Recenze hry Diablo IV. Brány inferna se otevřely a vyzývají na zteč hrdiny prahnoucí po slávě a pokladech

Akční RPG pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 2 099 Kč ● Singleplayer a kooperace ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Peklo je zpět v síle nevídané

Blizzard měl dlouhých jedenáct let na to, aby vytvořil něco impozantního, a hlavně méně kontroverzního, než bylo Diablo 3. Přesto si předchůdce odbyl 29 sezón a fanouškovská základna není zanedbatelná. Co si budeme povídat, reputace Diabla 3 byla pošramocena hned z úvodu katastrofálním startem, následně silně nevybalancovanými postavami, možnosti obchodovat s výbavou apod.

V pokračování se naštěstí Blizzard poučil z předchozích nezdarů a zapomněl, co bylo špatné a pomnožil, co bylo dobré. Kreslenou stylizaci Diabla 3 nahradil temný, krvavý, neutěšený a špinavý styl připomínající spíše dvojku. Některé výjevy jsou opravdu odporné a otřásly i zkušeným matadorem, který s oblibou o sobě tvrdí, že viděl už všechno. Umělecký a grafický dojem je dokonale depresivní a krvavý. Mnohdy se mi stalo, že jsem se jen rozhlížel kolem sebe a podivoval se nad nápady a fantazii autorů.

Přiznám se, že v některý momentech jsem si už říkal, jestli osoba odpovědná za tyto morbidní výjevy je zcela duševně zdráva. Lidské trosky dekapitovány a propíchnuty kůly, pohozená roztrhaná těla, druid přišpendlený ke stromu s vyhřezlými střevy, živý a naříkající. Prostě paráda. Z lidských osad a měst čiší utrpení a zmar, nikde není bezpečno. Radost a úsměv opustily svět Sanctuary. Stejně nadšený jsem i z hudebního doprovodu a ozvučení hry. Hudba je krásně melancholická, a přitom melodická a příjemně děsivá.

Naděje v rukách jediného hrdiny

V tomto pokračování putujete osamotě, není možné si najmout parťáka, jak tomu bylo ve trojce. Na pomoc s hlavní misi vám několik NPC přispěchá, ale po většinu času budete putovat jako zádumčivý sólista. Nejvíce jsem si oblíbil věčně nakrknutého člena prastarého řádu, který vám bude udávat pomyslný směr vaši pouti. Většina důležitějších postav hlavní dějové linky je nadabována na úrovni filmové tvorby. Včetně Lilith, jejíž sexy ženský hlas umocňuje její děsivou démonickou přitažlivost.  

Svět Sanctuary je obrovský a otevřený. Jednotlivé akty již nejsou zakončený pověstnými filmečky, ale můžete si zvolit svoji cestu sami. Hlavní mise nemají přísně danou posloupnost a vyzývají tak k opětovnému hraní. Získávání úrovní také není úzce spjato s jednotlivými lokacemi, ale celý svět a nestvůry škálují s vámi. Já tento krok vítám, protože je opravdu jedno, kam se s mým barbarem vydám. Nemůže se stát, že někde natrefím na příliš poddimenzované nepřátele, ani na příliš tuhé.

Diablo IV má oficiální custom PC s andělem Inariem. Našlapaná sestava vznikla v Česku

Rozdíl mezi plynulým postupem skrz záplavu démonu anebo utrpením v podobě četných úmrtí tvoří jedině dobrá výbava, nové schopnosti a samozřejmě hráčská dovednost a sehranost s postavou. Svět je tak velký, že poprvé v sérii dostanete k dispozici koně. Kromě hlavní dějové linky, která zabere úctyhodných pětatřicet hodin, je mapa poseta vedlejšími úkoly, které odpovídají charakteru hry. V drtivé většině se jedná o vymlácení značné skupiny pekelníků. Nelze však tvrdit, že by to byly mise genericky tvořeny, ale mnohé z nich jsou poutavě napsány a neměl jsem potřebu dialogy tupě odklikávat.

Temná verze Romea a Julie

Samotný příběh hry představuje jako hlavního antagonistu démonku Lilith, matku nenávisti, dceru Mephista a milenku padlého archanděla Inariuse. Příběh je dospělejší a neomezuje se pouze na vyprávění o dobru a zlu. Není vše černobílé a lehce démonická verze zakázané lásky tomuto světu sluší. Celým příběhem se ještě vine hrozba ze strany nejtemnější trojice, nechvalně známých Prime Evils, tedy Diabla, Mephista a Baala. Možná si tímto Blizzard připravuje půdu pro již oznámená rozšíření. Hráč nemusí znát doslovný kánon prvních třech dílu, i když mnoho pomrknutí po minulosti značky zde najdeme, takže základní znalost historie Sanctuary se hodí.

Masivní základy pro nadcházející sezóny

Jakmile padne opona, není konec, peklo je pořád tady a Diablo IV nabízí koncový obsah, tzv. End game. O možném životě hráče po závěrečných titulcích byly již napsány encykliky. Co všechno chybí a mohlo by být, jak to vypadá nyní a co není a je dobře. Většina těchto úvah je čistě filozofického rozsahu, protože my hráči ještě zkrátka nevíme jak moc dobré/špatné to bude v budoucnu a co Blizzard připravuje. Prozatím se závěrečný obsah jeví jako dostatečně naplňující a zábavný a můžeme to chápat jako přípravu půdy před první sezonou.

Máme zde velmi děsivé Šeptající dřevo, Pekelný příliv, kdy odrážíte jednu vlnu potvor za druhou, kobky na větší obtížnosti, další dva režimy obtížnosti celého světa apod. Ten prachobyčejný základ, proč je svět Diabla tak obrovsky populární je v tomto pokračování zpracován dokonale. Drtíte démony, odnášíte z kobek rance šrotu, jen abyste zavýskli radosti v jednu ráno nad unikátkou. Sice je k ničemu, ale suroviny z ní získané se přeci hodí. A ve tři ráno padne další, teď už vám ta sekera sedne hezky do ruky a rube se s ní líp. Barbar působí silnější, zkusím větší obtížnost, anebo už půjdu spát? Sám se sebou se takto hádám už víc jak týden.

Svět Diabla 4 se částečně tváří jako MMO, z čehož měli někteří oprávněné, ač se ukázalo, že liché obavy.  Je pravdou, že ve městech potkáte vetší množství hráčů, ale jakmile opustíte bezpečí palisád, jste opět sami. Naopak jsem mnohdy uvítal, když mi na pomoc přispěchal kolemjdoucí rek a pomohl mi udolat záplavu démonu v rámci náhodných eventů. Spojení s ostatním hráči je dynamické a nenásilné. Připojíte se do bitvy, odměny dostanete oba, slušně se pozdravíte a můžete si zase jít vlastní cestou. Pokud máte chuť na výpravy s kamarádem, není nic jednoduššího. Propána, vždyť kdo by měl mít multiplayer zvládnuty lépe než Blizzard?

Není všechno zlato co se třpytí. I když hovoříme zde o Blizzardu, pro ně se vždy zlato třpytí až příliš přitažlivě. Řeč je o mikrotransakcích ve hře. Zatím si můžete zakoupit pouze hezčí brnění za drobnou částku rovnající se 1/3 ceny hry, ehm. Nic proti gustu a bezedným peněženkám, ale tyto přemrštěné ceny za naleštěný kus brnění mi zavdávají myšlenku, jestli se bude jednat vždy jen o kosmetiku. Doufám, že ano a autoři nepopustí uzdu divokým myšlenkám, jak vytřískat ze svých zaháčkovaných zákazníku ještě více.