Recenze hry Gotham Knights. Sázka na superhrdinskou jistotu vyšla napůl

Milovníci akčních her se superhrdiny v hlavní roli rozhodně nedostatkem materiálu netrpí. Ti, kteří si však zamilovali univerzum netopýřího muže, přece jen nějakou tu dobu strádají. Vždyť od vydání Batman: Arkham Knight uplynula už dlouhá doba. Vývojáři z Rocksteady Studios tímto dílem završili úžasnou trilogii a dali prostor konkurenčním hrdinům a studiím. Po sedmi letech máme znovu možnost zavítat do zločinem zmítaného Gotham City, i když za trochu jiných podmínek.

V první řadě se budeme muset obejít bez milovaného Batmana, který byl z docela pochopitelných důvodů nahrazen čtveřicí neméně schopných kumpánů, což s sebou přináší nové výzvy. Tou druhou změnou je skutečnost, že hra vznikala pod taktovkou WB Games Montréal. I v tomto případě se však jedná o nemalou výzvu, byť vývojáři rozhodně nevstupují na neprobádanou půdu. Jak tedy nakonec návrat do města netopýřího muže dopadl a jak se s hutným materiálem poprala jedna z dceřiných společností Warner Bros?

Gotham bez Bruce Wayna

Batman je po smrti, zločin v Gotham City ale neutichá. Je třeba nových ochránců spravedlnosti a kdo jiný by to měl být než členové netopýří rodiny, Batgirl aka Barbara Gorden, Robin aka Tim Drake, Nightwing aka Dick Grayson a Red Hood neboli Jason Todd. Vývojáři už při prvních představovačkách hry upozorňovali na skutečnost, že za netopýřího muže si v jejich hře skutečně nezahrajete. Přítomnost Batmana by totiž údajně znamenala omezení hratelnosti a hlavních mechanik, čemuž se vývojáři chtěli vyhnout. Pohřbení Bruce Wayna tak zkrátka dává vývojářům a ostatně i hráčům větší možnosti a dost možná i volnější ruce.

Gotham City potřebuje nové strážce

Příběh hry není adaptací žádného konkrétního komiksu, hlavní inspiraci si však bere ze série Soví Tribunál, okolo kterého se celé vyprávění točí. Jak ale asi každého napadne, příběh není tím, co by u této hry prodávalo. Tím hlavním lákadlem je herní prostředí, velký otevřený svět, RPG systém hrdinů, vybroušená hratelnost a ohromující grafické zpracování. Nebo ne? Takhle nějak bychom si to přece přáli. Zmíněné atributy mohou být lákadlem většiny her, problémem však je, že je vývojáři do svých titulů nedokáží promítnout. A tak nějak podobně je to i v případě Gotham Knights.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Po vlně kritiky, která se snesla na vývojáře z Asobo Studio za ostudných 30 FPS u jejich novinky A Plague Tale: Requiem, zde totiž máme další dost podobný příklad. I výlet do Gotham City na konzolích prožijete pouze ve 30 FPS. Ani zde neexistuje možnost volby mezi výkonem a kvalitou, případně nějakým dalším hybridem. Jenže v tomto případě jde o mnohem větší a zásadnější problém.

Předně se zde bavíme o mnohem dynamičtějším a akčnějším herním projevu, než představovalo Amiciino a Hugovo putování středověkou Francií. Navíc musíme vzít v úvahu rozdílné rozpočty a velikosti obou vývojářských týmů. Na druhou stranu tu máme naprosto odlišné herní světy. Přece jen porovnávat open world s lineárními arénami, není úplně spravedlivé.

Zlo je opět na vzestupu

Právě to byl jeden z hlavních argumentů producentky Fleur Marty, která se mimo detailně zpracovaný otevřený svět odvolávala rovněž na funkce kooperace. Během recenzování jsem procestoval Gotham City křížem krážem ve snaze objevovat zmiňované detaily, bohužel jsem příliš nepochodil. Určitě se jedná o krásnou hru plnou neonů, nočních světel, mlhy a kouře, ale v žádném případě se zde nebavíme o tak ohromujícím množství detailů, které bychom u konkurence nikdy neviděli.

V žádném případě to však neznamená, že by titul představoval propadák. Právě naopak, výlety temnem zahaleným městem jsou často ohromující, stejně tak jako výhledy z výškových budov. Vše vypadá opravdu krásně, ale nedokážeme si vysvětlit, proč nejsou k dispozici dva grafické režimy a tím i možnost vyššího FPS. Vždyť konkurence to u podobně vypadajících her také zvládla.

Město plné aktivit

Zmínili jsme relativně velký otevřený svět, který lze procestovat dle libosti, a to jak horizontálně, tak vertikálně. Většinu času budete se svými hrdiny trávit ve vzduchu, využít ovšem lze i jednostopou mašinu nebo kluzák nahrazující rychlé cestování. Velkým zklamáním je ale ne zrovna příkladný život v ulicích. Určitým argumentem pro prázdné ulice by mohlo být nebezpečí, které zde číhá, ale pravda je rozhodně jinde. Dynamický a uvěřitelný noční život si představujeme jinak.

Gotham City nikdy nespí

Superhrdinské akce ale vždy bývaly zejména o zábavné hratelnosti a tunách obsahu. Gotham Knights popravdě tuto starou pravdu naplňuje pouze z části. Vývojáři z WB Games Montréal vsadili na jistotu a nepouštěli se do žádných zbytečných risků, tedy mimo to, že hned v prvních sekundách pohřbili samotného Batmana. Tím byla veškerá odvaha vyčerpána. V jádru tak stojí klasická hratelnost, kterou známe z podobně laděných her.

Je čas na nové superhrdiny

Hlavním tahounem je pochopitelně členěná příběhová linka, na kterou jsou navázány desítky a možná i stovky dalších činností zahrnující vedlejší mise, výzvy či náhodné aktivity. Středobodem je centrální hub Belfry, ze kterého budete vždy vyrážet za novým dobrodružstvím. Nechybí samozřejmě ani otravné lovení sběratelských předmětů či nějaké ty časovky založené na pobíhání po střechách. No popravdě, kdo je má vlastně rád?

Nápadná recyklace

Herního obsahu je tak dostatek, v porovnání s konkurenčními žánrovkami jde o standardní nabídku, která nenadchne, ale zároveň neurazí. Větším problémem je však určitý stereotyp, ke kterému hra tíhne více, než bychom očekávali. Krásným příkladem jsou náhodné zločiny v ulicích, které působí až příliš recyklovaně. Vývojáři nás stále posílají do podobně vyhlížejících či snad úplně stejných lokací konat totéž. Chápeme, že vedlejší úkoly a náhodné aktivity na tomto principu fungují, Gotham Knights je ale v tomto ohledu až příliš neoriginální.

Titul lze hrát single nebo v kooperaci

Tím nejzásadnějším pro hru je koncept čtyř hlavních hrdinů, mezi kterými lze libovolně přepínat v Belfry. Každá postava má specifický set pohybů, vlastní ability a rovněž i strom schopností, na což se váže i odlišná hratelnost. K dispozici jsou čtyři herní styly v závislosti na vlastních preferencích. Robin je vhodnější volbou pro stealth, Red Hood se zase hodí na těžkotonážní nepřátele. Klíčovou roli hraje zmiňovaný strom schopností, který je pro každou postavu dostatečně odlišný, přestože sdílí určitý základ.

Milovníci RPG prvků jistě ocení možnost výroby nových oblečků a zbraní, které je možno následně upravovat. Bohužel se nejedná o příliš sofistikovaný mechanismus. Přestože dochází ke změnám v rámci elementárních hodnotících faktorů jako jsou poškození či obrana, vše působí až netradičně povrchně a ploše. Pro studijní typy obsahují Gotham Knights spoustu vedlejšího materiálu v podobě informací o nepřátelích, frakcích, bossech či konkrétních místech v Gotham City.

Cestovat lze po zemi, ale i ve vzduchu

Sázka na jistotu

Víceméně na jistotu šli vývojáři i v oblasti ovládání či soubojů. V rámci žánru nejde o nic převratného. Těšit se můžete na divoké souboje plné skákání, uhýbání, tvrdých a lehkých útoků, útoků na dálku či speciálních schopností. Útoky lze vrstvit do dlouhých komb, klíčem k úspěchu je správné načasování. Jednotlivé střety jsou sice zábavné a brutální, ale postrádají tu sladkou dynamiku a hladkou plynulost, kterou oplývaly nedávné hry s pavoučím mužem.

Ty výhledy ale stojí za to

To platí i o pohybu po střechách, který není tak přirozený jako v případě Spider-Mana, alespoň v úvodních fázích hry, tedy do doby, než se zpřístupní speciální pohybové schopnosti specifické pro každého hrdinu. Např. Red Hood si může pomáhat duchovními plošinami v prostoru, Batgirl má k dispozici kápi pro plachtění.

Po grafické stránce jsme spokojeni, ale 30 FPS je opravdu málo

Součástí hratelnosti je také vyšetřovací režim, který představuje pomrknutí po sérii Arkham. Díky režimu AR, který umožňuje scanovat okolí, budete zajišťovat klíčové důkazy a spojovat je na základě dedukce do jednoho celku. Možná to vypadá zábavně, opak je ale pravdou.

Hodně prostoru ke zlepšování

Největších připomínek máme k technickému stavu hry. Zklamání nad 30 FPS jsme již vyjádřili, grafické glitche, kterými je hra přesycená, působí stejně nepatřičně. Povšimli jsme si jich zejména při kooperativním hraní, ale nejen to. Na denním pořádku jsou levitující předměty či v prostoru zaseknuté postavy. Tady je ještě skutečně hodně práce.

Připravte se na kupu známých záporáků

Celkově jinak kooperativní režim funguje spolehlivě a je příjemným zpestřením hratelnosti. Velkou výtku však máme k ne zrovna dobře vyladěné obtížnosti, která nereflektuje, jestli hrajete s kamarádem nebo sami. Navíc, mezi obtížnostmi jsou až propastné skoky. 

Zklamáním je také nedostatečně dobře sdílený obsah kooperace. Člověk by u podobné hry očekával kompletní synchronizaci úkolů apod., jenže bohužel. Každý hráč si zvlášť musí označit konkrétní aktivitu, nestačí pokud tak učiní hostitel. To je otravné a hra ztrácí na dynamice. Neustálé přepínání mezi mapou a hrou není úplně zábavné, což platí i o poměrně časté sledování načítacích obrazovek. Zvláštní je i absence druhého z hrdinů v cut scénách v kooperaci. Oba hráči tak sledují totožné video s hostitelským hrdinou v hlavní roli.

Obsahu je opravdu dostatek

Přiznejme si, že se nejedná o úplně bezchybnou hru. Ba naopak, nemůžeme se zbavit určitého pocitu zklamání. Mnoho záležitostí dost možná vyřeší patch v den vydání, některé další věci snad vývojáři vyladí do budoucna. Na některé nedostatky si ovšem budeme muset pravděpodobně zvyknout. I přes všechny zmíněné mouchy je však Gotham Knights extrémně zábavnou hrou, která dělá věci správně, jen v žádné z nich neexceluje.