Recenze hry Helldivers 2. Porcování vesmírných brouků a robotů v roli obránce Super Země

TPS pro PC a PS5 ● Cena: 950 Kč ● Multiplayer a kooperace ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Po devíti létech čekání se pokračování úspěšné hry Helldivers z roku 2015 konečně dostalo na PlayStation 5 a PC. Autorům se i přes změnu perspektivy povedlo přenést atmosféru původního dílu. Tehdy jste nahlíželi na dění z ptačího pohledu. Všichni zúčastnění hráči se museli rovněž podělit o obraz, což často vedlo k chaotickým momentům, kdy jste se snažili přežít za každou cenu a zároveň sledovat spoluhráče.

Likvidace mimozemských brouků je parádní jízda

Panovala obava, že pohled ze třetí osoby nebude ctít tu správnou frenetickou atmosféru prvního dílu. Mohu všechny ubezpečit, že chaos žije dál, ale v jiné podobě. Musíte se naučit vnímat mnohem širší okolí. Vzdálenosti mezi spoluhráči jsou větší. Často je zapotřebí upoutat pozornost nepřátel, takticky ustoupit nebo rozpoutat to pravé vesmírné peklo správně zvoleným Stratogemem.

Samotná hratelnost je fantastická. Nestačí pouze držet spoušť a čekat, až všichni brouci padnou v kalužích slizu. Při pohybu se přesnost snižuje, nemůžete si ale dovolit ten luxus stát na místě. Balancování mezi pohybem a střelbou je nutností, zatímco se na vás valí hordy brouků nebo robotů. Chudák naše galaxie je totiž z jedné strany napadena hmyzími hnusáky a na druhém okraji zlými Automatony.

Herní náplň se prakticky opakuje stále dokola, ale funguje uspokojivě. V celé hře jde o to, abyste s ostatními hráči osvobodili část galaxie od nepřátel. Aktuálně se bojuje se zmíněnými roboty asi na 8 planetách. Tudíž kampaň zní jasně. Do konce února mít těchto 8 planet osvobozených. Podíl získaných území musí být nadpoloviční. Nad každou z planet se zobrazuje procentuální vliv hráčů proti mimozemšťanům. Na každé planetě se bojuje v operacích a každá z nich obsahuje určité mise. Ty se opakují a jejich rozmanitost není ohromná. Tu zachraňujete vědce, tam ničíte vajíčka hmyzáků, likvidujete zázemí robotů, a i přes to jsem si každou užíval s pocitem, že můj podíl v této válce je znatelný.

Válka se nemění

Alespoň základní osobní mise mi zde chybí. Nějaký osobnější rozměr by tomu nekonečnému válčení prospěl. Možná je to i záměr autorů, jste pouhé kolečko v obrovském galaktickém soukolí. Tomuto názoru nahrává i fakt, že když po obrovském úsilí uspějete v jedné misi, tak procentuální hodnota v rámci kampaně poskočí o prachmizerných pár desetinek. Jste prostě nicka, i když vám velitel tvrdil, že se bez vás Super Země neobejde. No jo, válka se nikdy nezmění.

Zázemí vám poskytuje mateřská loď, kde se připravujete na mise a vybíráte planety k obraně. Čím více hráčů bojuje na dané planetě, tím rychleji dojde k osvobození a celé komunita tak nakročí ke splnění kampaně.

Za dokončení hlavních a nepovinných úkolů získáte více kreditů a zlata, za které můžete vylepšovat svou loď, kupovat nové zbraně a brnění nebo investovat do nových Stratogemů. Stratogem je něco na způsob superzbraně, která vám umožní seslat bombu, letecké útoky, přivolat si záchranný balíček a spoustu dalších způsobů, jak si pomoct v tuhých bojích. Na výběr jich je spousta, takže si můžete vytvořit poměrně různorodou škálu stratogemů vyhovujících dané situaci.

Zajímavě je zvolený způsob přivolání těchto doplňku. Pomocí tlačítka L1 vyvoláte nabídku stratogemů a kombinací 3-5 šipek vyšlete signál pro ten požadovaný. V momentě relativního klidu to není problém, ale když vám dochází čas, život a všude se to hemží nepřáteli, je to hra nervů, naťukat správnou kombinaci, abyste oživili mrtvého parťáka a neseslali omylem zkázu z nebes na vlastní hlavu. Helldivers umí vytvořit opravdu skličující zážitky jako málo která hra.

Vzdálený vesmír není prázdné místo

Celkové zpracování hry a atmosféra je originální. Hned úvodní tutoriál je jak vystřižený z béčkových filmů. Ocitnete se na cvičáku, kde na vás z rozhlasu řve seržant a vysvětluje něco o síle demokracie, ke které je zapotřebí naprosto slepé vlastenectví. Demokracie zkrátka bude v celé galaxii a vy jakožto člen jednotek Helldivers jste k tomu povolán. V určitých chvílích mi to připomnělo humor starých Falloutů. Nápisy, reklamy, narážky na světový pořádek apod. Tento humorný nadsázkový styl hře sedí.

Sektory v galaxii se můžete prokousávat sólo a zážitek to bude parádní, ale byla by to škoda. Neboť hra plně zazáří až při hře ve více hráčích. Zejména s přáteli, když pokřikujete na sebe úkoly, zoufale se snažíte ubránit stále početnějším zástupům nepřátel a zároveň se snažíte navzájem se nezabít. Celkem často se mi povedlo někoho zastřelit nebo odpálit. Kulky a bomby tady nerozlišují mezi přítelem a nepřítelem.

Helldivers 2 je poměrně náročná záležitost, a to i v režimech s nižší obtížností. Když hrajete sólo, postupně se vám odemykají vyšší obtížnosti. Při hraní se čtyřčlennou družinou jsem se dokázal dostat na těžkou obtížnost a jednalo se o šílenou zkušenost. Souboje byly brutální a zdrcující, ale dokázali jsme se jimi prokousat, ovšem v nabídce jsou ještě další 3 vyšší obtížnosti. Neumím a nechci si je zatím ani představit.

Vyšší obtížnost režimů přináší lepší výsledky, takže je důležité najít rovnováhu. Použití správné výbavy proti správným nepřátelům je často rozdíl mezi životem a smrtí. Na brouky funguje dobře kombinace brokovnice a samopalu, protože se na vás vrhají v houfech. Pušky s vyšším poškozením, ale pomalou kadencí střelby, prorážejí u strojů pancíř apod.

Autoři si vyhráli s designem i atmosférou

Hrál jsem na PS5 a grafika je jedním slovem parádní. Mimozemské krajiny vypadají strašidelně a nadpozemsky, zejména když pole zahalí mlha. Výbuchy působí ohromujícím dojmem a osvětlují jak prostředí kolem vás, tak oblohu nad vámi. Vidět poprvé vybuchnout atomovou bombu je zážitek. Neměl jsem vůbec žádné technické problémy a FPS se drží solidně i uprostřed toho šílenství. Orchestrální hudební doprovod vás pohání dál a dál do bitvy.

To vše podporuje zvukový design, kdy kolem vše vybuchuje, v dáli už slyšíte známy nepřátelský šelest a víte, že za pár sekund vás mají. Začne to, střelba, kvílení brouků, voláte o pomoc a najednou ticho. Srdce vám buší, rychle se vzchopit a vyrazit dle mapy k dalšímu bodu. Matně si vzpomínám, kdy mi akční hra přivodila takové pocity napětí, strachu a uspokojení, když utichnou zbraně a kolem mě se v noční cizí krajině rozprostře ticho doprovázené vzdálenými výstřely a světly.

Největším otazníkem u Helldivers 2 je její schopnost udržet se s modelem hry jako služby. V tuto chvíli není moc co vytknout. Rozmanitost misí, herní náplň i vylepšování vybavení a lodě jsou dostatečné k tomu, abyste se ke hře vraceli. Battle pass se zdá být dobře odladěný, a pokud se hře budete věnovat, dokážete si vydělat dostatek měny na odemčení většiny odměn. Doufám, že tento přístup tvůrcům z Arrowhead vydrží. Životnost Helldivers je totiž závislá na zájmu hráčů a ti budou vyžadovat novinky, nové mapy, režimy a způsoby, jak bránit galaxii před mimozemským sajrajtem. Čas ukáže, jestli Arrowhead dokáže splnit očekávání a udělat z této hry životaschopný hit. Nakročeno je více než dobře.