Recenze hry Last Train Home. Česká strategie o hrdinných legionářích je návyková, ale strádá v bojových misích

Startegie pro PC ● Cena: 999 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Oficiální český dabing

Jak již padlo v předchozím článku, hra Last Train Home oplývá velkým potenciálem. Jedna z nejzajímavějších etap naší historie je dle mého dostatečně nosná a atraktivní, aby dokázala oslovit i zahraniční hráče. Otázkou pak bylo, zda jsou tvůrci dostatečně zkušení, zda mechanismy, které představí, budou natolik zábavné, aby ve výsledku vznikla dobrá hra. Odpovědět na ni nebude úplně jednoduché, ale naznačím, že dle mého názoru zpracování stále zaostává za obřími očekáváními. To ale stále nutně neznamená, že Last Train Home je špatnou hrou, jen to, že potenciál zde byl zkrátka ještě větší.

Příběh je poměrně jasný, inspirovaný skutečnými událostmi z první světové války a též rudou revolucí v Rusku. Českoslovenští legionáři se musí nehostinným prostředím probojovat po Transsibiřské magistrále do bezpečí. Budou zápasit nejen se sovětskými hrdlořezy, ale též s hladem, chladem či například s nemocemi. Je pak již jen na vašem umu, zda se vám podaří své svěřence dostat do bezpečí anebo bídně zhynou v daleké východní zemi.

Last Train Home je komplexní a náročnou strategií, jež se dělí na dvě dost odlišné části. V té první ovládáte vlak, jímž se snažíte dostat ze západu Ruska až na východ do Vladivostoku. Druhá část je klasickou real-time strategií, jež se podobá titulům jako Company of Heroes, případně Commados. Zde přímo ovládáte jednotku vašich legionářů, kteří udatně bojují proti zlotřilým bolševikům.

V obou částech strávíte přibližně stejně času. Část, kdy cestujete vlakem po Transsibiřské magistrále, je hlavně o správě zdrojů a také o piplání vašich vojáků a ponejvíce připomíná takový Frostpunk. Surovin, které musíte shánět, je zde několik. Jde o palivo, jídlo, kov, dřevo, ale také látky a střelný prach. Palivo rozpohybuje vaši lokomotivu, ale také jím můžete přitopit promrzlé osádce. Jídlo samozřejmě slouží jako potrava. Ostatní materiály využijete hlavně k upgradům vašich vagónků. Cesta je totiž dlouhá, plná nástrah a hlavně, zima se blíží. Proto je dobré obytné vagóny zateplit, zvýšit jejich odolnost a postavit v nich kamínka. Samotných vagónů je několik typů. Krom ubikací jsou zde vozy kuchyňské, nákladní, technické, ale též nemocniční. Pojízdný lazaret však může řádně využít pouze študovaný doktor, restaurační vůz naopak jen zdatný kuchař.

To nás přivádí k rolím, které každý voják ve vaší armádě zastává. Ty jsou bojové, ale též civilní. Ve vlaku je tak potřeba mít dostatek dělníků, doktorů, kuchařů a techniků. Každá profese je na vaší cestě nezbytná a chce to správně balancovat a dle potřeby role přidělovat. Pokud vám v nějaké misi zmasakrují půlku jednotky a vy nemáte doktora, který by zraněné ošetřil, brzy nebudete mít žádné schopné muže, kteří by šli nejen do akce, ale kteří by též obhospodařovali samotný vlak.

Krom výše zmíněných materiálů se ještě musíte postarat o morálku vaší družiny. Úspěchy na bojišti či v práci bodíky přidávají. Strasti na trati je zase ubírají. Pokud půjde do tuhého a morálka začne upadat, můžete ji povzbudit ryze českým způsobem. Návštěvou hospody! Dále nesmíte zapomínat ani na další zásoby. Jde hlavně o zbraně a munici, kterých není nikdy dost, ale též různé položky určené k přímé konzumaci. Hotové pokrmy naplní prázdná břicha vašich svěřenců, stimulanty je nabudí energií a taková vodka zvýší morálku.

Během této fáze hry se zároveň pohybujete po mapě vstříc vašemu cíli. Cestou vysíláte jednotky na průzkum a sběr surovin. Potkáváte různé pocestné, někdy mírumilovné, někdy životu nebezpečné. Také se můžete zúčastnit nepovinných bojových misí, což dost doporučuji. Jsou sice mnohdy celkem tuhé, zároveň je v nich ale možné posbírat velké množství zásob, což se vždy hodí. Výtku bych měl k tomu, že mnohé průzkumné mise se dost opakují. Je jich zde jen několik typů. Jakmile se dostanete na dané místo, spustí se pátrání po surovinách a na vás vyskočí pár řádek textu, ve kterých se dozvíte, zda jste něco našli či nikoli. Popisky jsou ale stále stejné a brzy je začnete rychle odklikávat.

Celkově je část správy vaší pojízdné základny zábavná. Je zde poměrně velké množství prvků, na které je potřeba dávat pozor. Což znamená, že se zpočátku budete ztrácet. Důležité je ale vydržet, protože jakmile si vše osaháte, bude vaše strategické já uspokojeno. Výtky bych měl jen k trochu nepřehlednému rozhraní u vojáků a také k udílení pracovních úkonů. Pokud chcete něco vylepšit, musíte nejprve k danému úkolu přiřadit dostupné pracanty. Jakmile vše splní, nevrátí se k nicnedělání, ale zůstanou u dané práce, i když je již hotová. Zpočátku mě to mátlo a nevěděl jsem, koho mohu na další úkoly využít a kdo práci již má. Ale jde jen o detail, na který se dá zvyknout.

K části bojové mám výtek přeci jen více. Oproti demu došlo k několika vylepšením, některé zarážející prvky ale zůstávají. Zpočátku si vyberete partu, kterou na danou misi vyšlete. Upravíte jejich výzbroj, vyberete ty správné a potřebné profese. Těch je zde několik. Máme zde klasického pěšáka, odstřelovače, kulometčíka, medika a granátníka. Každý má své unikátní schopnosti, kterých je potřeba správně využívat. Granátník například nehází jen výbušná zařízení na své nepřátele, ale též může pokládat miny.

Povětšinou budete v každé misi čelit výrazné přesile, proto je nezbytností ovládnout i tichý postup. Zde platí to samé, co jsem napsal k demu. Skrývání je poměrně neohrabané. Za některými překážkami vás nepřátelé zahlédnou, za některými ne. Za menšími vozidly, barikádami, bednami či haraburdím ano. Za budovami, vysokými stěnami a v křoví ne. Navíc v režimu plížení se vojín jen lehce přikrčí, nelze s ním zalehnout. Minimálně zpočátku je toto tvůrčí rozhodnutí dost frustrující. Ale jak padlo už dříve, dá se na to zvyknout. Alespoň nepřátelé již nevidí tak daleko a též chvíli trvá, než si vás všimnou.

Bohužel, ani AI nepřátel se příliš nezlepšila. Bolševici jsou vyloženě tupí. Pokud jsou na obchůzce a tam, kde ještě před minutou stála několikačlenná stráž, je nyní jen pár kaluží krve, z míry je to nevyvede a pokračují dále v chůzi. Jakmile vás zmerčí, tak stačí jen utéct pryč, ideálně k připravenému kulometu. Pronásledovatelé o vás buď ztratí za chvíli zájem nebo vběhnou přímo před hlaveň vaší zbraně. Těla zabitých rudých po chvilce zmizí, takže si s jejich odklízením nemusíte dělat starosti, nikoho to nezalarmuje. Také civilisté nikterak nezareagují, ani když přímo před nimi podříznete ubohého bolševika. Mrzí i to, že stále nejde nehlučně zabít chlapíka na strážní věži, naopak pokud stojí u děla či kulometu, pak jej odpravit lze. Na výstřely také blízké jednotky příliš nereagují, bohužel. Je možné, že jde o rozhodnutí tvůrců. S těmito prvky by hra byla zkrátka až příliš těžká, logika ale trpí.

Obtížnost jednotlivých misí je poměrně vysoká. Občas totiž nebojujete jen proti pěšákům, ale též proti obrněným vozidlům. Otravovat život vám budou třeba i letadla, ale také psi či vlci. Vozidla na druhou stranu můžete i ovládat, což zas usnadní situaci vám. I tak ale budete načítat hru poměrně často, což je další kámen úrazu. Načítání je na dnešní dobu ukrutně pomalé, a navíc je během bojových výprav stále dvojité! Předpokládám, že nejprve se musí načíst mapa s vlakem a následně teprve samotná mise. Je to dost otravné a narušujete to tempo hraní.

Naopak náplň jednotlivých misí, ať již hlavních nebo vedlejších, je příjemně pestrá. Jednou pomáháte vesničanům proti vlkům, jindy zase osvobozujete důl na uhlí od proradných bolševiků. Dále zachraňujete další legionáře, zabíjíte vysoké důstojníky, dobýváte vojenské tábory apod. Většinou se na dané mapě nachází úkolů více, primárních i sekundárních, a ne vždy je vše nutné splnit. Čekají vás i nějaká ta morální rozhodnutí. Vrátíte ukradené jídlo civilistům? Nebo si ho necháte? Vděk vesničanů může přinést unikátní předmět, ale také nemusíte získat vůbec nic. Rozhodnutí je na vás.

Co se grafické stránky týče, není Last Train Home žádný zázrak. Na druhou stranu je zde množství velmi pěkných a detailních ilustrací či zajímavých historických textů. Zvuková stránka je ale velmi profesionálně zpracovaná. Potěší zejména kvalitní český dabing. České texty jsou samozřejmostí, což našinci jistě ocení.