Recenze hry Mario & Luigi: Brothership. Velká plavba po předem daných proudech

RPG pro Nintendo Switch • Cena: 1 499 Kč • Singleplayer • Věkové omezení: 7+ • Bez oficiální češtiny

Jako obvykle to celé začíná v Houbovém království. Z ničeho nic se jím prožene jakási energie, která Maria, Lugiho a další jeho obyvatele přenesou do jiného, doposud neviděného světa. Tím je Concordia, země, která ještě donedávna tvořila jeden celek okolo obrovského stromu. Ona energie ale strom zničila. Následkem toho se části Concordie rozdělily a proudy je odnesly do různých koutů zdejších moří.  

Spoj, co bylo rozděleno 

Instalatérští bratři mají to štěstí, že narazí na Connie a ostrov Shipshape. Jeho příhodný tvar lodi jim umožní brázdit vody dle potřeby. Connie je jedna z místních, a navíc je takzvanou wattanistkou. Společně s její mentorkou se měly starat o strom, ale jelikož te je minulostí, pěstuje na ostrově nový.  

Maria samozřejmě zajímá to, jak by se dostal zase domů, ale nemůže nechat cizí svět v nouzi. A tak se společně s Luigim a Snoutletem, který rozhodně nevypadá jako čuník, vydává na výpravu ostrov po ostrově a snaží se Concordii spojit zase dohromady.  

Námětem Brothership zaujme, je hravý, provede vás zajímavými místy a musím ocenit také hrátky se slovy. Jména kutilů Billdit a Maykit jsou jedny z mnoha příkladů. Takových hříček je tady opravdu spousta. Abyste je ocenili, bez znalosti angličtiny to samozřejmě nepůjde. Nintendo stále obecně ignoruje češtinu, což je obrovská škoda. Jeho RPGčka jsou totiž skvělým vstupním bodem do žánru pro mladší hráče. 

Nerovnocenní bratři 

Po celkem zdlouhavém úvodu se konečně dostanete do akce. I když se hra snaží dělat hlavního protagonistu z obou bratrů, tak přímo ovládáte pouze Maria. Luigi sám od sebe cupitá v jeho stopách. Maximálně mu čas od času můžete stiskem tlačítka zadat jednoduchý úkol.  

Přijde mi jako velká škoda, že se Nintendo nepokusilo udělat tuhle týmovku ve stylu Brothers: A Tale of Two Sons. Druhá páčka na ovladači by totiž mohla sloužit k přímému ovládání Luigiho úplně bez problému. Sice má také svoji funkci, ale není to nic, co by se nevyřešilo stiskem dvou tlačítek naráz.  

Luigi neustále hraje druhé housle. Alespoň že v příběhu má svoje světlé chvilky. Při hraní je ale spíš otrava. Během některých skákačkových pasážích se může stát, že Luigi spadne dolů. V takovém případě vám hra vezme ovládání z ruky a pošle Maria směrem k bratrovi. Což většinou znamená pád z plošiny.  

Když se náhodou postavičky k sobě nedostanou, po pár vteřinách zmateného motání se na místě problikne černá obrazovka a jsou zase spolu. Stačila by možnost Lugiho ovládat přímo a bylo by po problému. 

Recenze hry Paper Mario: The Thousand-Year Door. Nová verze neztrácí na hravosti ani trochu

Chápu, že Luigi má být hlavně parťákem pro řešení problémů a soubojů, ale mnohem lépe má za mě systém společníků nastavený Paper Mario: Thousand-Year Door. Sice je také nemůžete ovládat přímo, ale dodávají hře větší variabilitu. Mají i své využití při průzkumu a dostanou vás na dříve nedostupná místa. Což u Luigiho platí jen v předem daných momentech, kdy má světlou chvilku a využije Luigi’s Logic, což většinou vypadá jako berlička tvůrců ve chvílích, kdy nevěděli, jak jinak mají problém vyřešit. 

Vítr do plachet 

Jelikož jsou ostrovy Concordie rozeseté v pěti mořích, strávíte dost času plavbou. Kurz si můžete nastavovat sami, ale lze plout pouze po předem určených proudech. Nikdy se tak nestane, že se dostanete k ostrovu, který je příliš náročný. Zpočátku celkem trvá, než k danému proudu doplujete, takže se v mezičase budete vracet na již navštívené ostrovy.  

Opakované návštěvy nejsou zbytečné. Každý ostrov se svou lodí propojujete skrz maják, což ho nabije energií, se kterou rozkvetou květy otevírající nové cesty. S každým posunem příběhu také dostanete několik vedlejších úkolů, které se vyplatí plnit. Přece jen je stále řeč o RPG, takže se zkušenosti a lepší výbava vždycky hodí.  

Tím, že před vámi Brothership otevírá celá moře, dává falešný pocit možnosti volby. Což platí i v některých momentech, které lehce ovlivní příběh. Závěr je ale vždy totožný, takže je ve výsledku jedno, jestli nejdřív zajedete na promrzlý, nebo na vyprahlý ostrov.  

V úvodu hry je čekání během plavby docela otrava, ale nemusíte se bát, že by to tak bylo celou dobu. Po pár propojených ostrovech dostanete možnost loď trochu popohnat. Pro hráče, kteří se chtějí hnát za hlavní dějovou linkou a nezajímají je vedlejší věci, ideální možnost. Byla by ale škoda nepovinné záležitosti vynechat. Úkoly jsou to zábavné, máte je splněné za chvilku a v boji oceníte i odměny.  

Zábavná jednoduchost 

Mario & Luigi není vůbec komplexní RPG. O to se ani nesnaží. Tři kusy výbavy doplňují dva extra přídavky s dodatečnými vlastnostmi. I když každý z bratrů s úrovněmi rychleji získává odlišné statistiky, nepřijde mi, že to dělá až takový rozdíl, abych se zaobíral s obšírnějším taktizováním. A tak jsem jim do výbavy vždy naplácal to, co vedlo k nejvyššímu číslu ve statistikách. 

Samotné souboje fungují klasicky na tahy, kdy pro úspěšný útok musíte ve správný moment stisknout správné tlačítko. To platí i při obraně, kdy častokrát můžete nepříteli jeho úder vrátit, pokud budete precizní. Postupně se vám dostanou do rukou i specialitky, při kterých se do akce pustí oba bratři zároveň. Jsou sice náročnější na provedení, ale výsledné poškození za to stojí.  

Akci ještě trochu okoření Plugs neboli zásuvky. Tyhle doplňky vám na určitý počet kol dodají další unikátní schopnosti. Jeden po úspěšném úderu vyvolá vlnu, která zasáhne i okolní nepřátele. Další vám zjednoduší blokování nepřítelova útoku.  

Kombinovat je můžete dle svého a možnosti se rozšiřují s každým dalším slotem. Souboje jsou tak svěží i v pozdějších částech, i když v nich stále budete nejčastěji používat dva stejné základní útoky. Omezený počet použití vás navíc nutí zkoušet stále nové zásuvky. O žádnou z nich ale nepřijdete nadobro. Stačí projít pár soubojů a vybitá zásuvka se zase nabije. 

Switch to v sobě pořád má 

V prvních dojmech jsem častokrát narážel na stížnosti ohledně toho, že Brothership neběží dobře. Přijde mi, že na poměry Switche to není žádná tragédie. Občasného zaškobrtnutí jsem si všimnul, ale rozhodně to není nic, kvůli čemu bych hru označil za nedodělanou.  

Na pohled navíc nový Mario & Luigi vypadá hezky. Trochu odlišná stylizace, kdy mají postavy tučně obtažené obrysy, sedí k pojetí Concordie. Každý z ostrovů je úplně odlišný svým tématem. Jednou je to skládka, jindy narazíte na zahradu plnou květin. Do toho vám navíc hraje skvělý soundtrack jako z pohádky, jak už je u podobných her od Nintenda zvykem. 

Spíš než grafika a frame rate mě zarazily načítací obrazovky před a po soubojích. Těm se prostě nevyhnete a umí si dát pěkně na čas. Možná jsem jen zhýčkaný rychlostí SSD, se kterými se Switch nemůže rovnat. Občas v momentech, kdy se pustíte do vícero soubojů po sobě, jejich délka jasně bije do očí. 

Brothership měl být velkým námořním dobrodružstvím, které působilo tak, že dá hráči větší svobodu. Pocit je to ale spíš falešný a stále půjdete po předem stanované cestě, ze které se nedá odbočit. Po cestě, která vypadá krásně, skvěle zní a zabere vám pěkně dlouhou dobu. Pod 40 hodin se dostanete, ledaže vynecháte všechen vedlejší obsah.  

I když jsem se při hraní bavil, nevidím tady žádný výrazný posun. Nintendo dělá hry ve stejných žánrech už od svých začátků. Stále mě zvládají překvapit tím, co si i po takové době zvládnou vymyslet. Jako třeba chytře využité online hraní u Super Mario Bros. Wonder. Oproti tomu mi jejich RPGčka přijdou sušší bez větší snahy vymyslet něco extra. Pokud vám nevadí, že je Brothership “jen” více téhož z Mariovských RPG, zklamaní nebudete.