Ubisoft podruhé dostal do rukou licenci na Maria, kterou opět zkombinoval s šílenými králíky. Jak se vydařilo pokračování jejich tahové strategie?
Grafické zpracování
Vylepšování postav a Sparků
Komplexnější, než se na první pohled zdá
Spousta vedlejšího obsahu
Nestabilní FPS
Občasné bugy
9 /10
Když před 5 lety vyšla první hra, kde se kombinuje svět Maria spolu s šílenými králíky, bylo to velmi příjemné překvapení. Ubisoft si tím také připsal prvenství v tom, že nikomu jinému Nintendo předtím jednu ze svých hlavních značek nepůjčilo. Kingdom Battle ale dopadlo velmi dobře, a tak tady máme pokračování, ve kterém se podíváme do vzdálených koutů vesmíru.
Měl jsem trochu obavy z toho, aby Ubisoft nepřišel s další polovičatou záležitostí. Odpovídalo by to tomu, co jsme viděli při vydání jeho novinek v posledních letech. Spolupráci s Nintendem ale očividně nechce odfláknout, díky čemuž jsou Sparks of Hope další velmi dobrou strategií, která do základního konceptu přidává několik novinek zpříjemňujících hraní a navyšujících komplexnost soubojů.
Za záchranou galaxie
Nejdřív ale trochu o příběhu. Mario a králíci si klidu po předchozích bitvách neužijí moc dlouho. Na Houbové království zaútočí temná vesmírná síla zvaná Cursa. Během krátkého úvodu nás náš robotí společník Beep-0 obeznámí s momentálním děním. Po celé galaxii se rozpínají temná chapadla Cursy a ohrožují veškerý život. Důležitou roli tady hrají Sparks, které jsou z části hvězdou a z části králíkem. Když jde ve světě Maria o hvězdy, tak je sázkou na jistotu Rosalina, kterou můžete znát ze Super Mario Galaxy. A tak začíná výprava nejen za záchranou Houbového království, ale rovnou celé galaxie.

V průběhu hry se podíváte na několik různých planet, přičemž každá z nich má jinou tematiku. Z prosluněných pláží se přesunete třeba do zasněžených krajin. Od prvního momentu mi bylo jasné, že Sparks of Hope je titulem, který předvádí, že hry na Switchi mohou na pohled vypadat velmi dobře. Za grafiku si Ubisoft zaslouží velkou pochvalu. Vše zapadá do celkové stylizace Mariových dobrodružství, žádné roztřepené hrany objektů či rozmazaná pozadí. I samotné postavy vypadají velmi dobře, ať už je řeč o známých z předchozího dílu nebo o nováčcích. Ty tady nebudu zmiňovat. Přeci jen je lepší nechat si nějaké překvapení na vlastní průchod.
Kompromisem za líbivou grafiku je v případě Sparks of Hope nedokonalá optimalizace. Často jsem si všímal, že počet snímků za vteřinu klesal pod 30. V tomhle případě mi to ale nepřijde jako taková katastrofa. Sparks of Hope jsou totiž už z podstaty svého žánru pomalejší hrou, kde nezáleží na rychlých reakcích. Jinak ale nemám k technickému stavu hry žádnou výtku. Jen jednou za celou dobu hraní se mi stalo, že králičí Rosalina během útoku prošla skrz texturu a odmítala útočit. Rychlý restart od posledního záchytného bodu problém vyřešil.
Možnostem se meze nekladou
I když se Sparks of Hope řadí do stejného žánru jako třeba série X-Com, tak není ani zdaleka tak komplexní. I přes svoji jednoduchost ale díky rozmanitým možnostem dovoluje hráčům, aby byli kreativní. Po chvíli hraní se dvoučlenný bojový tým rozroste o dalšího člena. V bitvě ale nikdy není celá parta, která se postupem hrou stále rozrůstá, takže musíte dobře volit, koho povoláte do akce. Jen občas můžete narazit na souboj, pro který vám tým vybere sama hra.

Každý hrdina má unikátní kombinaci zbraní a speciálních schopností. Během vašeho kola má každá postavička k dispozici 2 akce, mezi které se počítá právě útok, použití schopnosti nebo předmětu. Mimo to si ale můžete do výbavy přidat i Sparky, které v bitvách osvobozujete. Narazíte na několik desítek různých druhů, takže možností je opravdu hodně. Některé posílí útok, jiné přidají na obraně, další mají úplně jinou unikátní vlastnost.
Tím v ohledu možností ještě nekončíme. Po bojišti se během svého tahu můžete pohybovat v rámci vymezeného okruhu a akce každé postavy končí útokem. Svůj dosah ale můžete ještě o něco rozšířit díky týmovému skoku, kdy se jeden člen týmu odrazí od druhého. Skoky mají vlastní počítadlo, takže si nijak neuberete z výše zmíněných 2 akcí. Velmi snadno tak získáte výhodnou pozici, což může značně ovlivnit vaše šance na úspěch. Vedle toho všeho má každá postava na každý tah připravený jeden skluz, kterým se snadno můžete zbavit několika Goomb nebo Bob-omba, kterého pak můžete mrsknout zpět na nepřítele.



S každou úspěšnou bitvou váš tým získává zkušenosti a nebylo by to ono bez trochy RPG prvků. Vlastnosti každé postavy vylepšujete skrz jednoduché stromy schopností. Výbavu tady ale neměníte, pokud nepočítám různé skiny na zbraně. Nejde ale jen o vylepšování postav. I Sparky postupně sílí. Z nepřátel získáváte úlomky hvězd, které, stejně jako Rosalinu, můžete znát ze Super Mario Galaxy. Efekty při použití hvězdicových společníků tak mohou mít mnohem větší vliv.
„S každou úspěšnou bitvou váš tým získává zkušenosti a nebylo by to ono bez trochy RPG prvků.“
Pokud chcete mít svoji partu vylepšenou na maximum, tak vám jistě přijde vhod hromada vedlejšího obsahu, skrz který se dostanete kromě většího množství zkušeností i k příběhovým částem vázaným k jednotlivý světům. Když z některého světa vymýtíte temnotu, zpřístupní se vám spousta nových míst, kam jste dříve nemohli vkročit. Pokud vás ale zajímá jen hlavní příběhová linka, můžete nasednout do své lodi a pokračovat v cestě.

Ubisoft se už před vydáním nijak netajil tím, že plánuje pro Sparks of Hope vydávat nový obsah. V jednom z DLC se do týmu přidá třeba Sonic. Někdy taková oznámení ještě před příchodem samotné hry působí, jak kdyby tvůrci některý obsah vystřihli, aby ho mohli vydat samostatně. Při hraní mi ale nepřišlo, že by hra v základu byla neúplná nebo v ní chybělo něco důležitého. Už Kingdom Battle dostalo velmi dobré rozšíření s Donkey Kongem, takže pokud to bude stejně i tentokrát, nemám s tím nejmenší problém.
Verdikt
Sparks of Hope ještě o něco povyšuje kvality první Mariovy výpravy do žánru tahových strategií. Bitvy jsou i přes svoji jednoduchost komplexní a bez přemýšlení nemáte šanci vyhrát, což platí dvojnásobně, pokud zvolíte nejtěžší obtížnost. Králíci v kombinaci s Mariem se povedly i graficky. Kompromisem je ale kolísající počet snímků za vteřinu, kdy se hra občas posekává při průchodu světem i během samotných bitev. Je to ale jedna z mála chyb, kterou bych Sparks of Hope vytknul. Ubisoft ukázal, že umí tvořit hry ve stylu Nintenda a dali si záležet i na některých drobnostech, jako třeba když hudba reaguje na kroky vašich hrdinů ve stealth pasážích.