Recenze hry Detective Pikachu Returns. Útrapy fanoušků pokémonů nekončí

Příběhová adventura pro Nintendo Switch ● Cena: 1 249 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 7+ ● Bez oficiální češtiny

Fanouškem pokémonů jsem už dlouhé roky. V posledních letech ale nejsem ani trochu spokojený s tím, jak to vypadá s jejich hrami po Let’s Go Eevee a Pikachu. Přijde mi, že si studio Game Freak ještě neuvědomilo, že místo na 3DSko už pár let tvoří na Switchi. Tuhle novinku má ale na svědomí tým Creatures. Využití značky v rámci jiných žánrů mi nepřijde jako špatný nápad, proto jsem byl na pokračování adventurního detektiva Pikachu velmi opatrně zvědavý. Ani po vyřešení nového případu ale nemohu říct nic jiného, než že fanouškům her s pokémony zkrátka momentálně není přáno. 

Děj sám o sobě přitom nezní tak špatně. Tim Goodman a jeho Pikachu stále pátrají po Timově otci, který ze záhadného důvodu zmizel. Po vyřešení zápletky z prvního dílu se Ryme City, které je domovem našich hrdinů, mění. Lidé byli dlouho zvyklí žít bok po boku s pokémony, ale po nedávných incidentech se začala důvěra vytrácet. Ze strany vedení města přicházejí omezení, která vyvrcholí založení výboru pro záležitosti spojené s těmito potvůrkami. Objevuje se nová hrozba a pátrání pokračuje. Vše je ale tak hloupě podané, že jsem po úvodních hodinách řešení případu neměl nejmenší chuť pokračovat.  

Někdo by mohl argumentovat tím, že velmi zjednodušený příběh cílí hlavně na mladší hráče, ale to tady úplně neplatí. Hra vám všechno podstrkuje přímo pod nos, takže o nějaké dedukční práci jako z Sherlockova repertoáru nemůže být řeč ani zdaleka. I když je ale spousta věcí jasná od momentu, co se dostanete k problému, tak vám příběh nedovolí, abyste rovnou přešli k řešení. Musíte na to jít krok po kroku tak, jak si to vývojáři usmysleli. Místo toho, aby Pikachu a Tim působili jako koumáci, kteří jsou několik kroků před svým sokem, jsou spíš za hlupáky, kteří na konci případu slavnostně rozpletou nitky, i když byl jejich závěr jasný už v prvotních momentech pátrání.  

Vedle hlavní zápletky, která se točí okolo další vlny agresivity ze strany pokémonů, ještě můžete pomáhat s menšími případy místním obyvatelům. Ty bych radši vůbec nezmiňoval. Všechny jsou ve stylu “najdi mi tohohle pokémona” nebo “seber tohle a přines mi to zpátky”. Po dokončení pár z nich jsem neměl nejmenší potřebu se o další problémy spoluobčanů zajímat. To, že jsou tady jen do počtu, dokazuje i fakt, že za jejich dokončení nezískáte žádný bonus navíc.  

Když jsem návrat detektiva Pikachu hrál, vzpomněl jsem si na hry, které se kdysi prodávaly s cereáliemi. Kvalitou na tom byly kolikrát velmi podobně, ale tady se bohužel nebavíme jen o přídavku k Cini Mines, tohle měla být příběhová novinka jedné z největších značek Nintenda. Místo toho jsme dostali velmi plitkou detektivku, která navíc ani na pohled nevypadá nijak zázračně. U prvního dílu, který běžel na 3DSku, se kvůli slabému železu dalo leccos odpustit, ale na Switchi by se přeci jen třeba animace mohli posunout o něco víc. To stejné platí pro grafiku, která vypadá přinejlepším průměrně, a to ještě s přivřenýma očima. Alespoň, že i tentokrát si dali záležet na modelech pokémonů.  

Celkově po technologické stránce se nedá Detective Pikachu Returns nazvat jinak než jako zklamání. Zatímco mě na začátku roku opět okouzlila Zelda a dříve se na Switchi objevily porty velkých titulů, které i na tomto hardwaru běží obstojně, detektiv Pikachu nepřestával překvapovat v tom, jak odflákle působí. Za zmínku stojí například to, že při přechodu mezi lokacemi vás pokaždé čeká načítací obrazovka, což platí třeba i při přechodu do vedlejší ulice. Oblasti přitom nejsou nikterak obrovské. Když může Switch zvládat celý otevřený svět Hyrule, proč by se Pikachu neobešel bez loadingu při každém příchodu a odchodu z kavárny? 

Spousta japonských her i v dnešní době stále nemá kompletní dabing. To bohužel platí i pro nového detektiva Pikachu. U JRPG, kde jsou tuny a tuny dialogů a alternativních cest, to ještě jakž takž pochopím. Ale u hry, která vyloženě stojí na vyprávění příběhu, už je to podstatně těžší. Hlasy postav uslyšíte jen ve filmečcích, které jednou za čas značí důležité události týkající se vyšetřování. V těchto momentech nezní vůbec špatně. Proto dost zamrzí, že valnou většinu hry se před vámi odvíjí častokrát zbytečně roztahaný text, ze kterého je vám užitečná jedna věta, která je navíc ještě zvýrazněná. V podstatě můžete přeskakovat vše, dokud neuvidíte oranžový text, protože nic moc zajímavého vás stejně ve většině konverzací nečeká. 

Kdyby se do Detective Pikachu Returns dalo tolik snahy, jako do posledních Metroidů nebo Maria, mohla to být opravdu skvělá novinka. Dobré nápady totiž má. Nově při vyšetřování občas spolupracujete i s dalšími pokémony. Growlith umí vyčmuchat ztracené pokémony. Luxray zase dokáže vidět skrz zdi, což se hodí při stealhových pasážích v interiérech. Plížit se budete při vícero příležitostech, ale k Hitmanovi nebo Metal Gearu má Pikachu neskutečně daleko. Špatné by nemusely být ani vedlejší případy, kdyby byly nápaditější a nebylo by ani potřeba vymýšlet za ně nějakou odměnu. Návrat detektiva Pikachu se ale zkrátka opravdu nepovedl a tohle už je jen takové “co by kdyby”. 

Snad ještě nikdy se mi nestalo, že by se mi víc líbila filmová adaptace než samotná hra. No, všechno je jednou poprvé, takže se místo hraní Detective Pikachu Returns podívejte na filmového detektiva Pikachu, u kterého jsem se bavil několikanásobně víc.