Ride 5 je druhým pokračováním této závodní série na moderních konzolích. Od minulého dílu, který byl pouhým portem z PS4 slibovali autoři přepracovat fyziku jízdy, zdokonalit grafiku, prostředí kolem tratí a dynamické počasí. Sliby a finální dojem zůstaly tak na půli cesty. Závody to jsou dobré, ale hra nikoliv.
Křivka vlastního zdokonalování
Realistické zpracování a chování motorek
Kosmetické úpravy motorek
Jednotvárné závody ve třech režimech
Fádní prostředí okolo tratí a jeho nudná grafika
Až příliš náročné ovládání
Pouze silniční motorky
Chybí tutoriál
6 /10
Závodní hra pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 2 119 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 3+ ● Bez oficiální češtiny
Zábava v nedohlednu
Ride 5 je v krátké době moje další jednostopá hra a já musím opět zopakovat to samé jako v recenzi na TT Isle of Man, že nejsem motorkář. K motorkám přistupuji s úctou a odstupem. Výše jmenovaná hra je určená skalním fanouškům, stejné je to i u Ride 5. Ti z vás, kteří se každý víkend oblékají overaly a vyrážejí za burácivého řevu na srazy, si budou pochvalovat bohatý výběr strojů všech významných světových značek. Já jsem se těšil na hru podobnou Gran Turismu s motorkami a dostal jsem hru, která by chtěla být Gran turismem, ale autorům s Milestonu se nedaří vtáhnout nezaujaté hráče k motorkám tak, jak to umí borci z Polyphony Digital s auty.
Nejspíš je to i povahou stroje. Já totiž jako laik na první pohled nepoznám rozdíl mezi šestistovkou od KTM a stejnou kubaturou řekněme od Hondy. Natožpak vidím zřetelný rozdíl mezi šesti-válcem od BMW a Mercedesu. Ta auta jsou prostě návrhářský někde jinde než motorky, kde jejich design a jízdní vlastnosti jsou striktně limitovány rozměry a maximální praktičností. Auta jsou konstruktérsky mnohem zajímavější.
Doufám, že mě nyní skalní motorkáři neproklejí. Tím chci říct, že pro mě grind herní měny, abych si koupil tu či onu supr-čupr novou motorku, postrádá to pověstné kouzlo jako u Gran Turisma, kde jsem se všemožně snažil, abych konečně na to nádherné červené Lamborghini našetřil. Tady jsem sice získal některé z legendárních motorek, nakonec jsem zjistil, že vypadají a řídí se dosti podobně jako ty, co už mám v garáži. S pokrčením ramen jsem zapnul další závod.
Těžké závody prověří váš um s gamepadem
Možná to zní příliš kriticky, ono totiž chování strojů je zde provedeno výborně a velmi realisticky. Přiznám se, že jsem musel snížit agresivitu soupeřů na nejnižší možnou hodnotu a vypnout kolize. Udržet motorku pomocí gamepadu na silnici je samo o sobě dosti náročné, ale položit ji na zem v plné rychlosti není náročné vůbec. Každá drobná chyba, vyjetí na trávu, škobrtnutí o svodidlo nebo o soupeře se tady rovná skoro jistému pádu. Z počátku jsem to bral jako ohromnou výzvu, kdy se soustředíte na každý sebemenší pohyb plynu a brzdy, přitom ještě regulujete správný úhel naklopení. Po čase jsem ale kolize začal opravdu nesnášet.
Pokud někdo hrajete motorkářské hry na největší obtížnosti, skláním se a smekám klobouk. Možná bych se po čase stal lepším jezdcem, jenže hra postrádá nějaký výukový program, licenční středisko po vzoru Gran Turisma nebo jen nějaký počáteční trénink, kde by mi alespoň poradili, jak to mám správně klopit. V prvních pár závodech k vám promlouvá průvodce, ale upřímně jsem ho ani neposlouchal, stejně mi nic zásadního neporadil, myslel jsem si totiž bláhově, že si pak jako první věc nějaký tutoriál projdu, chyba lávky. Hurá rovnou do kariery.
Stále dokola
Kariéra je zde rozdělená do čtyřech bloku po 10 dílčích šampionátech. V cestě za prvním místem v rámci karierního postupu vám čas od času zkříží cestu soupeř, o kterém vám průvodce prozradí jeho příběhové pozadí. Nic zásadního, ale tím aspoň tyto závody dostanou jistý lidský rozměr. Jinak se jedná o dosti sterilní záležitost, kde postupujete z jednoho závodu k dalšímu celkem asi ve třech různých režimech. Klasický závod na 3 kola, časovka a delší závod na výdrž. Pak je tady ještě zmiňovaný souboj s vaším sokem. Většinou se jedná o závod, kdo z koho.
Další věc, která mě u série Ride mrzí a vzdaluje ji pomyslně od Gran Turisma, je fakt, že se zde jedná čistě o závody silničních motorek. Chybělo mi nějaké to bláznovství v bahně na crossových motorkách nebo třeba závody obřích Chopperů, tříkolek apod. Jako nadšence do historický strojů mě rovněž zamrzelo, že v této hře starší stroj než z roku 1966 nenajdete. To jsou dle mého názoru právě ty parametry, které by přitáhly mnohem více nezaujatých hráčů a udělal by z Ride 5 zábavnější hru.
Ve hře samozřejmě nechybí oblíbený tuning. Není propracovaný do hloubky, něco ve stylu Need for Speed, kdy si koupíte díl a sledujete, jak se pohne jedna z kolonek akcelerace, rychlosti, ovladatelnosti a brzdění. Dosti zvláštní mi připadalo, že ve většině závodu jsem si nemohl vybrat lepší a dražší pneumatiky, neboť bych překročil hodnotící číslo motorky, které bylo limitující pro vstup do závodu. Jenže zrovna ty pneumatiky se mi hodily v rámci ovladatelnosti motorky nejvíc. Dobře vypadá možnost vytvořit si barevnou variantu vaší motorky úplně od základu, s nejrůznějšími odstíny laků až po polepy.
Krásné motorky na prázdných okruzích
Menu hry na mě působilo dosti nepřehledně. Pokud si porovnáte záběry z Ride 4 a Ride 5, nenajdete mnoho rozdílů, co se týče interfacu. U předchozího dílu nad tím šlo mávnout rukou, byl to přeci jen port, ale u nového dílu vyvíjeného na novou generaci konzoli, to je již známka šlendriánství. Na mě menu působilo nepřehledně a ošklivě, a i když kvituji s radostí, že ke každé motorce, ba i o konstruktérovi si mohu počíst rozsáhly text, potřebuju k tomu lupu. Vetší font a třeba i nějaké doplňkové obrázky v rámci řekněme moto-wikipedie by neuškodily.
Naopak zobrazení motorek je jednoduše nádherné jako i pohyby vašeho závodního avatara v sedle. Můžete si vybrat závodníka nebo závodnici, dát mu tvář i jméno, obléci slušivou kombinézu, vybrat z myriády možností nějakou helmu, boty a rukavičky a v neposlední řadě si můžete zvolit řidičský styl, jak moc se bude váš borec naklánět, jak moc bude vystrkovat ramena, kolena a autoři mysleli i na takové detaily, jako je způsob uchopení plynu.
Škoda, že tolik snahy nevěnovali tvorbě závodního prostředí. Dostanete se na všechny významné světové okruhy, ale bude vám to připadat, jako kdyby si parta nadšenců pronajala okruh na víkend. Nikde nikdo. Okolí tratí je fádní, tribuny s diváky podezřele daleko, snad asi, aby nebylo poznat, jak málo detailně jsou vyvedeni. Ani těch deklarovaných dynamických změn počasí jsem si nevšiml. Mění se denní doba, to ano, ale že by nám do závodu snad někdy zapršelo, to si nevybavuji.
Melodický hudební podkres v menu mi asi nejčastěji podsouval myšlenku, že Ride 5 by rádo bylo Gran Turismem v motorkách, ale toho zábavného je zde málo. Kromě kariéry můžete závodit ve volném závodě nebo vyzvat ostatní hráče v podporovaném cross-platformovém hraní mezi Playstationem 5 a Xbox Serie X|S, ovšem kámoši na PC mají smůlu. Můžou hrát mezi sebou v rámci Steamu a Epicu. Hra podporuje rozdělení obrazovky, takže si můžete užít trochu toho gaučového adrenalinu ve dvou.
Součásti hry je i obchod implementovaný přímo do hry. V době recenzování hry byl tento obchod prázdný, ale jelikož nejdražší motorky stojí opravu balík, jsem přesvědčen, že Milestone využijí moderního trendu a za nemalý obnos tvrdé měny si budeme moci zakoupit tu herní.
Verdikt
Ride 5 je náročná hra a umí odměnit uspokojivým pocitem z vítězství. Svým pojetím je však určena pro nadšence do silničních motorek. Ovládání je náročné a bez poctivého tutoriálu jsou počátky dosti frustrující. O to víc mě hřál pocit zdokonalování se, nicméně režim ve stylu licencí nebo nějaký podrobný výukový program by hře tohoto střihu opravdu seděl. Motorky vypadají úžasně a chovají se reálně, nicméně pocit z jízdy se rychle omrzí při dokola se opakujících závodech v mizerně provedeném prostředí. Navíc, jak jsem již zmiňoval výše, rozdíly mezi jednotlivými stroji pozná pouze opravdový nadšenec. Já zůstanu u aut a mého dosavadním přístupu k motorkám, sledovat jen z povzdáli a s úctou.