Recenze hry Remnant II. Sci-fi RPG s takřka nevyčerpatelným potenciálem

Hardcore RPG pro PC, PS5 a XSX ● Cena 1 189 Kč ● Singleplayer a kooperace ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Chvíli před tím, než jsem se pustil do sepisování recenze, jsem se dočetl, že druhý Remnant už stihl překonat hranici milionu prodaných kopií. Není se čemu divit. Přestože mě v rámci žánru hardcore RPG, která vám nedají nic zadarmo, více táhne fantasy tematika plná kouzel a rytířů s mečem v ruce, si mě pokračování této sci-fi střílečky získalo hned z několika důvodů. 

Remnant II spadá do žánru souls-like her. Zatímco většina ostatních se spoléhá na kontaktní souboje, v tomhle případě tvůrci opět vsadili na střelné zbraně. Už první díl ukázal, že tato kombinace může fungovat velmi dobře a potvrdilo se jim to i tentokrát. Zbraní je slušné množství. Od klasických pistolí, samopalů a pušek se dostanete i k mimozemským kouskům. Sám jsem zůstával po valnou většinu hraní věrný lovecké flintě a pistoli připomínající Colt 1911. Ani mimozemský samopal, jehož náboje se po chvíli vrátí zpět do zásobníku také nebyl úplně špatný i přes to, že jsem o munici měl nouzi jen málokdy.  

To je dost možná kvůli tomu, že jsem si jako herní třídu vybral Gunslingera. Nedlouho po začátku hry dostanete na výběr z pětice tříd, přičemž každá z nich se specializuje na něco trochu jiného. Vedle klasik jako je medik se najde i The Handler, který si s sebou do akce bere zvířecího pomocníka. K třídám se vážou také speciální schopnosti, přičemž v jednu chvíli můžete mít vybavenou jen jednu. Díky tomu to nemůže vypadat tak, že u bossfightu pomačkáte všechny speciální schopnosti a nepřítel v tu ránu padne k zemi.  

Každá třída má navíc odlišné rysy, což je zdejší forma vylepšování statistik. Netýkají se jen lepší obrany či množství životů. S některými si prodloužíte délku úskoku nebo při sebrání munice získáte o pár kulek navíc. Rysy si vylepšujete za bodíky získávané za zvyšování úrovně své třídy prostým hraním a můžete je najít i při běžném průzkumu. Nic jako duše, které by byly potřeba po smrti opět sebrat, tady není. Sílu a schopnosti si tak zvyšujete hlavně vylepšováním vybavení. Jako v každém správném hardcore RPG ale ani v Remnantu nezáleží, jestli máte na sobě ten nejlepší gear. Bez precizních úskoků, střelby a orientace na bojišti to zkrátka nejde.  

Světy s nekonečným potenciálem 

Stejně jako v Remnant: From the Ashes se i tentokrát podíváme na pohromami zmítanou Zemi. V rychlosti si vytvoříte svoji postavu ve velmi jednoduchém editoru a po krátkém úvodu se můžete pustit do akce. Rád bych vám tady popsal můj průchod v detailech, ale je téměř jisté, že pokud se do hraní pustíte sami, narazíte na něco úplně jiného. Remnant II totiž stejně jako první díl využívá procedurální generování obsahu, což herní dobu natahuje o desítky hodin. Byla by škoda, pokud byste se hnali jen za hlavní příběhovou linií, protože obsah v nepovinných dungeonech je kolikrát lákavější. Už samotný úvod hry má ale každý jiný. Náhodně hra určuje i první svět, do kterého se vydáte. 

Generování obsahu tady jde až na takovou úroveň, že každý hráč může potkat úplně jiná NPC a prožít odlišné vedlejší příběhy. A že je z čeho vybírat. Je radost se podívat do každého z pětice světů, do kterých cestujete skrz rudě světélkující krystaly známé z prvního dílu. Každý z nich má úplně jinou tematiku a nebál bych se říct, že bych si každý z nich dokázal představit jako samostatnou hru. Když teď odhlédnu od dungeonů, tak jsou světy pospojované z uzavřenějších lokalit. Některé jsou rozlehlejší jako třeba zamlžené pláně na planetě plné mimozemských hmyzáků. O pár hodin později jsem se ale procházel koridorovými ulicemi městečka ve viktoriánském stylu. 

Nutkání vracet se na již prozkoumané planety podporuje i adventure mód, který funguje samostatně vedle hlavní kampaně a je výborný pro případy, kdy vám chybí materiály na výrobu. Anebo když se chcete podívat, co dalšího se v těchto světech skrývá. Navíc si v tomhle módu můžete zvolit odlišnou obtížnost od kampaně, takže to může vypadat tak, že kampaní projdete jako nůž máslem a v adventure módu budete potit krev. Ale ani na nižší obtížnosti není Remnant II přívětivý pro každého hráče. Kampaň jsem si prošel jako vždy zlatou střední cestou, a i tak někteří bossové zvládali slušně zatopit. 

Na obtížnost hry má také vliv to, jestli hrajete sólo nebo v kooperaci. Do akce se v Remnant II můžete pustit ve skupině čítající tři hráče. Když je vás víc, nepřátelé jsou o poznání odolnější. Ti nejzdatnější z vás si mohou vytvořit hardcore postavu, což znamená, že jediná smrt znamená konec celé hry a musíte začít zase od začátku. Dostanete se tak ale k unikátnímu vybavení. U běžných postav platí, že o ně nepřijdete za žádných okolností. Klidně si můžete restartovat celou kampaň a zachovat si veškerá vylepšení a vybavení.  

Zachraňujeme vesmír! Zase... 

Ke hratelnosti samotné nemám co vytknout. Ovládání je responzivní a střelba velmi zábavná. Pro všechny případy máte u sebe i zbraň na blízko. Její používání trochu působí jako souboje z béčkové mlátičky, ale jelikož se v tomhle případě vývojáři zaměřili zejména na palné zbraně, dá se to odpustit. Co by si ale zasloužilo trochu víc, je příběhové pozadí.  

Sice jsem se setkal se zajímavými linkami v rámci jednotlivých světů, ale hlavní zápletka, která to všechno propojuje, nemá pořádně šťávu. Kořeny mimozemské entity, která má na svědomí pochmurný stav naší domoviny, se rozlezly i do ostatních světů a my se musíme pokusit o záchranu doslova všeho. Zápletka pro mě byla snadno předvídatelná a nepomohly tomu ani dialogy, ve kterých měla moje postava každou chvíli nějakou rádoby vtipnou poznámku.  

Pochvalu ale vývojáři rozhodně zaslouží za grafické zpracování. Ať už vás Remnant II vyšle do kteréhokoliv ze svých světů, tak na něj bude radost pohledět. Najdou se tady sice drobnosti jako nepříliš vábně vypadající voda či uměle působící obličeje postav, ale většinu hraní stejně strávíte průzkumem prostředí a střílením do desítek různých druhů monster a bossů. V tomhle případě se opravdu vyplatí pustit se do hraní minimálně ještě jednou po dokončení, protože všemi bossfighty během prvního průchodu zkrátka projít nejde. K mému překvapení na mě prostředí ani jednou nepůsobilo nijak rozkouskovaně i přes to, že vznikalo skrz procedurální generování. Orientace v něm ale občas haprovala. Dát do už tak dost šedivého prostředí stejně šedivou mapu tomu moc nepomohlo. Obzvlášť v lokacích, kde bylo více podlaží nad sebou mi dělalo problémy dopátrat se toho, kterou cestou se vydat dál. 

Na PlayStationu 5, kde jsem hru recenzoval, najdete několik nastavení grafiky. Jako vždy jsem i tentokrát preferoval vyšší počet snímků za vteřinu, protože grafické vylepšení není tak znatelné, abych sáhl po možnosti nejvyšší kvality. Remnant II na PSku běží bez jakýchkoliv problému. Jediného zakuckání jsem si všiml jen v jednom z bossfightů, kde po mě obří drak svým ještě větším mečem házel efektní útoky a do toho všude kolem létaly blesky. Jinak ale šlo všechno hladce. To se zase nedá říct o některých pasážích, kde mě nepřátelé i přes několik pokusů odmítali pustit dál. Remnant zkrátka umí potrápit. Pocit zadostiučinění po překonání výzvy za to ale stojí. A v tomhle případě, kdy jich před sebou máte tak obrovské množství, to platí ještě násobně víc.