Recenze hry Onimusha 2: Samurai's Destiny. Boj proti démonickému Nobunagovi si zasloužil víc. Alespoň neztratil kouzlo

Akční mlátička pro PC, PS4, XO a NS • Recenzovaná verze: Switch • Cena: 709 Kč • Singleplayer • Věkové omezení: 16+ • Bez oficiální češtiny

Před šesti lety jsme se dočkali vylepšené verze prvního dílu série Onimusha. Capcom si dal načas, ale přeci jen přišlo i pokračování, ve kterém opět bojujeme proti démonickým silám. Král temnot sice padl naší rukou v jedničce, ale démonickou moc si přivlastnil Nobunaga Oda, který teď plení jednu vesnici za druhou. Jeho poskoci se nevyhnou ani vesnici Jagjú, která je shodou okolností domovem mistra meče Džúbeie a zároveň nového hlavního hrdiny.

Zničení vesnice nesmí zůstat bez odpovědi, a tak se postupně během nějakých osmi hodin probijete skrz všechny silné Nobunagovy poskoky. A že to nebude jednoduché. Onimusha je klasická akční řežba. Žádné metání kotrmelců jako v Dark Souls tady rozhodně nehledejte. Vaší nejúčinnější zbraní je blok a odrážení útoků nepřítele. Pokud se vám podaří provést perfektní blok, zároveň nepříteli zasadíte kritický útok.

Náročnost si můžete ještě zvýšit skrz nastavení obtížnosti. S jednou z nich nemůžete nepříteli ublížit jinak než přes zmíněné perfektní bloky. Je tady i novinka příhodně nazvaná Hell. Nesmíte se nechat trefit ani jednou za celou hru. Jedno špatně vyblokované seknutí a můžete na to jít zase od začátku. Ideální pro masochisty, já jsem raději tuto obtížnost odložil nedlouho po vyzkoušení. Však i z vývojářského týmu přišly zprávy o tom, že hru na Hell prošlo jen pár členů, což dostatečně svědčí o jeho náročnosti.

Nenechte se ale zastrašit, vždycky si můžete obtížnost snížit. Onimusha 2 přijde vhod hlavně ve chvíli, kdy si chcete připomenout éru druhého PlayStationu. Graficky se totiž remaster tolik neliší. I přes vytažené rozlišení a pozadí ve vyšší kvalitě nepřišlo Samurai’s Destiny o svoje dobové kouzlo. Jen ve verzi pro Switch, kterou jsem recenzoval, se ještě trochu mohly vychytat rozostřené hrany. Jak ale koukám na ostatní verze, na PC a velkých konzolích tenhle problém není.

Jedna z věcí, která hraní usnadňuje, je také automatické ukládání. Načítání pozic ale funguje docela zvláštně. Po smrti si můžete načíst pouze autosave, nelze se tímto způsobem dostat k uložené pozici u svatyně. Hru jsem často ukládal u svatyně těsně před bossfightem, a abych se k ní dostal, je potřeba se pokaždé vrátit do hlavní nabídky a hru načíst manuálně. Jde o drobnost, která je ale docela otravná, když se nedaří a umíráte často.

Celkovému dojmu hodně pomáhá fakt, že pozadí v remasteru vycházejí přímo z původních návrhů pro originál. Ve své době jen neměl Capcom takové možnosti a nemohl si dovolit využít materiály v plné kvalitě. Vzhledem k hardwarovým kapacitám PlayStationu 2 je to naprosto pochopitelné.

To znamená, že Onimusha 2 nijak nemění ani svůj systém statických kamer, který proslavila například série Resident Evil. I když ho mám vcelku rád, tady by si alespoň na některých místech zasloužil vylepšit. Není nic příjemného, když během boje kamera chaoticky mění úhly jen proto, že se při švihání mečem posunete o pár kroků. Je to zkrátka odkaz doby, ve které Onimusha vyšel. Což by se dalo říct o většině remasteru, protože toho zase tolik nemění. Největší rozdíl poznáte v ovládání, které je upravené tak, aby sedělo dnešním standardům.

Onimusha není jen tak obyčejná samurajská akce, i když tak v úvodních hodinách působí. Vedle nadpřirozena se objevují také sci-fi prvky a pokročilé technologie. Což je nezvyklá kombinace, která kupodivu funguje zajímavě. Příběh jako takový zůstává beze změny a občas působí úsměvně. Japonská bizarnost se v některých momentech nezapře. Pokud plánujete novou verzi hrát, rozhodně bych doporučil japonský dabing. Ten anglický kvalitou hodně zaostává.

V menu kromě běžných nastavení najdete také nabídku věnovanou nově přidaným specialitkám. Mezi nimi jsou mini hry, alternativní obleky pro Džúbeie i Oju, ale to hlavní se skrývá v galerii. Capcom se podělil o spoustu skečů a konceptů z vývoje. Můžete si projít desítky návrhů, za kterými stojí Keita Amemija, původní tvůrce designů postav. Jeho tvorbu můžete znát třeba i z filmové série Garo.

Onimusha mě bavil akcí a nevšední kombinací tématik. Ovšem zamrzí, že se mu nevěnovala větší pozornost. V době, kdy tady máme remaster Oblivionu nebo Ninja Gaidenu 2, působí nová verze Samurai’s Destiny trochu smutně. Hlavním pozitivem je, že se konečně dostalo k širšímu publiku. Od roku 2002 totiž bylo dostupné jen na PlayStationu 2.

Doufám, že se v budoucnu dočkáme alespoň portu Onimusha 3, případně i pokračování Dawn of Dreams. Nebylo by špatné si připomenout celou sérii ještě předtím, než nám Capcom nadělí nové pokračování. Fanoušci musejí čekat 20 let od posledního velkého dílu, tak snad to bude stát za to.