Recenze hry Nobody Wants to Die. Kyberpunková detektivka plná morálních otázek, které vám nahlodají mysl

Detektivka pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 600 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Když jsem se poprvé ponořil do světa Nobody Wants to Die, hned na mě dýchala hutná atmosféra kyberpunkového prostředí, kde smrt je pouze otázkou peněz. Tento detektivní zážitek oslní jak hloubkou probíraných témat, tak i strhujícím audiovizuálem. Asi stěžejním bodem celého vyprávění je rozmluva o tom, jaký by svět byl, kdyby smrt nebyla konec, ale nový začátek.

V tomto světě totiž lidé neumírají, pokud na to mají dostatek peněz. Lidstvo se dostalo do bodu, kdy je schopno přenést vědomí jedince z jednoho těla do druhého, i když tělesná schránka vypoví službu. Samozřejmě není tento úkon zdarma a stojí neskutečnou sumu peněz, kterou je v podstatě každý nucený platit. Tato premisa dodává celému příběhu, a dokonce i obyčejným konverzacím mezi hlavními postavami neskutečnou hloubku.

Hrajete za detektiva, který po své poslední práci zemřel a nyní se nachází v novém těle. Tento přechod pro něj není jednoduchý, jelikož mysl se nejdříve musí s novým tělem synchronizovat. Kromě toho byla poslední prácička slušný propadák a vedla i ke ztrátě odznaku. Hned od prvních chvil jste seznámeni s nahlodanou myslí, která toho zažila více, než by jeden smrtelník měl. A nutí vás klást si otázky, vžít se do postavy, představit si, jaké to je žít přes sto let a u toho střídat těla pokaždé, když se něco špatného stane. Nechci v tomto zabíhat příliš do detailu, jelikož vedle příběhu je právě tato skutečnost tím důvodem, proč se vyplatí hru hrát a byla by škoda si to všechno vyzradit předem.

Samotný detektivní příběh je na této premise silně založen. Dokázal mě chytit od první chvíle a pustil až na konci. Hra není nijak dlouhá a tempo, kterým je vám narativ podáván, je tak akorát stravitelné. V podstatě celý zážitek je čistě příběh, hratelnost je opravdu mělká a omezuje se na repetitivní úkony, během kterých je vám stále podsouván další a další dialog.

Jelikož se jedná o detektivku, řešíte zločiny. K dispozici vám je pár vychytávek budoucnosti. Jedna přetáčí čas na místě činu a rekonstruuje, co se stalo. K tomu je ovšem potřeba dostatek důkazů a dat. V tu chvíli přichází na řadu buď UV světlo odhalující stopy krve nebo jiných látek a rentgen, který hledá kovy nebo odkrývá dráhu vystřelených střel. To je v podstatě vše, co hratelnost nabízí. Tyto úkony se opakují stále dokola během každé mise, co plníte. A docela i ve stejném opakujícím se pořadí.

Hratelné pasáže tedy slouží jako takové interaktivní pole, kde postupným odkrýváním důkazů dostáváte další a další útržky příběhu, který postupně začíná dávat větší smysl. Na tomto se nedá ani nic pokazit. Nemáte žádnou možnost vyvodit špatný závěr, najít nepotřebný důkaz nebo falešnou stopu. Vše je dosti lineární a důkazy, které naleznete, na sebe navazují tak, aby dávaly smysl.

Kromě toho se dostanete za kormidlo ještě v jednu chvíli, a to po konci vyšetřování na místě činu. Ze všech získaných důkazů a hypotéz je potřeba vyvodit závěr. Každopádně i toto je naprosto blbuvzdorné a při přiřazování jednotlivých skutečností k nějaké premise jste okamžitě upozorněni, pokud jste zvolili špatně, bez jakéhokoli postihu. Prostě to poté přiřadíte někam jinam a dialog pokračuje. Upřímně mi mělká hratelnost zážitek nekazila, příběh a postavy jsou natolik propracované a dobře vymyšlené, že poslouchat, jak se věci rozkrývají, bylo potěšení samo o sobě. To ovšem nic nemění na tom, že se jedná o videohru a ta by měla přeci jen nabídnou trošku více toho hraní.

Zastavíme se na chvíli u dialogů. V každém z nich máte totiž možnost volby odpovědi, která se opravdu promítne v dalších fázích hry, a to i na samotném konci. Je to čistě naznačeno zamčením a odemčením dialogových možností při jejich výběru. Musím přiznat, že můj první průchod hrou neskončil zrovna tak, jak bych si přál. Když jsem se ovšem do hraní pustil podruhé, dělal jsem jiná rozhodnutí a konec byl opravdu jiný. U takto příběhově zaměřené hry, je to rozhodně plus, že vaše činy mají následky a nejsou pouze navozením pocitu volby, jak tomu někdy bývá.

Srovnání režimu výkonu (vlevo) a režimu kvality

Po technické stránce hra exceluje. Vypadá nádherně, Unreal Engine 5 tady vývojáři využili opravdu na maximum a přinesli tak nádherné zpracování kyperpunkového New Yorku. Hrál jsem na PS5 a je tedy na místě i zmínit, jak moc se věci liší při režimu výkonu nebo kvality. Režim výkonu přináší klasicky vyšší snímkovou frekvenci s nižšími detaily. Rozdíl v kvalitě obrazu je při přepnutí na režim kvality znatelný. Vše je ostřejší a nechybí ani lepší nasvícení a odrazy. Jelikož se nejedná o žádnou hru, kde byste snímky navíc potřebovali, kvalita je jasnou volbou. Jednu maličkost bych ovšem ještě vytknul, a to naprosto žádnou odezvu PS5 ovladače. Hra nedisponuje ani haptickou odezvou ani nevyužívá adaptivní spouště.