Recenze hry Dragon Quest III HD-2D Remake. Křišťálově čistě RPGčko

JRPG pro PC, PS5, XSX a Switch • Cena: 1 649 Kč • Signleplayer • Věkové omezení: 12+ • Bez oficiální češtiny

K předělávkám starších her se dá přistoupit různými způsoby. Některé společnosti své cenné kousky vylepšují pouze grafiky. Jiní vydavatelé dělají razantnější změny jako třeba v případě sedmého Final Fantasy. Dragon Quest III je v tomhle ohledu tak na půli cesty. 

 Dokázal bych si představit, že se vrátí v podobě dnešních tříáčkových her. Na druhou stranu ale chápu, proč se v rámci hratelnosti Square Enix drží základů originálu. Neztratí tak svoji nejtvrdší základnu fanoušků, kteří se k příběhu o porážce zla po letech vracejí, a zároveň dokazují, jak byl Dragon Quest ve své době nadčasový. 

Dobro proti zlu 

Cesta hrdiny začíná v jeho domovském městečku, ze kterého odchází po dovršení šestnáctých narozenin. Už je to dlouho, co se jeho otec vydal do boje proti Baramosovi, ztělesnění samotného zla. Svůj úkol nedokončil, a tak je na nás jakožto potomkovi hrdiny království, abychom ho dotáhli do konce. Rovnou dodám, že neznalost značky Dragon Quest jako takové v případě třetího dílu vůbec nevadí. Na časové linii je totiž úplně první. 

Od úvodního pokecu s králem už máte vše ve svých rukách. Dragon Quest je křišťálově čistě RPGčko, které má jasně daná pravidla. Nevyplivne na vás ale hned ze startu hromadu tutoriálu. Musíte se vše postupně sami naučit. Když už vám něco hra prozradí, je to většinou přirozenou cestou. V konverzaci běžných měšťanů jsem se třeba dočetl, že efekt kouzla posilujícího obranu se třikrát sčítá, takže se ho vyplatí seslat několikrát. Jsou ale i kouzla, která po opakovaném seslání mají stále stejný efekt.  

Podobných drobností, které často objevíte stylem pokus/omyl, je tady spousta. Možná to dnešnímu hráči přijde jako způsob z dob minulých, což je docela pravda. Sám ale způsob průzkumu a učení se na vlastní pěst preferuju před tím, než aby mě hra neustále vláčela za ruku a předhazovala mi vše pod nos.  

Většinu času strávíte v tahových soubojích, které fungují klasicky na kola. Na každou příšeru platí odlišný element, některé útočí vícekrát a na vaši partu mohou seslat negativní efekty. Proto je naprosto nezbytné mít partu seskládanou z rozmanitých povolání. 

Ještě, než vyrazíte na svoji velkou cestu, si můžete sami určit, jak budou ostatní hrdinové vypadat, stejně tak si vyberete jejich povolání. Sám jsem udělal tu chybu, že jsem rovnou nabral předpřipravenou trojici. Po prvním větším bossfightu jsem se vracel a soupisku obměnil, protože vcelku obyčejná bojovnice s minimem speciálních schopností, mi k užitku moc nebyla.  

Třeba krotitel příšer nebo zloděj jsou mnohem efektivnější povolání, díky kterým jsem měl v boji volnější ruce a nemusel se modlit, aby příští nepřátelský útok minul. Je ale škoda, že vaši společníci nemají ve výsledku žádnou osobnost, ani se vůbec nezapojují do příběhu. Jsou to zkrátka panáci, nástroje, které potřebujete, abyste Baramose porazili. 

Trocha archaismu 

Může to znít tak, že je Dragon Quest III extra náročná záležitost. Tak to ale není. Je jednoduše potřeba hrát podle jeho pravidel. A pokud by vám nešly do hlavy, můžete si hraní zjednodušit skrz nastavení obtížnosti. Souboje pak mohou probíhat automaticky s tím, že jen vybíráte taktiku. Automatické boje přijdou vhod v moment, kdy potřebujete trochu posílit. Hrál jsem na střední obtížnost a bez trochy grindu se to v některých částech hry neobešlo.  

Jelikož se před vámi rozprostírá celkem velký svět, v nastavení najdete také možnost, která vás přímo navede správným směrem. Což dle mého není vůbec potřeba, protože další cíl své cesty vždy vyčtete z konverzací. A když ne, tak zkrátka vyrazíte na průzkum míst, kam jste ještě nevkročili.  

V mnoha ohledech se myslelo na moderního hráče, ale je tady ještě pár míst, kde mohl Dragon Quest udělat ústupky. Jedním z nich jsou inventáře a obecně práce v menu. Chápu, že tímhle stylem chtěli tvůrci odkázat na původní verzi, ale ta vyšla v roce 1988! Občas to chtělo notnou dávku trpělivosti, než jsem se vymotal ze všech nabídek, vybavil každému správnou výzbroj, a ještě rozdal do inventářů všechny potřebné itemy. 

A ještě jeden archaismus, který u JRPGček nemám rád. Souboje s nepřáteli jsou i v remaku náhodné. Kráčíte si v lese, na louce nebo po poušti, a kdykoliv se vám může přepnout obrazovka do souboje s partou potvor.  

Mechanika to je pro žánr tradiční a využívají ji desítky titulů. Mám ale mnohem radši, když nepřítele vidím a můžu se mu vyhnout, když zrovna nemám chuť na souboj. Jak jsem byl nadšený, když pokémoni konečně nevyskakovali náhodně z trávy, ale byli vidět přímo v prostředí. Opět je to věc, která dává vzpomenout na originál. Ale i retro vzpomínky je potřeba brát s mírou. 

Poznávací znamení Square Enixu 

Budu se opakovat, ale remake Dragon Questu III vypadá jako oživlá dioráma. Stejně jsem popisoval i Octopath Traveler a podobně to bude nejspíš u všech dalších her, které budou postavené na grafickém stylu HD-2D. Ve stylu, kdy jsou postavičky a monstra zpracované z pixel artových spritů, zatímco prostředí je vytvořené plně trojrozměrně s texturami s vysokým rozlišením.  

Velký kus práce dělají také částicové efekty ve městech a vesničkách, díky kterým vypadá hra jako krásná pohádka. Pohádkový je i samotný příběh. Dobro se snaží zvítězit nad zlem, hrdina je ochotný pomáhat každému v nouzi bez rozdílu a do toho všeho hraje nově nahraná orchestrální hudba.  

Jak jsem již zmiňoval, jde o tvrdé a čisté RPG. I když spoustu věcí musíte objevit za pochodu, klidně bych Dragon Quest III doporučil i začátečníkovi. Bude to chtít trochu snahy, ale naučíte se díky tomu všechny potřebné základy a snadno naskočíte do jakékoliv další žánrovky. 

RPGčko je to navíc hlubší, než se na první pohled zdá. Ke zlomové mechanice se dostanete zhruba v polovině hry. Celkem nenápadný chrám vám dovolí změnit povolání členů party vyjma hlavního hrdiny. Poté začínají zase od první úrovně, ale zachovají si veškeré schopnosti.  

Můžete tak vymýšlet různé kombinace, jako bojový mnich se schopnostmi mága nebo zloděj v kombinaci s knězem. Dají vám do soubojů další neocenitelné možnosti. Rozmanitost je zásadní, na každou potvoru platí něco jiného a sami musíte přijít na tu nejefektivnější cestu. 

Jelikož to je poprvé, co jsem třetí Dragon Quest hrál, několikrát jsem byl překvapený, kolik mechanik se v žánru zachovalo až do dnešních dní. Což je po více než 30 letech úctyhodný výkon a dokazuje to, jak byl ve své době nadčasový. Vůbec bych se ale nezlobil, kdyby se přistoupilo k větší modernizaci, která by mohla tuhle legendu otevřít širšímu množství hráčů. Remake si tak získá hlavně ty z vás, kterým japonská RPGčka padla do oka už dřív.