Recenze hry Ghostrunner 2. Rychlá kyberpunková akce, která neodpouští chyby

Akční FPS pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 949 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

První Ghostrunner z roku 2020 od tehdy vcelku neznámého studia One More Level mi učaroval svojí výbornou hratelností, hudbou a zasazením. Dalo by se říct, že pro mě byl náhradou za sérii Mirror’s Edge s příměsí akčních soubojů. S Faith si v dohledné době nezaběháme, ale robotický humanoid Jack se vrací do akce a opět jsou jeho vražedné schopnosti potřeba víc než kdy dřív. Tentokrát nás ale neudrží věž Dharma, která je posledním útočištěm lidstva. Podíváme se i ven v sedle parádní motorky.  

S výpravami za hranici Dharmy jsem ale trochu předběhl. I když se Ghostrunner 2 prezentuje tak, že se doma moc nezdržíme, tak je opak pravdou. Zhruba polovinu hry strávíte ve věži, jejíž prostředí je opět zpracované ve stylu kyberpunku. Na každém rohu svítí neony a vertikální architektura je přesně taková, jak si můžete pamatovat z jedničky. Ani po porážce záporáka ale v Dharmě není klid. Stále zde funguje několik skupin, které se snaží převzít kompletní kontrolu nebo zkrátka jen válčí mezi sebou. Objevuje se ale nová hrozba, kvůli které je zase jednou ohrožena existence lidstva.  

Od událostí na konci jedničky uběhlo několik let, ale i přes to, že se nevěnuje moc pozornosti rekapitulaci minulých událostí, jsem se rychle v příběhu chytal. Celkově je zajímavý a dozvíte se v něm o vzniku ghostrunnerů a celkově minulosti Dharmy. Jeho vyprávění ale úplně vychytané není. Na jednu stranu přibyly do hry části, kdy se mezi misemi vracíte na základnu a můžete si s každým spojencem v klidu popovídat. Konverzace neustávají ale ani v akci, a když kolem vás létají energetické střely, lasery, rakety a kdo ví co ještě, těžko se pak soustředí na poslouchání teorií o tom, co způsobilo katastrofu, kvůli které se lidstvo muselo stáhnout do věže. 

Kvůli příběhu ale nejspíš Ghostrunnera nikdo hrát nebude. To nejdůležitější a zároveň nejlepší je tady hratelnost. Jack ovládá parkour perfektně a záleží jen na vašich dovednostech, jak dokážete jeho schopnosti využít. V základní výbavě mu nechybí věci jako běhání po zdech, přitahování se k záchytným místům nebo rychlé výpady. Během hraní se ale dostanete k celkem slušné porci vylepšení, která nejen přidávají nové možnosti, zároveň vylepšují nebo upravují ty stávající. Aby ty opravdu silné upgrady Jackovy základní desky nebyly tak přesílené, s výhodou vám některou z dalších schopností také oslabí.  

Systém vylepšování je udělaný na první pohled trochu zmateně, ale ve výsledku funguje bez problémů. Nejprve musíte sbírat fialová vylepšení rozmístěná po úrovních. Podle toho, kolik jich máte, si můžete aktivovat různé z koupených vylepšení. Zároveň ale v jedné řadě na základní desce mohou být upgrady jen jednoho typu (pokud si nepořídíte upgrade, který toto pravidlo obchází). Hráč je tak hned ze začátku nucen plánovat, jakým stylem se bude chtít ubírat, ale na druhou stranu se nemusíte bát, že by šlo o nezvratné rozhodnutí. Bodů, které slouží k nakupování upgradů, jsem nikdy neměl nedostatek.  

Novinky nedostal do rukou jen Jack, i jeho nepřátelé se za dobu jeho dlouhého “spánku” posunuli. Ze začátku se proti vám postaví obyčejní pěšáci, ale po pár levelech se začnou objevovat nové druhy vojáků a potvor, které budou chtít zase trochu jiný přístup. Velmi mě potěšilo, že tvůrci neodhalili všechny karty hned ze startu a nové nepřátele budete potkávat i v závěrečných kapitolách. Stále platí, že Jack svojí katanou sejme každého protivníka jednou ranou (s výjimkou bossů), ale zároveň i on sám padne po jedné utržené ráně, ať už je to seknutí čepelí nebo střela z pistole.  

Zkombinovat perfektní pohyb po úrovních s používáním schopností a útoky dá docela zabrat a vyšší obtížnost určitě nejednoho hráče odradí. Sám jsem ale velký fanoušek souls-like her a Ghostrunner 2 byl pro mě příjemnou výzvou, po nějakých osmi hodinách jsem se dostal na konec vcelku bez problému. Pokud byste v tomhle kyberpunkovém světě chtěli strávit ještě pár hodin navíc, tak po pár úvodních levelech se dostanete k rogue-like módu, kde si plněním misí oddělených od hlavní linky odemykáte dodatečné schopnosti.  

A teď k motorce, která byla prezentovaná jako velká novinka. Jízda se nese ve stejném duchu jako pohyb runnera. Řízení perfektně sedne do ruky, a i při jízdě můžete dělat parádní kousky. Získání motorky znamená také výjezd mimo Dharmu, čímž pro mě Ghostrunner 2 docela ztratil na atmosféře. K mechanickému bojovníkovi s katanou v ruce se v mých očích více hodí futuristické a svítivé prostředí věže, zatímco venku je zkrátka jen hnědošedá pustina s kupou vraků a opuštěných budov. Jistě, dává smysl, že bude vypadat takhle vzhledem k událostem, kvůli kterým se lidstvo dostalo do současné situace, ale v těchto částech to zkrátka nemá tu správnou šťávu.  

Zásluhu na tomto pocitu má do jisté míry grafika. V interiérech vypadá Ghostrunner 2 opravdu skvěle. Na tmavou scenérii osvětlenou barevnými světélky je radost pohledět. Dojem ale na venkovních prostranstvích opadá, protože takové scény logicky v pustém prostředí není možné udělat a zároveň se nešlo tolik do detailu vzhledem k tomu, že se jedná o vcelku rozlehlou oblast, ve které se párkrát projedete na motorce rychlostí blesku. 

Musím ale uznat, že i když se venku pohybujete v otevřenějším prostředí, podařilo se vývojářům zachovat výborný design, díky kterému si může Jack dovolit provádět všemožné parádičky a být neustále v pohybu, zatímco na něj nepřátelé sypou jeden výstřel za druhým. Za vyzdvihnutí stojí momenty při šplhání na věže, kdy sice nebojujete, ale musíte naplno využít runnerovy pohybové schopnosti, abyste nezahučeli zase zpátky dolů.  

Pád ale není většinou nic kritického, bleskurychle se přenesete k poslednímu záchytnému bodu. Tady bych ocenil možnost, abych se mohl vrátit stiskem jednoho tlačítka i bez toho, aby musel vyběhnout posmrtný dialog. Občas se totiž neobjevil ani v moment, kdy jsem byl už hluboko pod plošinami a nebyla nejmenší šance na to, že bych vyskákal zpátky nahoru.  

Už první díl si vysloužil velkou chválu za svůj soundtrack a jinak tomu není ani ve dvojce. Synthwave skvěle sedí k rychlé kyberpunkové akci a doprovodné melodie mě bez problému zvládaly dostat do toho správného varu. Během hry uslyšíte přes 20 skladeb, pod kterými jsou podepsaní We Are Magonia, Gost, Daniel Deluxe, Dan Terminus a Arkadiusz Reikowski. Jsou to pořádně našlapané kousky a zase musím říct, že se tenhle styl hodí spíš k části hry ve věži, zatímco “venku” nemají takový dopad. Stále znějí skvěle, ale prostředí dělá zkrátka velký rozdíl.  

Vedle grafiky a soundtracku je na tom Ghostrunner 2 velmi dobře i technicky. Na PlayStationu 5 si můžete vybrat mezi režimem výkonu a vyššího rozlišení, ale v tomhle případě není jiná možnost, než zvolit výkon s 60 FPS. Rychlá hratelnost si vyžaduje i plynulý chod hry a to zvládli vývojáři bez problému. Párkrát snímkování lehce spadlo, aleto se stalo pouze během skákacích pasáží, takže se to na finálním dojmu nijak nepromítlo.