Recenze hry Octopath Traveler II. Poctivé RPG, které zvládá vyprávět 8 příběhů dohromady

RPG pro PC, PS4, PS5 a Switch ● Cena: 1 600 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Bez oficiální češtiny

Velké společnosti se v posledních generacích stále méně pouští do žánru RPG v tradičním japonském stylu. Výjimkou je Square Enix, který neudělal krok vedle ani s pokračováním výborného Octopath Traveleru. Hned na začátek bych poznamenal, že nemusíte znát první díl, abyste se mohli pustit do dvojky. Všech 8 příběhů, které si tentokrát prožijete, funguje samo o sobě.  

Jelikož jsem první díl jen letmo zkoušel, nebyl jsem si jistý, co vlastně od hry očekávat. Jak vůbec může tolik příběhů, které jsou navíc tak odlišné, fungovat dohromady. Máme tady třeba ošetřovatelku Castti, která přišla o paměť a její jedinou stopou ke své minulosti je záhadná květina v její tašce. Obchodník Partitio hodlá svým umem vymýtit chudobu z celého světa. Hikari zase hodlá získat zpět trůn po svém otci, který byl zrazen vlastním synem. Rozmanitosti osobností i zasazení se meze opravdu nekladou.  

Propletené osudy 

I když začínáte s jedním hrdinou, postupem hrou prožíváte všechny příběhy dohromady. Každý se liší nejen svým cílem a vzhledem, ale také schopnostmi, které využijete nesčetněkrát v tahových soubojích s monstry a nepřáteli všeho druhu. Systém je to velmi jednoduchý. Proti řadovému nepříteli vám vystačí spamovat jeden útok za druhý. Se silnějším oponentem už přichází nutnost strategizování. Každý z členů vaší party, přičemž v jednu chvíli společně mohou cestovat čtyři, umí něco trochu jiného a správné namíchání je zásadní pro úspěch. V porovnání s prvním dílem mi ale nepřišlo, že by do soubojů s dvojkou přišly nějaké zásadnější novinky.  

Castti přímo v boji umí míchat posilující i oslabující elixíry. Hikari se zase zaměřuje na agresivní útok. Ochette z kmenu zvířecích lidí oproti tomu může monstra chytat a využívat je proti dalším nepřátelům. Do hry pak vstupují ještě další mechaniky jako prolomení obrany nepřítele, což ho na jedno kolo vyřadí z provozu. Toho dosáhnete tak, že budete útočit schopnostmi či zbraněmi, proti kterým má nepřítel slabinu. S každým nováčkem přichází experimentování, protože vám nikdo neřekne, jaké útoky jsou silné proti které potvoře. Musíte si to zkrátka sami zkusit.  

Když nepočítám souboje v rámci úkolů, tak během cestování mezi městy na vás nepřátelé útočí náhodně. Funguje to v podstatě tak, jako byste ve starších pokémonech neustále chodili ve vysoké trávě. Nepřítele tak přímo ve světě nevidíte. Tahle mechanika mi dnes přijdu už jako přežitek. Dokonce i zmínění pokémoni na vás v aktuálních dílech jen tak nevyskočí odnikud. Jelikož Octopath Traveler II nepatří mezi nejnáročnější hry, určitě by se rutinní souboje daly řešit lépe.  

Postup ve vlastní režii 

Objevování je velmi důležitá část Octopath Traveler II. Mimo souboje to platí i pro plnění úkolů, ať už jsou to ty hlavní nebo vedlejší, kterých je také hromada. Obchodní cestující vám třeba řekne, že mu banditi ukradli zboží a chtěl by ho získat zpět. Nikde se vám ale neobjeví šipka ve smyslu “běž tam, pobij bandity a získej zboží”. Většinou se ani přímo nedozvíte, co že po vás zadavatel úkolu chce. Po řešení pak musíte pátrat nejen objevováním světa, ale také skrz konverzace s desítkami lidí, na které narazíte v každém městečku. Řešení navíc nemusí být jedno a občas se tak příběh může rozvíjet několika různými způsoby.  

Při získávání informací se neobejdete bez používání unikátních schopností hrdinů. Liší se nejen tím, co zvládnou v boji. Každý má také rozdílnou dvojici vlastností, přičemž jednu může použít jen ve dne a druhou zase v noci. Castti, s jejímž příběhem jsem strávil nejvíc času, se během dne vyptává na informace. V noci oproti tomu může lidem dát lék na uklidnění, po kterém usnou. Vhod přijdou také schopnosti zlodějky Throné. Lidé občas u sebe mají věci, které sami neodhalí a občas jsou velmi důležité. Díky schopnosti jednoho hrdiny se tak můžete dozvědět nějakou zajímavost týkající se příběhu dalšího člena party. Tohle je jedna z her, u kterých jsem měl chuť mít u sebe papír s poznámkami, protože nikdy nevíte, která informace se bude hodit. Alespoň, že to nejdůležitější se zapisuje přímo do deníku ve hře. 

Kouzlo Octopath Traveler II pro mě tkví v tom, že výše zmíněné věci vlastně vůbec nemusíte dělat. Většinou se týkají vedlejších úkolů, kterých rozhodně není málo. A i přes to, že ne vždy jde o komplexní příběhy, valná většina z nich stojí za to. Celkově dokreslují svět, který díky tomu působí živě. Nejsem ale úplně fanoušek toho, že dabing hra obsahuje jen pro hlavní dějové linky a jen minimum těch vedlejších. Vadí mi to u nových dílů Yakuzy, vadí mi to i tentokrát. U takhle velké hry, kde v konverzacích můžete strávit obrovské množství času, by to dabing chtělo kompletní.  

Octopath Traveler byl první hrou využívající grafický styl HD-2D, což znamená kombinaci dvojrozměrného pixelartu v trojrozměrném prostředí doplněném o efekty vytvořené moderními technologiemi. Ten využívá i druhý díl a díky tomu je na něj opravdu radost pohledět. Odradit by vás mohl maximálně pixelart, ale na pohled vypadá většina scenérií, jako bych se koukal na velmi pečlivě vytvořené dioráma. Každé prostředí vypadá parádně. Podíváte se třeba ostrov s divočinou, do westernového městečka nebo do chrámu inspirovaného feudálním Japonskem. Celé to doplňuje chytlavý soundtrack.  

Přijde mi, že Octopath Traveler II trochu klame tělem. Na pohled mi zprvu přišel jako pohádka, která se mnohdy nebere vážně. I přes svůj vzhled ale dokáže vyprávět dospělé příběhy a zaobírat se vážnými tématy. Dějové linky se svojí kvalitou sice liší, ale hra vás nijak nenutí k tomu, kterým směrem byste se zrovna měli vydat. Pokud vás některá příliš nebaví, není problém zamířit k jinému příběhu. Pro hráče, kteří mají rádi objevování, je tady navíc skrytá hromada obsahu. Stačí si povídat s lidmi, používat schopnosti hrdinů a čas od času tak odstartujete vedlejší úkol, ke kterému byste se jinak neměli šanci dostat. Oproti hrám, kde hráče neustále provází šipka a má jasně dané cíle, je tento styl příjemným osvěžením.