Příjemná a svižná hratelnost
Celkem zajímavý příběh
Fungující chemie mezi Master Chiefem a Weapon
Skvělý level design, který láká k taktizování
Dostatečné množství nepřátel a zbraní
Nudné provedení otevřeného světa
Arénový systém boje
Bossové jsou pouze silnější a nevyváženou verzí běžného vojáka
Tupost vašich mariňáků dosáhla dalšího milníku
8 /10
Se sérií Halo to bylo všelijaké. Když Bungie odešlo od tvorby Halo a kormidlo převzalo 343 Industries, série měla problém s tím se znovu najít. Rasa Flood je mrtvá, uskupení Covenant se rozpadlo a novým ultimátním nepřítelem se stali Prometheans. Ti bohužel díru po Floodech nezacelili a když pak přišla revoluce v podobě Halo 5, mnoho fanoušků to naštvaně nazývalo nejhorším dílem.
Ne nadarmo nemá nové Halo číslovku. Ačkoli příběhově navazuje na Halo 5 i Halo Wars 2, v mnoha myslitelných ohledech začíná od znova a v mnoha jiných odkazuje na nostalgii, kde to jen jde. V multiplayeru nám Halo Infinite ukázalo, že ví, co dělá a v naší recenzi dopadl velmi dobře. Kampaň je však trochu jiným oříškem. Nejen, že je hratelnost akčnější a trošku inspirovaná Doom Eternal, ale předvádí otevřený svět, který jak z oka vypadl sérii Far Cry.
Menší odbočka na začátek. Kampaň Halo Infinite nemá split-screen. Dle internetu je split-screen k dispozici zatím pouze v multiplayeru na Xboxu, na PC se to má objevit v příštím roce. Ohledně split-screenu do Halo zatím kolují jen diskuse, já bych o něm bohužel pochyboval. My Halo Infinite zatím ve split-screenu nezkoušeli, jelikož hra byla testována na herním notebooku.
Lidstvo stojí před vyhynutím
Snahu vývojářů částečně ignorovat Halo 5 je zřejmá od samotného začátku. V příběhu naprosto chybí zmínka o nových Sparťanech včetně Locka. Začíná to tím, že Master Chief dostane na budku od Atrioxe z Halo Wars 2 a nějakou dobu poletuje volným vesmírem. Tam ho zachrání sympatický Mexičan a sdělí mu, že to s lidstvem nevypadá nejlépe. Banished vyhrálo a zbytky UNSC jsou roztroušené po galaxii.
UNSC je poraženo a zbytky lidstva bojují o své přežití
Kvůli snaze vyhnout se spoilerům bohužel bude mít mé vypravování díry, pokusím se přesto opatrně zmínit to hlavní. Master Chief se zaměří na prstenec Halo, na který měl namířeno před neslavným bojem s Atrioxem. Postupně zjistí, že tento prstenec je unikátní a není náhodou, že o něj mají zájem Banished i jistá tajuplná věc. A navíc zde najde umělou inteligenci Weapon, jejíž cílem bylo… no to už zjistěte sami.
Rasa Brutes se vyznačuje hlavně velikým egem: „Pojď sem ty slabý Sparťánku, tohle je tvůj konec.“
Na příběhu velmi chválím to, že mě skutečně zajímalo, jak to dopadne. Je to však trochu podkopáváno tím, že si začnete klást víc otázek, než se zodpoví a vlastně k ničemu zásadnímu nedojdete. Nejvíc jsem si užíval chemii mezi Weapon a Master Chiefem, budou padat naprosto skvělé hlášky a opravdu se zasmějete. Připravte se na to, že druhá strana konfliktu už tak zajímavá není a rasa Brutes se vyznačuje hlavně velikým egem: „Pojď sem ty slabý Sparťánku, tohle je tvůj konec.“ (řekl nepřítel krátce poté, co jsem před jeho zrakem zmasakroval 15 kamarádů).
S Master Chiefem se vrací naděje a vše se točí kolem prstence Halo
Pro nováčky: ze hry budete zmatení! Konzolistům radím projet nejdřív všechny díly, v případě PC, co jde. Halo 5 PC minulo, každopádně Halo: The Master Chief Collection tam je, Halo Wars 1 a 2 také. Jděte do toho a o Halo 5 si třeba přečtěte. Příběh Halo Infinite pro vás nebude nepochopitelný. V jádru je to boj o přežití lidstva proti nemilosrdným mimozemšťanům. To opravdu zajímavé je to, co se stalo s Cortanou a k čemu vedly události minulých dílů. Bez znalostí vás bude příběh nudit.
Špatné vyhoďte, dobré přidejte
Ačkoli open-world (který zmíníme za chvíli) může brát hře dynamiku, samotná hratelnost si na to vůbec nehraje. Master Chief je takový ranař jako v původní trilogii a slizké zlořády masakruje po stovkách! Halo Infinite na jednu stranu má moderní prvky, je rychlé, přehledné a zakládá si na reflexech. Na druhou stranu se v mnoha ohledech vrací ke kořenům.
Halo Infinite přebírá UI z Halo 5, ale jinak jde novou cestou
Připomeňme si Halo 5. Hratelnost byla velmi rychlá hlavně kvůli tryskám, které vás zrychlily a umožnily dělat mocné nárazy. To je v Infinite odstraněno. Speciální schopnosti tu jsou a jsou mezi nimi hák, štít, tryska a detektor nepřátel. Mají po každém použití krátkou pauzu, takže boj na nich nemůžete zcela založit. Co z Halo 5 zůstává je vylepšené UI, sprint a to, že s každou zbraní můžete mířit s výjimkou některých, kde tlačítko pro míření přepíná systém střelby (například místo běžné střely máte naváděnou střelu).
Nepřátele velmi chválím. Jsou dostatečně pestří a díky příjemně provedené vizuální stránce se rychle vyznáte, jak je kdo silný a co od něj čekat.
V případě nepřátel zcela zmizeli Prometheani. Hlavní nepřátelé, uskupení Banished, je tvořeno starými známými z Halo 3 a konečně se do Halo vrací rasa Brutes. Nepřátelé mají z větší části svůj starý vzhled, u mě velkou nostalgii vyvolal zlatý Elite s energetickým mečem a úsměvnou novinkou je bílý Grunt s energetickým štítem. Co se týče obránců prstence, potkáte tu staré známé Sentinely s o něco různorodějšími zbraněmi. Menším bonusem jsou zákeřní Skimmeři.
Celá hra se odehrává na prstenci Halo, který můžete prozkoumávat ve stylu open-world her
Nepřátele velmi chválím. Jsou řekněme dostatečně pestří a díky příjemně provedené vizuální stránce se rychle vyznáte, jak je kdo silný a co od něj čekat. Chybí mi tady ultimátní síla jako Flood, to přesto neznamená, že bych se nudil. Naopak, zejména nový arzenál zbraní vás bude bavit! Je zábavné masakrovat nepřátele světelnou brokovnicí či vytáhnout energetické kladivo. A ať může hák působit sebešíleněji, používat ho je neskutečná zábava.
Tak skvělý pocit z plánování, z volnosti na bojišti mi už dlouho chyběl!
Seznam schopností je sice delší, pravděpodobně se však zakysnete u háku. Hra si na něm ostatně dost zakládá. Umožní vám se rychleji pohybovat, zasáhnout nepřátele a tvrdě ho praštit, na dálku brát předměty jako zbraně nebo výbušné barely, které jsou trefou do černého. Jsou poházené všude a možnost házet je až překvapivě dobře oživí hratelnost a máte díky nim pocit, že svět je velké hřiště.
Hra nabízí skvělou svobodu. Co vás napadne udělat, to často také jde
Mapa doslova volá po kreativním přemýšlení. Sem hodíte barel, tam ho sestřelíte, z téhle strany sejdeme Grunty a vezmete sniperku Jackalovi, díky čemuž střelíte tamtoho Bruta. Tak skvělý pocit z plánování, z volnosti na bojišti mi už dlouho chyběl!
Halo Eternal… teda Infinite!
Neměl jsem každopádně na mysli hák, když jsem mluvil o Doom Eternal – v něm jsem ho naopak nepoužíval. Inspirovat se dobře hodnocenou střílečkou dává smysl, Halo si bohužel vzalo ty horší prvky. Vím, že arény, kam přichází nepřátelé ve vlnách, nejsou pro Halo zcela cizí. Zde byly bohužel nadužívané a míst, kde se bráníte přicházejícím vlnám nepřátel, je příliš. Halo tím ztrácí pocit toho, že jste v nějaké reálnější bitvě a jde do arkádovějšího stylu rychlého ničení nepřátel.
Hra se snaží být stále akční, arénový styl boje jí ale nesedí
A mnohem častěji se v Halo potkáte s bossy. Vlastně je na nich hra z velké části založená. Boss není nutně zápor, pokud je boj s ním zábava. Zde jsou téměř všichni bossové jen silnější verzí běžného nepřítele a místo příjemné výzvy se setkáte s frustrujícími potyčkami. Jeden z posledních bossů mě jen naštval, když jeho obtížnost byla založena na tom, že já mu ani raketometem neuberu téměř nic, on mě zničí na dvě rány. Když mě po 15 minutách střílení zabil krabicí těsně před svou smrtí, už jsem skřípal zuby.
Téměř všichni bossové jsou jen silnější verzí běžného nepřítele a místo příjemné výzvy se setkáte s frustrujícími potyčkami.
Halo Infinite dělá přesně to, co jsem kritizoval na Doomovi. Dává arény a obtížnost navyšuje vyšším počtem silných nepřátel a přehnaně silnými bossy. Pořád to není takový extrém jako Doom, do série se to však nehodí a jsem rád, že většina hlavních misí je starý dobrý postup s náročnými a jednorázovými boji.
Master Chief na procházce po prstenci
Nutno říct, že pro Halo není koncept otevřeného světa zcela nový. Sice se nikdy neprezentoval jako velká mapa s úkoly a předměty na nalezení, každopádně první Halo: Combat Evolved otevřené je, po mapě cestujete a svým způsobem Halo Infinite tuhle myšlenku rozvádí. Stejně jako v prvním Halo je téměř celá hra na prstenci (jen úvodní mise je ve vesmíru) a jedním z úkolů je dokonce záchrana mariňáků.
Prstenec je neobvyklý a může být klíčem boje o přežití
Systém je v podstatě takový, jak ho znáte z Far Cry, popřípadě z Assassin’s Creed. Obsadíte nějaký bod, v tomhle případě to není věž ale FOB, a díky tomu se vám odhalí úkoly na části mapy. Některé jsou pouze ve stylu přijdeš a vezmeš, jedná se o sbírání Spartan Core (jádro Spartana), kosmetických věcí do multiplayeru, lebek (skulls, které mohou být při opakovaném hraní použity na úpravu hratelnosti), audio záznamů, které rozvinou příběh a můžete tu a tam najít věž propagandy a zničit ji.
Systém světa je v podstatě takový, jak ho znáte z Far Cry, popřípadě z Assassin’s Creed
Delšími úkoly jsou zmíněná záchrana mariňáků (občas jim pomůžete v boji, jindy je zachráníte ze zajetí a bojujete proti další vlně nepřátel), vražda významného cíle (což vám odemkne nové zbraně do FOB) anebo dobývání pevnosti. Útočit na pevnosti je asi nejzábavnější. Jedná se o dlouhou lítou bitvu většinou s cílem něco zničit. Jen se připravte, že arénový styl boje je v pevnostech vždy.
Nový arzenál zbraní je velmi uspokojivý
Smysl to má, jelikož za plnění úkolů dostáváte body Valor a tím si odemykáte nové zbraně a vozidla, co si poté můžete nechat poslat ve Fobu a s větším počtem bodů budou ve Fobu mariňáci, kteří vám v boji pomohou. To může dost pomoci i při hlavních misích, jelikož se k nim dostáváte z open-worldu a je rozdílem, zda máte jen ghosta nebo auto přeplněné vojáky s těžkými zbraněmi či rovnou tank Scorpion. Většina hlavních úkolů má však v otevřeném světě jen začátek, poté bojujete mimo a hru můžete příjemně dohrát i v případě, že open-world ignorujete.
Ve hře je dostatek vozidel, která si můžete brát ze základny FOB
Jedinou výjimkou je vylepšování Master Chiefa. Za Spartan Core kupujete vylepšení na speciální schopnosti a na štít. S nimi můžete mít na konci hry i dvojnásobnou odolnost a všelijaké jiné bonusy. Doporučuji je nasbírat, což je trochu otravné, naštěstí je jich více než dostatek a osobně jsem se dostatečně vylepšil i bez toho, abych jejich sbíráním strávil delší dobu.
Všeobecně je open-world učebnicově nezajímavý. Úkoly jsou stále stejné a spíše vyžadují běhání po mapě
Všeobecně je open-world učebnicově nezajímavý. Úkoly jsou stále stejné a spíše vyžadují běhání po mapě. Vedle kladu, že to nemusíte plnit bych přesto lhal tvrzením, že jsem se nebavil. Vlastně je fajn vidět, že herní svět nějak funguje a je fajn občas jen tak někoho zastřelit, aniž byste museli skákat do epické kampaně. Takže to funguje, nicméně dynamika a větší význam zde chybí a byl jsem rád, že svět je tak malý, že splnění všeho vám nezabere moc dlouhou dobu.
Otevřený svět je spíše nezajímavý, úkoly se opakují a většinou jen běháte po mapě
Zklamáním při průzkumu je hlavně monotónnost světa. První Halo mě nadchlo tím, že jsem postupně byl na pláži, v džungli, ve sněhu. Zde máte stále stejné prostředí a liší se spíše stavbami nebo tím, zda jsou poničeny bojem. Průzkum mě bavil, finální pocit byl poloprázdný. Mohlo to být rozmanitější, zajímavější. Ostatně po prstenci se pohybujete za pomocí vrtulníku Pelican, hra vás teoreticky mohla vzít na víc míst.
Hudba stejně skvělá, vojáci stále tupí
Podívejme se na závěr na technický stav hry. Halo Infinite je spíše jednodušší, řekl bych, že se zaměřuje spíše na účel než na estetiku. Hra se mi přesto hrozně líbí, a to hlavně tím, že má styl. Poznáte, jaká technika patří lidem, Banished i Forerunnerům. Při boji je hra akční, auta se rozpadají, nepřátelům odpadají kusy pancíře. Tato vychytávka bohužel míjí přírodu. Ano, jsou tu výbušné barely apod., každopádně když do stromu narazíte v maximální rychlosti několikatunovým tankem, stojí jako dub.
Soundtrack je naprosto majestátní a posune hru na vyšší úroveň
Umělá inteligence také nepatří k nejchytřejší. Nepřátelům to odpustím. Dokážou vás prohnat, mají přesilu… tam je tupost trochu nutností. Kdybyste je mohli předvídat, byla by hra nefér. Nicméně vaši mariňáci prošli školou nejspíš tak, že podplatili učitele. Mířit umí, přemýšlet ne. Trvá jim, než si k vám nasednou, neumí se krýt a ani nespočítám, kolikrát to ti idioti našili raketometem do kamene vedle auta! A když auto přežilo a pomalu vybuchovalo, tak sice vystoupili, ale stále stáli vedle něj.
Vaši mariňáci prošli školou nejspíš tak, že podplatili učitele. Mířit umí, přemýšlet ne
Pár chyb odpustíte díky špičkovému soundtracku. Halo Infinite má svůj vlastní soundtrack a nebojí se používat i písně z dřívějška. Bude to součástí strategie, jak ve fanoušcích vyvolat nostalgii a funguje to skvěle! Perfektní audio vyždímá hru na maximum, akční momenty jsou napínavější a heroické momenty jsou naprosto epochální.
Ani staré, ani nové. Ani špatné, ani perfektní. Halo Infinite dělá něco špičkově a něco strašně mrví. Přes pár momentů nudy a frustrace jsem si tuhle jízdu naštěstí užil. Pro fanoušky je Halo Infinite v podstatě nutností, nováčci si však budou lámat hlavu s příběhem. Před hraním je doporučeno projít alespoň poslední díly série.
Verdikt
Příjemná jízda, které je jak nostalgická, tak moderní a svižná. Halo Infinite bohužel ukazuje nezkušenost s otevřeným světem a dost se zastiňuje arénovým stylem boje a nevyrovnanými boss fighty. Jako celek je to naštěstí parádní jízda, kterou jsem si náramně užil!