Recenze hry Nintendo World Championships: NES Edition. Balík retro výzev, který mohl být něco víc

Soubor výzev pro Nintendo Switch ● Cena: 749 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 7+ ● Bez oficiální češtiny

Snaha dohrát hru v nejkratším možném čase má v herním světě dlouholetou tradici. U některých titulů jsou průchody tak dokonalé, že se speedrunneři předhánějí jen o vteřiny, či dokonce setiny. Pokud chcete zakusit pocit toho, jaké to je dosáhnout takového úspěchu, ale nechce se vám investovat do jedné hry desítky, ne-li stovky hodin, NES edice Nintendo World Championships vám ho dokáže zprostředkovat v rámci pár minut.  

Hned na úvod vás hra pustí do kategorie výzev, kterých je přes 150 a rozprostírají se přes 13 klasik, které původně vyšly na konzoli NES. Maria nebo Metroid zná každý, jména jako Balloon Fight nebo Excitebike už tak zvučná nejsou a Nintendo si toho bylo očividně vědomé. Počet výzev není rozdělený rovnoměrně. Mario jich jednoznačně dostal nejvíc, hned v závěsu v kvantitě je Zelda. Takové rozdělení ale dává smysl nejen v ohledu popularity, ale také v ohledu obsahu. Zrovna v Excitebike se výzvy, jejichž splnění vám zabere pár vteřin, vymýšlejí docela složitě. Nerovnoměrné složení tak problém není.  

Výběr nemáte zpřístupněný kompletně hned od začátku. Vždy je odemčená jen první výzva a další si musíte koupit za penízky. Není nutné se bát, zlaťáky nemusíte grindit jak v nějakém RPGčku. Stačí prostře projít jednu výzvu a po jejím splnění máte rovnou vyděláno na další. A když vám pár penízků zbyde, můžete si za ně pořídit ikonu na ozdobu svého profilu. 

Úkony se liší úroveň od úrovně. Třeba v Mariovi co nejrychleji musíte sebrat houbu. Pro splnění výzvy z Kid Icarus je zase potřeba pobít 4 nepřátele. Aby vám bylo jasné, co se po vás vlastně chce, je ke každé výzvě přiložená ukázka. Nintendo vás ale úplně za ruku nedrží. Sice vám cestu ukáže, ale ten optimální způsob, jak se dostat do cíle v čase potřebném na nejvyšší hodnocení S, už musíte najít sami. Uživatelské rozhraní je v NWC zvládnuté bravurně. Podobné rozložení můžete vidět právě u některých speedrunnerů. Jasně vidíte svůj čas, ve vedlejším okně se přehrává váš nejlepší pokus, a kromě obrazu se zaznamenává také váš input.  

Každá výzva má jinou obtížnost. Tou nejvyšší je Legendary a to už opravdu není žádný med. Vývojáři vám přímo ve hře k těmto levelům přidávají podklady k tomu, abyste znali optimální trasu. (stáhnout si je můžete také v PDFku na My Nintendo) Podobné drobnosti usnadňují hraní a nemusíte si nikde hledat žádné tutoriály. Bez trochy učení se to neobejde, ale ten pocit, když další pokus proběhnete bez nejmenší chybičky, za to stojí. Jako úvod do speedrunnování NWS poslouží velmi slušně. 

Maria zná každý, ale dokážete zaběhnout i ty nejtěžší výzvy s nejlepším hodnocením bez pomůcek?

Kromě nabídky všech výzev v menu najdete ještě dvě důležité položky, které jsou ale zásadním kamenem úrazu celé této speedrunnerské kolekce. V Survival módu se postavíte proti dalším sedmi hráčům v sérii třech výzev. S každou odpadá polovina těch nejpomalejších až zbyde jen jeden vítěz. Takhle na papíře to zní skvěle a možná by to i skvělé bylo, kdyby šlo hrát skutečně proti hráčům. I když se do hry připojujete online, na obrazovce vidíte jen záznamy ostatních hráčů, nikoliv jejich průchod v reálném čase.  

Právě myšlenka tohoto módu, že tady budeme mít jakýsi speedrunnerský battle royale, mi při představení hry přišla skvělá. Ovšem Nintendo její zpracování pojalo po svém a dle mého se jim to úplně nepovedlo. Jako negativum vidím také to, že série výzev jsou v tomto módu jen dvě a mění se jednou za týden. Po prvním splnění a získání medailí už jsem neměl nejmenší potřebu se do těch stejných výzev pouštět znovu. Jak skvěle by to ale mohlo fungovat, kdyby se set výzev náhodně vybírat z celkového výčtu při každém spuštění zápasu a mohli bychom hrát online proti ostatním? To bohužel tentokrát nezjistíme. 

V týdenním intervalu se mění také světový turnaj se všemi dalšími hráči, ve kterém se obměňuje pětice výzev. Ty můžete hrát dokola kolikrát chcete, a nakonec se vám započte nejlepší čas. Jenže zase je tady problém toho, že grindit celý týden pět stejných pasáží se nikomu nebude chtít. Nintendo World Championships je zkrátka chvilková záležitost. Dokážu si představit, že si ho zapnu na pár minut, odběhnu si všechny výzvy pro tenhle týden a už na něj zase několik dní nesáhnu. Ve výsledku je toho v něm velmi málo, pokud vás neuspokojí široký výběr výzev. Právě v multiplayeru jsem viděl potenciál, kvůli kterému jsem se na tuhle speedrunnerskou kolekci těšil.  

Je tady ale ještě jeden důvod, proč by za to World Championships mohly stát. V menu kromě singleplayeru najdete také Party mód. Lokálně se do běhání může zapojit až 8 hráčů najednou. Tady funguje NWC asi ze všeho nejvíc. Zážitek, který jsem od něj očekával tady je, ale užijete si ho pouze lokálně s kamarády. 

Doufal jsem, že už nebudu muset stále omílat dokola, jak Nintendo opět a zase nedokáže správně pracovat s online hraním. Tohle odvětví jim dělá problémy celé generace. Samozřejmě se najdou výjimky, kdy o multiplayeru nemůžu říct křivého slova, ovšem Nintendo World Championships: NES Edition se mezi ně nezařadí. Spíš bych řekl, že to bude niche záležitost hlavně pro fanoušky starších klasik a možná k sobě přiláká začínající speedrunnery. S lépe zpracovaným multiplayerem by dost možná přitáhl i větší pozornost. Nelze mu ale upřít, že základ je to solidní. Výzev je spousta, od těch banálních až po velmi složité, a uživatelské rozhraní snad nemohlo vypadat lépe. Bez kamarádů při lokálním hraní ale nevyužijete jeho plný potenciál.