Recenze hry Phantom Fury. Frenetická retro střílečka, která zazdila úspěch svého předchůdce

FPS akce pro PC ● Cena: 600 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Hlavní postavou je opět Shelly “Bombshell” Harrison, která má, překvapivě, opět zachránit svět. Jejím hlavním úkolem je zmocnit se hrozivého a nebezpečného artefaktu. Jenže o to samé samozřejmě usilují i jiné, temnější síly. Vy tak v kůži hlavní hrdinky cestujete po Spojených státech a střílíte po všem, co se pohne.

Příběh je hodně chabý a béčkový, navíc dost mizerně podaný, a tak je lepší mu nevěnovat příliš pozornosti. Slouží hlavně jakožto výplň, jako hnací motor, který žene hlavní hrdinku neustále kupředu, a k tomu, aby se měnilo prostředí či aby vás vývojáři postavili před další výzvu. Navíc, co si budeme povídat, příběh v béčkových střílečkách nikdy nebyl kdo ví jak originální. Však středobodem her jako Phantom Fury je hlavně nekončící akce.

Právě akční složka hry je tím nejzajímavějším, co titul nabízí. Takřka neustále se na vás řítí množství nepřátel, které je potřeba pokosit. K tomu vám pomůže pestrý arzenál zbraní. Nechybí samozřejmě různé typy pistolí, brokovnic, samopalů či raketometů. K nalezení jsou zde i trochu exotičtější kousky jako kuše nebo vrhač pěny. Otázkou ale je, zda jsou všechny typy zbraní vůbec prakticky použitelné. Třeba výše zmíněný vrhač pěny je takřka k ničemu. Nedostřelí daleko, špatně se o ovládá a ani nezpůsobuje příliš poškození. Ani kuše není zrovna příliš praktická. Je pomalá, což v rychlých akčních pasážích není úplně ideální vlastnost.

S jinými zbraněmi se ale pěkně vyblbnete. Navíc je zde i systém upgradů, které docela zásadně vylepšují účinnost jednotlivých kvérů. Na brokovnici můžete třeba připevnit jakýsi oslňovač, který vaše nepřátele rozhodí a paralyzuje a vy je tak můžete bez větších problémů odpravit. Klasické pistoli lze zvýšit kadenci, samopalu přidat granátomet apod.

Ničit nepřátele můžete ale i svou vylepšenou bionickou paží. Jeden takový úder na blízko pošle většinu zlounů do věčných lovišť. Navíc takto ušetříte i nějakou tu munici. Často se po bojišti válí i těžké kulomety či lasery, za které si můžete vlézt a postřílet všechno v dosahu. V několika misích lze dokonce řídit vozidla či vrtulníky, které jsou samozřejmě po zuby ozbrojené, díky čemuž můžete z pohodlí a bezpečí kokpitu ostřelovat nepřátelské pozice.

Celkově je akce docela zábavná, řízná a zběsilá. Nepřátel je velké množství, navíc se často bojuje na malou vzdálenost, takže jsou bitky dost kontaktní a krvavé. O ustřelené končetiny zde není nouze. Bohužel, typů nepřátel tu není mnoho. Většinou jde o různé varianty vojáků. Jednou mají těžké brnění, jindy lepší zbraň, ale tím variabilita hasne. Pak jsou zde i mutanti, kteří se plouží vaším směrem a snaží se vás roztrhat rukama. Mutanti mají též svou silnější a rychlejší verzi. Sestřelovat budete i helikoptéry nebo bojová vozidla. Tím ale výčet nepřítel víceméně končí.

Co hodně zamrzí, je tupá umělá inteligence. Protivníci se často zasekávají v prostředí. Jakmile vás spatří, jdou jen tupě kupředu. Občas se na chvilku skryjí za kamenem, což je jediný záchvěv inteligence, kterého jsou schopni. Několikrát se mi stalo, že se voják uprostřed boje zastavil a přestal reagovat. Prostě jen stál a přitrouble zíral před sebe. Vůbec mu nevadilo, že do něj střílím hlava nehlava. S mutanty je to ještě horší. Ti se takto zasekávají velmi často, případně bezcílně bloumají kolem a ani si vás nevšímají.

Zato herní náplň je docela pestrá. Jednou vystřílíte tajnou laboratoř, jindy se ocitnete v jedoucím vlaku, onehdy se zase ve vojenské základně plížíte a skrýváte před snipery. Poté pomocí jeřábu posouváte vraky aut, řídíte vozítka a mnoho dalšího. Součástí hry jsou i jakési hádanky, kdy musíte najít způsob, jak se dostat dále. Většinou jde o hledání kódu, který odemkne dveře, nebo počítače, který otevře výtah či spustí nějaký přístroj. Schémata řešení se opakují a dále variují, nic úplně světoborného. Přesto tato hledání mohou vést k zákysům, kdy přehlédnete jeden z počítačů či objektů, se kterými je možné interagovat. Vám tak nezbude nic jiného, než pobíhat po levelu a doufat, že klíčový předmět najdete. Orientaci ale znesnadňuje vágní zadání úkolů a chybějící mapa. Většinou vám řešení po nějaké době docvakne, ale zbytečné frustraci se bohužel nevyhnete.

Tvůrci za svůj zdroj inspirace uvádějí třeba i legendární Half-Life, ale nenechte se zmást, Phantom Fury má rozhodně mnohem blíže ke klasickým boomer shooterům, jako je Quake nebo Doom. Žádné sofistikované hrátky s prostředím nebo náročnější puzzly zde prostě nenajdete. Half-Life hra připomíná pouze občas grafickými prvky, obdobným menu se zbraněmi, případně výběrem samotných kvérů (kuše, revolver, brokovnice…).

Co je naopak zajímavým prvkem, jenž prohlubuje herní zážitek, je míra interaktivity s prostředím. Krabice můžete zvedat a odnášet, šipky můžete házet na terč, v baru si dáte pivko, dokonce není problém zahrát si na zdejším automatu Pinball. Tyto maličkosti jsou příjemné a je vidět, že tvůrci si vyhráli s každým možným detailem. Jenže celkovou hratelnost nikterak výrazně nevylepšují, jen dotváří příjemnou retro atmosféru.

Pomalu ale jistě se dostávám ke kamenu úrazu celé hry a to je její technický stav a množství hrozivých bugů. Že se nepřátelé často zasekávají o objekty tu již padlo, bohužel to samé se občas stane i vám. Někdy pomůže pár skoků a odseknte se. Jindy je ale nutné načtení nejbližší uložené pozice. Docela často se stane i to, že obyčejný úder od nepřítele vás neuvěřitelnou silou vymrští desítky metrů daleko. Párkrát mě takto mutant vymrštil až mimo herní mapu. Což opět zachrání pouze načtení pozice. Hororem se může stát i cestování výtahem. Jeden je například navržen tak, že s ním lze jet pouze nahoru. Pokud ho použijete i k cestě dolů, výtah se zavře, ale zmizí tlačítko, kterým ho lze ovládat a vy tak zůstanete navždy uvěznění v jeho útrobách. Jak z toho ven? Hádejte. Ano, načtení pozice!

Ion Fury: retro vzpoura kybernetického šílence | Recenze

Nepříjemné jsou i drastické propady snímkování. Nestávalo se mi to často, ale přesto, hra dělaná v enginu z devadesátých let by měla být na novějších strojích naprosto plynulá. Celkově hodnotit grafiku je samozřejmě dost obtížné. Pokud čekáte grafické orgie, musíte se poohlédnout jinde. Hodně zvláštní je ale to, že některé objekty a postavy jsou celkem dobře vymodelované a v rámci možností detailní. Jiné jsou ale dost odfláknuté. Tento kontrast vás nejednou praští do očí. Proč tvůrci nevěnovali stejnou péči všem prvkům je přeci jen zvláštní.

Ozvučení je naopak dostačující. Ano, představoval bych si přeci jen agresivnější a svižnější soundtrack, zvláště v akčních pasážích, ale to je možná jen má osobní preference. Dabing postav je naopak vyveden profesionálně. Hlavní hrdinka často prohodí nějakou tu ironickou a drsnou hlášku. Zachytil jsem například repliku z Hvězdné pěchoty. Takovýchto vtípků a odkazů je zde plno, což potěší.