Recenze hry Death Stranding 2: On the Beach. Pokračování příběhu kurýra vylepšuje vše podstatné, oslní především grafikou

Příběhový simulátor pošťáka pro PS5 • Cena: 1 899 Kč • Singleplayer a asymetrický multiplayer • Věkové omezení: 18+ • Oficiální české titulky

Pošťák Sam se po závěru Death Strandingu uklidil do ústraní společně s Lou, kde chce žít klidný život bez narušování od Spojených měst amerických, pro které propojil kontinent od východu na západ. Teď už jeho služby nejsou potřeba, doručování zásilek je automatizované. Nerušeného klidu si ale užívá jen necelý rok. Najde si ho Fragile a žádá, aby si opět navlékl kurýrskou soupravu.  

Na mexické pláži 

Měli jsme se propojit? Tato otázka padla už loni při představení On the Beach a odpověď na ni budete hledat skrz celou příběhovou linku. Do hlavy se mi dostala hned v úvodu, kdy se Sam dozvídá, že s rozšiřováním chirální sítě se mimo její území začala zvyšovat frekvence anomálií a podivných událostí spojených s přílivem smrti. Proto nás Fragile posílá do Mexika za starým známým Deadmanem, abychom síť rozšířili a prověřili, co se v tamních končinách děje.  

Příběh Death Strandingu 2 se rozjede od úvodu na plné obrátky. Tentokrát není potřeba vysvětlovat, co to vlastně příliv smrti je, jak v této době funguje svět a proč jsou kurýři tak důležití. Místo toho se jde rovnou na věc. Tedy spíš její část. Postupně se všechno pěkně zamotá a věci, které mi přišly jednoznačné, začaly vyvolávat pochybnosti. 

Znalost prvního dílu je potřeba, bez toho se ve dvojce těžko zorientujete. V menu sice najdete rekapitulaci dřívějších událostí, ale ta slouží spíš k připomenutí nejdůležitějších postav. Když už, spíš zkoukněte oficiální shrnovací video.  

I když člověk jedničku hrál, je jasné, že občas nějaký detail z hlavy vypadne. K osvěžení paměti můžete využít nový systém Korpus. Je postavený na stejném principu, jako Active Time Lore z Final Fantasy XVI, kdy si hru můžete kdykoliv pauznout a pročíst si vysvětlivky výrazů, které zrovna zazněly, nebo si připomenout některou z postav.  

Oproti ATL jsem Korpus nevyužíval tak často. Možná je to tím, že jsem při průchodu prvního Death Strandingu přečetl snad každý mail a konverzaci, takže dovysvětlování nebylo potřeba. Spíš mi ale nesedělo jeho zpracování. Nabídka vás sice navede k nejnovějším záznamům, ale prohrabovat se skrz všechny záznamy, když si chcete pročíst něco staršího, není řešené nejlépe, zatímco ATL vyplivne vždy okamžitě informace o tom, co se děje v aktuální scéně bez dalšího hledání.  

Zítra bude pršet 

Nedostatky Korpusu nijak nenaruší to, že příběh Death Strandingu 2 je naprosto pohlcující. Díky rychlému úvodu mě okamžitě chytnul a zaujal novými bizarnostmi. Byla spousta momentů, kdy jsem si ani nedokázal tipnout, co se stane dál. A když už, Kodžima to stejně vzal úplně jiným směrem.

Nejsem velký fanoušek příběhů, které vám předhazují jednu nezodpovězenou otázku za druhou, aby na konci hry přišlo velké rozuzlení. On the Beach ale s tímto způsobem pracuje chytře. Občas nechává hráče, aby si myslel, že odpověď zná, i když to tak vlastně není. A když už konečně přijde finále, rozpletení všech zašmodrchaných linek dává smysl, když se nad ním chvíli zamyslíte. Pochopení bude pro tuzemské hráče jednodušší díky českému překladu. Ten je kvalitní, jen je znát, že překladatel neznal plný kontext. Občas se stává, že nesedí použití jednotného a množného čísla.  

Na dějové lince mi vadí jen jedna věc. I když jsem nejprve šel čistě po hlavních úkolech, stejně jsem narazil na momenty, které si zasloužily víc. Vybavuju si jedno velké, dost zásadní odhalení, které prostě sfouknul jeden hologram a jelo se dál. Většinu příběhu jsem ale naprosto hltal, tato hluchá místa jsou spíš výjimkou. 

Detaily si nechám pro sebe nejen proto, že je to jeden z největších taháků hry, ale měli byste si ho jednoduše prožít sami. Vedle Samova osobního příběhu se příběhem prolíná budoucnost společnosti, smysl přílivu smrti a osudy řady dalších postav. Jsou situace, kdy odpovědi na neustále vyvstávající otázky mohou hráči pochopit jinak. A ještě jedna věc. Rozhodně byste neměli koukat na žádné trailery před hraním. Při zpětném zhlédnutí jsem se nestačil divit, kolik brutálních spoilerů do nich Kodžima zahrnul. 

Podání příběhu zcela jistě pomáhá výborné herecké obsazení. Myslím, že obzvlášť Neila v podání italského herce Luci Marinelliho budou hráči milovat. Skvělá je i Rainy nebo Tomorrow. Každá nově představená postava je něčím unikátní a bezvadně zapadá do podivného světa Death Strandingu, stejně jako staří známí Deadman a Heartman. 

Na australské pláži 

Jestli vám první díl nesedl, nebude se vám líbit ani dvojka. Death Stranding je stále „simulátor pošťáka“, kdy dostáváte jednu zásilku za druhou a při doručování připojujete terminály do sítě. Samotná hratelnost se ale znatelně posunula. V podstatě každý její aspekt je vyladěnější, promyšlenější nebo propracovanější s novými možnostmi.  

Změna je cítit na samotném pohybu Sama. Nepřerazí se o každý kamínek tak snadno s jedním větším balíkem na zádech. Celkově mi přišlo, že jsem nad ovládáním měl větší kontrolu než v jedničce. Velmi rychle se dostanete k výrobě vozidel a zbraní, takže hned máte víc možností, jak přistupovat k situacím, na které při cestách narazíte.  

Úvod odehrávající se v Mexiku je v podstatě jen delší tutoriál s představením nejdůležitějších novinek, pravá zápletka se rozjede až v Austrálii, kde o problémy není nouze. V prvním díle jsem se střetům s nepřáteli vyhýbal jako čert kříži, On the Beach má mechaniky boje zpracované mnohem lépe.  

Můžete se proplížit nepřátelským táborem nezištně nebo popadnout kvér a rozstřílet vše, co se pohne. Vedle zbraní se v takových situacích hodí i Dollman, kterého Sam nosí na opasku. Občas prohodí hlášku, není ale tak ukecaný, jako Mimir z God of War. Můžete ho zároveň použít jako dron a obhlídnout okolí pěkně z výšky. Ani setkání s VV nejsou utrpení. Vidíte je jednodušeji, a když už došlo na akci, přišlo mi, že mám větší šanci na přežití. 

V květnových previews jsem několikrát četl, že Death Stranding 2 je v podstatě nový Metal Gear, co se akce týče. S tím úplně nesouhlasím. Nejde se tolik do hloubky mechanik, jde o odlišnou hru, kde musíte hrát podle jiných pravidel. Když ale necháte náklad někde opodál a vrhnete se do čištění základny libovolným způsobem, stává se On the Beach opravdu solidní stealth akcí. 

Death Stranding 2 se hraje příjemněji v každém směru. Nabídky menu jsou více intuitivní, správa inventáře a práce s vybavením je svižná díky zkratkám a upraveným nabídkám. Vozidla pro doručování si můžete více upravovat, stejně tak i Samův oblek a jeho vzhled není jen tak pro parádu. Správně zvolená kamufláž udělá znatelný rozdíl.

Na novinky narazíte i u samotných zásilek. Někteří zadavatelé mají speciální podmínky pro doručení. Občas vedle běžných balíků nebo lidí budete přenášet i zvířata. Kromě hlavních, vedlejších a standardních zásilek můžete také plnit menší prácičky a prosby o doručení ztracených věcí. Za všechno získáváte lajky a navyšujete spojení s každým stanovištěm. Lidé jsou pak ochotní se s vámi podělit o plány na nové a lepší vybavení. 

S rozšiřováním chirální sítě nedostáváte pouze více zdrojů a prostoru pro stavění vlastních struktur. Zároveň se navyšuje kapacita nového systému APAS. Skrz něj si aktivujete vylepšení svých vlastností. Ovlivní výdrž baterie, chování skeneru nebo bojové schopnosti. Navýší ji nejen rozšíření sítě, ale i prohloubení vztahů, což je další důvod, proč se věnovat nepovinným zásilkám. 

Jednou z nejlepších věcí Death Strandingu zůstává sociální aspekt hry, kdy si navzájem s ostatními hráči pomáháte skrz sdílenou infrastrukturu. Dobře postavený most přes řeku je neocenitelná pomůcka, stejně jako lanovka nebo generátor u cesty. I když během recenzování mělo přístup ke hře omezené množství lidí, připadal jsem si, že je se mnou ve světě hromada dalších kurýrů. Systém propojení skrz asymetrický multiplayer funguje skvěle.  

Pokud vás zajímá především stavění a sdílení světů, největší novinkou pro vás budou doly a jednokolejky. Když zprovozníte některý z dolů, můžete celkem snadno získat velké množství materiálů pro další stavbu. Od dolu pak vede jednokolejka, kterou je nejdřív potřeba opravit stejným způsobem jako silnice. Skrz ni pak jednoduše dostanete vytěžený materiál k nejbližšímu uzlovému městu.  

Na druhou stranu se o žádnou z těchto věcí nemusíte zajímat. Jak Kodžima řekl v jednom rozhovoru, hru lze dohrát bez toho, abyste se o stavění starali. Tedy s výjimkou pár příběhových situací. 

Při posledním přílivu 

Naprosto chápu, že někomu nemusí sednou hratelnost Death Strandingu nebo jeho příběh. Rozhodně ale nemohou být debaty o tom, že graficky patří On the Beach mezi špičku.  

Jak jsem se u Kingdom Come 2 rozplýval nad tím, jak krásně dokázali Warhorse přenést do hry české lesy, tady jsem se nemohl vynadívat na pouště a skaliska. Narazíte i na palmy a oblasti zarostlé křovím. To samo o sobě dvojku dost odlišuje od prvního dílu, kde bylo prostředí jednotvárné.  

Kvalitou zpracování se jen těžko On the Beach některá z podobných her vyrovná. Každý kousek krajiny tvoří nádherné scenérie ve dne i v noci. A když se k tomu rozezní některá z doprovodných skladeb, je to nezaměnitelný zážitek. 

Občas vás během kochání vyruší přírodní živel. Je škoda, že se takové události nestávají častěji. Pouštní bouře, sněhová lavina nebo silný déšť znepříjemní cestu, ale přidávají do hry další složku variability. Narážel jsem na ně hlavně v rámci příběhových misí, jindy se dějí zřídkakdy. 

Při porovnání obou dílů mi také došlo, jak moc se zlepšila kvalita modelů postav. Cutscény by si neznalý člověk jednoduše mohl splést se záběry ze skutečného filmu. Spolupráce týmů Kojima Productions a PlayStation xDev rozhodně přinesla své ovoce.  

Celá tahle podívaná se navíc může pochlubit naprosto bezchybným technickým stavem. Na problémy jsem nenarazil ani jednou, a to nejen ve smyslu hratelnost, ale i ohledně optimalizace. Valnou většinu hry jsem odehrál na PlayStationu 5 Pro, kde On the Beach vypadá naprosto famózně v nastavení na režim kvality i s preferencí na 60 FPS. Proto jsem volil raději druhou možnost.  

Na základní PS5 je znát, že s režimem výkonu upscalovaný obraz není tolik ostrý, ovšem na zážitku to nijak zásadně neubere, takže i s klasickou variantou konzole můžete očekávat bezproblémové hraní.