Recenze hry Mario Strikers: Battle League. Fotbálek, který nenaplnil svůj potenciál

Mariův fotbal nemá tak bohatou historii jako golf nebo tenis, které se na konzoli Nintendo Switch také už objevili. Začal v roce 2005 na Game Cube, přičemž u nás jeho první díl známe jako Mario Smash Football, a naposledy jsme se s ním setkali před 15 lety na Wii. Nový díl s sebou nesl nemalá očekávání, protože Mario Strikers patří mezi ty oblíbenější sportovky Nintenda a po prvotním představení hry to nevypadalo vůbec špatně. Nakonec to ale s Battle League není tak žhavé.

Zábava začíná s přáteli

Začnu tím nejdůležitějším. Pokud plánujete hrát nové Mario Strikers sólo, tak doporučuju ušetřit peníze a zainvestovat do plnohodnotného singleplayerového zážitku. Obsahu pro jednoho hráče je tady totiž úplné minimum. Samozřejmě můžete hrát stále dokola zápasy proti týmům ovládaným umělou inteligencí, ale to samo o sobě mě nedokázalo zabavit víc než na pár hodin. Režim turnajů, kde se v pavoukovi prokousáváte až do finále je o něco zábavnější, ale v tomhle stylu je tady zpracovaných pouze šestice pohárů.

O něco lépe je na tom Battle League v hraní online nebo lokální kooperaci. Stejně jako u většiny ostatních her platí, že s dalšími hráči míra zábavy razantně narůstá. Na hřišti proti sobě stojí týmy po 4, takže celkem se do hraní na jedné konzoli může zapojit až 8 hráčů, přičemž brankáře zastupuje umělá inteligence stejně jako v ostatních módech. V této formě nový Mariův fotbal exceluje nejvíc.

V onlinu je to už trochu slabší. Počítal jsem s tím, že v tomhle režimu budu moci dát dohromady alespoň 4 hráče, aby byl tým kompletní. Při hraní přes internet na jedné konzoli ale mohou hrát maximálně 2 hráči najednou. To docela zamrzí především v módu Strikers Club, kde si vytvoříte vlastní klub, do kterého se může přidat až 20 hráčů. S vyhráváním zápasů postupujete v hodnocených žebříčcích až do nejvyšších divizí. I v tomhle případě ale můžete na jednom Switchi hrát buď sólo nebo ve dvojici. Samozřejmě pokud se vás sejde víc dohromady online nebo s vícero konzolemi, můžete dát do kupy celý tým.

Battle League stále stojí na solidních základech, které Nintendo vybudovalo s ostatními hrami. Do svého týmu si vybíráte 4 z 10 hratelných postav, což není úplně mnoho a soupiska se má v budoucnu rozšiřovat skrz updaty zdarma. Trochu mi nedává smysl, proč není ve hře víc postav rovnou a hráči na ně budou muset čekat dlouhé měsíce. Možná by to znamenalo, že noví Mario Strikers vyjdou později, ale Nintendo před sebou má docela nabité léto, a navíc by se tak alespoň trochu zbavili poznámek o mizerném množství obsahu. To se netýká jen postav, ale také arén, které si navíc jsou podobné jako vejce vejci. Na první pohled je rozlišíte maximálně podle odstínu trávy, což je vzhledem k množství různých tematik Mariova světa docela ostuda.

Každý ze soupisky má trochu odlišné statistiky. Všímal jsem si rozdílů hlavně v rychlosti a v tom, že na povalení hromotluků jako je Donkey Kong nebo Bowser nestačí jen klasické pošťouchnutí. Statistiky můžete lehce ovlivnit tím, že si odemknete výstroj za zlaťáky získané z výher. Vždy ale platí, že s každým zlepšením jedné statistiky vám nové vybavení ubere některou z ostatních, takže to ve výsledku nemá až takový vliv a spíš se vyplatí přestavět sestavu týmu.

V tomhle fotbalu neplatí ohledně útoků na protihráče žádná pravidla, takže je jedno, jestli po někom skočíte nebo použijete jeden z power-upů, které se občas na hřišti objeví. Aby je stále nesbíral jen jeden tým, tak jsou rozděleny barvami, ale občas se najdou i takové, které může sebrat kdokoliv. Nintendo se ale rozhodně mohlo víc rozjet i v tomhle případě. Kromě klasických želvích krunýřů, houbiček a bomb toho tady už moc není. Přitom by se určitě našlo využití i pro spoustu dalších předmětů ikonických pro Mariova dobrodružství.

Nespolupracující spoluhráči

Hratelností jsou nicméně noví Mario Strikers stále zábavnou záležitostí. Na hřišti se neustále něco děje, ovládání dostanete do ruky během chvilky, ale stále je tady prostor, kde se zlepšovat. Při hraní v multiplayeru není těžké poznat, kdo je začátečník a kdo má už naopak nahráno mnohem víc. Kromě klasických střel na branku nechybí Hyper Strike, což je silná střela, na kterou potřebujete sebrat energetickou kouli, která se občas na hřišti objeví. Pokud touhle střelou dostanete míč do brány, započítají se vám rovnou dva góly. Můžete tak bleskurychle otočit průběh zápasu.

Hraní mě bavilo, ale občas to pěkně zkomplikovali moji spoluhráči ovládaní umělou inteligencí. U mnohých her platí, že co si sami neuděláte, to nemáte, a přesně tak je to i v Battle League, když hrajete sólo. Nestává se to vždycky, ale občas spoluhráči nechají míč prolétnout kolem sebe, i když by stačilo udělat jen úkrok stranou a měli by ho pod kontrolou. Podobně je to i se sbíráním power-upů, u kterých nejdřív chvíli stojí a až potom je napadne, že by je mohli sebrat. Sami tedy musíte zastávat obranu, útok a všechno ostatní najedenou. Protihráči jsou na tom mnohem lépe. V posledních turnajích nebo při nastavení na těžkou obtížnost zvládají slušně zatápět pod kotlem.

Když už ne množstvím obsahu, tak Battle League se může po bok ostatních exkluzivit Nintenda postavit díky technickému a grafickému zpracování. Běží skvěle při hraní v handheld módu i v doku a vzhledem nijak nevybočuje od ostatních her na Switchi. Animace při Hyper Strike střelách jsou navíc velmi povedené. Jediný nedostatek, kterého jsem si všiml, je menší zasekávání při opakovaném záběru vstřelené branky, ale to mi nepřijde jako závratný problém.

Noví Mario Strikers budou možná po několika obsahových updatech výborným fotbalem, ale momentálně toho v nich chybí až moc. Pro sólo hraní nenabízí nic jiného, než neustálé opakování těch stejných zápasů a pohárů dokola. Multiplayer je na tom o něco lépe, obzvlášť pokud se vám povede dát dohromady tým v módu Strikers Club, ale ani tak se kromě divizí nemáte kam posouvat. Pro Nintendo je to zkrátka nevyužitá šance, která sice v budoucnu může stát za to, ale nemyslím si, že u ní do té doby vydrží větší množství hráčů.