Zábavná arkádová hratelnost
Režim Knockout Tour
Hudební doprovod
Nové mechaniky skvěle zapadají do funkčního základu
Kvalita technického zpracování
Ani zdaleka nevyužívá naplno volnou jízdu
Pár nesmyslů při online hraní
8 /10
Závodní hra pro Switch 2 • Cena: 1 999 Kč • Singleplayer a multiplayer • Věkové omezení: 3+ • Bez oficiální češtiny
Udělat další Mario Kart poté, co byla osmička pro Switch jednou z nejúspěšnějších her generace, nemohlo být nic jednoduchého. I když jsem sám s nástupem nové generace čekal větší pokroky, World je vlastně ani nepotřebuje. Závodění v motokárách na rozmanitých mapách už jeho předchůdce dotáhl skoro k dokonalosti. Proto se není čemu divit, že i tentokrát staví na velmi podobných základech.
Svět závodů
Největším rozdílem je, že tratě ve Worldu nejsou rozdělené na jednotlivé segmenty. Místo toho jsou propojené do jednoho skvěle vypadajícího světa. Napojení působí přirozeně a uvidíte je v každém herním režimu. Základní Grand Prix kromě samotné tratě zahrnuje i cestu na další okruh z místa, kde jste zrovna skončili.
Zdroj videa: Nintendo
Mnohem víc ono propojení pocítíte v novém režimu Knockout Tour, který je nejlepším přídavkem. V podstatě jde o takovou závodní variaci na battle royale. Jeden závod se táhne skrz 6 tratí, mezi kterými není žádná pauza. Abyste získali pohár, musíte se neustále držet v popředí. Poslední 4 místa na každém záchytném bodě totiž vypadávají. Na startovní čáře začíná celkem 24 hráčů, v poslední části se už o prvenství pere jen poslední čtveřice.
Knockout Tour je obecně ve Worldu nejpopulárnější režim, což je jasně znát na matchmakingu. U Grand Prix občas čekám na závod déle, nebo hra do soupisky dohodí pár botů. Kdežto do Knockoutu plné lobby seženete lusknutím prstu. Kromě toho hlavní trojici doplňuje také režim Battle o praskání balónků a sbírání mincí, který je tady spíš do počtu.
Dvojnásobný chaos
U tratí je na první dobrou znát, že jsou silnice širší. Důvodem je, že se na ně musí vejít 24 závodníků. Dříve to byla jen polovina. Není potřeba mít obavy o to, že kvůli většímu prostoru je nouze o napínavé situace. Právě naopak. Nemůžete se být ničím jistí, protože kolem vás každou chvíli létají želví krunýře, bomby, kladiva, anebo vás rovnou přejede jeden z protivníků posílený gigantizační houbou.

World má díky tomu trochu jiné, ale stále zábavné tempo. Více chaotický styl může být frustrující, stačí ovšem přizpůsobit strategii. Bez trochy štěstíčka se ale občas neobejdete. Jedna zlatá houba může změnit celý průběh závodu. Vedle klasických power-upů na tratích najdete také fastfoody s jídlem. Ty vám také dají boost rychlosti, ale hlavně promění oblek vašemu jezdci. Teda v případě, že volíte jednoho z těch, kteří jich mají vícero.
Postaviček je v soupisce dost. Celá stará známá Mariova parta nemůže chybět. K tomu se přidává i hromada známých potvůrek. Mezi hráči patří k těm nejoblíbenějším kráva. Ze zvířecí říše tady máme třeba i kraba nebo netopýra. První pohled na výčet postav, který je po prvním spuštění z většiny zamčený, může klamat. Vypadá to, že World má tu největší soupisku vůbec. Ale je to jen proto, že oblek každé postavy má vlastní slot. Tyto varianty si odemykáte sbíráním jídla na tratích. Mario nebo Peach jich mají spoustu, zatímco kráva je jen jedna. A to je škoda, protože není důvod, proč by si pár různých podob neměl zasloužit každý jezdec.
Kromě závodníka si před startem vybíráte také své vozítko. Druhů je dost, máme tady tradiční směsici čtyřkolek a motorek. Na rozdíl od osmičky si je neskládáte kousek po kousku. Každé z nich je hotové se vším všudy. Hrátky se statistikami ale nevymizely. Každé autíčko má odlišnou akceleraci či ovladatelnost, postavy se dělí do váhových kategorií, což také ovlivní jejich chování na trati.
Stále jde o arkádu ideální pro hraní s partou přátel a na odreagování. Pokud chcete vidět spíš seriózní tvář Mario Kart World, rozhodně se vám bude líbit režim Time Trials. Časovky jsou velmi populární mezi speedrunnery a nestačím se divit, jaké triky si dokázali vymyslet pro zkrouhnutí času o dalších pár setin.

Právě to jsou chvíle, kdy budete muset vydřenit z hratelnosti naprosto všechno. O pokročilé techniky není nouze. Nově lze snadno jezdit po jakékoliv zdi bez toho, aby k tomu musela být předem určena a snadno se sklouznete po každém obrubníku. Triky doprovází i malý boost. Správným využitím lze přeskočit ostré zatáčky nebo rovnou větší pasáž tratě. Během závodu jde jasně vidět, kdo už má natrénováno.
Nové mechaniky při jízdě se povedly. Dobře zapadají do stylu série, a i když je díky nim Mario Kart o něco komplexnější, neztrácí na své jednoduchosti. Přece jen vám na ovládání stále stačí jen pár tlačítek a jedna analogová páčka. Ovladač může vzít do ruky i naprostý neznalec a během chvilky mu bude jasné, jak to tady chodí.
Pusto a prázdno
Překvapilo mě, jak moc jsem se u Worldu bavil, a to jsem toho v osmičce nahrál dost. Jen jednu věc mi Nintendo nezvládlo prodat. Otevřený svět a jeho průzkum měl patřit mezi hlavní lákadla nového Mario Kartu. Stačilo mi pár minut v režimu Free Roam, kde si můžete jezdit, jak libo, a bylo jasné, že takhle fungovat nebude.

Což o to, svět je to hezký a smysluplně propojený. Jenže bez probíhajícího závodu působí prázdně. Tajemství do něj přitom Nintendo schovalo docela dost. Jenže jen tak bezduše jezdit a doufat, že na prťavé minimapce narazíte na něco, co jste ještě nesplnili, není zrovna etalon zábavy.
Jediná věc, podle které se můžete řídit, je výčet nalezených zlatých dlaždic na každé trati. Mnohem zábavnější mi přišly výzvy. Jednou je potřeba za určitý čas sebrat všechny modré mince, jindy se předháníte s vlakem. Nepotřeboval bych nutně, aby všude byly šipečky a cedule s nápisem “TADY JE DALŠÍ VÝZVA”. Bohatě by stačilo, kdybych si alespoň na mapě mohl poznamenat, kde a co jsem splnil.
Na půli cesty
Nintendo je nechvalně známé tím, že online funkce a celkově multiplayer mu dělá i současnosti problémy. Mario Kart World je ale podobně jako Splatoon 3 celkem výjimka. Během online závodů mi hra jen jednou v lobby vyhodila chybu kvůli chybě sítě.

Jak už to tak bývá, pár nedomyšlených věcí se najde. Z nějakého důvodu nemůžete přizvat do party kamaráda a dát si společně s dalšími náhodnými hráči Knockout Tour. Ale když zvolíte Grand Prix, jde to bez problému. Je zvláštní, že na takové základní věci se zapomíná. Obzvlášť když je Mario Kart obecně výborný na hraní s přáteli a Knockout je očividně v tuto chvíli nejpopulárnější režim.
Nabízela by se také implementace voice chatu či jiných způsobů komunikace s ostatními hráči. Jenže Game Chat, který využívá mikrofon konzole, můžete použít jen v partě s lidmi, které máte v seznamu přátel. Doufám, že to nebude platit u všech her a půjde voice chat využívat i přímo ve hře s náhodnými spoluhráči. Na druhou stranu naprosto chápu, proč se tomu Nintendo vyhýbá. V lobbies některých her probíhají strašná zvěrstva.
Řekl bych, že není pochyb o budoucích přídavcích, ať už ve formě dalších jezdců nebo tratí. Byl by nesmysl, kdyby tuto možnost nechalo Nintendo jen tak ležet ladem, když jim to s rozšířeními pro osmičku fungovalo. Spolu s tím by mohla přijít řada i na tyto drobnosti a trochu víc péče by zasloužil i zmiňovaný Free Roam. To je zatím ale jen moje zbožné přání. Známe Nintendo, takže nikdy není jisté, co můžeme očekávat, ať už to dává či nedává jakýkoliv smysl.
Prvotřídní práce
Co ovšem tvůrci nenechali náhodě ani v nejmenším, je technické zpracování a celková prezentace. Mario Kart World skvěle vypadá v handheldu i na televizi. Ještě aby ne, když je Switch 2 o tolik silnější než jeho předchůdce. Na bugy, chyby, ani jiné nedodělky, které by znepříjemňovaly hraní, jsem nenarazil ani jednou.

Křivé slovo nemůžu říct ani o hudebním doprovodu. Soundtrack je nabitý známými melodiemi i novými skladbami. I když uslyšíte kousky ze starších dílů, mají jinou šťávu. Ať už je to rychlejší tempo nebo jiný rytmus, nebo třeba více hudebních nástrojů na pozadí.
Mario se skvěle sleduje i poslouchá. Ale předně se výborně hraje, v čemž má výhodu oproti spoustě konkurenčních závodních arkád, jejichž hratelnost zatím úrovně Mario Kartu nedostáhla.
Verdikt
Mario Kart nepotřebuje znovu vymýšlet motokáru k tomu, aby si střihnul další úspěch. Přidává pár nových mechanik, World je ale stále stejně arkádový, nenáročný a zábavný, jak si ho pamatuju z minulosti. Jednoznačně nejlepším přídavkem je režim Knockout Tour. Je to slušný chaos, ale stále mě nepřešla chuť pustit se do dalšího závodu. Jediná věc, která zamrzí, je nedostatečné využití otevřeného světa, což měla být jedna z hlavních devíz nového dílu. Právě Knockout ho využívá výborně, ale při volném ježdění působí příliš nedomyšleně.