Recenze hry Elden Ring Nightreign. Chytne herní smyčkou, balanc a postup ale zabolí víc než facka od finálního bosse

Kooperační RPG pro PC, PS4, PS5, XO a XSX • Recenzovaná verze: PS5 • Cena: 949 Kč • Singleplayer a kooperace • Věkové omezení: 16+ • Bez oficiální češtiny

Nastává noc. V alternativním univerzu Elden Ringu skončila zlatá vláda bohyně Mariky a Mezizemí si podmanili Nightlordi. Aby se svět zbavil věčné temnoty, sešla se v Roundtable Holdu parta odvážných hrdinů, kteří navzájem doplňují jeden druhého. Čeká je hromada nelehkých situací, Nightreign po stránce obtížnosti není žádný čajíček.

Těžké začátky

To by hráč znalý tvorby studia FromSoftware měl tak jako tak očekávat. Náročnost Nightreignu se oproti jeho předchozím titulům v určitých věcech liší. Ze základny vyrážíte na výpravy, jejichž cílem je porážka jednoho z osmi velkých bossů. Abyste se k němu vůbec dostali, musíte na mapě Limveldu, kde se s každým průchodem mění rozmístění táborů, kostelů, kořisti... zkrátka všeho, přečkat 2 dny. S každou nocí přichází bossfight. Co budete dělat v mezičase, je na vás.

Právě to, jak budete mapu procházet, je naprosto zásadní. I po nějakých 40 hodinách ve hře si pořád nejsem jistý optimální trasou. Vybijete všechny malé tábory, abyste nahrabali runy na vyšší úroveň? Proběhnete všechny kostely, kde získáte více lahviček na léčení? Hodit se ale určitě budou i kameny pro vylepšování zbraní a zkusit můžete třeba i náročnější bossy pochodující po mapě, kteří vás kromě run odmění vzácnější kořistí.

Není moc prostoru na přemýšlení nad ideální trasou. Hodiny nepřetržitě tikají a brzy vás sevře dešťová bariéra. Jakmile na vás zaprší, ubývá hrdinovi zdraví. Zkrátka klasická zóna á la Fortnite. Časový pres je znatelný v každém průchodu, což podporuje i fakt, že nevidíte časomíru. Musíte odhadovat, jestli je dost času na vyčištění dalšího tábora. Nikdy jsem neměl pocit, že jsem stihnul úplně všechno, co bylo potřeba. Ale co naplat, když už se setmělo a z fialového oblaku se vynořil Godskin Noble.

Vstupní křivku má Nightreign opravdu strmou. Když se vám povede vychytat průchod každého dne do detailu, stejně vás může zradit náhoda, ať už bonusy zbytečnými pro vaši postavu nebo zbraněmi s elementy, proti kterým je finální boss odolný. Zní to jako maličkost, ale v tomhle případě zvládnou udělat masivní rozdíl. Řekl bych, že společně s úrovní postavy ovlivňují šanci na úspěch snad nejvíc.

Skill nade vše

Nejspíš to zní tak, že na Nightreignu není pořádně nic dobrého. Jenže až si osvojíte herní smyčku, a i přes element náhody zvládnete jakž takž dostat svoji postavu do použitelného stavu, ovladač se odkládá velmi těžko. Protože vždycky to může být ještě lepší. Stále je tady řeč o hře od FromSoftware, mistrů hardcore RPG a v Nightreignu nechybí jejich ikonické kouzlo.

I když dosáhnete během průchodu na maximální level, neznamená to, že souboj s bossem bude brnkačka. Úskoky a útoky musíte perfektně časovat jako v každé jiné Souls hře, jinak jdete rychle k zemi.

FromSoftware to v Nightreignu okořenil ještě víc. Bossové jsou obecně velmi rychlí a postavy bojující na blízko jen tak tak stíhají držet krok. I když v Nightreignu můžete rychleji sprintovat, ukousne vám to slušnou část staminy.

Sám jsem nejvíc hrál za Raidera, hromotluka s palicí. Takže to většinou vypadalo tak, že jsem se snažil bosse doběhnout, abych se jednou napřáhl, a on mezitím uskočil na druhou stranu arény. Nemluvě o tom, že je to většinou pořádný chaos, protože bossové si klidně vyvolají několik magických útoků najednou.

Recenze rozšíření hry Elden Ring: Shadow of the Erdtree. Úchvatný přírůstek k jedné z nejlepších soulsovek

U běžných bossů na konci dne je poznat, že původně nebyly vytvoření pro Nightreign. Naštvou hlavně momenty, kdy si to namíří za dešťovou bariéru, odkud si vesele vyvolávají útoky, zatímco vy jen musíte čekat, až se uráčí vrátit do kruhu.

Na druhou stranu ale nemám nic proti tomu, že FromSoftware recykluje assety. Bylo milé zase vidět Gaping Dragona nebo Centipede Demona. Navíc to není tak, že by se jen oprášil starý model. Každý boss dostal nové útoky, které je posouvají na roveň těch z původního Elden Ringu.

Rozmanitější, než se zdá

Nightreign obsahuje jen jednu základní mapu. Limveld se může po pár úvodních průchodech zdát stereotypní. S porážkou některých bossů se ale odemkne mechanika Shifting Earth. Když je jedna ze čtyř variant aktivní, čtvrtina mapy je úplně jiná.

Takové oblasti jsou náročnější na průchod, ale odměna je sladká. Za porážku nepřátel dostanete lepší kořist a více run. V každé z nich se skrývá i něco speciálního. Jako první se vám zpřístupní kráter, v jehož útrobách si můžete vylepšit jakoukoliv zbraň na legendární úroveň. A to už udělá sakra znatelný rozdíl.

Zakomponovat jejich průchod do trasy je ovšem zatraceně riskantní. Když vás během dne nepřítel zabije, spojenci mají jen chvíli na to, aby vás zvedli, než umřete úplně a přijdete o level. Což opravdu nechcete, protože jeden level dělá hodně. Při bossfightech na konci dnů se pak můžete zvedat donekonečna, ale s každou další porážkou je potřeba víc a víc času, než vás spoluhráči zase postaví na nohy.

Recenze hry Elden Ring. Nejpřístupnější soulsovka?

Nejen v těchhle situacích záleží na týmové kompozici. Můžete si vybrat jednu z osmi hratelných postav, každá s unikátními schopnostmi. Guardian vyniká v tankování, Recluse si jako čarodějka skládá kouzla z jednotlivých elementů a Executor umí se svým speciálním mečem odrážet útoky ve stylu Sekira.

Každý si sice může vzít jakoukoliv zbraň, ale jejich specialitky a škálování jasně určují, jak by se měli hrát. Čarodějky obecně budou vhodné pro technické hráče. Lukostřelec Ironeye patří mezi přístupnější postavy a můj oblíbený Raider je ideální, pokud se chcete do akce vrhat po hlavě.

Z podstaty odlišnosti postav a toho, že jedna druhou doplňují, některé při sólo expedicích nemají moc šanci. Režim pro jednoho hráče je tady celkově spíš jen do počtu. Nepřátelé nemají tolik života, ale jelikož jsou bossfighty designované pro trojice, v jednom se to táhne těžko. Když dojde na souboj na konci dne, v sólo režimu navíc neexistuje žádné oživování. Jedna smrt a můžete začít zase od začátku.

Sólo expedice jsem kromě pár pokusů využíval hlavně pro plnění některých Remembrances, což jsou úkoly rozvíjející příběhy postav. Občas je potřeba splnit misi během průchodu, u některých stačí porazit nepřítele v samostatné instanci.

Každý příběh se dělí na několik kapitol a za jejich splnění jako odměnu dostanete obleček. Příběhy to jsou vcelku zajímavé, ale řekl bych, že stejně jako v ostatních Souls hrách je bude většina hráčů ignorovat. Porážení bossů hraje prim.

Neexistující postup

V rogue-lite hrách to bývá tak, že i po neúspěšném pokusu hráč dostane odměnu, která mu zvýší šance na budoucí úspěch. V Nightreignu tato role spadá na barevně rozlišené relikvie. Jejich systém by si ale zasloužil vylepšit, možná rovnou předělat.

Dostáváte je náhodně po každém pokusu, můžete je také náhodně pořídit za získanou herní měnu u obchodníka. Většinou jde o naprosté zbytečnosti. Musel jsem se prohrabávat desítkami, ne-li stovkami relikvií, abych našel alespoň jednu, která udělá nějaký rozdíl.

Každá může mít až tři bonusy. Přímo se nabízí, aby si hráč mohl ty slabší kombinovat do jedné silnější. Nic takového tady není a nezlepší se to ani časem. I v posledních pokusech jsem dostával relikvie s +1 sílou či zlepšenou odolností proti ohni. Když si vezmu, že některé zvyšují počet získaných run, léčí ostatní hráče nebo vylepší unikátní schopnost, působí takové relikvie jako zbytečný odpad.

Žádná jiná cesta, jak si postavu vylepšit, neexistuje. Nabírání znalostí o mapě a doufání, že vám jednou padne užitečná relikvie, je to jediné, co můžete dělat. Pár konkrétních kousků dostanete jen v rámci zmíněných příběhů a za porážky bossů. Stále to ovšem nefunguje tak, že by vás takový bonus spasil a dal vám dojem, že jste se nějak výrazně posunuli.

Přijatelný první pokus

Nightreign staví na základech jedné z nejlepších her posledních let, takže bylo vcelku jasné, že na hratelnosti pohořet nemůže. Spíš jsem se obával toho, jak FromSoftware zvládne online funkce. A kupodivu to v tomhle směru není vůbec špatné. Spoluhráči mi během zápasů nijak neproblikávali z jednoho místa na druhé, jak se to občas dělo v klasickém Elden Ringu. Ani na problémy s připojením jsem nenarazil.

U hry tohoto typu mi ale přijde jako nesmysl, že nepodporuje hraní skrz platformy. Až Nightreign vyjde naplno, nejspíš nebudete mít problém najít spoluhráče skrz matchmaking, i tak není důvod, proč v dnešní době cross-play u hry zaměřené na multiplayer nemít. Urychlilo by to hledání spoluhráčů také v tom ohledu, že na matchmaking se vztahují omezení. Ovlivňuje ho aktivní Shifting Earth, během průchodu může mít příběhovou remembrance aktivní pouze jeden hráč.

Dost chybí také voice chat. Koordinace party a vzájemná domluva je v Nightreignu zásadní. Pingování na mapě občas nestačí a nemůžete si dovolit, aby každý hrál po svém. Bez toho, abyste se drželi pohromadě a společně rychle čistili kempy a poráželi bossy, to jednoduše nejde. Naprosto chápu, že někdo nemá zájem o dohadování se s hráči. Uvítal bych, kdyby tady ta možnost alespoň byla.

Je vidět, že pro FromSoftware je Nightreign hlavně zkouška toho, jak se jim s online hrou bude dařit. Základ nemají špatný a k opravdu skvělému provedení nemají daleko. Kvůli absenci naprosto základních věcí, které by v tomto žánru očekával snad každý, to zatím není taková hitparáda.

Technicky je Nightreign v podstatě totožný s klasickým Elden Ringem, se všemi pozitivy a neduhy. Na scenérie a estetiku je radost pohledět. V dálce občas doskočí tráva a ani tentokrát se na PlayStationu 5 nepodařilo úplně zbavit občasného posekávání. Problémy to ale nejsou tak výrazné, aby dokázaly ovlivnit zážitek.