Recenze hry New Tales from the Borderlands. Příběh, který ničím nevybočuje z řady

Po problémech studia Telltale Games, které se proslavilo díky svým epizodickým adventurám, nebylo jasné, co bude s jejich dalšími sériemi a značkami, na kterých pracovalo dříve. Tvůrci série Borderlands z Gearbox Software na nic nečekali a vzali otěže do vlastních rukou. Tales from the Borderlands patří mezi ty lepší adventury. Od nového příběhu jsem neočekával nic jiného než další dávku šíleného humoru plnou hlášek od zdejších robotů. Než se ale dostanu k verdiktu, pojďme si představit nováčky v hlavních rolích. 

New Tales from the Borderlands jedou úplně od začátku. Pro pochopení všech souvislostí vám postačí znát základní hierarchii fungování tohoto vesmíru, i když v průběhu hraní potkáte pár známých tváří. Nový příběh stojí sám o sobě. Podíváme se na planetu Promethea, o kterou se pere několik megakorporací. Jsme vrženi do děje zrovna ve chvíli, kdy skončila invaze jedné z nich a pomalu se schyluje k další. Středem toho všeho se proplétá Octavio, mladík, který si o sobě myslí, že je tím nejpopulárnějším člověkem planety. Těžko o tom ale bude přesvědčovat své přátele, kteří ho vidí stále jako nevýrazného zlodějíčka. 

Jeho sestra Anu na něj shlíží shora, a to doslova. Pracuje totiž na vesmírné stanici pro Atlas, což je dobře známý výrobce zbraní. Anu se ale snaží přijít s vynálezem, který by konflikty pomohl ukončit bez nutnosti smrti některého ze zúčastněných. Do třetice je tu Fran, majitelka obchodu s mraženým jogurtem, respektive mrogurtem, jak nás naučili Simpsonovi. Netrvá dlouho a už společně vymýšlejí plán, jak by změnili svět. Každý samozřejmě svým osobitým způsobem. Anu jde o vytvoření vynálezu, který svět ještě neviděl. Octavio se žene za penězi a slávou a Fran pohání pomsta, protože jedna z megakorporací má na svědomí zničení jejího obchodu s mrogurtem. 

Nijak mě nepřekvapilo, že jsou New Tales from the Borderlands víc interaktivním filmem než hrou jako takovou. Oproti klasickým adventurám tohoto stylu mi v tomhle případě ale přijde, že se tvůrci od hry vzdálili ještě víc. Kromě quick-time eventů a občasných miniher v podstatě jen sledujete, co se děje a sem tam vyberete jednu z nabízených dialogových možností. Minihry jsou o to víc zanedbatelnější z toho důvodu, že jsou naprosto banální. Chápu, že to má působit vtipně v rámci světa Bordelands, ale takhle to spíš vypadá, že minihry jsou tady jen proto, aby se neřeklo. A pokud by na vás mačkání jednoho tlačítka stále dokola bylo moc náročné, můžete minihry přeskočit úplně. Chybí tady jakékoliv hádanky či složitější úkony, které by osvěžily neustálé sledování filmečků.  

Příběh je u tohoto typu her tím nejdůležitějším prvkem vzhledem k tomu, že tady vlastně ani nic jiného nenajdete. Ani v tomhle ohledu to s New Tales from the Borderlands není žádná sláva. Dialogy se snaží působit vtipně a dělat si legraci z šíleného a nevyzpytatelného stylu, který si série Borderlands drží už od prvního dílu. Tentokrát se to ale tvůrcům nepovedlo a většina pokusů o vtip mi přišla spíš trapná, než aby mě donutila se usmát. Místo trojice protagonistů jsou za mě nejvtipnějšími postavami zdejší roboti. Timm-E vám jistě připomene Claptrapa nejen tím, že jsou jeho největším nepřítelem schody. Cenu za nejlepší postavu bych ale dal robotovi jménem LOU13. Je to robot zabiják, který bez váhání propálí mozek každému, kdo řekne své jméno a je na něj vypsaný kontrakt. Svými hláškami zvládá alespoň trochu zachraňovat situace.  

Borderlands 3: tak chutná evoluce | Recenze

Stejně jako starší hry od Telltale je i tohle ten případ, kdy vám při rozhodování hra navozuje pocit, že na vašich volbách opravdu záleží a postavy si budou vaše činy pamatovat. Ve výsledku je ale důležitých jen pár takových sekvencí, podle kterých se pak odvíjí další část příběhu. Nemůžu říct, že by rozhodnutí neměla vliv. Přeci jen můžete příběh zakončit několika způsoby. U většiny konverzací je ale celkem jedno, které tlačítko zmáčknete.  

Když už byla řeč o typickém humoru, tak v souvislosti s Borderlands nesmím zapomenout zmínit ani ikonickou cell shade stylizaci. Zpracování, které na pohled připomíná rozhýbané stránky komiksu, zvládl od dob Borderlands úspěšně napodobit málokdo. New Tales from the Borderlands v tomto ohledu drží standardní kvality série, a když už během “hraní” pořádně nemáte co dělat, můžete se alespoň kochat prostředím. Na planetě se pohybujeme hlavně v prostředí města, které už má na první pohled doby své největší slávy dávno za sebou. Velmi dobře je zpracovaný i design postav. Každá má svůj vlastní styl a jen těžko byste si spletli jednu s druhou. 

Jejich dabing se také nemá za co stydět. Snad jsem nenarazil na jedinou postavu, ke které by mi neseděl hlas. V tomhle ohledu kromě robotů bodují i šéfové korporací, kteří působí jako ti správní zlořádi, pro které byste pracovat rozhodně nechtěli. To, že New Tales from the Borderlands dobře zní a vypadají, ale nezachraňuje fakt, že příběh je celkově dost plytký a vtipem zaostává oproti původní adventuře i všem klasickým dílům série Borderlands.