a mě její výtvarný styl uchvátil. Nemusí sednout každému, ale to množství detailů a originálních animací při soubojích je obrovské. Navíc ozvučení a příjemně tajemný hlas průvodce přidávají na hororové atmosféře.

Na závěr jsem si ponechal asi nejotravnější aspekt konzolové verze Darkest Dungeon 2, a to je bohužel kostrbaté ovládaní na gamepadu. Problém je samotný interface hry, kdy se na sebe nahromadí třeba i tři okna se statistikami a vysvětlivkami, a než se zorientujete, kam jste se to vlastně proklikali, omylem se dostane úplně jinam. S ovladačem jsem bojoval po celou dobu hraní a skřípajíc zuby jsem vzpomínal na Baldur's Gate 3 a její kolečkové výseče s nabídkou všeho potřebného.