Naši sousedé ze Slovenska si připravili netradiční karetní RPG zasazené do kyberpunkové verze Bratislavy. I když je karetní souboj sám o sobě zábavný, recyklace průběhu většiny misí se jednoduše po několika hodinách stane trnem v oku.
Dobře zpracované karetní souboje
Možnosti úpravy balíčku i jednotlivých karet
Pěkný vizuál
U soubojů je potřeba zapojit hlavu
Bez technických chyb
Nepříliš zajímavý příběh a postavy
Recyklace průběhu misí
Variabilita karet protivníků
7 /10
Karetní hra pro PC • Cena: 500 Kč • Singleplayer • Věkové omezení: 18+ • Oficiální české titulky
HeistGeist je na první pohled zajímavý počin od slovenského studia DoubleQuote. Kyberpunková akce zasazená do alternativní Bratislavy rozhodně zaujme svým výtvarným zpracováním, které se snaží z této tematiky těžit co nejvíce. Zároveň i zakomponovaní karet a jejich schopností do prostředí budoucnosti plné pokročilých technologií se povedlo.
Vrhněme se ze všeho nejdřív na souboj, protože tvoří tu největší a zároveň nejlepší část hry. Přirovnání ke Slay the Spire je na místě. HeistGeist se hraje velmi podobně ve smyslu průběhu souboje i vizuálních podobností.Skvěle zvládá oživení karetního souboje pomocí mechaniky kombinací různých karet.
Každá karta je označena písmenem a v jejím popisu se dočtete, jaké písmeno je potřeba zahrát předtím, aby se spustilo kombo. Kombinace přinášejí různé benefity jako poškození navíc nebo dolíznutí karty. Celkově to dodává celému souboji více hloubky a prostoru k přemýšlení. Samozřejmě je souboj tahový a disponujete určitým počtem akčních bodů v jednom tahu.
Předností soubojů v HeistGeist je, že komba jsou opravdu rozsáhlá a během jednoho kola můžete na pomyslný stůl vyhodit spoustu karet. Není to tak, že odehrajete jednu ruku a končíte. Díky již zmiňovanému systému komb je celé kolo daleko svižnější a dokážete zahrát klidně i dvě plné ruce. Obnovování akčních bodů a lízání karet je totiž všudypřítomné, takže s kombinacemi se můžete opravdu vyřídit.
Postupem hrou si také odemykáte nové karty anebo si vylepšujete ty stávající. Oboje opět prohlubuje variabilitu a dává vám šanci si svůj balík seskládat podle vašich představ. Můžete být agresivní a pomocí komb zahrát klidně 10 karet v jednom tahu, nebo být spíše pasivnější a spoléhat na štíty či protiútoky. Zapomenout nesmím ani na cyberware, který se aplikuje přímo na vaši postavu a přidává například více základních životů nebo pasivní efekt přidávající štít na začátku každého střetu s nepřítelem.
Promyšlení balíčku a strategie je rozhodně na místě, jelikož souboje nejsou vždy tak úplně jednoduché. Zejména ty proti většímu počtu nepřátel. Někteří jedinci vám dokáži pěkně zatopit. Nicméně variabilita strategie a používaných karet u nepřátel není příliš velká. Tudíž po jednom prohraném souboji se při druhém pokusu setkáte s naprosto stejným herním stylem i kartami, a tedy vyhrát na podruhé je skoro garantované.
Je trošku škoda, že nepřátelé používají stejný set karet každé kolo, místy i ve stejném pořadí, protože pak to spíše vypadá, že se vás hra snaží porazit množstvím nežli kvalitou. Ale i tak jsou souboje to nejlepší, co hra nabízí a jsou skvělé.
Příběh už je na tom trošku jinak. Není kdovíjak zajímavý a hluboký. Chopíte se role Alexandry, zlodějky, která se po zpackané zakázce musí nejenom schovávat před zákonem, ale také znovu plnit stejný úkol, který nezvládla. V příběhu narazíte na zajímavé postavy někdy i s vtipnými jmény, ale to je tak vše. Úplně imerzivní vyprávění to není a stejně tak asi nehrozí hlubší propojení s postavami.
Vyprávění probíhá pomocí textových dialogů, které jsou ovšem ještě i nadabované, takže máte možnost si je přečíst i poslechnout. Nicméně konverzace jsou povětšinou prázdné a nic nesdělují, kromě dalšího cíle. Takže ano, nabízí pojící linii mezi misemi, které v průběhu hraní podnikáte, ale to je tak všechno.
Mise jsou další vráskou na čele HeistGeistu. Nejsou špatné, to ne, ale jejich průběh a princip se neustále opakuje a jedna mise je v podstatě recyklace průběhu té předchozí. Liší se pouze cílem. Trošku se to zlepší, když v průběhu naberete do party pomocníky, kteří také dokáží při misi plnit svou část, ale na můj vkus to bylo pořád příliš jednolité.
Mise se odehrávají na mapě, po které se přesouváte z jednoho bodu do druhého, kdy každý představuje jinou interakci. Jedna cesta vede k souboji, další ke konverzaci a jinde zase k lékárničce, která vám pomůže přežít ještě jeden další střet. Během jednoho průchodu se vám zdraví neobnovuje samo, proto jsou místa s léčivy tak důležitá. Dokonce narazíte i na hackování, které se také odehrává pomocí karetního souboje, kde místo lidí útočíte na firewall.
Verdikt
HeistGeist nabízí zábavný karetní souboj s množstvím úprav jak balíčku, tak i karet samotných. Díky mechanice komb je každý tah dynamický a podporuje celkové tempo duelu. Nebýt stále stejných útoků nepřátel, byl by souboj téměř dokonalý. Celý dojem ovšem trochu shazuje příběh, který není nijak hluboký, ani chytlavý. Dialogy jsou prázdné a postavy taktéž, nicméně plní alespoň funkci stmelování jednotlivých misí. Mise jsou kapitola sama o sobě, jelikož se v průběhu značně recyklují a neustále opakují ten stejný postup. Pokud ovšem máte rádi karetní hry a kyberpunkovou tematiku, nebo už jste přejedení Slay the Spire, doporučuju dát HeistGeistu šanci.