Recenze hry Lords of the Fallen. Lucerna temného křižáka nezáří dostatečně jasně

RPG pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 1 650 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Řada tvůrců se už začátkem minulé dekády snažila napodobit styl série Dark Souls. Mezi ty první větší pokusy se řadí i Lords of the Fallen, které vyšlo v roce 2014 pod taktovkou polského studia Deck 13. I když tahle novinka nese úplně stejné jméno, tak to není remake, spíš by se dala nazvat rebootem. Obě hry se odehrávají ve stejném univerzu, ale časově jsou od sebe tak vzdálené, že každá z nich funguje samostatně.  

Nově složený tým Hexworks, pro který jsou Lords of the Fallen prvotinou, se drží žánru hardcore RPG, kdy vám dají do rukou rozsáhlé množství možností, které musíte využít, abyste porazili i toho nejsilnějšího nepřítele. To, jakým stylem budete hrát, se odvíjí už od výběru herní třídy. Jako obvykle má každá z nich odlišně rozdělené body v atributech a počáteční výbavu. Některé jsou záměrně už od začátku silnější než ostatní, ale je o něco složitější využít naplno jejich moc. Proto vás hra rovnou upozorní, že hraní za okultistu vládnoucího ohněm nebo za kazatele s božskou mocí by se měli zhostit zkušenější hráči. 

Pro sebe jsem volil vcelku obyčejného bijce, který měl od všeho trochu. V průběhu hraní vám nic brání v tom, abyste se přeorientovali na jiný styl boje, ale bude vás to stát nemalé množství duší, respektive vigoru, jak je v Lords of the Fallen zvaný zdroj pro vylepšování v podstatě všeho. Ať už se vám do rukou dostane cokoliv, váš křižák s tím dokáže vyvádět slušné kousky. Kromě silného a slabého útoku do svých komb můžete zakomponovat i kopance nebo sérii útoků skrz stisk L1 a R2. Zbraní a vybavení celkově je ve hře hromada. Do každé ruky si můžete vzít jinou zbraň, takže množství kombinací není ani zdaleka malé. 

Když odhlédneme od toho, že jako v každém podobném RPG musíte uhýbat nepřátelským útokům v ten pravý moment a stejně pak i útočit, když odhalí skulinku v obraně, tak další velmi důležitou složkou hratelnosti je vaše lucerna.  

Lucerna mocnější meče 

Lucernu temného křižáka máte už od začátku a slouží k procházení z Axiomu, světa živých, do Umbralu, říše mrtvých. Proč by do ní někdo chodil dobrovolně? Občas ani není na výběr. Prostředí v obou světech je takřka stejně rozložené, ale občas je žebřík, který potřebujete k postupu, jen v Umbralu. V říši mrtvých také většinou platí, že v zaplavených oblastech Axiomu v ní není ani kapka. Ještě předtím, než přejdete mezi světy úplně, můžete k mrtvým jen nakouknout. Abyste náhodou neminuli něco důležitého, lucerna vás na takových místech upozorní, že byste měli pozvednout její světlo.  

Pokud zemřete v Axiomu, dostanete ještě jednu šanci v Umbralu, ale jakmile vás nepřítel pošle k zemi podruhé, už se vracíte k poslední navštívené svatyni. Říše se mezi sebou neliší jen vzhledem, Umbral je o poznání nebezpečnější. Větší počet nepřátel je vyvážený tím, že za jejich porážku získáte více vigoru. Nemůžete tady ale zůstávat donekonečna. Neustále vás sleduje oko smrťáka, a jakmile dosáhne jeho trpělivost maxima, přijde vás setnout svojí kosou. Cesta do Umbralu je jednoduchá, zpátky už je to o něco složitější. Lucerna vám s tím nepomůže. Vrátit se můžete jen na přesně určených bodech. Občas tedy nezbývá nic jiného než se rozběhnout střemhlav k takovému místu dřív, než zubaté dojde trpělivost.  

Možností v boji je hodně. Vedle chladných a tupých zbraní nechybí ani luky nebo kuše, několik druhů magie a občas narazíte i na nějakou specialitku. V akci ale najde využití i tolik omílaná lucerna. Můžete s ní vytáhnout nepřítelovu duši, čímž získáte prostor na ničím nerušený útok. Je to silná mechanika a nejde ji využívat neustále. Lucerna musí být nabitá energií. Jakmile ji využijete, musíte ji opět vytáhnout z organických podivností nalepených na stěnách Umbralu. 

Svatyně už jsem letmo zmínil. Fungují stejně, jako ohníčky či hvězdáře u konkurence. Můžete si u nich odpočinou, vylepšit postavu nebo se teleportovat k již navštíveným svatyním. Zároveň ale máte možnost si tvořit vlastní záchytné body. Stačí zasadit semínko v zahrádce v říši mrtvých. Během hraní jsem na takovou zahrádku narazil každou chvíli, ale semínek je oproti tomu dost málo. Na jednu stranu je tím hráč nucený, aby je používal s rozvahou.  

V některých místech na mě ale jejich rozmístění působilo nedomyšleně. Někdy jsem se modlil, abych už konečně narazil na zahrádku, protože od poslední svatyně bylo daleko a přede mnou stál zástup silných nepřátel. Když jsem se konečně k nějaké dostal a využil nasbíraný vigor, tak jsem o chvíli později zjistil, že stačilo jít jen chvilku dál a našel bych normální svatyni. Dokáže to slušně naštvat, protože semínka pro mě byla důležitým zdrojem, a i když je můžete kupovat v základně, vigor byl víc potřeba na levelování. 

Lords of the Fallen nevynechávají ani online hraní. Můžete si přizvat kamaráda na pomoc nebo navštívíte svět dalšího hráče, se kterým si to rozdáte pěkně na férovku. Při PvP ale útočníka nezachrání lucerna, takže má jen jeden život. Celkově se instance odvíjí od postupu hostitele, což platí i pro kooperaci.  

Válka bohů 

Lords of the Fallen vyprávějí příběh v temném světě, kterému hrozí velká pohroma. Před staletími byl poražen démonický bůh Adyr. Zabít boha ale není nic jednoduchého, a tak je jen otázkou času, než Adyr znovu nabere síly a nastolí novou tyranii. Toho hodlá dosáhnout s pomocí pětice znesvěcených energetických majáků, ke kterým se musíme vydat a očistit je silou boha Oria.  

Ani jedna strana konfliktu z toho ale nevychází dobře. Už od úvodních hodin je jasné, že ani zastánci toho “správného” náboženství nejsou žádní svatouškové. To dokazuje samotná existence řádu temných křižáků, do kterého se připojíme i my. Za běžných podmínek by nás věřící hnali na popravu za jediné použití lucerny. Křižáci ale mají výjimku a k dosažení cíle mohou použít vše, co potřebují. 

Příběh je to docela spletitý a občas mi dělalo problém se zorientovat, o čem postavy mluví. Abyste se dozvěděli každý detail, budete muset dávat velký pozor nejen při konverzacích, ale občas je příběh vyprávěný skrz vzpomínky, na které narazíte všude možně v Umbralu. Aby je nebylo tak jednoduché minout, opět vás na ně upozorní vaše věrná lucerna. Samozřejmě vám nebudu prozrazovat, jak to celé dopadne, ale po dosažení jednoho ze tří konců máte rovnou důvod pustit se do hry znovu. Každý z nich vám zpřístupní novou herní třídu. Tahle trojice je záměrně silnější než ostatní, takže k dalšímu zakončení se můžete dostat o něco rychleji.  

Grafika nové generace? 

Už od oznámení vývoje se tvůrci honosili tím, že Lords of the Fallen běží na páté generaci Unreal Enginu a hodlají toho řádně využít. O nic přelomového se po stránce grafiky ale nejedná. Uznávám, že procházení mezi světy na mě udělalo dojem, ale vzhled prostředí jako takový vypadá tak nějak plastově. Kdybych bral čistě hry z tohoto žánru, tak mi Lords of the Fallen nejvíc připomněli Dolmen z loňského roku, i když oproti němu jsou na tom o poznání lépe.  

To platí alespoň na PlayStationu 5, kde jsem měl hru k dispozici. I když je na výběr ze dvojice nastavení grafiky, tak mezi nimi není vidět takřka žádný rozdíl. Proto jsem volil možnost s 60 FPS. Ani za cenu o něco horších efektů ale nezvládají Lords of the Fallen běžet úplně plynule. Občas se obraz posekává. Což o to, při probíhání lokacemi by to takový problém nebyl, ale v soubojích je to o poznání horší. Obzvlášť v tomto žánru platí, že plynulost je potřeba a jakékoliv zaškobrtnutí značně kazí zážitek. 

Menšími technickými nedodělky je propletená celá hra. Nepřátelé se často zaseknou o překážky. Narazil jsem i na pár případů, kdy jen nečině stáli a nechali se propíchnout bez jakéhokoliv odporu. Jindy se naopak zasekl můj křižák a ať jsem mačkal snad všechna tlačítka naráz, stejně mě to nezachránilo. Přijde mi, že Lords of the Fallen potřebovali ještě pár měsíců, aby je mohli tvůrci pořádně naleštit. Na mysl mi ještě přichází chyba, která při každém spuštění hry resetuje nastavení zvuku. Nejsem velký fanoušek repráku v ovladači, proto jsem si ho ve hře ztlumil. Při opětovném zapnutí hry se z něj ale zase ozývaly zvuky, i když byl nastavený na 0 %. 

Hratelností není Lords of the Fallen vůbec špatná hra. Nedá se ale říct, že by byla stejně tak dobře dotažená jako nedávné Lies of P, o Elden Ringu nemluvě. Z letošních novinek rozhodně nebude mezi těmi nejpovedenějšími v žánru, ale pokud už máte všechny ostatní hardcore RPG za sebou, za zkoušku díky svým mechanikám stojí i přes všechny zmíněné chyby. Hlavně doufám, že brzy přijde oprava občasného sekání obrazu. Mezi mými výtkami je tohle za mě ta nejdůležitější věc.