Recenze hry Lies of P. Tenhle Pinocchio není pro děti

RPG pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 1 599 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny

Když se řekne Pinocchio, většinou se vám vybaví pohádka o loutkaři Geppettovi a jeho loutce. Dílem Carla Collodiho se inspiruje i studio Round8, ale příběh pro děti v tomhle případě rozhodně nečekejte. Prožijete si jeho temnou verzi ve městě Krat, které ještě nedávno bylo symbolem pro technický pokrok. Nyní se ale zmítá v problémech. Mechanické loutky, které lidem měly pomáhat, se z ničeho nic postavily proti nim a v ulicích začalo krveprolití. Chopíte se přímo role Pinocchia, který se probouzí, když už je katastrofa v plném proudu.  

Zábava pro ty nejotrlejší 

Už demoverze, kterou jsem si začátkem léta prošel, mi jasně dala najevo, že jakožto fanoušek souls-like her bych se měl na Lies of P těšit. Moje důvěra ve vývojáře se tentokrát vyplatila. Není šance, abych se v recenzi vyhnul srovnávání se sérií Dark Souls, a to nejen proto, že patří do stejného žánru. Lies of P se jí inspirovalo opravdu hodně. Styl vývoje postavy, design úrovní propletený zkratkami a v neposlední řadě nekompromisní souboje. Přidává k tomu ale i několik vlastních nápadů, které z něj dělají víc než jen prostý klon.  

Začneme tím, čím strávíte při hraní největší množství času, což jsou souboje. Nepřátelé v Lies of P dávají opravdu zabrat. Nemám na mysli jen bossfighty, ale občas i řadová loutka potulující se ulicemi Kratu je tuhý oříšek. Bossfighty samotné už jsou pak chuťovka jeden vedle druhého. Jejich design i zapojení do příběhu jsou zpracované perfektně a u nejednoho jsem si i pěkně zanadával, protože Lies of P zkrátka nejsou jednoduchou hrou.  

I přes vyšší obtížnost se ale hrají skvěle. Je to hlavně díky velmi dobře zvládnutému uskakování, vykrývání a celkově mechanikám zakomponovaných do soubojů. Vývojáři si očividně vzali k srdci zpětnou vazbu z dema. V plné verzi jsem snad ani jednou neměl pocit, že mě nepřítel poslal k zemi vinou hry. V akci je stěžejní také kamera, která mě zklamala snad jen jednou. Při útoku nepřítele, kterému se nejsnadněji jde vyhnout tím, že mu proběhnete mezi nohama, si trochu nevěděla rady, a tak jsem se občas točil v kruzích. Jedna chyba za necelých 30 hodin mi ale nepřijde jako špatná vizitka. 

Ve znamení Dark Souls 

Chvílemi bych si i myslel, že Lies of P jsou vedlejším projektem FromSoftwaru, protože z hraní jsem měl téměř totožný zážitek jako z Dark Souls. Souboje se ale přeci jen trochu liší. Když vykryjete nepřítelův útok, přijdete o zdraví. Jeho část ale můžete získat zpět, pokud okamžitě přejdete do protiútoku. Pokud budete dostatečně šikovní a vykrytí perfektně načasujete, nepřijdete o nic. Každému útoku se můžete také klasicky vyhnout, až na jednu výjimku. Pokud se nepřítel zbarví do ruda, úskoky vám nepomohou. Jediným řešením, jak neschytat plnou nálož, je perfektní vykrytí. Vždycky je ale i možnost od nepřítele utéct trochu dál, kde na vás jeho útok nedosáhne.  

Při boji nehrají roli jen statistiky vašeho Pinocchia, i když i ty samy o sobě umí děla divy. Zatímco v pravici třímá jednu z plejády zbraní, jeho levá mechanická ruka mu propůjčuje unikátní schopnosti. Mojí nejoblíbenější je verze s vystřelovacím hákem, kterou si můžete nepřítele přitáhnout k sobě. Jsou tady ale i varianty s ohněm, kyselinou nebo třeba štítem. Vždy se najde situace, kdy některá z nich přijde vhod. Navíc si každou můžete ještě dál vylepšovat. To se ostatně týká i samotných vlastností Pinocchia. Vedle statistik lze vylepšit i mechanické orgány, skrz které se dostanete k dalším silným vylepšením.  

Pohrát si můžete i s vaší zbraní. Každá z nich (s výjimkou legendárních) je složená z čepele a rukojeti. Pokud vám některá kombinace nevyhovuje, můžete si čepele přeházet mezi sebou a získat tak zbraň, která sedí vašemu stylu hraní i statistikám. Čepele a rukojeti mají navíc každá vlastní speciální schopnost. Úprava toho, podle které statistiky bude síla zbraně škálovat, je už jen maličkost. 

Je vidět, že si s designem zbraní v Lies of P někdo hodně vyhrál. Snad každá z nich je stylovka. To nejvíc platí pro velké meče či kopí, které k mé smůle kvůli mým statistikám byly nepoužitelné, a tak jsem raději volil rychlou ohnivou dýku. Elementy jako oheň ostatně hrají v soubojích také důležitou roli. Různé druhy nepřátel mají odlišné slabiny, takže není od věci mít po ruce zbraň s elektřinou či kyselinou. Většina zbraní žádný element nemá, ale to můžete rychle vyřešit. V Lies of P totiž narazíte na různobarevné brousky, které vaší čepeli efekt dočasně propůjčí.  

Lež má krátké nohy. Nebo snad ne? 

Podle názvu je jasné, že lži budou v příběhu stěžejním prvkem. Co to ale přesně znamená? Loutky v běžném stavu nemohou lhát, stejně tak ani necítí žádné lidské emoce. Pinocchio je v tomhle ale jiný. Bude na vás, jestli se v určitých momentech bude držet pravdy nebo se nezdráhá zalhat. Vaše volby mohou ovlivnit průběh hry, ale nechci příliš vyzrazovat. Příběh je totiž něco, kvůli čemu si Lies of P zaslouží vaši pozornost taktéž.  

Od prvních hodin se autorům skvěle daří budovat vlastní verzi Pinocchia, kterou jste ještě neviděli. Ani tady si neodpustím zmínku o Dark Souls. Lies of P si půjčuje styl, kdy máte danou základnu, v tomhle případě hotel Krat, kam se neustále vracíte a místní postavy vám čas od času řeknou zase něco nového nebo vás pošlou do dalšího boje. Styl vyprávění ale není ani zdaleka tak kryptický jako ve hrách od FromSoftware. Stačí dobře poslouchat konverzace, sem tam si přečíst pár řádků z papírů, na které občas narazíte a máte přehled o všem, co se v Kratu děje a dělo před vaším probuzením. Jen se během průpovídek s ostatními raději nedívejte na jejich ústa. Lipsync se totiž netrefuje skoro vůbec.  

Podobně je to i s inspirací u vedlejších úkolů. Běžní obyvatelé Kratu jsou schovaní ve svých domovech, ale i tak občas narazíte na někoho, kdo vám za určitou věc nabídne odměnu. Pokud najdete klíčový předmět nebo se objeví důvod, proč byste se měli vrátit na nějakou z již navštívených lokací, hra vám to naznačí při rychlém cestování mezi záchytnými body. Je to velmi příjemná pomůcka, která pocit z toho, že jste splnili něco extra, nijak nekazí.  

Když už jsem nakousl rychlé cestování, jistě se některým z vás vybaví výtky z dema, které směřovaly k dlouhým načítacím časům. Musím uznat, že se v plné verzi znatelně zkrátily. Nejsou bleskové, ale nebudete čekat déle než pár vteřin. To je alespoň případ verze pro PlayStation 5, na kterém Lies of P nemají žádný problém. Technicky je hra zvládnutá skvěle. V nastavení najdete možnost přepnutí mezi preferencí grafiky či výkonu. Celou hru jsem prošel s druhým jmenovaným. Ulice Kratu vypadají výborně i s tímto nastavení a pokles FPS mi nestojí za trochu nablýskanější louže.  

Inspirace nebo vykrádačka?  

Lies of P jsou jednou z her, u kterých se naskýtá otázka, jestli si od ostatních her nebere až příliš mnoho. Už jsem mluvil o soubojovém systému, designu úrovní či systému levelování. Při hraní jsem ale viděl i další podobnosti. Konkrétně s prvním Dark Souls. Jedna z pasáží připomíná přecházení po trámech v Anor Londu. V další se mi zase vybavovaly nemilé vzpomínky na první návštěvu Blighttownu.  

Byly momenty, kdy jsem si říkal, jestli to náhodou už není trochu moc. Když se na to ale podívám s odstupem, Lies of P to celé zakomponovalo do vlastního světa, do světa, který má hloubku, a i když má základy ve světově známém literárním díle, tak v takové verzi bych si ho dřív nedokázal představit. Vývojáři se ho zkrátka nesnaží prodat tím stylem, že tohle je hlavně to hardcore RPG a Pinocchio je tady jen jako inspirace. Příběh loutkaře a jeho výtvoru tvoří pevný základ a nebál bych se říct, že by fungoval i v jiných žánrech.  

Spojením Pinocchia a výborně zpracovaných souls-like mechanik se studiu Round8 podařilo vytvořit něco, co je v mých očích schopné konkurovat samotnému FromSoftware. Doufám, že i jejich další tvorba povede tímto směrem. S jejich prvním pokusem, který jim vyšel naprosto parádně, spíš dotahují konkurenci a ukazují, že mají schopnosti na to, aby byli silným hráčem v tomto žánru.