Recenze hry Harold Halibut. Pohledná indie adventura z plastelíny s trochu vyčpělým příběhem

Adventura pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 800 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Bez oficiální češtiny

Začátek je poměrně zajímavý. Hráč se vžije do role obyčejného údržbáře Harolda. Jestliže je Harold průměrný chlapík, to samé se nedá říci o prostředí, které ho obklopuje. Nachází se totiž na ztroskotané vesmírné lodi. Toto plavidlo se před mnoha generacemi odhodlalo opustit kolabující Zemi. Posádka hledala nový domov, kde by se mohli usadit. Bohužel, než toho dosáhli, zřítili se do moře na jedné z nehostinných planet. Vy se tak nacházíte jak na palubě vesmírné lodi, tak i v hlubinách ledového moře.

Vaše role je jasná. Pomáhat místním vědcům, nosit jim vybavení, uklízet a opravovat selhávající techniku. Jenže i z obyčejných lidí se v neobyčejných dobách mohou stát hrdinové. Na scéně se totiž objeví neznámí mimozemšťané, tajuplné korporace a v neposlední řadě snahy posádky dostat se z podvodního pekla zpět do hlubin vesmíru.

Na papíře to zní zajímavě, že? Jenže podání příběhu je již o poznání horší. Hra totiž postrádá jakékoli dramatické situace. Vždy, když se už už zdá, že se něco začne dít, že se dočkáme nečekaných zvratů a objevů, tak celý dějový oblouk vyzní jaksi do ztracena. Na jednu stranu to zpočátku může působit svěžím dojmem. Takový přístup totiž překvapivě nabourává hráčova očekávání. Mnohdy se zdá, že konečně nyní dospějeme do bodu, kdy se objeví nějaký větší konflikt, budeme čelit smrtelnému nebezpečí, či odhalíme spiknutí, ale ono se nakonec nic moc nestane. Jenže pokud se nic neděje takřka po celý průchod hrou, je to již na pováženou.

Hra tak připomíná feel good filmy jako je třeba Paterson nebo novinku Perfect Days, případně seriál Detectorists. Tedy jakési člověčinky, které pomalu plynou, vypráví o obyčejných lidech a jejich starostech a nic víc neřeší. Soustředí se na postavy, jejich vztahy a dialogy mezi nimi. Nepřichází s žádnou třeskutou akcí, s žádnými nečekanými zvraty, a i proto působí v dnešním rychlém a chaotickém světě trochu anachronicky. Zároveň nám ale umožňují zpomalit, odpočinout si a užít si chvilku tolik potřebného klidu. Ve filmech takový přístup funguje, jelikož trvají nějaké plus mínus dvě hodinky. U hry, jejíž pokoření vám zabere 12 a více hodin, začne být tento přístup záhy únavný.

Navíc, když zde vlastně nemáte moc co dělat. Většinu herního času vám zabere pobíhání z jednoho místa na druhé. Někdy si musíte promluvit s některou z postav, jindy navštívit jinou. Jednou musíte něco donést, jindy něco opravit. A tak je to pořád dokola. Běh hlavního hrdiny navíc není kdo ví jak rychlý, a tak za chvilku budete znát všechny kouty vesmírné lodi nazpaměť.

Druhou důležitou složkou hry jsou rozhovory. S obyvateli stanice si můžete pokecat takřka o všem, a to i mimo hlavní dějovou linii, jenže jde často o dialogy, ve kterých nemáte žádnou možnosti volby a které nelze nikterak ovlivnit. Ano, občas můžete zvolit mezi několika odpověďmi, ale efekt to na další dění žádný stejně nemá. Jindy si zase můžete vybrat, na co se dané postavičky zeptáte, nebo spíše v jakém pořadí budete jednotlivé dotazy pokládat. A to je vše. Svoboda ve výsledku žádná.

Zarazí i absence puzzlů, které jsou pro tento žánr tolik typické. Ano, občas na něco jako rébus narazíte. Ale jejich rozluštění jsou často až primitivní, kdy jen mechanicky opakujete zavedený postup. Hra je tak spíše simulátorem chůze, než klasickou adventurou.

Co se příběhu týče, ten se posunuje po předem nalajnovaných kolejích, ze kterých vás sem tam na chvíli vytrhnou nějaké ty vedlejší úkoly. Ty jsou ale opět dost sterilní a jejich náplní je často chození sem a tam, nošení věcí z místa na místo apod. Žádnou velkou invenci nečekejte. Ono by se to možná dalo zkousnout, kdyby byl příběh dostatečně zajímavý, aby vás přikoval k vašim monitorům. Jenže to se říci rozhodně nedá. Scénář není dostatečně nosný, aby hráče motivoval k dalšímu hraní. Mnohdy vyloženě jen uměle protahuje herní dobu. Třeba tím, že v jistých pasážích nelze běhat, a tak z jednoho místa na druhé musíte jít šnečí chůzí. Jindy zase do děje komponuje zbytečné odbočky nebo různá patetická rozloučení se s různými postavami. Celé to působí dost strojeně a uměle, jen aby se herní doba dále natáhla. Zvraty zde absentují a jediného lehkého konfliktu se dočkáte až v předposledním aktu.

Celkově jsem měl velmi často pocit, že tvůrci tak úplně nevědí, co svým výtvorem chtějí říct. Jde o společenský komentář? Jde o kritiku současného korporátního kapitalismu, který je schopný obětovat takřka vše, jen aby si zachoval své zisky? Jde o snahu zachytit absurditu různých hloupých nařízení a příkazů, jichž je náš svět plný? Nebo příběh vypráví hlavně o samotě a nejistotě hrdinů, o důležitosti přátelství a vztahů obecně? Je o hledání smyslu života v dost omezeném světě, kde je možností pomálu? Nebo o nemožnosti komunikace a porozumění mezi odlišnými živočišnými druhy? Po pravdě, nevím. Všechna výše zmíněná témata hra nakousne, ale žádný z těchto motivů nikdy pořádně nerozvede. Jediné, co zbude, je vlastně jen banální báchorka o tom, jak se i z naprostého outsidera může stát oslavovaný hrdina. No, není to trochu málo?

Mezi klady nemohu počítat ani dost krkolomné ovládání na PC, které naprosto ignoruje myš. A to dokonce i v úvodním menu. To je samo o sobě dost fádně zpracováno, ale to by zase tak nevadilo. Jenže se v něm můžete pohybovat pouze pomocí kláves, potvrzovat volbu pak můžete pouze mezerníkem. To samé platí i o hraní samotném. Nejde kliknout na bod, kam chcete, aby vaše postavička šla či běžela. Musíte ji ovládat klávesnicí. Myš jako by neexistovala. Dá se na to zvyknout, ale pohodlné to rozhodně není.

Co naopak zaslouží pochvalu, je vizuál. Tvůrci veškeré postavy a prostředí modelovali ručně z plastelíny a následně vše zdigitalizovali. Výtvarné pojetí je rozhodně pohledné a připomíná staré adventury jako Armikrog. Mnohem lépe pak působí interiéry vesmírné lodi, horší je bohužel zpracování lokací mimo plavidlo. Jeskyně mimozemšťanů dle mého moc hezky nevypadá. Je to hlavně tím, že organické prvky jako fauna a flóra, se z modelíny asi vytvářejí daleko hůře. Výtky bych měl i k modelům mimozemšťanů. Ty se dle mého moc nepovedly.

Zajímavé je ozvučení. Všechny postavy jsou profesionálně nadabované. Pěkné jsou i písničky, které jsou docela chytlavé a rozhodně bych si čas od času rád pustil i soundtrack. Dobře napsané jsou i texty dialogů. Působí živě a autenticky, jen zkrátka mnohdy sklouznou do banálních lamentací nad osudem. Naštěstí je možné je stiskem klávesy popohnat. Bohužel, občas se stane, že nepopoženete pouze danou větu, ale celý rozhovor. Jde ale o chybu, která se vyskytuje poměrně zřídka. Otravná jsou i různá prolínání postaviček s objekty či jejich zasekávání se o neviditelné hranice apod. Žádný hru rozbíjející bug jsem ale nezaznamenal.