Recenze hry Metal Gear Solid: Master Collection Vol. 1. Výborné špionážní akce v prvoplánové kolekci

Kolekce špionážních akcí pro PC, PS4, PS5, XO, XSX a NS ● Cena: 1 599 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Konami se po několika letech, kdy na herní scéně nebylo skoro vidět, zase pomalu vrací a hráčům se snaží připomenout hlavně díky svým starým klasikám. Vcelku dobře jim to vyšlo s kolekcemi Castlevanie a pomalu se pracuje na oživení hororů Silent Hill. Nejdříve ale přichází řada na špionážní Metal Gear Solid, jehož první tři díly si můžete zahrát v rámci Master kolekce. Očekávání, že byste v těchto verzích viděli něco nového oproti těm původním, ale držte pořádně na uzdě. Lenost z kolekce je totiž znát na každém rohu.  

Na čelo jsem si klepal nedlouho po instalaci. Všechny položky z kolekce si můžete stáhnout zvlášť, což se super věc, pokud si zrovna chcete zahrát jen jeden z dílů. V jednotlivých položkách je ale slušný chaos. Momentálně se mi v menu PlayStationu rozprostírá pětice různých ikon týkajících se Metal Gearu, a pokud byste po mně chtěli, abych vám ukázal ten konkrétní bonus, nejspíš bych neměl tušení, kterou z nich vybrat. Navíc je docela zvláštní, že některé doplňky musíte ještě stahovat navíc. To platí třeba pro japonské verze. Nějak se mi nedaří najít důvod, proč nemohly být součástí už v základu. 

Bonusového obsahu je dost, o tom žádná. Můžete nakouknout do podrobných popisů, které vám osvětlí příběhové souvislosti. Každý titul také můžete hrát ve verzích pro různé regiony a v několika jazykových mutacích. První Metal Gear Solid nabízí i několik různých variant misí z VR tréninku, které se liší podle regionálních verzí. U Snake Eateru jsem chvíli strávil listováním ve scénáři. Když už se tedy zorientujete, kde co je, můžete probíráním materiálů strávit nemalou chvíli. Ale ani v tomto odvětví netrvá dlouho, než narazíte na lenost vývojářů kolekce. Říkal jsem si, že bych si mohl pročíst příručku, třeba objevím pár vychytávek, o kterých jsem nevěděl. Úplně mě ale odradilo to, že vás tato položka prostě a jednoduše přehodí na stránky Konami. Působí to lacině a v prohlížeči se na PS5 nepracuje zrovna nejpohodlněji.  

Rád bych na rozdíl od bonusů vychválil alespoň samotné hry. Kromě tří dílů Metal Gear Solid jsou součástí kolekce i jejich dvojrozměrní předchůdci. Asi jsem ale čekal mnoho, když jsem si myslel, že přibydou alespoň nějaké úpravy původních verzí. Rozdíl v nich nepoznáte ani na grafice, ani na ovládání. Není sporu o tom, že to jsou stále skvělé kousky, ale jejich věk je na nich setsakramentsky znát. Dostat ovládání do ruky poté, co jsem zvyklý na dnešní TPS hry, dalo dost zabrat. U prvního Metal Gear Solid tomu nepomohlo ani to, že je potvrzovací tlačítko nastavené na kolečko. V dalších položkách kolekce už je to ale zase křížek, jak to platí většinou u her na PlayStationu. Opravdu by bylo tak složité alespoň tohle sjednotit? 

U jedničky ještě chvíli zůstanu. Tady jsem si vyloženě připadal, jako bych hrál nějakou z her, která je součástí nabídky retro kousků v předplatném Nintendo Switch Online. Jen tady tedy chybí možnost vracení času. Jinak je nabídka, kterou můžete vyvolat stiskem L1 a R1 velmi podobná. Ve dvojce a trojce už je to zase něco jiného. Tyhle verze sice nevypadají jako emulátor na Switchi, ale i tady trvá jen pár vteřin, než narazíte na první ukázku laxního přístupu. I když načítací obrazovky uvidíte jen na zlomek sekundy, můžete si všimnout ikony Metal Gear Solid HD Collection. Konami zkrátka ani nestálo za námahu prohodit loga kolekcí a nechali v těchto verzích to, které najdete v kolekci z roku 2011 pro třetí PlayStation a Xbox 360. 

Nečekal jsem, že by ve verzi pro PS5 byla nějak více využita haptika v ovladači, takže mě nijak nepřekvapilo, že si s ní Konami nijak nevyhrálo. Funguje tady zkrátka jako klasické vibrace, ale přišlo mi na nich něco zvláštního. Jako kdyby levá polovina DualSense vibrovala víc než pravá. Všímal jsem si toho ale jen u prvního dílu.  

Návrat k těmto klasikám mi připomněl, jak málo dnes vzniká velkých špionážních akcí. Do těchto dní se daří jen Hitmanovi. Kde je Splinter Cell a Metal Gear? Mimo jiné i proto jsem byl rád, když došlo k oznámení této kolekce. Výsledek mě ale nepotěšil. Master Collection je očividná snaha z původních verzí vydojit co nejvíc s vyvinutím co nejmenší snahy. Jistě, bonusy jsou skvělá věc, ale když se na samotné hry pořádně nesáhlo, tak se vůbec nedivím negativnímu přijetí ze strany hráčů. Ještě větší ostuda je, že tato kolekce běží hůř než již zmíněná HD Collection na starších konzolích, což rozebírá ve svém videu zaměřeném na technický stav hry Digital Foundry.  

Konami slibuje, že postupem času bude Master kolekci vylepšovat, což platí hlavně pro PC verzi, kde úplně chybí jakékoliv nastavení grafiky. Ještě si neopustím připomínku pro ty z vás, kteří by si chtěli pořídit kolekci na Switch. Pokud můžete, zvolte jinou platformu. Z nepochopitelného důvodu totiž na Nintendu běží všechny díly pouze ve 30 FPS. Oproti ostatním konzolím je slabší, ovšem bez problému zvládá na 60 FPS i hry mladší než 20 let.  

I přes všechny moje výtky bych doporučil si Metal Gear Solid zahrát, pokud jste nikdy dřív Snakeovo špionské dobrodružství neprožili. Ovládání je dost neohrabaná, ale stále mě nepřestalo udivovat, do jakých detailů už v té době Metal Gear zacházel. Systém kamufláže ve trojce je jen začátek. Nemusíte ale vůbec spěchat, obzvlášť pokud mají přijít ještě další vylepšení. Je jasné, že pro Konami tohle byla v jistém smyslu také příprava na vydání remaku Snake Eateru, ale z mého pohledu se jim moc nepovedla. Jedna dobrá zpráva tady ale přeci jen je. Jednička v názvu kolekce jasně dává najevo, že je v přípravě i další část kolekce, skrz kterou by mohl být osvobozený Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots, který stále zůstává exkluzivní pouze pro třetí PlayStation. Tak snad si Konami dá s Vol. 2 alespoň trochu větší práci, i když moc důvěry v to nevkládám.