Recenze hry Prince of Persia: The Lost Crown. Záchranná mise prince se zašmodrchaným předivem času

Metroidvania pro PC, PS4, PS5, XO, XSX a NS ● Cena: 1 249 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny

Perský princ to od vydání prvního Assassin’s Creed nemá jednoduché. Díky úspěchu značky, kterou měl původně sám být, se dostal do ústraní a předělávku Sands of Time, jejíž vývoj trvá už několik let a doprovázejí ji nemalé problémy, ani není potřeba zmiňovat. Přichází ale novinka, ve které to Ubisoft zkouší úplně jinak. The Lost Crown nenavazuje na žádný z předchozích dílů a místo akční 3D skákačky se odklonil do žánru metroidvánií.  

Osobně mám tento žánr velmi rád. Stejně tak mám kladné vzpomínky na některé z předchozích dílů série. Proto jsem byl na toto nečekané spojení zvědavý. Hned první věc, u které jsem se musel pozastavit, je rovnou hlavní postava. Tentokrát se hráči nedostává do rukou samotný princ. Místo toho roli protagonisty zastává bojovník Sargon z jednotky Immortals, která statečně brání Persii i v těch nejkrvavějších bitvách. Na konci jedné takové vřavy hra začíná. Nedlouho poté ale přicházejí další strasti, kdy prince kdosi unáší na pradávnou horu Qaf. Celá jednotka neváhá a vydává se na záchrannou misi.  

V kůži objevitele 

Nedlouho po příchodu celé skupiny k hoře je jasné, že je tady něco špatně. Když pomineme střety s potvorami všeho druhu, tak tady pro každého člověka plyne čas zvláštním tempem. V tento moment už příběhový úvod končí a přichází klasická formule metroidvanií, kdy se před vámi otevírá velký svět plný tajemství. I když se Ubisoft chvástal, že dohrání zabere okolo 25 hodin, tak to trochu přepálili. Svět je to ale opravdu rozlehlý. Kdo by to byl řekl, že v okolí hory najdete močály, lesy, rozbouřené moře a nechybí ani stoky nebo různé části města.  

Tyto základy průzkumu zvládá The Lost Crown na výbornou. Vždycky z konverzací či událostí vyčtete, co je potřeba udělat pro postup v příběhu. Neobejde se to ale bez notné dávky objevování na vlastní pěst. Pokud byste ale náhodou strádali, můžete si u místní slečny, která všechno ví, všechno zná, za pár krystalů koupit radu. Pokud na druhou stranu nepatříte mezi hráče objevitele a chcete prostě jít jednoduše tím směre, kde na vás čeká cíl, stačí si hned na začátku vybrat Guided mód, ve kterém cílové lokace uvidíte přímo na mapě. Z mého pohledu by to ale byla velká škoda, protože objevování je jeden ze stěžejních prvků celého žánru.  

Chápu, že ne každý si pamatuje nepřístupná místa a lokace, kam se postupem času bude potřeba vrátit. Nový princ z Persie má ale těch pomůcek, jak si hraní usnadnit i bez přímé navigace opravdu hodně. Kromě kupování rad je to funkce, kterou by se měly inspirovat všechny ostatní metroidvanie. Kdekoliv si můžete vytvořit vzpomínku a uložit si ji do mapy. Je to v podstatě screenshot, který se vám ukládá přímo do hry. Jistě, můžete si fotit obrazovku klasickým způsobem, ale přímá implementace mi přijde přece jenom o něco elegantnější. 

Síla peříček 

Sargon postupem hrou sílí několika způsoby. Tím nejdůležitějším je získávání nových schopností, které v sobě ukrývají pírka místního boha. Jsou to takové klasiky, jako dvojitý skok nebo dash. O něco zajímavější je otisk v čase. Když tuto schopnost použijete, dalším stiskem tlačítka se okamžitě vrátíte na polohu otisku. Tuhle mechaniku využijete hlavně při řešení hádanek.  

Zpočátku mi přišlo, že se pohyb postavy moc nepovedl. Když se rozběhnete a zároveň skočíte, tak vás to zpomalí místo toho, abyste rychlost nabrali. S odemčením dalších možností pohybu už je to ale mnohem příjemnější a vlastně v rámci žánru je celkově hratelnost velmi povedená.  

Kromě pohybu to platí i pro souboje. Sargon si po celou dobu hraní vystačí s dvojicí svých mečů a nedlouho po úvodu se mu do rukou dostává luk. Kombinací útoků a různých parádiček umí několik, ale netrvá moc dlouho a uvidíte z jeho repertoáru základních útoků v podstatě všechno. 

Neuškodila by tak trochu větší variabilita či možnosti vylepšování a odemykání nových útoků. To platí pouze pro speciální schopnosti, které může Sargon použít za energii nashromážděnou za udělené a vyblokované útoky. Občas mi přišlo, že tyhle speciálky jsou zbytečně přesílené. Ani bez nich ale Lost Crown není zrovna velká výzva po stránce obtížnosti. Hry, jako je Blasphemous nebo třeba i Hollow Knight, jsou často označované za pořádně tvrdé kousky. Nový princ tedy patří mezi ty přívětivější. 

Pomůcek k tomu, jak si hraní ulehčit, je tady ještě víc. Sargon neleveluje klasickým způsobem, jak můžete být zvyklí třeba z RPG her. Z poražených nepřátel získává krystaly, za které si následně může vylepšit třeba sílu léčivých elixírů, své meče nebo amulety, které jsou kapitolou samou pro sebe. Každý z nich má unikátní vlastnosti a v průběhu hraní jsem narazit na spoustu z nich. Jeden zvýší sílu úderů ve vzduchu, další zase sníží poškození utržené otrávením. Jsou tady ale i zajímavější. Třeba takový, který protáhne Sargonovo základní kombo s mečem až o další tři údery.  

Princ bez prince 

Uznávám, že jsem se při hraní bavil víc, než jsem zprvu čekal. Už od úvodu mi ale na mysl neustále přicházela otázka “musí tohle opravdu být pokračování značky Prince of Persia?”. Vždyť tohle mohla být úplně bez problému samostatná hra. Tím chci říct, že z Lost Crown nemám ani trochu pocit, že jsem hrál hru, která má mít něco společného se sérií Prince of Persia. Prostředí Persie zůstává. Jinak se všechno převrací vzhůru nohama.  

Doufal jsem, že by tomu mohly pomoci slibované hrátky s časem. Písky času přeci jen hrají v předchozích dílech stěžejní roli. Ani zdaleka tady tyto mechaniky nejsou využity tak, abych je považoval za natolik podstatné. Kromě již zmíněné schopnosti s otisky se o manipulaci s časem pouze mluví v rámci příběhu, který je za mě tou nejslabší částí celé hry.  

Dokázal bych překousnout, že princ tentokrát v hlavní roli není. Ono to ale vypadá tak, že tady o prince ve skutečnosti vůbec nejde. Sice se to trochu osvětlí po samotném závěru, ale tomu předchází zmatené vyprávění o časových liniích, králi králů a dávno ztracených božstvech, pro které byla dříve hora Qaf domovem. Tohle zkrátka není příběh o princi. Je to Sargonova výprava za urovnáním všech nepravostí, aby do Persie opět přinesl mír. Tvůrci se to snaží všelijak zaobalit, ale vnášejí tím do vyprávění spíš čím dál větší zmatek.  

Nepomáhá tomu ani dabing postav, který se moc nepovedl. Výjimkou je Sargon a jeden z jeho kolegů z Immortals. Zbytek moc neobstál. Jeden případ mě dokonce donutil přemýšlet nad tím, jestli Ubisoft do hry nepoužil AI dabing. V tomto světě si ukládáte pozici u zlatavých stromů Wak Wak, které občas obývá nějaká entita. Jedna taková entita má až nápadně podobný hlas, který používají někteří streameři pro text-to-speech. Snažil jsem se dopátrat odpovědi v titulcích, ale nenašel jsem ani zmínku o AI dabingu, ani jméno toho, kdo měl zmíněnou entitu namlouvat. Možná je to jen můj dojem, ale na celkové kvalitě dabingu to nepřidalo tak jako tak.  

Je Lost Crown dobrá metroidvania? Ano. Je to dobrý Prince of Persia? Řekl bych, že ne. Určitě si fanoušky najde a je mi jasné, že změny v pojetí nejsou v rámci této série žádnou novinkou. Však se proměnila hned několikrát. Kromě trilogie písků časů si jistě někteří z vás pamatují díl z roku 2008 a zapomínat nesmíme ani na úplně prvního prince. Moc mi nedochází, proč tentokrát Ubisoft nevsadil na to, co mají fanoušci série rádi z minulosti. Jejich snaha přenést příběh do jiné perspektivy úplně nevyšla, ovšem ukázali, že metroidvanie dělat umí.  

Závěrem bych rád dodal, že jsem měl k dispozici verzi pro Nintendo Switch, na kterém Lost Crown běží bez větších problémů v doku i při hraní v handheld módu. Jen párkrát jsem narazil na zaškobrtnutí ve snímkové frekvenci. Spíš než během samotného hraní, se posekávaly předělové filmečky. Jinak je Lost Crown technicky povedený kousek. Když nebudu počítat případ, kdy se mi u jednoho z bossů podařilo rozbít kameru, tak se celé moje zhruba 15hodinové dobrodružství obešlo bez problému.