Recenze hry Frostpunk 2. Návrat do doby ledové, u kterého se řádně zapotíte

Strategie pro PC (PS5 a XSX později) ● Cena: 1 130 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Několikrát odložený Frostpunk 2 konečně vychází. Přiznávám, že jsem se na něj dost těšil. První díl mě bavil, přišel totiž se zajímavým mixem žánrů, jež překvapil tím, jak originálně se u ostatních her inspiroval. V jádru šlo o klasickou budovatelskou strategii, která ale byla obohacena o dost brutální survival prvky, temnou atmosféru, obtížné etické volby a stylovou grafikou.

Druhý díl samozřejmě na ten první v mnohém navazuje, ale zároveň si uchovává tvář vlastní, odlišnou od svého předchůdce. Zatímco v jedničce jste se s několika desítkami jedinců pokoušeli přežít v nastupující mrazivé apokalypse, dvojka jde o krok dále. Nový Londýn, kde zastáváte roli správce, je totiž plně rozvinutým městem.

Zdejší starosta, který městu vládl pevnou rukou, ale právě odešel na věčnost. Z mocenského vakua se vyrojí několik frakcí, jež chtějí získat moc pro sebe. Zároveň nahromaděné zdroje pomalu ale jistě docházejí a problémem je i přelidnění. Podaří se vám Nový Londýn udržet pohromadě a přežít? Nebo neshody mezi frakcemi přerostou v občanskou válku a celé město tak čeká jen pád, rozklad a nevyhnutelná smrt?

Vývoj civilizace v době ledové

Lidem již nejde jen o holé přežití, jako tomu bylo jedničce. Po uspokojení nejzákladnějších potřeb vyvstávají potřeby nové. Jakým směrem se bude vývoj osídlení ubírat? V jaké principy nebo snad bohy budete věřit? Jaké materiální zabezpečení svým obyvatelům dopřejete?

Starat se navíc nebudete jen o jednu menší osadu se stovkami lidí, ale o rozrůstající se město s desítkami tisíc obyvatel. Jenže zdrojů je málo, nezbude vám tak nic jiného, než v okolí zakládat i menší kolonie, které vašemu hlavnímu městu budou dodávat potřebné suroviny a výrobky.

Rozdíl mezi oběma díly je tak hlavně v měřítku. První díl se soustředil na problémy rodící se ledové civilizace. Druhý jde dále ve všech ohledech. Spravujete poměrně rozvinutou společnost, která touží po další a další expanzi. Nejde jí jen o přežití, jde jí o stupňování moci, o uspokojování neustále rostoucích potřeb, o zvládnutí etapy vývoje, kdy překotné sociální a ekonomické změny mohou vést jak k vyšší prosperitě, tak i k neslavnému pádu na dno v plamenech nevydařené revoluce.

Simulátor zákonodárce

V tomto směru tak hra kopíruje vývoj moderních kapitalistických společností. I se všemi bouřemi a dějinnými zvraty. Na scéně se totiž objevují politické frakce, které vždy zastupují určitou část obyvatelstva. Zároveň se postupně objevují subjekty nové, s jejichž názory je potřeba také náležitě počítat. Jako v současné politice zde máme síly pokrokové, progresivní, ale též konzervativní nebo třeba kolektivy náboženské. Všechny organizace pak mají zastoupení ve zdejším parlamentu, ve kterém se projednávají rozličné zákony. Zákony, které se týkají například technologií, bezpečnosti, společnosti a mnoha dalších záležitostí.

Jednotlivé strany tyto předpisy navrhují. Většinou jakožto reakce na dění ve společnosti. Zvyšuje se kriminalita mladistvých? Pošleme je do škol! Nebo raději makat do dolů? Šíří se městem nemoce? Pak zaveďme karanténu. Vy následně vyberete, o jakém zákoně se bude hlasovat.

Zároveň vidíte i to, jakou má ten který návrh šanci uspět. Misky vah můžete dále ovlivňovat. Za podporu zákona lze spřátelené frakci slíbit nějaké ty protislužby. Například, že podpoříte výzkum v oblasti, kterou daná politická strana podporuje. Frakci ale můžete i klasicky podmáznout.

Jakmile zákon projde, má to opět své (i nezamýšlené) dopady. Například označování nemocných sice razantně přispěje k potlačení epidemie chřipky, zároveň ale může návrh vést k segregaci nemocných a k tomu, že se k nim většinová společnost začne chovat dost nevybíravě.

Jak čas postupuje, rozdíly mezi stranami se prohlubují, agresivita narůstá a nevyhneme se tak konfliktům, které mohou vyústit až v občanskou válku. Na vás pak je situaci opět uklidnit a s neposlušnými rebely se vypořádat.

Krizový architekt

Krom politikaření a různých pletich se musíte postarat i o celkovou životaschopnost vašeho města. Je tak potřeba těžit suroviny, pěstovat jídlo, starat se o zdraví svých občanů, o to, aby byl dostatek tepla i v tuhých zimách. Lidičky také potřebují místo, kde mohou složit hlavu, případně podniky, kde trochu upustí páru. Staveb, které postupně odemykáte, je v pozdějších fázích hry opravdu velké množství.

Celkově stavění probíhá tak, že vystavíte jednu z několika typů čtvrtí. Je zde obytná, farmářská, industriální či třeba logistická čtvrť. V nich pak můžete vybudovat různé speciální budovy, které zvyšují efektivitu práce, bezpečí, ale třeba i poskytnou více místa pro zdejší obyvatele.

Jednotlivé stavby pořídíte za daný počet materiálů. Potřeba je ale také dostatečné množství pracovní síly a speciální místní měny, tzv. tepelných poukázek. Ty nelze těžit, ale získáváte je automaticky od vašich obyvatel. Pokud jsou spokojení, dostáváte jich více. Pokud trpí, je to horší a celá vaše ekonomika se může docela rychle zaseknout.

Kolonizování promrzlé Země

Další změnou od předchůdce je možnost vybudovat za hranicemi města další kolonie, které budou vaše panství podporovat nedostatkovým zbožím či materiály. Důležitý je tak průzkum okolí za pomoci výzvědných týmů. Krom kolonií nacházíte i další přeživší, zdroje potravy, znepřátelené kmeny a mnoho dalšího. Hra má díky tomu mnohem větší záběr.

Nestaráte se jen o jedno jediné sídlo, ale stáváte se součástí mnohem komplexnějšího a provázaného světa. Vytváříte různé výrobní řetězce, navzájem propojené ekonomiky. To s sebou nese i velké výzvy. Pokud vám totiž vypadnou dodávky ropy z kolonie pro hlavní tepelný generátor, čekají vás hodně horké chvilky, které mohou vést až k destrukci celé vaší říše.

Objevování nových území zpočátku baví a je příjemným zpestřením. Postupně se ale stává trochu zmatečným. Míst na mapě, které lze prozkoumat, je totiž obrovské množství a vy se postupně začnete ztrácet v tom, kam jste týmy poslali a jaké části mapy jsou vám nově odkryty. V tento moment by se hodila funkce oddálení mapy, kdy by bylo jasné, kde se nové oblasti nacházejí. Takto často prostě musíte posouvat mapku světa a ručně vyhledávat, kde co je.

Co se obsahu týče, je ho dostatek. Naleznete zde klasickou kampaň, která je rozdělena do několika aktů. V každém aktu máte za úkol něco jiného, přežít třeskutý mráz, objevit nový zdroj energie, ale třeba i uchránit město před zkázou v době občanské války. Náplň je poměrně pestrá a zábavná.

Zdolat kampaň vám zabere nějakých 10 hodin, ale to stále není vše. Dále zde máme režim volného stavění, kde si vyberete jednu z několika startovních mapek a též podmínky vítězství, obtížnost, ale také jaké politické frakce ve městě budou. A pak si již stavíte a kolonizujete okolí, jak jen je libo.

Abych jen nechválil, musím zmínit několik kritických připomínek. Krom nepřehledné mapy světa je to hlavně počáteční zahlcenost. Je totiž jedno, zda znáte první díl. Druhý je, co se ovládání týče, dost jiný. Obsahuje velké množství různých herních prvků a možností a vše dokonale ovládnout může být ze začátku frustrující. Hra totiž příliš chyb neodpouští, a i tutoriál je celkem upozaděn.

Stačí si tak nevšimnout jedné důležité funkce a můžete brzy začínat od nuly. Nepříliš šťastné mi přišlo i zpracování občanské války. Kdy vzbouřenou frakci musíte buď vypudit z města, nebo její členy postupně vyhladit, zavřít, nebo donutit ke změně názoru. Já se v jednom průchodu hrou pokoušel najít pro ně nový domov. Tam sice někteří odešli, ale jiní ve vzpouře pokračovali. Stali se sice naprosto marginální skupinkou, ale stejně dokázali udělat pořádný rozruch.

Přesto mi přišlo že není úplně jasné, co mám vlastně dělat a že často jsem nucen jen čekat, jak se věc vyvrbí a aktivně zasahovat do dění jsem mohl jen pokud mě k tomu sama hra vyzvala.

V této fázi také podivně fungovala má obliba u jednotlivých frakcí. Politická strana, se kterou jsem byl na kordy a která občanskou válku vyvolala, mě ukrutně nenáviděla. Jenže poté, co jsem odhlasoval jeden zákon, který se jim líbil, se vše radikálně proměnilo a najednou mi byli naprosto oddaní. A to přesto, že v ulicích stále zuřily boje. Závěr kampaně mi tak přišel zmatečný a nevyrovnaný. Oproti zbytku hry pak vyloženě nejslabší.

Naopak audiovizuální zpracování ledové apokalypsy je naprosto skvělé. Hra běží na Unreal Enginu 5 a je to dost znát. Grafika je tak parádní. Celkové umělecké pojetí je dost chytlavé a atmosférické a doplněné dost sugestivními ilustracemi. I barevná paleta se například v době krizí mění, zabarvuje se do ruda, což dění na obrazovce dodává na intenzitě a zároveň ponurosti.