Recenze hry Felvidek. Neobyčejný příběh rytíře násosky ze Slovenska

RPG pro PC ● Cena: 250 Kč ● Singleplayer ● Oficiální slovenský překlad

To takhle utápíte žal v lihu, ale z nepřetržitého popíjení vás vyruší v dáli hořící hrad. Přesně takhle začíná příběh rytíře Pavla, se kterým se v novém slovenském RPG podíváme do 15. století. Během necelých 5 hodin jsem si prožil opravdu neobyčejný příběh plný cynického humoru, nečekaných situací a slovenských slov, o jejichž existenci jsem dříve neměl ani tušení.  

Na první pohled vás Felvidek ovšem zaujme hlavně svojí grafikou. Může kvůli ní působit jako retro záležitost, ovšem takový styl i u starších titulů najdete jen zřídkakdy. Při procházení prostředím ta nejdůležitější místa výborně vynikají oproti pozadí a každá další podobizna postavy umí překvapit. Při rozhovorech vždy vidíte detailní podobiznu zpracovanou také v tomto unikátním stylu. Postav za celou dobu potkáte více než dost a každá z nich je unikát nejen vzhledem, ale i osobností. Místní pán Jozef má neustále nutkání zahrát si partičku šachů či pexesa. Hostinský, který vykecá i to, co neví nebo třeba žid toužící po létání balónem.  

Nejčastěji se budete každopádně setkávat s tvářemi Pavla a mnicha Matěje, které pán Jozef poslal na průzkum vyhořelého hradu. I když má mnich našeho rytíře hlídat, aby se zase jednou nezlil do němoty, tak ani pánbíčkář z Debrecínu není úplně svatý, ale zbytečně vám víc nebudu prozrazovat. Jediné, co bych o příběhu ještě řekl, je, že byste od něj neměli očekávat historickou přesnost. Odehrává se sice na Slovensku v 15. století, ale nedlouho po úvodu, který si mimochodem můžete projít v demoverzi, se do událostí připlete nadpřirozeno. Jednou z hlavních částí zápletky je kult uctívačů Zurvana, která má mimochodem základ v reálné historii. Zurvanisté věřili v boha nekonečného času a prostoru. Tady to s ním ale je přece jen trochu jinak.  

Byla by škoda si další příběhové podrobnosti vyzradit, protože to je vedle grafiky ta největší přednost, kterou se Felvidek může pochlubit. Občas nastávají tak absurdní situace, že jsem se sám divil, do čeho jsem se to zase pustil. Absurdní myšleno v dobrém slova smyslu. Několikrát jsem si říkal, že je naprosto jasné, kam příběh směřuje, jen aby mi záhy Pavol dokázal, že nemám nejmenší tušení, co se na mě chystá.  

Všechna tato překvapení se odehrávají v průběhu jednoho týdne a na vcelku malé mapě. Její skromnost mi ale vůbec nevadila. Délka hry velikosti odpovídá a pokud chcete, můžete prozkoumávat i nepovinná místa. Občas narazíte na události oddělené od hlavního děje, přičemž u některých jsem se nedobral smyslu. Jednou se mi podařilo zachránit dívku u srubu, která náhle zmizela a už o ní nebyla řeč. Neviditelná příšera v lesíku, která nejde zabít, mi také přišla jako vcelku nepotřebný přídavek, ale alespoň má Felvidek něco pro zvědavce, kteří se nechtějí striktně držet hlavní linky. 

I když v určitých momentech působí vážně, tak vám postavy každou chvíli do konverzací přihazují vtípky a slovní hříčky. Celkový dojem u mě určitě podpořil slovenský překlad, kde se mísí nářečí z východu s obecnou slovenštinou, občas se přimíchá trocha maďarštiny a na pár českých vět také dojde. S jazykem našich východních sousedů nemám většinou problém, ovšem už v mých dojmech z dema jsem přiznal, že u některých slovíček jsem se musel pozastavit. Felvidek si můžete zahrát i v angličtině. Tam se místo nářečí budete muset vypořádat se starší verzí jazyka.  

Rozhodně bych doporučil pro hraní zvolit slovenštinu, protože díky tomu příběh dostává mnohem osobitější nádech. Drobnou vadou na kráse je v tomto ohledu pár překlepů a chyb, na které jsem narazil, ale ani v nejmenším to neovlivní celkový zážitek z hraní. Co ho ale ovlivní dozajista, je hudební doprovod. Celý soundtrack má na svědomí skupina Marcel Gidote's Holy Crab, která tvoří psychedelickou hudbu. Jejich styl určitě nesedne každému, za sebe si stěžovat nemůžu. Obzvlášť ambientní melodie při procházení prostředím jsem si užíval. Když podkres nabírá grády při soubojích, už je to zase trochu jiná káva.  

Felvidek je ale především hra. Hratelnost je na ní z mého pohledu asi to nejslabší. Je to zkrátka ta nejzákladnější varianta RPGčka s tahovými souboji. Jakmile se dostanete do křížku s nepřítelem, obraz se přepne do pohledu z první osoby a každý z vaší party může vykonat jednu akci za kolo. Kromě obyčejného útoku můžete udělat finty, které spotřebovávají zásoby (zdejší verze many), použít předmět nebo se pokusit o útěk. Při samotné akci pak hraje určitou roli náhoda. Útokem se nemusíte trefit, nepřítel vás také může minout. Občas to ale vypadá tak, že kvůli špatné náhodě skončíte pod drnem během pár tahů. Musel jsem se zkrátka poučit z toho, že dvě úspěšná plácnutí chapadlem po sobě mohou znamenat rychlou smrt.  

Statistiky každého z party pak ovlivňuje vybavení, od kterého se navíc odvíjejí speciální útoky. Žádný systém levelování či samostatného vylepšování statistik tady nenajdete. Pokud se nechcete starat o přehazování vybavení, v inventáři najdete možnost, která vám nasadí to nejlepší, co zrovna máte u sebe. Valnou většinu hry se takhle musíte starat jen o Pavla a Matěje. I když se do party vejdou 4 postavy, tak ve společnosti hlavní dvojice moc dlouho nikdo jiný nevydrží.  

Při soubojích se zkrátka stačí řídit základními principy a v podstatě si vždy poradíte. Určitě se ale hodí prozkoumávat prostředí. Můžete najít různé pochutiny pro léčení či odstranění negativních efektů, které se hlavně v závěru hry velmi hodí. A kdybyste jich náhodou i tak měli málo, v hospodě či na hradě si můžete nakoupit za nasbírané zlatky.  

Našli jsme nejlepší české hry. Je mezi nimi legionářský Last Train Home, kultovní Mafia i virtuální Beat Saber

Felvidek byste si měli zahrát zkrátka hlavně kvůli osobitému příběhu a unikátnímu grafickému stylu, díky kterému ho od ostatních her odlišíte na první pohled. Ten má na svědomí vývojář Jozef Pavelka, zatímco o příběh a scénář se postaral Vlado Ganaj. Hratelností je to RPG v té nejzákladnější podobě. Souboje pro mě byly spíš nutným zlem, ovšem každá další kapitola Pavlova pátrání po kultistech za to bez debaty stála.